Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.

Kdo přijde s dostatečným předstihem, dostane se do divadla skrze suterén, zázemí a přes jeviště. Chce to jen trochu trpělivosti – a v zimě i teplého oblečení – při formování jednotlivých skupin u zaměstnaneckého vchodu do Janáčkovy opery. Doporučuji to všem, kdo ještě divadelní zákulisí neviděli, a předpokládám, že také autoři inscenace počítali se zvědavostí outsiderů – jak může být velká jsme s překvapením zjistili při otevření zákulisí Besedního domu během Muzejních nocí. Cesta vede podzemními garážemi, chodbami mezi místnostmi, v nichž se děje čertvíco a zpoza kotle vykukuje vlkodlak (kdysi jsem v kotelně pracoval a musím říct, že jsme tehdy vypadali podobně). A potom už po schodech nahoru svižně poháněni Žabáky, kolem poházených rekvizit z Aidy na jeviště a přes pomalu se pohybující točnu tunelem k sedadlům. Sbor světélkujících bytostí je rozmístěný po celém divadle, kniha se otevírá právě teď a potom až za padesát let, dobrodružství začíná.

Jen jednou za padesát let se totiž otevře kniha bytostí, bestiář, který je občas potřeba doplnit a jeho správnost zkontrolovat. Papouch moudrost věků hlídá, kouzelník Velebobule jí nedoslýchavě vládne. Žije se v míru, věci mají řád, v němž se může každý hřát. Knihy se ovšem zmocní Baziliškové a začnou přepisovat dějiny, k přemožení násilnické tlupy je potřeba routa, která roste na ostrově Vlkodlaků. Vypraví se pro ni Penelopka, které ukradli housle, Papouch a Žabák, cestou se všichni málem utopí, Vlkodlaci je málem sežerou, ale nakonec všechno dobře dopadne a vzhledem k tomu, že nejsme v německé pohádce, není potřeba ani vyvraždit Bazilišky: nejsme jako oni.

Kniha Geralda Durrella Mluvící balík, která posloužila jako předloha pro pestrou a velkolepou jevištní taškařici, se zde míchá s hesly sametové revoluce a laskavými moudrostmi jako od Roberta Fulghuma. Dělá to ale vcelku elegantně a bez přímých citátů. Představení je skutečně rodinné, v tom jeho podtitul nelže, jisté výhrady bych ale měl k tomu, že se jedná o expedici „operní“. Museli bychom se pustit do dlouhé a patrně i bezcílné debaty o definici žánru, který ve své staré podobě stále víc připomíná skanzen a ve své nové podobě se obrací pořád k exkluzivnějšímu a užšímu publiku. Nicméně Čarokraj nám předkládá spíš sled scén než hudebně vystavěné drama, je to poutavá a zábavná féerie.

Marko Ivanović napsal hudbu, která pracuje s rozmanitými prostředky od náznaků předbarokní hudby, přes operní recitativ a árii, až po elektroakustiku a muzikál. Stará hudba se vztahuje ke starým bytostem, krkolomné koloratury zpívá Kniha skrývající moudrost věků, Penelopka je operní naivka, Žabák jí vyznává lásku v perfektním muzikálovém čísle s doprovodem ukulele, Papouch se vyjadřuje recitativními prostředky prvních oper, přednatočené zvuky vytvářejí nebo dokreslují strašidelnou atmosféru. Hudba je složená v duchu představení, které diváka až zahlcuje přívalem dojmů. Je to v mnohém barokní divadlo, chybí snad jen rozprašování vůní – ani mezi bytostmi není žádný skunk.

Libreto (Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev) se pohybuje také v mnoha polohách od rýmovaček typu „kde vládne mír a dobrá zvěst, zvítězí čest“ až po výborně napsanou zmatenou ozvěnu na ostrově Vlkodlaků nebo muzikálovou písničku. Právě vzhledem k podobně silným místům jsem ochoten pokládat zmíněné rýmovačky, kterých je v textech nemálo, za záměrnou ironii – jistý si tím ale zcela nejsem. Myšlenkový svět Čarokraje je pohádkově tradiční: když se budeme mít všichni rádi a dodržovat pravidla, přijde ráj na zemi. Ale musíme se tak chovat všichni, jinak to nefunguje. Problém je, že vzdornější individualita dostane při takovém nabádání chuť někomu plivnout na kabát: jen tak, aby se z těch pravidel a lásky nezbláznila. Nepřekročitelný rámec jasných pravidel pocítí na vlastní kůži i divák při organizovaném průchodu divadelním podzemím – Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! Takže nejdřív dlouho čekat, potom hodně spěchat, jako na vojně.

Čarokraj také nabízí v koncentrované podobě odpověď na otázku, co posluchači od hudebního divadla požadují, a není to nic, co by milovník opery chtěl slyšet. Největší úspěch mají muzikálová čísla, závěr, kdy se Žabák po děkovačce promění v prince, publikum do rytmu protleská. Symfonické plochy nějak vydrží, elektroakustických hluků se bojí nebo je aspoň znepokojeně komentuje, ohlasy tvorby velkých operních autorů minulosti sotva pozná, motivické práce si nevšímá. Člověk se baví a zároveň ztrácí víru, že má cenu pro takovou bandu něco náročného dělat – snad to ještě nějakou dobu nevzdáme.

Scéna i kostýmy (Matěj Forman, Andrea Sodomková) jsou krásné, místy se pracuje s kulisami vysouvanými z boku, perspektivou, vlnící se hladinou ze zcela přiznaných pásů látky, stylizace je opět silně barokní a zároveň v dobrém připomene naivní a okouzlující přehnanost Divočin Maurice Sendaka. Režie Petra Formana je živá, pohyblivá, vtipná, scénickému ztvárnění asi nedokážu vytknout nic. Za vojenským pochodem Bazilišků následuje zpěv vzpurné písně My jsme kluci divoký, kterou parodují sami sebe, unylé lasičky probuzené routou k luxusnímu brejkování fungují dokonale. Využívá se celý prostor divadla, Vlkodlaci proběhnou hledištěm, Papouch promlouvá z primátorské lóže.

Inscenace Čarokraje je do Brna přenesená z pražského Národního divadla a pokud měla být první zatěžkávací zkouškou pro místní ansámbl a jeho spolupráci s novým vedením, tak zřejmě splnila účel. Nic neprobíhalo úplně normálně, funkce neprostupných prostor kamenného divadla byly zpochybněny, připravovala se nezvyklá věc s nezvyklými lidmi, jednoduché to asi nebylo. Nutno ovšem říci, že z toho ansámbl vyšel dobře po všech stránkách. Čarokraj byl z větší části obsazen domácími silami, jen Jakub Tolaš jako Papouch a Vladimír Javorský jako Žabák se objevili už v pražských provedeních. Tereza Merklová Kyzlinková výborně zvládala změnu mezi herecky statickou Knihou a vlnící se Mořskou pannou, Marta Reichelová jako Penelopka potvrzuje svůj talent, který se ukázal už v Divadle na Orlí. Všichni – tedy Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva, Jana Hrochová Wallingerová, Martina Králíková, Zoltán KordaZdeněk Nečas, abych představitele jednotlivých rolí aspoň jmenoval – včetně orchestru a sboru v „konfrontaci“ s novotami obstáli. Jak bude spolupráce fungovat se více a pravděpodobně i lépe ukáže v následujících Hrách o MariiTosce.

Výprava do Čarokraje měla v Praze trvalý úspěch a myslím, že v Brně to nebude jiné. Zajímala by mě i konfrontace s čerstvě uvedeným fantasy muzikálem Let snů Lili v Městském divadle Brno. Najednou jsou tu k dispozici dvě velké rodinné inscenace, obě jinak fantaskní, zcela jinak zhudebněné a s podobnými morálními apely. Za sebe ale musím říct, že dávám přednost vlkodlakům a baziliškům ze starých bestiářů, i když asi víc koušou.

Marko Ivanović: Čarokraj, rodinná operní expedice, libreto Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Petr Forman, scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková, kostýmy: Andrea Sodomková, choreografie: Veronika Švábová, světelný design: Dáda Němeček, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Ivan Arsenjev. Penelopka – Marta Reichelová, Papouš – Jakub Tolaš, Žabák – Vladimír Javorský, Kniha / Mořská panna 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Velebobule – Ladislav Mlejnek, Hlavní bazilišek – Jan Šťáva, Mořská panna alt – Jana Hrochová Wallingerová, Mořská panna 2 – Martina Králíková, Hlavní vlkodlak – Zoltán Korda, Bazilišek – Zdeněk Nečas. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 6. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Irena Vodáková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více