Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

V programu nazvaném Vzdálené světlo se podruhé představila rezidentní sólistka koncertní sezóny Filharmonie Brno, houslistka Alina Pogostkina. Po jejím prvním vystoupení v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského přišel nyní na řadu soudobý repertoár.

Včerejší koncert Filharmonie Brno tvořil symetrický celek, v jehož centru byly dvě kompozice se světlem v názvu. Tou první byl houslový koncert současného lotyšského skladatele Peterise Vaskse Vzdálené světlo, který uzavíral první polovinu programu. Po přestávce na něj navázala kompozice Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), jejím autorem je finský skladatel Einojuhani Rautavaara. Dramaturgická linka tedy putovala za vzdáleným světlem až do jeho srdce. V obou případech se jedná o skladby nepříliš staré až aktuální, Vasksův koncert vznikal v letech 1996–7, Rautavaarova kompozice je z roku 2011. Obě skladby se spolu střetly v umírněných harmonických postupech i vlídném a meditativním vyznění. Sólové violoncello ztvárňující světlo v závěru Rautavaarovy kompozice jako by vytvořilo krátkou tenorovou kódu k sopránovému sólu houslí ve Vzdáleném světle, sám o sobě se ale takový kompoziční postup jeví jako poněkud banální. Návaznost na houslový koncert mu dala hlubší smysl. Vasksův koncert je skladba jednovětá, ale zřetelně dělená na tři části. Působí velmi klasicky včetně preferovaných sólových houslí s virtuózními kadencemi v každé části a orchestru doprovázejícího spíš v pozadí.

Dvě světelné kompozice byly obklopeny inspiracemi literárními. Koncert zahájila Fantasia pro smyčcový orchestr Hanse Wernera Henzeho. Jedná se o suitu sestavenou z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless natočeného na námět románu Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse. Je to svižná šestidílná skladba, jejíž rozměr 15 minut napovídá, že Henze vybíral z materiálu k filmu opravdu pečlivě a neopájel se vlastními nápady. Závěr koncertu patřil další suitě, tentokrát k divadelní hře Maurice Maeterlincka Pelléas a Mélisanda. Symbolistní drama inspirovalo více skladatelů, autorem včerejší suity byl Jean Sibelius. U Törlesse i Mélissandy lze vysledovat motiv rozechvělé duše uprostřed svazujícího řádu, což by mohla být paralela světla ze dvou centrálních kompozic. Mimohudební souvislosti tedy fungovaly výborně, hudebně se závěrečná suita z předchozího programu mírně vymykala silně romantickým zvukem a baladickým charakterem.

Alina Pogostkina se v Brně představila už několikrát, naposledy v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského na Nový rok. Během jeho provedení předvedla nádhernou kantilénu – housle jí opravdu zpívaly – a také lehké sklony k povrchním efektům ve virtuózních pasážích. Včera se veškerému předvádění vyhnula a bylo to jen k dobru věci. Podala velmi vážný a disciplinovaný výkon, od jemných flažoletů a glissand až po sólové kadence. Ty sice mají virtuózní charakter, ale Pogostkina se do něj spíš ponořila, než aby na něm předváděla vlastní schopnosti. Při použití berličky národnostních klišé by se dalo říci, že německá houslistka narozená v Rusku má ze své rodné země brilantní techniku kombinovanou s objemným tónem a z Německa ohromný cit pro výraz odpovídající charakteru interpretované skladby.

Včerejší koncert měl v názvu světlo. Smyčce Filharmonie Brno, na nichž ležela tíha větší části programu, ale zněly spíš zastřeně a především chladně. A to platí pro Henzeho Fantasii, Vasksův koncert i Rautavaarovo Canto V. Částečně je to přinejmenším u dvou světelných kompozic dáno jejich charakterem, částečně hudebním nastudováním dirigenta Juhy Kangase, ale také samotnými hráči. Meditativní charakter obou skladeb poněkud sklouzl k příliš rovným tónům bez pocitu prostoru, hudba neobklopovala ani nepronikala, krátce řečeno chyběly jí emoce. Dirigentova zřetelná gesta nasměrovala orchestr k přímočarému výrazu, ve zvuku ale chyběl potřebný éterický opar. V Sibeliově suitě se orchestr evidentně cítil více doma, smyčce víc zabraly, přidaly na vibratu, zvuk příjemně zhoustl a nebylo to zdaleka jen tím, že se k poslední skladbě přidala i dřeva a tympány. V závěrečném pianissimu se zřetelně ukázaly i rezervy samotného orchestru, který v nízké dynamické hladině nezněl vůbec přesvědčivě. Besední dům je přitom akusticky příznivý prostor a orchestr by v něm dobře znít měl, na kvalitu sálu se zde tedy vymlouvat nelze. Ze sólových nástrojů je potřeba zmínit nevýrazné violoncello v závěru Rautavaarovy skadby a naopak krásně zpěvný anglický roh v Pelléovi a Mélisandě.

Filharmonie Brno je v současné době bez šéfdirigenta a zdá se, že žádného aktivně nehledá. To vede ke snaze uvažovat o každém hostujícím dirigentovi jako o potenciálním kandidátovi na tuto pozici. Juha Kangas působil jako dirigent autoritativní, který ví, co chce od orchestru a nakonec i od publika: pokus o potlesk po druhé větě Sibeliovy suity dokázal utnout v samotném zárodku. Zároveň hleděl vtisknout jednotlivým kompozicím osobitý výraz vycházející z jejich stylu. To jsou dobré vlastnosti a je otázka, zda by se Kangasovi chtělo také pilovat celkovou kvalitu orchestru, kultivovat zvuk jednotlivých skupin a pěstovat interpretační úroveň i disciplínu. Jedná se samozřejmě o plané teoretizování, ale Filharmonie Brno šéfdirigenta bezpodmínečně potřebuje a je potřeba tuto otázku klást znovu a znovu.

Hans Werner Henze: Fantasia pro smyčcový orchestr (suita z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless), Pēteris Vasks: Tālā gaisma (Vzdálené světlo), koncert pro housle a smyčcový orchestr, Einojuhani Rautavaara: Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), Jean Sibelius: Pelléas a Mélisanda op. 46, suita z hudby k dramatu Maurice Maeterlincka). Hudební nastudování – Juha Kangas, housle Alina Pogostkina, Filharmonie Brno. 25. února 2016, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více