Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Accordone a Marco Beasley. Rozchod na italské svatbě

Zpěvák Marco Beasley a soubor Accordone se spolu oficiálně rozloučili. Nebyl to jejich úplně poslední společný koncert a nebyl to ani oboustranný útěk z „italské domácnosti“. Po jednatřiceti letech se rozhodli jít vlastními cestami, což nevylučuje občasné setkání, a mikulovské rozloučení připomínalo spíš svatbu v jižní Itálii.

Když se řekne tarantela, vyvolá to představu něčeho hodně divokého a nespoutaného. Ta získá konkrétnější obrysy s připomínkou svatební scény z úvodu filmu Kmotr. Právě tarantela se tam jako tradiční sicilská hudba hraje i tančí a program Tarantelle del piacere (Tarantely radosti) se nakonec do atmosféry velkého večírku i zlomil. AccordoneMarco Beasley ale nezapomínali, že nejsou v hospodě, a předvedli jeden ze svých charakteristických rysů: dovedou skloubit kultivovaný a technicky vytříbený projev s živelností a bezprostředností tak, jak se to na koncertních pódiích vidí málokdy.

Accordone a Marco Beasley jsou letos v programu Concentu Moraviae zastoupení několika vystoupeními, plní svou úlohu rezidentů opravdu řádně. Marco Beasley vystoupil se dvěma loutnisty souboru na Pernštejně, Accordone hráli sami v Lednici, další koncert měli s Marcem a hostujícím zpěvákem Sergem Goubioudem v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a ve Slavkově čeká publikum ještě sólové vystoupení Marca Beasleyho v programu Půlnoční vyprávění. Usilovnější posluchač, který nelitoval času na přesuny mezi festivalovými místy, měl možnost seznámit se s projevem vynikajícího souboru ze všech stran a poznat jeho výrazové možnosti. Koncert v mikulovském zámku doplnil pestře složenou směs vystoupení o tu nejveselejší stránku.

Program koncertu byl složený z lidových – nebo alespoň lidově znějících – písní z 15.–18. století, typické schéma tarantelly v 6/8 taktu se prolínalo celým večerem. Zvukovou masu vytvářely drnkací nástroje – loutna, arciloutna a barokní kytara – které si dělily úlohy málem jako sólová, doprovodná a basová kytara ve folkové kapele. Vedoucí Accordone Guido Morini s cembalem zahušťoval basovou linku a doprovod, vedení melodie občas rozsvěcely dvoje housle. Perkuse dodávaly celkovému zvuku zemitost a hnaly celou kapelu dopředu. Marco Beasley stál před Accordone jako frontman se vším všudy – zpíval, s přibývajícím časem přibývalo i komunikace s posluchači, strhával na sebe pozornost. Jeho schopnost utáhnout publikum na vařené nudli a povodit si je podle potřeby je téměř nekonečná.

Hudba se na posluchače doslova hrnula, písničkový charakter programu jen podtrhl dojem koncertu pěkně našlapané lidové bandy. U té by se ale sotva udržel ohromný cit pro grácii a eleganci, se kterou Accordone hráli. Uklidňující předěl koncertu tvořila ukolébavka a sólo na perkuse – decentní, nevtíravé, žádná bubenická exhibice. Po nich koncert nabíral stále vyšší obrátky a bylo jasné, že směřuje k několika přídavkům. Po strhující Trojité tarantele, kterou si Marco Beasley na lidové neapolské motivy napsal sám, bylo nemyslitelné, že by večer jen tak skončil. Na závěrečnou vojenskou Sona carmagnola si Beasley navíc přizval na pódium druhého perkusionistu Alfia Antica. Druhé perkuse ještě podpořily hutné rytmy, ale sevřený tok hudby se začal okázalým vítáním a domlouváním na pódiu trošku drolit. Publiku to nevadilo a nechalo se do přátelské atmosféry závěru rádo vtáhnout, mě to z ní naopak vytrhovalo.

Během koncertu si mohl posluchač – pokud našel čas a chuť na přemýšlení – uvědomit, kde se vzala italská opera a jak jsou její výrazové principy navázány na lidovou hudbu. Jakoby se ozývaly nevybroušené operní recitativy, při „brebentivých“ pasážích bylo těžké si nevzpomenout na Rossiniho. Kantilén jsme v energickém programu „pro první signální“ slyšeli minimum a to byla snad jediná drobnost, která mi chyběla. Ne snad kantilény samy o sobě, ale větší pestrost. Zvláště ve druhé polovině a přídavcích už se hudba opravdu slévala do poněkud monotónního proudu, Accordone vyhrávali jako k tanci, ale tancovat nebylo kde. Rozchod to ale byl báječný – staří kamarádi se trošku opili, zatancovali si, nakonec se objali a bylo cítit, že se ještě někdy potkají. A budou rádi.

Tarantelle del piacere. Tradiční hudba jižní Itálie: tarantely, tammorriaty a milostné písně (Anonym: Sona a battenti, Anonym: Como sencza la vita, Guido Morini: La volumbrella, Anonym: Stornelli, Anonym: Tu bella ca lu tieni lu pettu tunnu, Anonym/Guido Morini: Montemaranese, Vito De Lorenzi: Tarantata, Anonym: Ninna nanna, Anonym: Fronni d'alia, Marco Beasley: Tarantella tripla, Anonym: Sona Carmagnola). Marco Beasley – zpěv, Alfio Antico – perkuse, zpěv, Accordone (umělecký vedoucí Guido Morini, Rossella Croce, Elisa Citterio – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – barokní kytara, Franco Pavan – theorba, Vito De Lorenzi – perkuse, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí). 11. června 2015, Mikulov, zámek. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V sobotu začíná 20. ročník festivalu Concentus Moraviae a kromě oslav kulatých narozenin jej čeká také jedno loučení. Soubor Accordone i jeho zpěváka Marca Beasleyho publikum dobře zná z minulých ročníků, ale jejich umělecké cesty se teď rozcházejí – v dobrém, ale přece. S Marcem jsme mluvili o Neapoli a Itálii, o hudbě, o jeho práci před Accordone, s nimi i po nich. A díky studiu v Bologni se rozhovorem mihl také Umberto Eco.  více

Festival Concentus Moraviae zahájil soubor Accordone v Moravském Krumlově. Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby.  více

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce



Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více