Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.

Pocit písničkářství bez písniček mi zůstává stejný jako u předchozího alba S rozkoší vylizuju omáčku – je výsledkem kombinace rýmovaných strofických textů a jejich nezpívaného předávání. Hudba je proti minulé nahrávce propracovanější a lépe drží pohromadě. Velkou zásluhu na tom má zvuk – trochu garážový, trochu jazzový, dobře čitelný, a pokud se leskne, tak někde hluboko v podzemí. Mužský sbor Láska opravdivá v úvodu titulní skladby se z jednotného zvuku vymyká a jeho zařazení mi připadá samoúčelné. Kytara a s ní celá kapela občas upadá do rockových klišé víc, než je zdrávo – třeba v písničce Nevěsta. Vlastně už ten zmíněný úvodní riff celého alba je na pováženou a možná by nebylo od věci se pokusit zrovna tyto svůdné (a fungující) postupy přetavit aspoň do jiných aranží.

Písničky od začátku evokují cosi z rockové historie, odkazují k něčemu, co je jednoznačně zařazené a známé. Nevzniká dojem kopie, ale asociace cítím přesto velmi jasně, ačkoliv jsou možná jenom moje. Uzavřené oddělení č. 18 začíná riffem, který by se uživil přinejmenším v polovině písniček jižanského rocku a v doprovodných vokálech jako by se kolem mihla Sympathy for the Devil. Ústavní lesbičky v kožených bundách se rozjedou v mírném tempu a monotónním rytmu skoroploužáku a kytara hraje – tady snad už záměrně – motiv Miracle of Love od Eurythmics. Fíky prosazují pěstní právo připomenou v českém kontextu Zdeňka Lišku, ale obecněji z nich definitivně vylézá možná nejsilnější zdroj nebo aspoň paralelní proud, se kterým se mi styl Dětí kapitána Morgana spojuje: talking blues v jeho bílé, stylizované podobě, jak se jím kdysi inspiroval Bob Dylan, později Captain Beefheart a ještě později Tom Waits. Jméno posledně zmíněného asi padne v souvislosti s Dětmi při každé snaze jejich hudbu popsat. Je to na jedné straně pocta, na druhé straně klišé – jak hudební, tak kritické. Ale zrovna příbuznost FíkůFrank’s Wild Years je až příliš velká.

Zásadními textaři zůstali Pavel Homér AmbrožMilan Kozelka, přibyl k nim ale také autor veškeré hudby Ivan Manolov – zrovna jeho Musím tě zabít pro mě představuje snad nejpovedenější věc celého alba. Jedním textem přispěl také Jan Nedvěd (ne ten, co napsal Stánky). Písničky s texty Ivana Manolova možná ukazují nejvíc, kam by se mohla kapela ubírat dál, ale je otázka, zda by se z ní měl stát jeho úplně autorský projekt. Homér a Kozelka jsou ale oba mrtví, text Jan Nedvěda je spíš hospodská sprosťárna než něco, na čem by se dalo systémově stavět, a nový přijatelný autor zřejmě není na obzoru. Ozdravné gumové projektily v závěru alba ale ukazují, že Jaroslav Záděra by při troše snahy zvládl i trošku zpívat, nejen rytmicky recitovat. To by mohlo znamenat značný posun i v čistě hudebním vyznění kapely.

V bookletu jsou kromě obvyklých faktických údajů a textů písní také vyjádření psychologa, muzikologa, filozofa a právníka. Vnímám je ze strany kapely jako snahu o sebeironii, která ne vždy vyšla. Samotný obal mi přijde nijaký, proti minulé kresbě Mariana Pally je krokem jinam a řekl bych, že s obsahem nijak nesouvisí – narozdíl od hudby a textů jsou z něj až příliš okatě cítit digitální technologie. U CD maximálně upozorňuje na to, že album vyšlo i na vinylu.

Sbírka na vydání výboru z básní Pavla Homéra Ambrože➚

Jaroslav Záděra říkal o Pavlu Ambrožovi a Milanu Kozelkovi, že jsou to básníci piva, jarmarku a obyčejného života. S tím lze do značné míry souhlasit, i když bych řekl, že psali spíš o jarmarku marnosti a obyčejný život viděli neobyčejně. Neobyčejný je i způsob, jakým je Děti kapitána Morgana předávají dál. Je hodně zajímavé sledovat, jak s takovými texty zacházejí lidé, kteří kromě zpěváka nevyrostli v undergroundu a zřejmě se ani necítí být anarchisty a principiálními odpůrci libovolného systému. Přistupují k nim čistě hudebně a myslím, že to oběma stranám prospívá.

Děti kapitána Morgana: Mami, proč jsi nezůstala v Africe. Indies Happy Trails, 14 písní, stopáž 43 min.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

Kapela Děti kapitána Morgana a její autsajdr pop se cítí nejlíp v klubech a hospodách, ale frontman Jaroslav Záděra a kytarista Ivan Manolov se přece jen i rozpovídali. Mluvili jsme s nimi o textech, hudbě a také o jejich posledním albu S rozkoší vylizuju omáčku. To jsme na našem webu loni v létě recenzovali a navíc se dostalo mezi deset nejlepších alb roku 2013 podle hudebního redaktora Týdne Antonína Kocábka.  více


Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více