Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Zpěvák Marco Beasley a soubor Accordone se spolu oficiálně rozloučili. Nebyl to jejich úplně poslední společný koncert a nebyl to ani oboustranný útěk z „italské domácnosti“. Po jednatřiceti letech se rozhodli jít vlastními cestami, což nevylučuje občasné setkání, a mikulovské rozloučení připomínalo spíš svatbu v jižní Itálii.

Když se řekne tarantela, vyvolá to představu něčeho hodně divokého a nespoutaného. Ta získá konkrétnější obrysy s připomínkou svatební scény z úvodu filmu Kmotr. Právě tarantela se tam jako tradiční sicilská hudba hraje i tančí a program Tarantelle del piacere (Tarantely radosti) se nakonec do atmosféry velkého večírku i zlomil. AccordoneMarco Beasley ale nezapomínali, že nejsou v hospodě, a předvedli jeden ze svých charakteristických rysů: dovedou skloubit kultivovaný a technicky vytříbený projev s živelností a bezprostředností tak, jak se to na koncertních pódiích vidí málokdy.

Accordone a Marco Beasley jsou letos v programu Concentu Moraviae zastoupení několika vystoupeními, plní svou úlohu rezidentů opravdu řádně. Marco Beasley vystoupil se dvěma loutnisty souboru na Pernštejně, Accordone hráli sami v Lednici, další koncert měli s Marcem a hostujícím zpěvákem Sergem Goubioudem v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a ve Slavkově čeká publikum ještě sólové vystoupení Marca Beasleyho v programu Půlnoční vyprávění. Usilovnější posluchač, který nelitoval času na přesuny mezi festivalovými místy, měl možnost seznámit se s projevem vynikajícího souboru ze všech stran a poznat jeho výrazové možnosti. Koncert v mikulovském zámku doplnil pestře složenou směs vystoupení o tu nejveselejší stránku.

Program koncertu byl složený z lidových – nebo alespoň lidově znějících – písní z 15.–18. století, typické schéma tarantelly v 6/8 taktu se prolínalo celým večerem. Zvukovou masu vytvářely drnkací nástroje – loutna, arciloutna a barokní kytara – které si dělily úlohy málem jako sólová, doprovodná a basová kytara ve folkové kapele. Vedoucí Accordone Guido Morini s cembalem zahušťoval basovou linku a doprovod, vedení melodie občas rozsvěcely dvoje housle. Perkuse dodávaly celkovému zvuku zemitost a hnaly celou kapelu dopředu. Marco Beasley stál před Accordone jako frontman se vším všudy – zpíval, s přibývajícím časem přibývalo i komunikace s posluchači, strhával na sebe pozornost. Jeho schopnost utáhnout publikum na vařené nudli a povodit si je podle potřeby je téměř nekonečná.

Hudba se na posluchače doslova hrnula, písničkový charakter programu jen podtrhl dojem koncertu pěkně našlapané lidové bandy. U té by se ale sotva udržel ohromný cit pro grácii a eleganci, se kterou Accordone hráli. Uklidňující předěl koncertu tvořila ukolébavka a sólo na perkuse – decentní, nevtíravé, žádná bubenická exhibice. Po nich koncert nabíral stále vyšší obrátky a bylo jasné, že směřuje k několika přídavkům. Po strhující Trojité tarantele, kterou si Marco Beasley na lidové neapolské motivy napsal sám, bylo nemyslitelné, že by večer jen tak skončil. Na závěrečnou vojenskou Sona carmagnola si Beasley navíc přizval na pódium druhého perkusionistu Alfia Antica. Druhé perkuse ještě podpořily hutné rytmy, ale sevřený tok hudby se začal okázalým vítáním a domlouváním na pódiu trošku drolit. Publiku to nevadilo a nechalo se do přátelské atmosféry závěru rádo vtáhnout, mě to z ní naopak vytrhovalo.

Během koncertu si mohl posluchač – pokud našel čas a chuť na přemýšlení – uvědomit, kde se vzala italská opera a jak jsou její výrazové principy navázány na lidovou hudbu. Jakoby se ozývaly nevybroušené operní recitativy, při „brebentivých“ pasážích bylo těžké si nevzpomenout na Rossiniho. Kantilén jsme v energickém programu „pro první signální“ slyšeli minimum a to byla snad jediná drobnost, která mi chyběla. Ne snad kantilény samy o sobě, ale větší pestrost. Zvláště ve druhé polovině a přídavcích už se hudba opravdu slévala do poněkud monotónního proudu, Accordone vyhrávali jako k tanci, ale tancovat nebylo kde. Rozchod to ale byl báječný – staří kamarádi se trošku opili, zatancovali si, nakonec se objali a bylo cítit, že se ještě někdy potkají. A budou rádi.

Tarantelle del piacere. Tradiční hudba jižní Itálie: tarantely, tammorriaty a milostné písně (Anonym: Sona a battenti, Anonym: Como sencza la vita, Guido Morini: La volumbrella, Anonym: Stornelli, Anonym: Tu bella ca lu tieni lu pettu tunnu, Anonym/Guido Morini: Montemaranese, Vito De Lorenzi: Tarantata, Anonym: Ninna nanna, Anonym: Fronni d'alia, Marco Beasley: Tarantella tripla, Anonym: Sona Carmagnola). Marco Beasley – zpěv, Alfio Antico – perkuse, zpěv, Accordone (umělecký vedoucí Guido Morini, Rossella Croce, Elisa Citterio – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – barokní kytara, Franco Pavan – theorba, Vito De Lorenzi – perkuse, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí). 11. června 2015, Mikulov, zámek. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V sobotu začíná 20. ročník festivalu Concentus Moraviae a kromě oslav kulatých narozenin jej čeká také jedno loučení. Soubor Accordone i jeho zpěváka Marca Beasleyho publikum dobře zná z minulých ročníků, ale jejich umělecké cesty se teď rozcházejí – v dobrém, ale přece. S Marcem jsme mluvili o Neapoli a Itálii, o hudbě, o jeho práci před Accordone, s nimi i po nich. A díky studiu v Bologni se rozhovorem mihl také Umberto Eco.  více

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce



Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více