Marie Kučerová: mojí motivací je láska k muzice

Marie Kučerová: mojí motivací je láska k muzice

Marie Kučerová dnes nastoupila do funkce ředitelky Filharmonie Brno. Před dvěma týdny jsme probrali její motivace, plány, repertoár, koncertní sál a také jednu otázku, která ani nepadla. Navíc jsem se zeptal několika místních i vzdálenějších osobností, zda Marii Kučerovou znají, a jestli je její jmenování pro Brno i jeho filharmoniky dobrá zpráva.

Co vás přivedlo z televize k filharmonii, vnímáte to jako manažerský vzestup, přitahuje vás víc hudba, jaké byly vaše motivace, abyste se vůbec přihlásila do konkursu?
Já budu v televizi bezmála dvacet čtyři let, což je hrozně dlouhá doba a práce je tam opravdu zajímavá. Pracovala jsem v oblasti hudby na různých pozicích, ale v zásadě jako šéfdramaturg. Při tom se potkáte s lidmi, na které byste jinak vůbec neměl šanci narazit. Po těch mnoha letech jsem ale měla pocit, že už se to vlastně moc nevyvíjí, a když Zdeněk Matějů abdikoval z funkce ředitele filharmonie, tak jsem do toho šla. Moje představy o té práci jsou sice spíš zvenčí, ale pořád to je stejný hudební obsah. I když říkám rovnou, že nejsem muzikant…

…ale vystudovala jste hudební vědu.
To ano, ale muzikant nejsem, na to mi talent nestačil. Jsem vlastně ráda, protože vím, jak je to těžké živobytí, ale k hudbě jsem jako badatel, editor, kritik, televizní producent a teď jako manažer vždycky tíhla. Asi to plyne z toho, že jsem náruživý posluchač, je to skoro obsese. Já jsem schopná vnímat hrozně moc muziky, i když ne veškeré. Důvody ale nejsou vždy profesní, důvod je ten, že to potřebuji. Takže mojí hlavní motivací je láska k muzice, jen trochu z jiného úhlu.

Podle primátora Romana Onderky jste na dotazy při výběrovém řízení odpovídala realisticky a zkušeně. Můžete aspoň nastínit, na co jste byla tázána a jaké byly vaše odpovědi?
Těch dotazů byla spousta, týkaly se šéfdirigenta, různých podnětů, s nimiž jsem přišla ve své koncepci. Ta byla hodně konkrétní, což bylo možná až neobvyklé. Ale jelikož jsem dosud žádné takové řízení neabsolvovala, napsala jsem to prostě podle sebe a podle korekcí lidí, jejichž úsudku si vážím. Byla tam spousta nápadů, jak mi vířily hlavou, nejen hudebních, ale i směrem k veřejnosti, médiím… Pan primátor se mě ptal, kolik peněz na to budu chtít navíc – já jsem tak vlastně ani neuvažovala, protože mi je naprosto jasné, jaká je situace. Já si klidně můžu přát do roka nový koncertní sál a dvojnásobné platy muzikantů, ale to je asi tak všechno, realita je jiná. A to, co chci udělat v nejbližší době, je možné zvládnout ze stávajících zdrojů nebo s úplně minimálním navýšením. Může to ale filharmonii víc zpřítomnit v existenci města a země. Může se o ní daleko víc začít mluvit, může se víc soustřeďovat na své projekty i směrem do zahraničí. Takže spíš vycházím z toho, co už máme, ale chci to pročistit.

Marie Kučerová je kultivovaná, charismatická, vysoce inteligentní, vzdělaná a má zkušenosti. Vzhledem její nekonečné energii, pozitivnímu vztahu k Brnu a množství nápadů pro mě představuje ideální ředitelku.
Aleksandar Marković,
šéfdirigent Filharmonie Brno

Ve svém programu se soustřeďujete hodně na mediální stránku provozu orchestru, na jeho prezentaci. Co vám připadá v současnosti v pořádku a co chystáte za změny?
K silným stránkám, na kterých se dá stavět, patří především vizuál, který je vynikající. To je zásluha Davida Marečka a jeho týmu, pořád se z toho žije a ještě nějakou dobu žít bude. Na druhé straně mám pocit, jako by tam v poslední době došlo k nějakému ustrnutí. Pracuje se, ale není to soustředěné jedním směrem. Filharmonie ve městě vidět je, je tu kampaň "Orchestr má tvář", která ladí s naší grafikou, jsou tu plakáty, billboardy a podobně. V oblasti marketingu tedy vznikají nápady, ale nejsem si jistá, že jsou nějak cílené, koordinované a že jdou jedním směrem.

Co se týká mladých lidí, nedávno vyšel v MFDnes článek, podle nějž blíže nespecifikovaný tým studentů MUNI došel k závěru, že jim Národní divadlo dostatečně nenabízí slevy a vůbec je opomíjí jako cílovou skupinu. Máte přehled. kolik chodí na koncerty mladých lidí, řekněme do 30 let, chystáte pro ně něco speciálního?
To vám neřeknu a vlastně ani nevím, jestli ta čísla někdo má. Co se ale týká mladých lidí, tak k nám samozřejmě chodí studenti uměleckých škol, i když ne tolik, kolik by mohlo. Těm ale není potřeba nic vysvětlovat. Druhá věc jsou ovšem ty desetitisíce dalších studentů, z nichž by se jistě jedna či dvě stovky posluchačů na koncert daly získat. Podstatné je nachystat a nabídnout jim to způsobem, který pochopí a nebudou muset něco složitě dohledávat, protože na to nemají ani chuť, ani vůli. Musí to pro ně být uživatelsky příjemné. Tady se výrazně opřeme o Facebook, Twitter, prostě sociální sítě, tady vidím jedinou šanci. Jinak ale musím říct, že obecně máme enormně dobrou návštěvnost i na náročný repertoár.

 S novou ředitelkou Filharmonie Brno Marií Kučerovou jsem se osobně seznámil až na výběrovém řízení na místo ředitele/ředitelky Filharmonie Brno. Jsem toho názoru, že mnohem důležitější než osobní vazby a známosti jsou konkrétní odborné a lidské kvality dané osobnosti. Na post ředitelky ji ze tří kandidátů jednomyslně zvolila devítičlenná komise, protože se o post ucházela s jasnou vizí, kam soubor rozvíjet, jak posílit vnímání značky Filharmonie Brno a více otevřít orchestr široké veřejnosti. Jsem proto přesvědčen, že Marie Kučerová bude ve své funkci kvalitní manažerkou a pro Filharmonii Brno velkým přínosem.
Bc. Roman Onderka, MBA,
primátor města Brna

Bude Filharmonie Brno také nahrávat, budou si lidé moci koupit třeba záznamy mimořádných vystoupení?
To je další strašný problém. V posledních letech se to vůbec nedělalo a sama vím, jak složité je udělat už třeba televizní nahrávku. Souvisí to s prostorem, který tato hudba v médiích dostává, ale i se situací ve vydavatelských domech, kde se velmi zvažuje návratnost produktů, ten byznys hodně skomírá. Jediné, co teď můžu říct, je to, že jsem v lednu navštívila veletrh MIDEM v Cannes, kde se sjíždí asi šest tisíc vystavovatelů, je to největší hudební veletrh na světě a své místo tam má i klasika. Součástí oddělení audiovizuálních producentů je i Česká televize a já jsem členem výboru organizace, která to připravuje, takže jsem přímo u zdroje. Byla jsem tam tři dny po mém jmenování, takže jsem svou návštěvu v Cannes využila ke schůzkám s producenty a bavili jsme se o Filharmonii Brno. Bylo to jednání se společnostmi, které jsou tak prestižní, že je teď ani nechci jmenovat, ale šance na nahrávání tu jsou. A jsou mnohem víc evropské a světové než české.

Loni se pod hlavičkou Filharmonie Brno poprvé konala Expozice nové hudby a Velikonoční festival duchovní hudby, letos vás čeká i Moravský podzim. Jste spokojená s podobou těchto festivalů, jejich rozsahem, dramaturgií, nebo je čekají výrazné změny?
Já jsem seděla a sedím ve festivalové radě, takže vím přesně, jak se ty festivaly vyvíjely. Jak sleduji jejich vývoj, tak je to obrovský krok vpřed a je to vyjádřeno i podporou Ministerstva kultury, které tu dramaturgickou podobu velmi oceňuje. Všechny tři jsou skvěle připravené a liší se, což je úžasné. Ještě k nim ale připočtu Špilberk, který je taky náš, takže vlastně pořádáme čtyři festivaly. Je to dost mimořádné, já vlastně nevím o jiné filharmonii, která by takové množství festivalů pořádala. Každý z nich se zaměřuje na jinou cílovou skupinu, to je výborné. Moravský podzim opustil monotematičnost a bude se zaměřovat na to, co Brnu vždycky chybělo – to znamená velká interpretační jména. To je naše manko, Brňané zatím musí jezdit do Vídně nebo do Prahy, takže teď tady budou mít šanci.

 Znám Marii Kučerovou jako kolegyni i kamarádku dvanáct let. Spolupracovali jsme spolu na filmu o Leoši Janáčkovi, v němž účinkoval vynikající anglický tenorista Ian Bostridge. Film vysílala Česká televize, BBC a mnoho dalších evropských společností. Podílel jsem se také na festivalu Janáček Brno, kde je členkou festivalového výboru. Je vynalézavá, poučená a inspirativní producentka, v níž se spojuje obětavost s velkým osobním kouzlem. Filharmonie Brno může mluvit o štěstí, že se její ředitelkou stala právě ona. Jejich spolupráci přeji jen to nejlepší.
Dennis Marks,
producent, scénárista

Zmiňovala jste i loajální publikum, což je z ekonomického hlediska luxus, ale z uměleckého hlediska to může být i velmi svazující. Budete podporovat odvážnou a neusedlou dramaturgii?
My máme kolem pěti tisíc abonentů, kterým je šedesát a více let. Dalo by se říci, že je to silně konzervativní publikum, s nímž musíme zacházet velmi opatrně a dramaturgie důkladně zvažovat. Když se ale podíváme na program běžných abonentních cyklů, jak je tam plno, jaká díla se hrají a jak lidé reagují, tak je to něco, co by třeba ve Vídni nebylo myslitelné. To publikum je velmi vychované a je schopné ocenit i těžkou věc...

…já bych řekl jak kdy. Pamatuji si nehezky přijatou Ligetiho San Francisco Polyphony – publikum ji prbrblalo, provrtělo, lidé byli nervózní, šustili vším možným, nakonec chladně ze zdvořilosti zatleskali a nechali to být.
A co bylo v kombinaci?

Martinů a ještě něco, teď si přesně nevzpomínám.
Mě v poslední době překvapil třeba Miloslav Ištvan, a nakonec ani ta Martinů Kytice není zrovna obvyklá, na to pozor. Standing ovations na konec mě skoro dojaly…

A světové premiéry nových skladeb, třeba i napsaných na objednávku orchestru?
To souvisí s rozpočtem, který je dost napjatý. Není to průšvih, nejsme zadlužení, ale rozšoupnout se taky moc nemůžeme. Časem bych něco vybudit chtěla, ale spíš kratší věci na objednávku, oslovit mladší a střední generaci, ale věnovat pozornost i velikánům, kteří jubilují. Velice ráda bych ale měla během sezóny Reicha, Glasse, Gubajdulinu a podobně jako běžný repertoár. My z toho pořád děláme zvláštnosti, ale mělo by to už být normální. Otázkou je stavba celého koncertu, aby to bylo celkově příjemné. Co se týká těchto věcí, tak hodně novinek přináší taky Aleksandar Marković.

Jak se vám vlastně Aleksandar Marković jeví jako šéfdirigent?
Znám ho od doby, kdy nastoupil, sleduji ho celou dobu. On v sobě spojuje několik kvalit v dost vzácné kombinaci. Je z mladé generace, což s sebou nese obrovské množství energie, má kontakty v zahraničí, má zkušenost s operou a také ohromný repertoár. A k tomu přistupuje to, že tento orchestr miluje. Byla jsem několikrát u toho, když o něm nadšeně mluvil, je to nadstandardní vztah. Je schopen pro filharmonii dojednat v zahraničí spoustu věcí, vystupuje jako jeho ambasador. Je šéfdirigentem orchestru, který mimochodem považuji za jeden z nejlepších ve střední Evropě. Mladé české dirigentské hvězdy jsou nedostupné, na velká světová esa nemáme, takže vidím Aleksandara Markoviće jako ideální volbu.

Myslíte si tedy, že tráví s orchestrem dostatek času, že je skutečným garantem jeho kvality a výkonů? Nemám na mysli jen počet vystoupení, ale jestli s orchestrem žije, ví co se v něm děje, hlídá i úroveň koncertů, které sám neřídí a podobně.
Když je tady, tak ano, a souvisí to s jeho smlouvou. Když může, tak je na uměleckých radách, spoluvytváří sezónu, je to spousta práce, která není navenek vidět, ale probíhá neustále. Za tu dobu, co je ve funkci, se orchestr hodně zlepšil. Těžko říct, jestli je to jenom jeho zásluha, protože také přišlo mnoho mladých hráčů a celý orchestr působí strašně energicky. Fakt je, že má na orchestr velké nároky, přichází často s velmi náročným repertoárem. Možná se mýlím, ale myslím, že většina hráčů tím žije a je to na nich vidět. Jiní zase vzpomínají na dobu pana Jílka, mají jiné představy – orchestr je hodně rozmanitý, živý organismus.

Znám Marii díky naší spolupráci na televizních projektech, je to pro Brno skvělá zpráva. Marie je schopná, vysoce inteligentní, tvůrčí a vyloženě vůdčí typ.
John Kieser,
ředitel San Francisco Symphony

Když se podívám na abonentní řady, tak symfonické a koncertní abonomá mají celkem osm koncertů, potom jsou tu ještě čtyři koncerty Klasického abonomá v Besedním domě. Není to přece jen málo (polomuzikálové produkce ve Wanieck Gallery záměrně opomíjím)?
Připočtětě si k tomu Rodinné abonmá, mimořádné koncerty, projekty na festivalech, zase tak málo toho není. A když se na to podíváte optikou celkové nabídky, tak uvidíte řady Jeunesses musicales, Spolku přátel hudby, Kantilény….. Na abonentních řadách mi vadí spíš jejich nepřehlednost. Když si někdo vezme katalog, je pro něj dost obtížné se v něm zorientovat, pokud to není letitý abonent. Například dělení na koncertní a symfonický cyklus nepovažuji za zcela logické. Chceme se s kolegy na podobu abonentních řad podívat, možná uvidíte v sezóně 2014/2015 změny.

Má vůbec smysl uvažovat pro FB o lepším koncertním sále – jak se na tuto letitou brněnskou bolest díváte?
Ano, určitě, jsem o tom absolutně přesvědčená, bez toho to nepůjde, pořád se to musí připomínat. A hlavní argument je ten, že Brňané svůj orchestr nikdy neuslyší, dokud nový koncertní sál nebude. Nevím, proč bychom měli jezdit poslouchat brněnskou filharmonii do Konzerthausu nebo do Gasteigu.

…neuslyší jej ve smyslu akustických podmínek.
Není to ten zvuk, který orchestr produkuje.

Vstupenky na květnový koncert Filharmonie Brno v mnichovském Gasteigu stojí od 25 do 165 Eur, chcete nějak hýbat s cenami vstupného, nehrajete příliš lacino? A nějaké věrnostní sponzorské programy, které jsou jinde běžné?
Porovnejte si kupní sílu obyvatelstva... ale samozřejmě máte pravdu, nabízíme vysokou hodnotu za velmi příznivou cenu. Třeba to lidem dojde a začnou masově chodit, než se cena zvedne. Jinak ale uvažujeme velmi opatrně, zvlášť v současné ekonomicky neveselé době, nechceme naše posluchače vyděsit. Naopak chystáme některé příjemné drobné změny. S ekonomikou souvisí i sponzoři. Tyto kontakty se v poslední době moc nedařily, i když pravé důvody neznám. Pro mě to je prioritní úkol.

Marii Kučerovou znám třináct let z mezinárodních setkání v rámci její práce v České televizi. Udělala opravdu hodně pro zviditelnění české hudby i hudebníků v mezinárodním měřítku. Pokud bude mít podporu místního zastupitelstva, jsem si jistý, že dostane Filharmonii Brno do evropských koncertních sálů i na festivaly. Přál bych si, aby takoví lidé byli řediteli filharmonických a operních institucí i v Polsku. A držím jí palce.
Paweł Orski,
Festiwal Muzyki Polskiej, ředitel

Neuvažovala jste o tom, že by se vrátily symfonické koncerty na Stadion na Kounicově, i přes jisté nepohodlí, které by to s sebou neslo?
Slyšela jsem o těch úvahách a na festivalové radě jsme řešili, že se tam půjdeme podívat. Já jsem tam nebyla strašně dlouho, takže nevím, v jakém je sál stavu. Má pěknou kapacitu a prý jsou tam nejlepší brněnské koncertní varhany – to pouze reprodukuji. Je to otázka, nicméně to neřeší budoucí koncertní sál.

Besední dům byl kdysi centrem společenského života. Dnes už je celkově jiná situace, žijeme v úplně jiných podmínkách, ale přece – není škoda, když vzbuzuje dojem úplného bezživotí, když opominu restauraci? Nebylo by dobré v něm trošku zahustit program a neomezovat se jen na vážnou hudbu?
Besední dům má úžasného genia loci a Brňané ho milují. Jedna z prvních věcí, která mě při tvorbě koncepce napadla, bylo, že je vlastně věšinu času trestuhodně uzavřen. Něco se s tím musí dělat, mám na mysli rozšířenou kavárnu, výstavy, účastnit se Muzejní noci, říkám tomu pracovně Besední dům open. Chtěla bych třeba vytáhnout reproduktory ze sálu na terasu Hansenu, ať můžou lidé poslouchat, co se děje, co se zkouší, třeba potom přijdou na koncert. Orchestr i diváci dobře reagují na Klasické abonomá, tedy na klasicismus v Besedním domě – ten v příští sezóně trošku posílí. Spadá sem i nápad na novou koncertní řadu jazzu a world music v Besedním dome. Sólisté, klavíristé, komorní tria…

…ve vídeňském Konzerthausu se to dělá.
Dnes tam zrovna jedu na jazzový koncert. Když pojede známý jazzman do Vídně, může se zastavit taky v Brně. Publikum těchto žánrů je tak z padesáti procent kompatibilní s publikem klasickým.

Úzce specializované publikum de facto vymírá…
Ano, posluchač si klidně poslechne jeden týden Brada Mehldaua a příští týden klasického klavíristu. Slibuji si od toho samozřejmě nárůst návštěvnosti a oživení Besedního domu.

Je to dobrá zpráva. Marii znám od jejích gymnaziálních studií, byla vždy velmi pracovitá, vysoce inteligentní ve smyslu přijímat a rozvíjet podněty. Obdivoval jsem ji, jak na vysoké škole vyspěla rychle v osobnost a přitom si uchovala svůj půvab, laskavost a podmanivost mimořádné ženy. Je vybavena po všech stránkách k vedení brněnské filharmonie a myslím, že v současné době je to lepší volba, než by byl kdokoliv jiný.
Miloš Štědroň,
skladatel a muzikolog

Na koncertě 29. listopadu 2012 v Janáčkově divadle orchestr blahopřál k narozeninám bývalému hornistovi a řediteli Filharmonie Brno Bohuši Zoubkovi. Ten mimo jiné prohlásil, že ve srovnání s pražskými orchestry je Filharmonie Brno naše symfonická jednička. Vnímáte to také tak jednoznačně?
To poměřování je strašně ošemetné. Existuje žebříček jakýchsi top 20 světových orchestrů, ani si nejsem jistá, jestli je tam Česká filharmonie, ale celkově je to hádání z křišťálové koule. Jsme jeden z nejlepších orchestrů této velikosti ve střední Evropě, což je podle mého názoru úplná pravda. Podle názorů zvenčí jsme třeba na úrovni Vídeňských symfoniků. V Cannes jsem pouštěla ukázky z loňského koncertu ve Vaňkovce, který se povedlo i pěkně nasnímat. Vidělo to asi šedesát producentů a pak se chodili ptát, co je to za fantastický orchestr a dirigenta. Takže záleží na příležitosti, dirigentovi, repertoáru, potom není problém.

Takže pro vás srovnávání s Prahou není vůbec důležité?
Česká filharmonie hraje jinou roli. Jsou vynikající a hrají roli “národního pokladu"...

…měl jsem na mysli to věčné brněnské civění do Prahy.
Takto jsem neuvažovala ani v televizi. Praha je jedno ze sousedních měst, stejně tak mě zajímá Vídeň, Berlín, Bratislava, Budapešť, Krakov…. Jsme skvělý český orchestr, jsme z města Leoše Janáčka, což je ve světě nezpochybnitelná devíza, se kterou jdeme na trh.

Takže máte tendenci hnát orchestr do velkých kulturních center – nemyslím zrovna Japonsko nebo rakouský venkov, když to řeknu nehezky.
No ano, to jste řekl přesně, i když orchestr si tím dorovnává svoje nízké platy, co si budeme namlouvat. Ale v květnu hrajeme v mnichovském Gasteigu a Herkulessaalu Wagnera a Strausse, koncem roku se má hrát v Bayreuthu, to jsou prestižní místa. Ráda bych orchestr dostala tam, kde dávno nebyl, třeba na Varšavský podzim, do Barbicanu, snad na londýnské Proms…

Jakousi ponornou řekou, která občas vybublá na povrch, je otázka sloučení orchestru Janáčkovy opery a Filharmonie Brno. Jak se na tuto možnost díváte ve výhledu nejbližších let?
To je pěkný brněnský evergreen, na který mají všichni svůj názor. Brutální pravda je taková, že město jako zřizovatel může udělat úplně co chce. Může se dostat do situace, kdy Česká republika bude další tři roky ekonomicky klesat, a pak může nastat cokoliv. V každém případě považuji za podmínku, bez níž se nemůžeme hnout dál, že musí být zachována značka Filharmonie Brno. Zatím nemám pocit, že by to někdo zpochybňoval, filharmonie je vnímána jako reprezentatvní těleso města a nesmí se na ni sáhnout. Pokud vyjdeme z tohoto základu, můžeme se potom bavit o dalších formách, možnostech a podobách.

A pominu-li slučování, máte v plánu nějakou spolupráci či koprodukce s jinými brněnskými subjekty – nejen s hudebními, ale třeba i s galeriemi apod.?
To už se děje, dělaly se třeba komorní akce ve vile Tugendhat. Měly spíš VIP charakter, ale považuji je za velmi důležité, protože se tam spojí dva brněnské klenoty – vila a filharmonie. A krásně tam můžete pozvat reprezentaci i sponzory. Dále musím zmínit vysoké umělecké školy, chtěla bych víc rozjet spolupráci s JAMU i s výtvarnými školami. Dále tu ještě máme interní a málo využívaný zdroj, což je Kantiléna. O té se vlastně v souvislosti s filharmonií nemluví, přitom je to soubor brněnské filharmonie, špičkový a posluchači milovaný. S tím souvisí i nápad, který snad můžu lehce prozradit, byť se odehraje až v září. Myslím, že se to povede, a svou roli v něm sehraje Magdalena Kožená.

Jste v posledních týdnech jistě mediálně vytížená, poskytla jste několik velkých rozhovorů. Je něco, na co se nikdo nezeptal a co byste ráda řekla?
Mě spíš překvapil dotaz, který jste jako jediný nepoložil. První otázka ode všech zněla, jak já jako žena povedu orchestr, což mě nikdy nenapadlo. Když už se ale ptal čtvrtý, přišlo mi to divné.

Mě to nenapadlo taky. Jak jako žena chodíte na nákupy, jak jste zvládla přijít do kavárny?
Všichni se ptali, jak to bude orchestr brát – co to má znamenat? Asi to nějaké siločáry trošku pozmění a když budu sedět na umělecké radě s deseti pány, tak to možná pro ně na počátku nové bude. Ale spíš bych řekla, že to může být výhoda, netrpím přebujelým egem a ráda komunikuji. Ale přece ještě něco – odcházím sice z brněnského studia České televize, ale úplně nekončím. Jsem domluvená s ústředím v Praze, že budu pokračovat externě v mezinárodních hudebních vztazích jako reprezentant České televize. Je to úžasné, protože můžu dál využívat moje know-how i kontakty, a dá se to úžasně kombinovat.

Marii Kučerovou znám od počátku svého působení ve Filharmonii Brno. Má obdivuhodné mezinárodní kontakty a velký rozhled ve světě klasické hudby i kultury v širším smyslu slova. Umí spojovat lidi a vytvářet atmosféru, v níž vznikají pozoruhodné projekty. Těším se na její první kroky ve vedení orchestru a na nové projekty, které s filharmoniky vytvoří.
David Mareček,
ředitel České filharmonie

Během rozhovoru fotil Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Martin Trso

    24. duben 2014, 14:13
    Nechapu jak do dnes, 24. dubna 2014, nemohl byt pridan zadny komentar. Marie Kucerova z clanku vychazi presne jako nekdo kdo je kultivovany, charismaticky, a vysoce inteligentní, jak o ni mluvi sefdirigent Markovic. Navic, jako zena je vzhledem a projevem ohromujici. Bez lidi jako ona by se ten nas politiky (a bankeri) totalne posramoceny a vice a vice beznadejny svet--hlavne v CR--mnohem rychleji propadl do chaosu, a konci. Dekuji Vam, Marie Kucerova!

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více