Horňácko se v Ivančicích uvedlo hudbou Leoše Janáčka

Horňácko se v Ivančicích uvedlo hudbou Leoše Janáčka

Přívětivý malý amfiteátr na nádvoří radnice v Ivančicích se stal dějištěm jednoho z koncertů dvaadvacátého ročníku mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae. Tradiční hostitelské město festivalu s jeho letošním tématem La voce - Hlas nabídlo publiku unikátní srovnání Janáčkova kompozičního pojetí horňáckých písňových motivů uvedených ve sbírce Moravská lidová poezie v písních s autentickou interpretací tradiční horňácké lidové muziky.

Ivančice berou festival pokaždé za svůj, o čemž mj. svědčila účast zdejšího starosty Milana Bučka a hlavně zaplněné auditorium. Odměnou byl neobvyklý hudební zážitek, který spojil příznivce Leoše Janáčka a jeho zpracování lidových hudebních motivů z Moravské Slovače, jak se dřív říkávalo, v interpretaci smyčcového kvarteta s autentickou lidovou muzikou a zpěváky z Janáčkova oblíbeného Horňácka.

Přibližně pět let trvá spolupráce klasického smyčcového Kvarteta Jiřího PospíchalaHorňáckou muzikou Petra Mičky a zpěvačkou Veronikou Malatincovou. Ukázky z Janáčkových písňových kompozic vytvořených na základě bohatých písňových sběrů v okolí Hrubé a Malé Vrbky či Velké nad Veličkou mohli posluchači porovnat s autentickým zpěvem a hrou horňáckých lidových muzikantů nedotčených hudebním vzděláním, ale vyškolených generacemi předků-muzikantů, které měl možnost na Horňácku slyšet právě Leoš Janáček. Postupně se rozvíjející projekt je společným dílem lidového muzikanta, primáše a školeného muzikologa Petra Mičky s houslistou a učitelem hudby Miroslavem Kolaciou, který vybrané Janáčkovy skladby upravil pro smyčcové kvarteto. Právě spolupráce (a zároveň částečná praktická „konfrontace“) dvou hudebníků narozených na Horňácku a odchovaných od dětství zdejšími muzikami dává jejich projevu potřebnou zemitost, autenticitu a maximální porozumění pro vybraný hudební materiál. Současně jde o vzájemný respekt mezi výraznými, syrovými interprety horňáckých písňových sad v rytmu sedlácké, starosvětské, melodických táhlic i verbuňků a mezi klasickými hudebními profesionály, interprety Janáčkových artificiálních kompozic na stejné motivy.

concentus_moraviae_hornacka_muzika_02_foto_bretfeldovaPořad představil nejprve obě hudební tělesa odděleně.  Úvodní polovina koncertu nabídla reprezentativní ukázku herního i pěveckého stylu Horňácké muziky Petra Mičky, která je ve svém domovském regionu momentálně nejvýraznějším pokračovatelem tradičního syrového zvuku lidových souborů, kterými bývaly Janáčkem tolik ceněné rodinné či sousedské sedlácké muziky. Muzikanti neprošli žádným unifikačním a kultivačním hudebním školením – hrají, jak se naučili od svých otců, strýců a dědů, místních amatérských muzikantů. Základní šestičlenná muzikantská sestava stojí na houslové hře primáše Petra Mičky, kterého podporuje dvojice violových kontrášů, houslový terc a rytmicko-harmonický základ cimbál-basa (v jednodušší hudecké sestavě pouze smyčce bez cimbálu). Přímočarý, jednoduchý horňácký sólový zpěv primáše Petra Mičky střídá Petr Chovanec a hostující Veronika Malatincová. Stylově přesný je především mužský sbor muziky (dominuje v sedláckých sadách, verbuňcích – jak a capella, tak s doprovodem nástrojů), postavený na hlasovém souladu bratří Petra a Aleše Mičkových. V bezmála hodinovém průřezu repertoárem zazněly verbuňky (mj. Rakúský císar pán, Už Turek ide) sady sedláckých (Okolo mlýna, Mal sem já galánku), táhlice (Šohajku, duša má, Preletělo vtáča), epické starosvětské (Bola jedna děvečka) i starobylé instrumentální sady z moravsko-slovenského pomezí, zčásti inspirované proslulou muzikou Samka Dudíka (Bánovce, Trnovy noty).

concentus_moraviae_hornacka_muzika_03_foto_bretfeldovaDruhá část koncertu byla koncepčně vyváženým porovnáním Janáčkových hudebních úprav horňáckého písňového materiálu s jejich zdrojem tedy původní lidovou podobou písní, střídavě i společně interpretovaných smyčcovým Kvartetem Jiřího Pospíchala a Mičkovou muzikou. V úvodní skladbě Láska (incipit Ej, lásko, lásko) se zaskvěl jasný, čistý hlas Veroniky Malatincové. Potom už se v rychlém sledu střídali muzikanti i zpěváci: zazněly mj. Koníčky milého (Dybych já věděla), Karafiát (Pred vaším je zahrádečka), Jablúčko (Fuč větríčku z Podolí), Jindy a nyní (Hrdélenko moje). Společné hraní obou sestav hudebníků vygradovalo skladbami Památky (Toto je ten chodníček) a Pohřeb zbojníkův (Keď sme šli na hody) se strhující závěrečnou cifrou v excelentním „souboji primášů“.

Byl to výborný dramaturgický nápad tedy představit kromě samotné Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních také lidové interprety, podle nichž si kdysi melodie zapisoval. Program navíc posluchačů mimo tradiční okruh folkloristů nabídnul příležitost seznámit se s lidovou muzikou a zpěvem. Třeba některé z přítomných inspiruje k rozšíření hudebního zájmu o lidovou píseň Moravského Slovácka.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat
  • Petr

    11. leden 2018, 18:13
    Jaký má váš příspěvek vztah k uvedenému článku? Nepochopil jsem.
  • Antonín Řimák

    8. leden 2018, 2:13
    BROLN byl vytvořen jak uvádí příspěvek na stránce pro archivaci lidové muziky a její údajné propagaci.Minulým bolševickým nemravným reźimem byla i tato činnost estébácky sledována jako každá činnost sdružující populaci ve zvýšené míře.Její propagátoři ,kteří stáli u počátku této činnosti,neměli koncepci pro propagaci a tudíž nebyla tato hudba ani systematicky propagována.Záznamy uložené v archivu ČR Brno nejsou dodnes součástí programů s touto tématikou nebo tomu brání digitální zpracování,ale rozhodně se nejedná o náhodu!Za více jak půl století musí těch záznamů být obrovské množství,které stárne bez užitku v archivu a ČR Brno tento stav ignoruje.Patrně není u kormidla dobrý ředitel,který chápe vyjímečnost tohoto depositu jako prospěšnou pro všechny posluchaće,kteŕí lidovou muziku chápou jako kultivovaný odkaz naśich předků!Možná tomu brání vysílací "schéma" dramaturgie nebo jiné nesmysly,kterými jsou často odbýváni tazatelé.Možný důvod je také ten,že tuto funkci získal jedinec z minulého režimu,který aby se uplatnil ve svém oboru projevil dostatečnou loajalitu k bolševismu a proto nemá organizační předpoklady,nutné pro samostané rozhodování.V minulosti o kulktuře rozhodovali "uvědomělí" pracovníci a ti ostatní pouze "zobali z ruky"! Pan Prudil svého času uváděl svůj pořad "Lepší zpívati nežli klívati" a do tohoto pořadu zařadil znělku a píseň s lidovou zpěvačkou paní Šulákovou.Proti této uznávané valašské interpretce nic nemám,jen mi přijde neseriózní obsadit do zněľky hlas z jiného regionu,když měl k dispozici paní Šebetovskou,která byla stálou interpretkou BROLNu celá léta a to ji již předurčovalo k obsazení do této role.Tato zpěvačka nemá do dnešních dnů konkurenci svým naprosto ojedinělým venkovským lyrickým hlasem,který se nedá napodobit!Měkkost a potenciál tohoto hlasu je naprosto fenomenální,v minulosti byl znalci vysoko ceněn,ale pracovníci ČR Brno neuznali ani za vhodné ve výročí jejího odchodu z tohoto světa zařadit komponovaný hodinový pořad této interpretky.Osobně se stydím za příspěvek zařazený na Internetu,který komentovali její bývalí spolupracovníci jako pan Krček a M.Holý.Obsah pořadu byl dramaturgickou ostudou nejen z pohledu nedostatećných postřehů ale také co do výběru skladeb,prostě ubohost nehodná jedinců,kteří byli léta u vývoje paní Šebetovské.Stejná situace je také v ČT.Tato instituce každoročně zaznamená velké množství materiálu,ale ve zprávách uvede vždy 2Os záznamu v době konání různých lidových akcí a ostatní zůustane v archivu.Mají tam pravděpodobně podobně neschopného ředitele jako v ČR Brno!Celková úroveň dramaturgie ve veřejnoprávním médiu je ubohá a je odůvodněně předmětem kritiky,která je mířena na individua,kteří si drží v rozhlasu jisté místa,která je nenutí pruźně reagovat na požadavky kultivovaných posluchačů.Tzv.pořady na přáni,tyto slaboduché, podbízivé a komerční programy jsou vizitkou neprofesionality této rozhl.stanice.Do tohoto pořadu volají oslavenci,které nikdo nezná a dokonce stálí posluchači,kteří si tímto způsobem vytváří "vazbu" na Brno,což je z hlediska poslání tohoto média nepřípustné z důvodu naprosté nezávislosti.Je to podpora primitivního furiantství,které je tolerováno z hlediska sledovanosti této stanice.Mluvené slovo navíc zabraňuje vysílat více hudby,čímž jsou diskriminováni ostatní posluchači!Jistý slovenský posluchać volající denodenně již musí mít pocit vlastnictví k této stanici a to je selhání vedení ČR Brno!Ale v nemravném režimu,který se nezbavil bývalých "kádrů" nemůže nikdo očekávat kvalitativní změnu,tito jedinci jsou kompromitováni minulostí jednou provždy!!!Nenaučili se v minulosti samostatně myslet,tudíž to neumí ani dnes.Poturčenci jsou vždycky horší Turka!

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více