Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Děti kapitána Morgana. Procítěné básně z podzemí

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.

Pocit písničkářství bez písniček mi zůstává stejný jako u předchozího alba S rozkoší vylizuju omáčku – je výsledkem kombinace rýmovaných strofických textů a jejich nezpívaného předávání. Hudba je proti minulé nahrávce propracovanější a lépe drží pohromadě. Velkou zásluhu na tom má zvuk – trochu garážový, trochu jazzový, dobře čitelný, a pokud se leskne, tak někde hluboko v podzemí. Mužský sbor Láska opravdivá v úvodu titulní skladby se z jednotného zvuku vymyká a jeho zařazení mi připadá samoúčelné. Kytara a s ní celá kapela občas upadá do rockových klišé víc, než je zdrávo – třeba v písničce Nevěsta. Vlastně už ten zmíněný úvodní riff celého alba je na pováženou a možná by nebylo od věci se pokusit zrovna tyto svůdné (a fungující) postupy přetavit aspoň do jiných aranží.

Písničky od začátku evokují cosi z rockové historie, odkazují k něčemu, co je jednoznačně zařazené a známé. Nevzniká dojem kopie, ale asociace cítím přesto velmi jasně, ačkoliv jsou možná jenom moje. Uzavřené oddělení č. 18 začíná riffem, který by se uživil přinejmenším v polovině písniček jižanského rocku a v doprovodných vokálech jako by se kolem mihla Sympathy for the Devil. Ústavní lesbičky v kožených bundách se rozjedou v mírném tempu a monotónním rytmu skoroploužáku a kytara hraje – tady snad už záměrně – motiv Miracle of Love od Eurythmics. Fíky prosazují pěstní právo připomenou v českém kontextu Zdeňka Lišku, ale obecněji z nich definitivně vylézá možná nejsilnější zdroj nebo aspoň paralelní proud, se kterým se mi styl Dětí kapitána Morgana spojuje: talking blues v jeho bílé, stylizované podobě, jak se jím kdysi inspiroval Bob Dylan, později Captain Beefheart a ještě později Tom Waits. Jméno posledně zmíněného asi padne v souvislosti s Dětmi při každé snaze jejich hudbu popsat. Je to na jedné straně pocta, na druhé straně klišé – jak hudební, tak kritické. Ale zrovna příbuznost FíkůFrank’s Wild Years je až příliš velká.

Zásadními textaři zůstali Pavel Homér AmbrožMilan Kozelka, přibyl k nim ale také autor veškeré hudby Ivan Manolov – zrovna jeho Musím tě zabít pro mě představuje snad nejpovedenější věc celého alba. Jedním textem přispěl také Jan Nedvěd (ne ten, co napsal Stánky). Písničky s texty Ivana Manolova možná ukazují nejvíc, kam by se mohla kapela ubírat dál, ale je otázka, zda by se z ní měl stát jeho úplně autorský projekt. Homér a Kozelka jsou ale oba mrtví, text Jan Nedvěda je spíš hospodská sprosťárna než něco, na čem by se dalo systémově stavět, a nový přijatelný autor zřejmě není na obzoru. Ozdravné gumové projektily v závěru alba ale ukazují, že Jaroslav Záděra by při troše snahy zvládl i trošku zpívat, nejen rytmicky recitovat. To by mohlo znamenat značný posun i v čistě hudebním vyznění kapely.

V bookletu jsou kromě obvyklých faktických údajů a textů písní také vyjádření psychologa, muzikologa, filozofa a právníka. Vnímám je ze strany kapely jako snahu o sebeironii, která ne vždy vyšla. Samotný obal mi přijde nijaký, proti minulé kresbě Mariana Pally je krokem jinam a řekl bych, že s obsahem nijak nesouvisí – narozdíl od hudby a textů jsou z něj až příliš okatě cítit digitální technologie. U CD maximálně upozorňuje na to, že album vyšlo i na vinylu.

Sbírka na vydání výboru z básní Pavla Homéra Ambrože➚

Jaroslav Záděra říkal o Pavlu Ambrožovi a Milanu Kozelkovi, že jsou to básníci piva, jarmarku a obyčejného života. S tím lze do značné míry souhlasit, i když bych řekl, že psali spíš o jarmarku marnosti a obyčejný život viděli neobyčejně. Neobyčejný je i způsob, jakým je Děti kapitána Morgana předávají dál. Je hodně zajímavé sledovat, jak s takovými texty zacházejí lidé, kteří kromě zpěváka nevyrostli v undergroundu a zřejmě se ani necítí být anarchisty a principiálními odpůrci libovolného systému. Přistupují k nim čistě hudebně a myslím, že to oběma stranám prospívá.

Děti kapitána Morgana: Mami, proč jsi nezůstala v Africe. Indies Happy Trails, 14 písní, stopáž 43 min.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Děti kapitána Morgana, jejich hudba i texty vylézají z kanálů a jiných podzemních prostor, ale neulpívají v nich. Dívat se na hudbu a věci kolem sebe zespodu je pro ně spíš úhel pohledu než životní styl.  více

Kapela Děti kapitána Morgana a její autsajdr pop se cítí nejlíp v klubech a hospodách, ale frontman Jaroslav Záděra a kytarista Ivan Manolov se přece jen i rozpovídali. Mluvili jsme s nimi o textech, hudbě a také o jejich posledním albu S rozkoší vylizuju omáčku. To jsme na našem webu loni v létě recenzovali a navíc se dostalo mezi deset nejlepších alb roku 2013 podle hudebního redaktora Týdne Antonína Kocábka.  více


Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více