Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

27. duben 2016, 0:58
Figarka v Divadle na Orlí. Milostné pletky v rytmu temperamentního flamenca

Svižná taškařice plná temperamentních písní a kvalitních pěveckých výkonů. Takový je muzikál Figarka na motivy nesmrtelné Beaumarchaisovy komedie. Studenti muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU jej nastudovali pod vedením svých pedagogů – Petra Štěpána a Miroslava Ondry. Autorem hudby je brněnský herec, zpěvák a hudebník Lukáš Janota.

Komický muzikál je velmi volně inspirovaný hrou Figarova svatba Pierra-Augustina Carona de Beaumarchais. Spletitý příběh nástrah, omylů, lásky a zmatku je zasazen do horkého Španělska, jehož temperament prostupuje celou inscenaci. Figaro usiluje o sňatek se Zuzanou, po které ale touží také jeho pán – hrabě Almaviva. A protože se každá z postav snaží dostat ke svému štěstí, klade pod nohy překážky všem ostatním.

Španělská inspirace byla velmi znatelná ve výtvarném pojetí scény a kostýmů. Muži nápadně připomínají toreadory, ženy působí jako tanečnice flamenca, některé mají upnuté černé kalhoty s velmi vysokým pasem a bílé košile. Kostýmy nelze přesně historicky nebo stylově zařadit, ale dohromady evokují taneční parket a býčí zápasy.

Scéně dominuje černá a červená barva, často ještě podpořená tajemným nasvícením. Během bezmála dvouapůlhodinového představení se ze scény stává soudní síň, zahradní zákoutí s lavičkou nebo ložnice hraběnky. To vše s využitím minimálního počtu jednoduchých kulis.

Štěpán, Ondra a Janota se zdají být slibnou autorskou skupinou. Díky studentům silného ročníku muzikálového herectví, skvělému hudebnímu doprovodu a přesně časovanému situačnímu humoru představení neztrácí tempo ani přes svoji délku. Text se ale ubírá lehce šovinistickým směrem a některé vtípky jdou až příliš lacině na ruku publiku.

Hudební doprovod mají na starosti tři profesionální hudebníci. Ti hrají přímo na scéně a doplňují je reprodukované nahrávky. Vzhledem ke španělskému koloritu celého muzikálu je kombinace trubky (Hubert Ratschker), kytary (Dario Piga) a cajónu (Petr Toman nebo Petr Ptáček) výtečně zvolenou sestavou. Kytara drží hudební charakter všech písní a pohrává si s ohlasy flamenca, zvukovou charakteristiku dokresluje trubka. Cajón vytváří napětí a podtrhuje rytmus.

Uznání si zaslouží především Kristýna Daňhelová coby Zuzanka. Její sebejistý projev – ať zpívaný či mluvený – prokazuje nejen talent, ale především zrající techniku, a navíc výrazné herectví. Daňhelová vždy opanovala celou scénu, byla rozverná při dostaveníčku s Figarem i rázná při odmítání sladkých slov hraběte. Vynikala i ve skupinových scénách, které se v duchu soudobé taneční hudby podobaly výstupům Spice Girls v nejlepší formě.

Z mužské části herců pěvecky dominoval Marco Salvadori jako hrabě Almaviva. Jakožto nenapravitelný sukničkář, který si bez svého sluhy Bazilia neumí ve světě moc poradit, přesvědčil pěveckým rozsahem, výraznou barvou hlasu a taky schopností v nemalém tempu rapovat.

Jeho sluha Bazilio ztvárněný Martinou Pawerovovou působil jako ztělesněná podlost. Pawerová se pohybovala trhaně jako mrzák. Výrazné popelavé líčení propůjčovalo její tváři děsivý zjev, který skvěle kontrastoval s celkově komickým charakterem její postavy. Především herecky zaujal Jonáš Florián v roli notorického pijáka, který se ve světlých chvilkách stará o hraběcí zahradu. Jeho opilecké výstupy vygradovaly během závěrečné scény. Floriánův výstup na lavičce, kde se v opilosti dvořil ženám a nakonec se sám probudil v náručí muže, postupně odrovnával smíchem nejen publikum, ale i některé herce.

Závěr představení byl režijně velmi dobře propracovaný, veškerá akce měla přesné načasování a příběh se uvolněně rozuzlil. Pedagogové napsali Figarku svým studentům opravdu na tělo. Na nikoho nezapomněli, každý měl alespoň chvíli šanci ukázat, co umí a v čem vyniká.

Další představení Figarky uvádí Divadlo na Orlí 16.–20. května 2016.

Petr Štěpán, Miroslav Ondra – Figarka, hudba – Lukáš Janota, režie – Petr Štěpán, Miroslav Ondra, scéna – Jaroslav Záděra, kostýmy – Lucie Sedláčková. Figaro – Ondřej Halámek, Zuzana – Kristýna Daňhelová, Hrabě Almaviva – Marco Salvadori, Hraběnka Almaviva – Dagmar Křížová, Cherubín – Marianna Polyáková. 24. dubna 2016, Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Pavel Nesvatba

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Nejčtenější

Kritika

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více