Hubička jako psychologické drama

6. červen 2013, 0:46

Hubička jako psychologické drama

Uvedením Smetanovy opery Hubička uzavřel svoji tříletou činnost VCHOD – tedy Výzkumné centrum hudebního/operního divadla. Garantem projektu, který zastřešila JAMU, je režisér Tomáš Studený. Cílem bylo vést účastníky – většinou mladé pěvce – k opernímu herectví a vyzkoušet si extrémní možnosti přístupu k hudebnímu divadlu. Průběh práce ukázalo nastudování Rossiniho opery Příležitost dělá zloděje, které už jsem tu hodnotil. Finálním výstupem byla právě Hubička, což je úkol přinejmenším nelehký.

Jsem nesmírně rád, že takový projekt na JAMU existoval a doufám, že to nebude ojedinělá věc. Systém práce s uzavřenou skupinou účinkujících bez alternací je v opeře už víceméně běžný a měl by konečně zapouštět kořeny i u nás (když se takovým způsobem uvede například v Praze Myslivečkova L’Olimpiade, neznamená to, že má české operní divadlo vystaráno na několik let). Dokonce si myslím, že by takto měla Katedra zpěvu na JAMU pracovat systematicky a ne jen jako s výjimkou vybudovanou jako doktorandský projekt. Nečekám, že teď někdo bouchne do stolu a celý dosavadní systém hodí do koše, ale o změně by se uvažovat mělo. Absolventská představení, kde se ve třech uvedeních musí vystřídat tři obsazení, aby si zaabsolvovali všichni, jsou cesta do pekel. Inscenační a vůbec ideová „východiska VCHODu“ jsem ale popsal už v recenzi Příležitosti, nebudu se tedy příliš opakovat a připojím ještě několik poznámek k samotné inscenaci Hubičky.

Ta se soustřeďovala na herectví obnažené až na dřeň. Diváci seděli kolem hlediště na způsob arény – pěvci byli tedy na očích víc než za obvyklých podmínek, museli se hlídat ze všech stran. Autorem scény a kostýmů byl Tomáš Pilař. Scénu tvořilo jen několik židlí a kruh z kamenů. Jednoduché byly i kostýmy v nevtíravých, neutrálních barvách, od nichž se odrážely jen drobné charakteristické detaily. Hudební nastudování bylo režii podřízeno až obětováno. Svým způsobem se jednalo o tolik proklínaný operní režisérismus, ale takovéto studiové projekty vytvářejí ideální platformu, na níž si inscenátoři, účinkující i publikum vyzkoušejí, kam až mohou a chtějí zajít.

Tomáš StudenýMarek Mokoš zašli od obecného chápání Hubičky dost daleko. Inscenačním klíčem byl „intimní příběh hledání nešťastně ztracené lásky, svázané dobovými zvyklostmi a rituály“. K tomu se váže zmíněný kamenný kruh – kameny (aspoň jak já jsem je pochopil) zastupovaly rituály, tradice, pověry, předsudky, všechno, co nás zatěžuje a drží při zemi, ale i ve společnosti. Druhým jednotícím prvkem byla voda – vodou z jednoho škopku se postupně myla Vendulka, Lukáš a nakonec i podlaha. Z Hubičky se stal vážný, psychologický příběh. Důraz na mechanické přemýšlení postav ve zdánlivě neprolomitelných schématech přiblížil Smetanu k osudovosti a patosu Gluckovy Alceste.

Soustředění inscenace na psychologii postav mi bylo nesmírně sympatické, ale také se ukázalo, jak je obtížné najít v tomto směru správnou míru. Hubička zcela určitě není komická opera – humornou scénu obsahuje jen jednu (Vendulka, Martinka, Strážník), a ta byla navíc vyškrtnutá. Ve vážné koncepci se ale skoro úplně vytratila projasněná atmosféra, do níž jsou vratké a složité mezilidské vztahy zakomponovány. Charaktery postav se obracely mimo operu samotnou, k předloze Karoliny Světlé a pozdějším realistickým románům či dramatům z naší vesnice. Lukáš měl v sobě nezvladatelnou touhu Lacy v Její pastorkyni, Vendulka zatrpklost panny Rózy z Tajemství, otec Paloucký zase neveselou strohost Kostelničky. Tyto aspekty jsou v jednotlivých postavách bezesporu obsaženy, celková atmosféra Hubičky by ale přece jen mohla být slunečnější. K bezvýchodnému pocitu přispívalo i studené modré světlo, v němž byla většina představení zahalena. Je mi jasné, že se jednalo o promyšlený a předem proklamovaný režijní záměr, a navíc jak jsem už řekl: je dobré to vyzkoušet a Tomáš Studený pro tyto účely vytvořil odpovídající platformu.

Vážný režijní záměr sledovalo i hudební nastudování Emy Mikeškové, která nedávno nadějným způsobem absolvovala v Besedním domě JAMU. Tady by mě vážně zajímalo, do jaké míry její hudební pojetí sledovalo režii a jak by se odvíjelo samostatně. Působilo zcela nelyrickým dojmem, což mi ke Smetanovi nesedí, a jistě na to měl vliv i klavírní doprovod, který prostě jako smyčce nikdy nezazpívá. Opera však překvapivě začala dramatickou předehrou ke druhému dějství, tedy motivem uražené, rozčilené a zklamané Vendulky. Teprve na ni navázala část první předehry vystavěné na motivu „jen odpros ji, ty bláhový“. Dalším problematickým aspektem byly pěvecké výkony a ukázalo se, že Smetana je přece jen tvrdší problém než Rossini. Nejen co se týká dramaturgické přizpůsobivosti, ale i samotného zvládnutí pěveckých partů.

Vyjímám z toho především Aleše Procházku, který zpíval v indispozici a s nasazením vlastního zdraví zachraňoval představení. Zpíval logicky velmi opatrně a jak mohl, tak se vyhýbal horní oktávě. S vysokými tóny měl ale problém i Lukáš Hacek, což už bylo podstatně horší. I s přihlédnutím k jeho absolventskému Jeníkovi bych řekl, že Smetana (a možná romantická opera vůbec) pro něj zatím není. Byl velmi dobrý herecky, možná měl v tomto směru nejobtížnější úkoly, ale zpěv ustupoval často do pozadí. Radka Hudečková má pěkný, ale permanentně jaksi drobně roztřepaný, nepevný hlas – to bylo v různé míře slyšet i u Romana HozyAleše Janigy. Nadějně na mě působila Marta Reichelová jako Barče. Lucie Kašpárková byla přesvědčivá, byť v rámci koncepce téměř tragicky vyznívající Vendulka. Všichni účinkující se na svoje role typově velmi dobře hodili (v rámci možností jejich reálného věku).

Několikrát mě během představení napadlo, že by nebylo marné, kdyby stejné obsazení nacvičilo Hubičku naopak koncertně. Se stejně absolutním soustředěním na hudbu bez ohledu na herecké, dramatické a jakékoliv další mimohudební aspekty. Zajímalo by mě, jaká inscenace by se vylíhla z „mystického“ splynutí obou přístupů. Je dobré a potřebné připomínat, že Smetanovy opery kromě Dvou vdovProdané nejsou žádné komedie. Myslím ale, že jejich emocionální síla – zvláště u těch na libreta Elišky Krásnohorské – spočívá v barokním střídání afektů a pokus spoutat je do jedné nálady vede k celkovému zploštění jejich účinku. Mimořádně sympatický je ovšem pokus promyslet a zrealizovat Hubičku nezvykle a přitom nedělat žádné hlouposti a naschvály. Už to samo je dostatečný důvod k tomu, aby projekty podobné VCHODu na JAMU pokračovaly.

Bedřich Smetana: Hubička, libreto: Eliška Krásnohorská, námět: Karolina Světlá, dramaturgická úprava: Tomáš Studený, Ema Mikešková. Režie: Tomáš Studený, Marek Mokoš, scéna a kostýmy: Tomáš Pilař, dirigentka: Ema Mikešková, klavír: Richard Pohl. Vendulka: Lucie Kašpárková, Lukáš: Lukáš Hacek, Paloucký: Aleš Procházka, Martinka: Radka Hudečková, Tomeš: Roman Hoza, Matouš: Aleš Janiga, Barče: Marta Reichelová. 3. 6. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

“Hledali jsme mezi posluchači, absolventy i profesionály z oboru ty, kteří mají vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu,” píše mimo jiné režisér Tomáš Studený o účastnících specifického projektu VCHOD...  více

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Orchestr Ensemble Opera Diversa včera v Domě umění obhlédl svůj repertoár, uvedl dvě premiéry a splnil jeden malý dluh. Sborový pořad z postních motet odstaral sbor Ensemble Versusvíce


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více