Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.

Kdo přijde s dostatečným předstihem, dostane se do divadla skrze suterén, zázemí a přes jeviště. Chce to jen trochu trpělivosti – a v zimě i teplého oblečení – při formování jednotlivých skupin u zaměstnaneckého vchodu do Janáčkovy opery. Doporučuji to všem, kdo ještě divadelní zákulisí neviděli, a předpokládám, že také autoři inscenace počítali se zvědavostí outsiderů – jak může být velká jsme s překvapením zjistili při otevření zákulisí Besedního domu během Muzejních nocí. Cesta vede podzemními garážemi, chodbami mezi místnostmi, v nichž se děje čertvíco a zpoza kotle vykukuje vlkodlak (kdysi jsem v kotelně pracoval a musím říct, že jsme tehdy vypadali podobně). A potom už po schodech nahoru svižně poháněni Žabáky, kolem poházených rekvizit z Aidy na jeviště a přes pomalu se pohybující točnu tunelem k sedadlům. Sbor světélkujících bytostí je rozmístěný po celém divadle, kniha se otevírá právě teď a potom až za padesát let, dobrodružství začíná.

Jen jednou za padesát let se totiž otevře kniha bytostí, bestiář, který je občas potřeba doplnit a jeho správnost zkontrolovat. Papouch moudrost věků hlídá, kouzelník Velebobule jí nedoslýchavě vládne. Žije se v míru, věci mají řád, v němž se může každý hřát. Knihy se ovšem zmocní Baziliškové a začnou přepisovat dějiny, k přemožení násilnické tlupy je potřeba routa, která roste na ostrově Vlkodlaků. Vypraví se pro ni Penelopka, které ukradli housle, Papouch a Žabák, cestou se všichni málem utopí, Vlkodlaci je málem sežerou, ale nakonec všechno dobře dopadne a vzhledem k tomu, že nejsme v německé pohádce, není potřeba ani vyvraždit Bazilišky: nejsme jako oni.

Kniha Geralda Durrella Mluvící balík, která posloužila jako předloha pro pestrou a velkolepou jevištní taškařici, se zde míchá s hesly sametové revoluce a laskavými moudrostmi jako od Roberta Fulghuma. Dělá to ale vcelku elegantně a bez přímých citátů. Představení je skutečně rodinné, v tom jeho podtitul nelže, jisté výhrady bych ale měl k tomu, že se jedná o expedici „operní“. Museli bychom se pustit do dlouhé a patrně i bezcílné debaty o definici žánru, který ve své staré podobě stále víc připomíná skanzen a ve své nové podobě se obrací pořád k exkluzivnějšímu a užšímu publiku. Nicméně Čarokraj nám předkládá spíš sled scén než hudebně vystavěné drama, je to poutavá a zábavná féerie.

Marko Ivanović napsal hudbu, která pracuje s rozmanitými prostředky od náznaků předbarokní hudby, přes operní recitativ a árii, až po elektroakustiku a muzikál. Stará hudba se vztahuje ke starým bytostem, krkolomné koloratury zpívá Kniha skrývající moudrost věků, Penelopka je operní naivka, Žabák jí vyznává lásku v perfektním muzikálovém čísle s doprovodem ukulele, Papouch se vyjadřuje recitativními prostředky prvních oper, přednatočené zvuky vytvářejí nebo dokreslují strašidelnou atmosféru. Hudba je složená v duchu představení, které diváka až zahlcuje přívalem dojmů. Je to v mnohém barokní divadlo, chybí snad jen rozprašování vůní – ani mezi bytostmi není žádný skunk.

Libreto (Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev) se pohybuje také v mnoha polohách od rýmovaček typu „kde vládne mír a dobrá zvěst, zvítězí čest“ až po výborně napsanou zmatenou ozvěnu na ostrově Vlkodlaků nebo muzikálovou písničku. Právě vzhledem k podobně silným místům jsem ochoten pokládat zmíněné rýmovačky, kterých je v textech nemálo, za záměrnou ironii – jistý si tím ale zcela nejsem. Myšlenkový svět Čarokraje je pohádkově tradiční: když se budeme mít všichni rádi a dodržovat pravidla, přijde ráj na zemi. Ale musíme se tak chovat všichni, jinak to nefunguje. Problém je, že vzdornější individualita dostane při takovém nabádání chuť někomu plivnout na kabát: jen tak, aby se z těch pravidel a lásky nezbláznila. Nepřekročitelný rámec jasných pravidel pocítí na vlastní kůži i divák při organizovaném průchodu divadelním podzemím – Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! Takže nejdřív dlouho čekat, potom hodně spěchat, jako na vojně.

Čarokraj také nabízí v koncentrované podobě odpověď na otázku, co posluchači od hudebního divadla požadují, a není to nic, co by milovník opery chtěl slyšet. Největší úspěch mají muzikálová čísla, závěr, kdy se Žabák po děkovačce promění v prince, publikum do rytmu protleská. Symfonické plochy nějak vydrží, elektroakustických hluků se bojí nebo je aspoň znepokojeně komentuje, ohlasy tvorby velkých operních autorů minulosti sotva pozná, motivické práce si nevšímá. Člověk se baví a zároveň ztrácí víru, že má cenu pro takovou bandu něco náročného dělat – snad to ještě nějakou dobu nevzdáme.

Scéna i kostýmy (Matěj Forman, Andrea Sodomková) jsou krásné, místy se pracuje s kulisami vysouvanými z boku, perspektivou, vlnící se hladinou ze zcela přiznaných pásů látky, stylizace je opět silně barokní a zároveň v dobrém připomene naivní a okouzlující přehnanost Divočin Maurice Sendaka. Režie Petra Formana je živá, pohyblivá, vtipná, scénickému ztvárnění asi nedokážu vytknout nic. Za vojenským pochodem Bazilišků následuje zpěv vzpurné písně My jsme kluci divoký, kterou parodují sami sebe, unylé lasičky probuzené routou k luxusnímu brejkování fungují dokonale. Využívá se celý prostor divadla, Vlkodlaci proběhnou hledištěm, Papouch promlouvá z primátorské lóže.

Inscenace Čarokraje je do Brna přenesená z pražského Národního divadla a pokud měla být první zatěžkávací zkouškou pro místní ansámbl a jeho spolupráci s novým vedením, tak zřejmě splnila účel. Nic neprobíhalo úplně normálně, funkce neprostupných prostor kamenného divadla byly zpochybněny, připravovala se nezvyklá věc s nezvyklými lidmi, jednoduché to asi nebylo. Nutno ovšem říci, že z toho ansámbl vyšel dobře po všech stránkách. Čarokraj byl z větší části obsazen domácími silami, jen Jakub Tolaš jako Papouch a Vladimír Javorský jako Žabák se objevili už v pražských provedeních. Tereza Merklová Kyzlinková výborně zvládala změnu mezi herecky statickou Knihou a vlnící se Mořskou pannou, Marta Reichelová jako Penelopka potvrzuje svůj talent, který se ukázal už v Divadle na Orlí. Všichni – tedy Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva, Jana Hrochová Wallingerová, Martina Králíková, Zoltán KordaZdeněk Nečas, abych představitele jednotlivých rolí aspoň jmenoval – včetně orchestru a sboru v „konfrontaci“ s novotami obstáli. Jak bude spolupráce fungovat se více a pravděpodobně i lépe ukáže v následujících Hrách o MariiTosce.

Výprava do Čarokraje měla v Praze trvalý úspěch a myslím, že v Brně to nebude jiné. Zajímala by mě i konfrontace s čerstvě uvedeným fantasy muzikálem Let snů Lili v Městském divadle Brno. Najednou jsou tu k dispozici dvě velké rodinné inscenace, obě jinak fantaskní, zcela jinak zhudebněné a s podobnými morálními apely. Za sebe ale musím říct, že dávám přednost vlkodlakům a baziliškům ze starých bestiářů, i když asi víc koušou.

Marko Ivanović: Čarokraj, rodinná operní expedice, libreto Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Petr Forman, scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková, kostýmy: Andrea Sodomková, choreografie: Veronika Švábová, světelný design: Dáda Němeček, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Ivan Arsenjev. Penelopka – Marta Reichelová, Papouš – Jakub Tolaš, Žabák – Vladimír Javorský, Kniha / Mořská panna 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Velebobule – Ladislav Mlejnek, Hlavní bazilišek – Jan Šťáva, Mořská panna alt – Jana Hrochová Wallingerová, Mořská panna 2 – Martina Králíková, Hlavní vlkodlak – Zoltán Korda, Bazilišek – Zdeněk Nečas. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 6. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Irena Vodáková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více




Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Nejčtenější

Kritika

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více