Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

V programu nazvaném Vzdálené světlo se podruhé představila rezidentní sólistka koncertní sezóny Filharmonie Brno, houslistka Alina Pogostkina. Po jejím prvním vystoupení v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského přišel nyní na řadu soudobý repertoár.

Včerejší koncert Filharmonie Brno tvořil symetrický celek, v jehož centru byly dvě kompozice se světlem v názvu. Tou první byl houslový koncert současného lotyšského skladatele Peterise Vaskse Vzdálené světlo, který uzavíral první polovinu programu. Po přestávce na něj navázala kompozice Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), jejím autorem je finský skladatel Einojuhani Rautavaara. Dramaturgická linka tedy putovala za vzdáleným světlem až do jeho srdce. V obou případech se jedná o skladby nepříliš staré až aktuální, Vasksův koncert vznikal v letech 1996–7, Rautavaarova kompozice je z roku 2011. Obě skladby se spolu střetly v umírněných harmonických postupech i vlídném a meditativním vyznění. Sólové violoncello ztvárňující světlo v závěru Rautavaarovy kompozice jako by vytvořilo krátkou tenorovou kódu k sopránovému sólu houslí ve Vzdáleném světle, sám o sobě se ale takový kompoziční postup jeví jako poněkud banální. Návaznost na houslový koncert mu dala hlubší smysl. Vasksův koncert je skladba jednovětá, ale zřetelně dělená na tři části. Působí velmi klasicky včetně preferovaných sólových houslí s virtuózními kadencemi v každé části a orchestru doprovázejícího spíš v pozadí.

Dvě světelné kompozice byly obklopeny inspiracemi literárními. Koncert zahájila Fantasia pro smyčcový orchestr Hanse Wernera Henzeho. Jedná se o suitu sestavenou z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless natočeného na námět románu Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse. Je to svižná šestidílná skladba, jejíž rozměr 15 minut napovídá, že Henze vybíral z materiálu k filmu opravdu pečlivě a neopájel se vlastními nápady. Závěr koncertu patřil další suitě, tentokrát k divadelní hře Maurice Maeterlincka Pelléas a Mélisanda. Symbolistní drama inspirovalo více skladatelů, autorem včerejší suity byl Jean Sibelius. U Törlesse i Mélissandy lze vysledovat motiv rozechvělé duše uprostřed svazujícího řádu, což by mohla být paralela světla ze dvou centrálních kompozic. Mimohudební souvislosti tedy fungovaly výborně, hudebně se závěrečná suita z předchozího programu mírně vymykala silně romantickým zvukem a baladickým charakterem.

Alina Pogostkina se v Brně představila už několikrát, naposledy v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského na Nový rok. Během jeho provedení předvedla nádhernou kantilénu – housle jí opravdu zpívaly – a také lehké sklony k povrchním efektům ve virtuózních pasážích. Včera se veškerému předvádění vyhnula a bylo to jen k dobru věci. Podala velmi vážný a disciplinovaný výkon, od jemných flažoletů a glissand až po sólové kadence. Ty sice mají virtuózní charakter, ale Pogostkina se do něj spíš ponořila, než aby na něm předváděla vlastní schopnosti. Při použití berličky národnostních klišé by se dalo říci, že německá houslistka narozená v Rusku má ze své rodné země brilantní techniku kombinovanou s objemným tónem a z Německa ohromný cit pro výraz odpovídající charakteru interpretované skladby.

Včerejší koncert měl v názvu světlo. Smyčce Filharmonie Brno, na nichž ležela tíha větší části programu, ale zněly spíš zastřeně a především chladně. A to platí pro Henzeho Fantasii, Vasksův koncert i Rautavaarovo Canto V. Částečně je to přinejmenším u dvou světelných kompozic dáno jejich charakterem, částečně hudebním nastudováním dirigenta Juhy Kangase, ale také samotnými hráči. Meditativní charakter obou skladeb poněkud sklouzl k příliš rovným tónům bez pocitu prostoru, hudba neobklopovala ani nepronikala, krátce řečeno chyběly jí emoce. Dirigentova zřetelná gesta nasměrovala orchestr k přímočarému výrazu, ve zvuku ale chyběl potřebný éterický opar. V Sibeliově suitě se orchestr evidentně cítil více doma, smyčce víc zabraly, přidaly na vibratu, zvuk příjemně zhoustl a nebylo to zdaleka jen tím, že se k poslední skladbě přidala i dřeva a tympány. V závěrečném pianissimu se zřetelně ukázaly i rezervy samotného orchestru, který v nízké dynamické hladině nezněl vůbec přesvědčivě. Besední dům je přitom akusticky příznivý prostor a orchestr by v něm dobře znít měl, na kvalitu sálu se zde tedy vymlouvat nelze. Ze sólových nástrojů je potřeba zmínit nevýrazné violoncello v závěru Rautavaarovy skadby a naopak krásně zpěvný anglický roh v Pelléovi a Mélisandě.

Filharmonie Brno je v současné době bez šéfdirigenta a zdá se, že žádného aktivně nehledá. To vede ke snaze uvažovat o každém hostujícím dirigentovi jako o potenciálním kandidátovi na tuto pozici. Juha Kangas působil jako dirigent autoritativní, který ví, co chce od orchestru a nakonec i od publika: pokus o potlesk po druhé větě Sibeliovy suity dokázal utnout v samotném zárodku. Zároveň hleděl vtisknout jednotlivým kompozicím osobitý výraz vycházející z jejich stylu. To jsou dobré vlastnosti a je otázka, zda by se Kangasovi chtělo také pilovat celkovou kvalitu orchestru, kultivovat zvuk jednotlivých skupin a pěstovat interpretační úroveň i disciplínu. Jedná se samozřejmě o plané teoretizování, ale Filharmonie Brno šéfdirigenta bezpodmínečně potřebuje a je potřeba tuto otázku klást znovu a znovu.

Hans Werner Henze: Fantasia pro smyčcový orchestr (suita z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless), Pēteris Vasks: Tālā gaisma (Vzdálené světlo), koncert pro housle a smyčcový orchestr, Einojuhani Rautavaara: Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), Jean Sibelius: Pelléas a Mélisanda op. 46, suita z hudby k dramatu Maurice Maeterlincka). Hudební nastudování – Juha Kangas, housle Alina Pogostkina, Filharmonie Brno. 25. února 2016, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více