Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

Alina Pogostkina a chladné putování Filharmonie Brno za vzdáleným světlem

V programu nazvaném Vzdálené světlo se podruhé představila rezidentní sólistka koncertní sezóny Filharmonie Brno, houslistka Alina Pogostkina. Po jejím prvním vystoupení v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského přišel nyní na řadu soudobý repertoár.

Včerejší koncert Filharmonie Brno tvořil symetrický celek, v jehož centru byly dvě kompozice se světlem v názvu. Tou první byl houslový koncert současného lotyšského skladatele Peterise Vaskse Vzdálené světlo, který uzavíral první polovinu programu. Po přestávce na něj navázala kompozice Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), jejím autorem je finský skladatel Einojuhani Rautavaara. Dramaturgická linka tedy putovala za vzdáleným světlem až do jeho srdce. V obou případech se jedná o skladby nepříliš staré až aktuální, Vasksův koncert vznikal v letech 1996–7, Rautavaarova kompozice je z roku 2011. Obě skladby se spolu střetly v umírněných harmonických postupech i vlídném a meditativním vyznění. Sólové violoncello ztvárňující světlo v závěru Rautavaarovy kompozice jako by vytvořilo krátkou tenorovou kódu k sopránovému sólu houslí ve Vzdáleném světle, sám o sobě se ale takový kompoziční postup jeví jako poněkud banální. Návaznost na houslový koncert mu dala hlubší smysl. Vasksův koncert je skladba jednovětá, ale zřetelně dělená na tři části. Působí velmi klasicky včetně preferovaných sólových houslí s virtuózními kadencemi v každé části a orchestru doprovázejícího spíš v pozadí.

Dvě světelné kompozice byly obklopeny inspiracemi literárními. Koncert zahájila Fantasia pro smyčcový orchestr Hanse Wernera Henzeho. Jedná se o suitu sestavenou z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless natočeného na námět románu Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse. Je to svižná šestidílná skladba, jejíž rozměr 15 minut napovídá, že Henze vybíral z materiálu k filmu opravdu pečlivě a neopájel se vlastními nápady. Závěr koncertu patřil další suitě, tentokrát k divadelní hře Maurice Maeterlincka Pelléas a Mélisanda. Symbolistní drama inspirovalo více skladatelů, autorem včerejší suity byl Jean Sibelius. U Törlesse i Mélissandy lze vysledovat motiv rozechvělé duše uprostřed svazujícího řádu, což by mohla být paralela světla ze dvou centrálních kompozic. Mimohudební souvislosti tedy fungovaly výborně, hudebně se závěrečná suita z předchozího programu mírně vymykala silně romantickým zvukem a baladickým charakterem.

Alina Pogostkina se v Brně představila už několikrát, naposledy v houslovém koncertu Petra Iljiče Čajkovského na Nový rok. Během jeho provedení předvedla nádhernou kantilénu – housle jí opravdu zpívaly – a také lehké sklony k povrchním efektům ve virtuózních pasážích. Včera se veškerému předvádění vyhnula a bylo to jen k dobru věci. Podala velmi vážný a disciplinovaný výkon, od jemných flažoletů a glissand až po sólové kadence. Ty sice mají virtuózní charakter, ale Pogostkina se do něj spíš ponořila, než aby na něm předváděla vlastní schopnosti. Při použití berličky národnostních klišé by se dalo říci, že německá houslistka narozená v Rusku má ze své rodné země brilantní techniku kombinovanou s objemným tónem a z Německa ohromný cit pro výraz odpovídající charakteru interpretované skladby.

Včerejší koncert měl v názvu světlo. Smyčce Filharmonie Brno, na nichž ležela tíha větší části programu, ale zněly spíš zastřeně a především chladně. A to platí pro Henzeho Fantasii, Vasksův koncert i Rautavaarovo Canto V. Částečně je to přinejmenším u dvou světelných kompozic dáno jejich charakterem, částečně hudebním nastudováním dirigenta Juhy Kangase, ale také samotnými hráči. Meditativní charakter obou skladeb poněkud sklouzl k příliš rovným tónům bez pocitu prostoru, hudba neobklopovala ani nepronikala, krátce řečeno chyběly jí emoce. Dirigentova zřetelná gesta nasměrovala orchestr k přímočarému výrazu, ve zvuku ale chyběl potřebný éterický opar. V Sibeliově suitě se orchestr evidentně cítil více doma, smyčce víc zabraly, přidaly na vibratu, zvuk příjemně zhoustl a nebylo to zdaleka jen tím, že se k poslední skladbě přidala i dřeva a tympány. V závěrečném pianissimu se zřetelně ukázaly i rezervy samotného orchestru, který v nízké dynamické hladině nezněl vůbec přesvědčivě. Besední dům je přitom akusticky příznivý prostor a orchestr by v něm dobře znít měl, na kvalitu sálu se zde tedy vymlouvat nelze. Ze sólových nástrojů je potřeba zmínit nevýrazné violoncello v závěru Rautavaarovy skadby a naopak krásně zpěvný anglický roh v Pelléovi a Mélisandě.

Filharmonie Brno je v současné době bez šéfdirigenta a zdá se, že žádného aktivně nehledá. To vede ke snaze uvažovat o každém hostujícím dirigentovi jako o potenciálním kandidátovi na tuto pozici. Juha Kangas působil jako dirigent autoritativní, který ví, co chce od orchestru a nakonec i od publika: pokus o potlesk po druhé větě Sibeliovy suity dokázal utnout v samotném zárodku. Zároveň hleděl vtisknout jednotlivým kompozicím osobitý výraz vycházející z jejich stylu. To jsou dobré vlastnosti a je otázka, zda by se Kangasovi chtělo také pilovat celkovou kvalitu orchestru, kultivovat zvuk jednotlivých skupin a pěstovat interpretační úroveň i disciplínu. Jedná se samozřejmě o plané teoretizování, ale Filharmonie Brno šéfdirigenta bezpodmínečně potřebuje a je potřeba tuto otázku klást znovu a znovu.

Hans Werner Henze: Fantasia pro smyčcový orchestr (suita z hudby k filmu Volkera Schlöndorffa Mladý Törless), Pēteris Vasks: Tālā gaisma (Vzdálené světlo), koncert pro housle a smyčcový orchestr, Einojuhani Rautavaara: Canto V „Into the Heart of Light“ (Do srdce světla), Jean Sibelius: Pelléas a Mélisanda op. 46, suita z hudby k dramatu Maurice Maeterlincka). Hudební nastudování – Juha Kangas, housle Alina Pogostkina, Filharmonie Brno. 25. února 2016, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce