Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Čarokraj: rodinná výprava do odvrácené strany světa i operního divadla

Kromě našeho světa existuje i jiný, fantastický. Divadlo nejsou jen krásné inscenace a prostory, ale také hučící strojovny v tmavém suterénu. S první inscenací nového vedení Janáčkovy opery nahlédnete do světů, které běžně k vidění nejsou.

Kdo přijde s dostatečným předstihem, dostane se do divadla skrze suterén, zázemí a přes jeviště. Chce to jen trochu trpělivosti – a v zimě i teplého oblečení – při formování jednotlivých skupin u zaměstnaneckého vchodu do Janáčkovy opery. Doporučuji to všem, kdo ještě divadelní zákulisí neviděli, a předpokládám, že také autoři inscenace počítali se zvědavostí outsiderů – jak může být velká jsme s překvapením zjistili při otevření zákulisí Besedního domu během Muzejních nocí. Cesta vede podzemními garážemi, chodbami mezi místnostmi, v nichž se děje čertvíco a zpoza kotle vykukuje vlkodlak (kdysi jsem v kotelně pracoval a musím říct, že jsme tehdy vypadali podobně). A potom už po schodech nahoru svižně poháněni Žabáky, kolem poházených rekvizit z Aidy na jeviště a přes pomalu se pohybující točnu tunelem k sedadlům. Sbor světélkujících bytostí je rozmístěný po celém divadle, kniha se otevírá právě teď a potom až za padesát let, dobrodružství začíná.

Jen jednou za padesát let se totiž otevře kniha bytostí, bestiář, který je občas potřeba doplnit a jeho správnost zkontrolovat. Papouch moudrost věků hlídá, kouzelník Velebobule jí nedoslýchavě vládne. Žije se v míru, věci mají řád, v němž se může každý hřát. Knihy se ovšem zmocní Baziliškové a začnou přepisovat dějiny, k přemožení násilnické tlupy je potřeba routa, která roste na ostrově Vlkodlaků. Vypraví se pro ni Penelopka, které ukradli housle, Papouch a Žabák, cestou se všichni málem utopí, Vlkodlaci je málem sežerou, ale nakonec všechno dobře dopadne a vzhledem k tomu, že nejsme v německé pohádce, není potřeba ani vyvraždit Bazilišky: nejsme jako oni.

Kniha Geralda Durrella Mluvící balík, která posloužila jako předloha pro pestrou a velkolepou jevištní taškařici, se zde míchá s hesly sametové revoluce a laskavými moudrostmi jako od Roberta Fulghuma. Dělá to ale vcelku elegantně a bez přímých citátů. Představení je skutečně rodinné, v tom jeho podtitul nelže, jisté výhrady bych ale měl k tomu, že se jedná o expedici „operní“. Museli bychom se pustit do dlouhé a patrně i bezcílné debaty o definici žánru, který ve své staré podobě stále víc připomíná skanzen a ve své nové podobě se obrací pořád k exkluzivnějšímu a užšímu publiku. Nicméně Čarokraj nám předkládá spíš sled scén než hudebně vystavěné drama, je to poutavá a zábavná féerie.

Marko Ivanović napsal hudbu, která pracuje s rozmanitými prostředky od náznaků předbarokní hudby, přes operní recitativ a árii, až po elektroakustiku a muzikál. Stará hudba se vztahuje ke starým bytostem, krkolomné koloratury zpívá Kniha skrývající moudrost věků, Penelopka je operní naivka, Žabák jí vyznává lásku v perfektním muzikálovém čísle s doprovodem ukulele, Papouch se vyjadřuje recitativními prostředky prvních oper, přednatočené zvuky vytvářejí nebo dokreslují strašidelnou atmosféru. Hudba je složená v duchu představení, které diváka až zahlcuje přívalem dojmů. Je to v mnohém barokní divadlo, chybí snad jen rozprašování vůní – ani mezi bytostmi není žádný skunk.

Libreto (Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev) se pohybuje také v mnoha polohách od rýmovaček typu „kde vládne mír a dobrá zvěst, zvítězí čest“ až po výborně napsanou zmatenou ozvěnu na ostrově Vlkodlaků nebo muzikálovou písničku. Právě vzhledem k podobně silným místům jsem ochoten pokládat zmíněné rýmovačky, kterých je v textech nemálo, za záměrnou ironii – jistý si tím ale zcela nejsem. Myšlenkový svět Čarokraje je pohádkově tradiční: když se budeme mít všichni rádi a dodržovat pravidla, přijde ráj na zemi. Ale musíme se tak chovat všichni, jinak to nefunguje. Problém je, že vzdornější individualita dostane při takovém nabádání chuť někomu plivnout na kabát: jen tak, aby se z těch pravidel a lásky nezbláznila. Nepřekročitelný rámec jasných pravidel pocítí na vlastní kůži i divák při organizovaném průchodu divadelním podzemím – Disciplína, vy klucí pitomí, musí bejt! Jinak byste lezli po stromech jako vopice! Takže nejdřív dlouho čekat, potom hodně spěchat, jako na vojně.

Čarokraj také nabízí v koncentrované podobě odpověď na otázku, co posluchači od hudebního divadla požadují, a není to nic, co by milovník opery chtěl slyšet. Největší úspěch mají muzikálová čísla, závěr, kdy se Žabák po děkovačce promění v prince, publikum do rytmu protleská. Symfonické plochy nějak vydrží, elektroakustických hluků se bojí nebo je aspoň znepokojeně komentuje, ohlasy tvorby velkých operních autorů minulosti sotva pozná, motivické práce si nevšímá. Člověk se baví a zároveň ztrácí víru, že má cenu pro takovou bandu něco náročného dělat – snad to ještě nějakou dobu nevzdáme.

Scéna i kostýmy (Matěj Forman, Andrea Sodomková) jsou krásné, místy se pracuje s kulisami vysouvanými z boku, perspektivou, vlnící se hladinou ze zcela přiznaných pásů látky, stylizace je opět silně barokní a zároveň v dobrém připomene naivní a okouzlující přehnanost Divočin Maurice Sendaka. Režie Petra Formana je živá, pohyblivá, vtipná, scénickému ztvárnění asi nedokážu vytknout nic. Za vojenským pochodem Bazilišků následuje zpěv vzpurné písně My jsme kluci divoký, kterou parodují sami sebe, unylé lasičky probuzené routou k luxusnímu brejkování fungují dokonale. Využívá se celý prostor divadla, Vlkodlaci proběhnou hledištěm, Papouch promlouvá z primátorské lóže.

Inscenace Čarokraje je do Brna přenesená z pražského Národního divadla a pokud měla být první zatěžkávací zkouškou pro místní ansámbl a jeho spolupráci s novým vedením, tak zřejmě splnila účel. Nic neprobíhalo úplně normálně, funkce neprostupných prostor kamenného divadla byly zpochybněny, připravovala se nezvyklá věc s nezvyklými lidmi, jednoduché to asi nebylo. Nutno ovšem říci, že z toho ansámbl vyšel dobře po všech stránkách. Čarokraj byl z větší části obsazen domácími silami, jen Jakub Tolaš jako Papouch a Vladimír Javorský jako Žabák se objevili už v pražských provedeních. Tereza Merklová Kyzlinková výborně zvládala změnu mezi herecky statickou Knihou a vlnící se Mořskou pannou, Marta Reichelová jako Penelopka potvrzuje svůj talent, který se ukázal už v Divadle na Orlí. Všichni – tedy Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva, Jana Hrochová Wallingerová, Martina Králíková, Zoltán KordaZdeněk Nečas, abych představitele jednotlivých rolí aspoň jmenoval – včetně orchestru a sboru v „konfrontaci“ s novotami obstáli. Jak bude spolupráce fungovat se více a pravděpodobně i lépe ukáže v následujících Hrách o MariiTosce.

Výprava do Čarokraje měla v Praze trvalý úspěch a myslím, že v Brně to nebude jiné. Zajímala by mě i konfrontace s čerstvě uvedeným fantasy muzikálem Let snů Lili v Městském divadle Brno. Najednou jsou tu k dispozici dvě velké rodinné inscenace, obě jinak fantaskní, zcela jinak zhudebněné a s podobnými morálními apely. Za sebe ale musím říct, že dávám přednost vlkodlakům a baziliškům ze starých bestiářů, i když asi víc koušou.

Marko Ivanović: Čarokraj, rodinná operní expedice, libreto Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev. Hudební nastudování: Marko Ivanović, režie: Petr Forman, scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková, kostýmy: Andrea Sodomková, choreografie: Veronika Švábová, světelný design: Dáda Němeček, sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Ivan Arsenjev. Penelopka – Marta Reichelová, Papouš – Jakub Tolaš, Žabák – Vladimír Javorský, Kniha / Mořská panna 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Velebobule – Ladislav Mlejnek, Hlavní bazilišek – Jan Šťáva, Mořská panna alt – Jana Hrochová Wallingerová, Mořská panna 2 – Martina Králíková, Hlavní vlkodlak – Zoltán Korda, Bazilišek – Zdeněk Nečas. Orchestr a sbor Janáčkovy opery ND Brno. 6. února 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Irena Vodáková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nový šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović se před třemi dny představil inauguračním koncertem. S novým ředitelem opery, režisérem Jiřím Heřmanem jsme se setkali o den dříve. Mluvili jsme pochopitelně o jeho započaté práci v Brně, o budoucích sezónách, přednostech i slabinách našeho operního souboru i provozu.  více

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více




Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více