Písně piva, jarmarku a obyčejného života

Písně piva, jarmarku a obyčejného života

„Kříženec Toma Waitse, kapitána Beefhearta a moravské melodičnosti zprzněné banjem a country popěvky“ – tak charakterizuje brněnskou skupinu Děti kapitána Morgana na svém webu její vydavatel, lounská společnosti Guerilla Records. S Ivanem Manolovem a Jaroslavem Záděrou III. jsme se sešli nad aktuálním albem S rozkoší vylizuju omáčku.

Hudební styl, který hrajete, označujete na obalu nového alba S rozkoší vylizuju omáčku jako „autsajdr pop“. Jak takový „autsajdr pop“ definovat?
IM: To je taková hříčka. Vycházel jsem v podstatě z toho, že naše písničky zhudebňují texty lidí, kteří by patřili do „outsider art“. A protože sám mám trochu problém s definicí popu, vytvořil jsem si takovéto označení, které propojuje naše původní východiska s tím, že se nechceme uzavírat v žádné škatulce alternativní nebo undergroundové kapely. Hrajeme písničky, a ať si s nimi každý poradí, jak umí.

V Dětech kapitána Morgana se vlastně spojili muzikanti s různou hudební minulostí (i současností) do jednoho celku, který – navzdory různým východiskům – skvěle funguje. Jak tento váš originální koncept vznikl?
JZ: Ivan původně nechtěl hrát na kytaru. Říkal, že bude hrát na cokoliv, jen na kytaru ne…
IM: S tím souvisí původní myšlenka kapely. Potkali jsme se v době, kdy jsem neměl moc chuť hrát na kytaru a neměl jsem ani motivaci dělat hudbu. Jara mě přemluvil, ale s tou podmínkou, že budu hrát na nějaký jiný nástroj. No a my jsme tu podmínku dali i všem ostatním členům. V původní sestavě tedy byli samí profíci, kteří ovšem hráli na takové nástroje, na které neuměli. Nakonec se nám to nepodařilo ukočírovat, protože personální změny a další potíže vedly k tomu, že dnes hrajeme na nástroje, které jakžtakž ovládáme.

Buďme tedy konkrétní. Na co všechno hrajete, Ivane?
IM: Na kytaru, na banjo, na steel kytaru, někdy na saxofon, na tamburu a nedávno měla premiéru moje speciální kytara vyrobená z kanystru od benzínu, která se jmenuje kanystratocaster.

Jaroslave, vy zpíváte a hrajete na valchu…
JZ: Nezpívám, jen se snažím ty texty sdělovat. A valchu jsme vymysleli náhodou. Ivan ji nemá moc rád, protože já na ni hraju špatně, ale já se na jevišti v plavkách potřebuju za něco schovat.
IM: Valcha je především pomocná rekvizita a estetický prvek. Vadí mi však, že jakmile si ji Jara nasadí, do dvou minut si shodí pult s texty, a my už to pak nikdy neposbíráme.

K těm plavkám… Jaký má tato pódiová stylizace význam? A ostatní muzikanti nemají chuť převléknout se do pirátských nebo námořnických kostýmů?
IM: Je známá věc, že kostým pomáhá. A Jara, jako správný extrovert a excentrik si ho patřičně užívá. My ostatní jsme spíše stydliví a neradi se strojíme. Vrcholem mé pódiové stylizace je cylindr, který si občas nasadím na hlavu.
JZ: Mě ten večírek v těch pruhovaných plavkách tak nějak víc baví.

Kdo další dnes kapelu tvoří?
JZ: Martin Kostaš je původně kytarista a hudební skladatel, a proto může hrát v Děckách na kytaru. Tony Julina je kytarista, a proto může hrát na buben. Vladan Ronner je klavírista, a proto u nás může hrát na akordeon a – taky používá sampler a klávesy. A Jonáš Harman hraje na tubu, protože je tubista.
IM: Já doplním, že na baskytaru u nás hraje vynikající multiinstrumentalista a jazzový hudebník Petr Kovařík.

Na novém albu hrajete zhudebněné texty dvou autorů. Pavel Homér Ambrož, undergroundový básník a zakladatel skupin Lambrechtův psychometr a Idiot Crusoe, zemřel v roce 2011 ve věku pouhých 47 let. A vedle toho 65letý Milan Kozelka, který odmítá řazení k undergroundu a mluví o sobě spíše jako o „radikálním anarchistovi“. Proč právě oni dva?
JZ: I když to oba dělají jinak, jsou Pavel Homér Ambrož i Milan Kozelka básníci piva, jarmarku a obyčejného života. Oba jsou naprosto dokonalí, výborní, jejich texty jdou krásně hrát a říkat a jde jim také krásně rozumět. To je přesně to hezké, co můžeme udělat. Pavla jsme měli rádi a Milana pořád máme. A zatím k nim nepřibyl nikdo třetí, kdo by mohl přinést podobné věci.

Podle čeho přesně poznáte, že ty texty jsou pro vaši kapelu tak dobré?
IM: Já jsem znal Homéra víceméně od vidění a s Milanem Kozelkou jsem se seznámil až mnohem později. Jara je jako jediný z nás autenticky propojený s undergroundovou kulturou 70. a 80. let a měl doma od těchto autorů hromadu textů, které se mu moc líbily, a myslel, že by si zasloužily zhudebnit. Položil je přede mne a já jsem si je pročítal tak dlouho, až mě některý z nich zaujal, ať už rytmem, nebo něčím jiným, a písničku se mi z toho dařilo udělat. Z některých textů tedy písně vznikly, z některých ne.

Já jsem to myslel ještě trochu jinak. Čím je vám blízká tato poetika? Proč se vám tyto pochmurné, undergroundové básně líbí?
JZ: Proč se mi ty básně líbí? Jejich atmosféra je nádherná, Homérova i Kozelkova. To je pro mne jednoznačná záležitost.
IM: Já to mám trochu složitější. Když mi Jara ty texty ukázal na papíře, většina z nich se mi vůbec nelíbila. Říkal jsem si: Takovou poezii přece nemám rád! – Pak jsem se ale nechal přemluvit, zkusil jsem z některých udělat písničky a musím říct, že až díky Jarově interpretaci ty texty pro mne ožily. Už tu zaznělo, že Jara není zpěvák, ale já si to nemyslím. Jara je podle mě Hana Hegerová undergroundu, protože s takovým výrazem ty texty neumí interpretovat každý. Já bych sice Jaru neobsadil do muzikálu Pomáda, ale myslím, že Kozelka i Homér v něm našli geniálního interpreta.

Jak vlastně fungovala spolupráce s Homérem? Jak jste jeho texty získávali?
JZ: To byly jeho osobní zápisky na papíře, které kolovaly v rámci party.

I v případě Milana Kozelky jde o výběr z už hotových textů, nebo něco vzniká přímo pro kapelu?
JZ: Texty, které jsme použili na desce, pocházejí ze sbírky Koně se zapřahají do hracích automatů z roku 1999. Později nám poslal sice dvě své poslední věci, ale v současné době je už hodně nemocný a další texty ani poezii už nepíše. Sice máme ještě něco naslibovaného, ale uvidíme…

Album S rozkoší vylizuju omáčku má rozkošný obal, jehož autorem je Marian Palla. Co ve vás ta jednoduchá, a přitom geniální kresbička evokuje?
IM: Marian Palla je jeden z nejvtipnějších a nejtalentovanějších brněnských výtvarníků, performerů, hudebníků a starobních důchodců…
JZ: Marian je kamarád a pracuje s námi vlastně už od založení Děcek. Na první koncert nám nakreslil příběh tří písní, první desku Děcek v podstatě sponzoroval, když nám daroval obraz, který jsme prodali, a pak peníze investovali. A na tuto desku jsme Mariana poprosili o obal…

Album vyšlo u lounského vydavatelství Guerilla Records, které se programově věnuje archivním undergroundovým nahrávkám i současné tvorbě. Vydává také DG 307, se kterými, Ivane, v současné době hrajete. Vnímáte Guerillu a jejího šéfa Vladimíra „Lábuse“ Drápala jako jakési centrum, kolem kterého se soustředí specifická hudební scéna?
IM: Rozhodně. Lábus má v této komunitě institucionální postavení a je důležitou figurou i hybatelem dění. Díky lidem jako je on nebo Josef Jindrák z Polí5 tady vychází hodně zajímavých kapel a interpretů.

V hudbě Děti kapitána Morgana se slévá spousta inspirací a hudebních východisek. Koho v současné době vy rádi posloucháte (z jakéhokoli žánru)?
IM: Toho je opravdu moc. Od severského jazzu, přes světový folklór, Roberta Wyatta, Craiga Taborna, PJ Harvey až ke Kanye Westovi nebo soudobé vážné hudbě. Vždycky se na čas do něčeho zamiluju a pak v tom lítám.
JZ: To já nejsem žádný velký posluchač. Já jsem neměl vlastně ani kazeták…

Jste brněnská kapela, ale vyjíždíte pochopitelně i mimo Brno. Kde hráváte nejčastěji?
IM: Nejlíp se nám hraje v hospodách a klubech, ale hráli jsme i v kinokavárně a samozřejmě občas na festivalech.
JZ: Mimo Brno jezdíme rádi. V Brně je sice kde hrát, ale nemůže se moc. To my Brňáci víme…

Už víme, že vaši dvorní textaři už vám moc dalších textů nedodají. Bude tedy dál co zpívat nebo říkat?
JZ: Musí být.
IM: Teď v lednu se chystáme do studia, opět k Tomáši Vtípilovi, se kterým spolupracuju taky v DG 307 a v dalších projektech a u kterého jsme částečně točili i aktuální album. Chceme nahrát další písničky. Tentokrát to ještě budou texty od Milana a Homéra, ale osobně si myslím, že to už bude rozloučení s tímto konceptem.

A pak přijde nový koncept? Jaký?
IM: Možná něco napíšeme společně, možná využijeme některé moje texty, uvidíme.

Foto z křestu alba S rozkoší vylizuju omáčku Michaela Mazálková, ze studia Milan Tesař

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více


Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více