Zpěvák Marco Beasley a soubor Accordone se spolu oficiálně rozloučili. Nebyl to jejich úplně poslední společný koncert a nebyl to ani oboustranný útěk z „italské domácnosti“. Po jednatřiceti letech se rozhodli jít vlastními cestami, což nevylučuje občasné setkání, a mikulovské rozloučení připomínalo spíš svatbu v jižní Itálii.
Když se řekne tarantela, vyvolá to představu něčeho hodně divokého a nespoutaného. Ta získá konkrétnější obrysy s připomínkou svatební scény z úvodu filmu Kmotr. Právě tarantela se tam jako tradiční sicilská hudba hraje i tančí a program Tarantelle del piacere (Tarantely radosti) se nakonec do atmosféry velkého večírku i zlomil. Accordone a Marco Beasley ale nezapomínali, že nejsou v hospodě, a předvedli jeden ze svých charakteristických rysů: dovedou skloubit kultivovaný a technicky vytříbený projev s živelností a bezprostředností tak, jak se to na koncertních pódiích vidí málokdy.
Accordone a Marco Beasley jsou letos v programu Concentu Moraviae zastoupení několika vystoupeními, plní svou úlohu rezidentů opravdu řádně. Marco Beasley vystoupil se dvěma loutnisty souboru na Pernštejně, Accordone hráli sami v Lednici, další koncert měli s Marcem a hostujícím zpěvákem Sergem Goubioudem v bazilice sv. Prokopa v Třebíči a ve Slavkově čeká publikum ještě sólové vystoupení Marca Beasleyho v programu Půlnoční vyprávění. Usilovnější posluchač, který nelitoval času na přesuny mezi festivalovými místy, měl možnost seznámit se s projevem vynikajícího souboru ze všech stran a poznat jeho výrazové možnosti. Koncert v mikulovském zámku doplnil pestře složenou směs vystoupení o tu nejveselejší stránku.
Program koncertu byl složený z lidových – nebo alespoň lidově znějících – písní z 15.–18. století, typické schéma tarantelly v 6/8 taktu se prolínalo celým večerem. Zvukovou masu vytvářely drnkací nástroje – loutna, arciloutna a barokní kytara – které si dělily úlohy málem jako sólová, doprovodná a basová kytara ve folkové kapele. Vedoucí Accordone Guido Morini s cembalem zahušťoval basovou linku a doprovod, vedení melodie občas rozsvěcely dvoje housle. Perkuse dodávaly celkovému zvuku zemitost a hnaly celou kapelu dopředu. Marco Beasley stál před Accordone jako frontman se vším všudy – zpíval, s přibývajícím časem přibývalo i komunikace s posluchači, strhával na sebe pozornost. Jeho schopnost utáhnout publikum na vařené nudli a povodit si je podle potřeby je téměř nekonečná.
Hudba se na posluchače doslova hrnula, písničkový charakter programu jen podtrhl dojem koncertu pěkně našlapané lidové bandy. U té by se ale sotva udržel ohromný cit pro grácii a eleganci, se kterou Accordone hráli. Uklidňující předěl koncertu tvořila ukolébavka a sólo na perkuse – decentní, nevtíravé, žádná bubenická exhibice. Po nich koncert nabíral stále vyšší obrátky a bylo jasné, že směřuje k několika přídavkům. Po strhující Trojité tarantele, kterou si Marco Beasley na lidové neapolské motivy napsal sám, bylo nemyslitelné, že by večer jen tak skončil. Na závěrečnou vojenskou Sona carmagnola si Beasley navíc přizval na pódium druhého perkusionistu Alfia Antica. Druhé perkuse ještě podpořily hutné rytmy, ale sevřený tok hudby se začal okázalým vítáním a domlouváním na pódiu trošku drolit. Publiku to nevadilo a nechalo se do přátelské atmosféry závěru rádo vtáhnout, mě to z ní naopak vytrhovalo.
Během koncertu si mohl posluchač – pokud našel čas a chuť na přemýšlení – uvědomit, kde se vzala italská opera a jak jsou její výrazové principy navázány na lidovou hudbu. Jakoby se ozývaly nevybroušené operní recitativy, při „brebentivých“ pasážích bylo těžké si nevzpomenout na Rossiniho. Kantilén jsme v energickém programu „pro první signální“ slyšeli minimum a to byla snad jediná drobnost, která mi chyběla. Ne snad kantilény samy o sobě, ale větší pestrost. Zvláště ve druhé polovině a přídavcích už se hudba opravdu slévala do poněkud monotónního proudu, Accordone vyhrávali jako k tanci, ale tancovat nebylo kde. Rozchod to ale byl báječný – staří kamarádi se trošku opili, zatancovali si, nakonec se objali a bylo cítit, že se ještě někdy potkají. A budou rádi.
Tarantelle del piacere. Tradiční hudba jižní Itálie: tarantely, tammorriaty a milostné písně (Anonym: Sona a battenti, Anonym: Como sencza la vita, Guido Morini: La volumbrella, Anonym: Stornelli, Anonym: Tu bella ca lu tieni lu pettu tunnu, Anonym/Guido Morini: Montemaranese, Vito De Lorenzi: Tarantata, Anonym: Ninna nanna, Anonym: Fronni d'alia, Marco Beasley: Tarantella tripla, Anonym: Sona Carmagnola). Marco Beasley – zpěv, Alfio Antico – perkuse, zpěv, Accordone (umělecký vedoucí Guido Morini, Rossella Croce, Elisa Citterio – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – barokní kytara, Franco Pavan – theorba, Vito De Lorenzi – perkuse, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí). 11. června 2015, Mikulov, zámek. V rámci festivalu Concentus Moraviae.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..