Hubička jako psychologické drama

6. červen 2013, 0:46

Hubička jako psychologické drama

Uvedením Smetanovy opery Hubička uzavřel svoji tříletou činnost VCHOD – tedy Výzkumné centrum hudebního/operního divadla. Garantem projektu, který zastřešila JAMU, je režisér Tomáš Studený. Cílem bylo vést účastníky – většinou mladé pěvce – k opernímu herectví a vyzkoušet si extrémní možnosti přístupu k hudebnímu divadlu. Průběh práce ukázalo nastudování Rossiniho opery Příležitost dělá zloděje, které už jsem tu hodnotil. Finálním výstupem byla právě Hubička, což je úkol přinejmenším nelehký.

Jsem nesmírně rád, že takový projekt na JAMU existoval a doufám, že to nebude ojedinělá věc. Systém práce s uzavřenou skupinou účinkujících bez alternací je v opeře už víceméně běžný a měl by konečně zapouštět kořeny i u nás (když se takovým způsobem uvede například v Praze Myslivečkova L’Olimpiade, neznamená to, že má české operní divadlo vystaráno na několik let). Dokonce si myslím, že by takto měla Katedra zpěvu na JAMU pracovat systematicky a ne jen jako s výjimkou vybudovanou jako doktorandský projekt. Nečekám, že teď někdo bouchne do stolu a celý dosavadní systém hodí do koše, ale o změně by se uvažovat mělo. Absolventská představení, kde se ve třech uvedeních musí vystřídat tři obsazení, aby si zaabsolvovali všichni, jsou cesta do pekel. Inscenační a vůbec ideová „východiska VCHODu“ jsem ale popsal už v recenzi Příležitosti, nebudu se tedy příliš opakovat a připojím ještě několik poznámek k samotné inscenaci Hubičky.

Ta se soustřeďovala na herectví obnažené až na dřeň. Diváci seděli kolem hlediště na způsob arény – pěvci byli tedy na očích víc než za obvyklých podmínek, museli se hlídat ze všech stran. Autorem scény a kostýmů byl Tomáš Pilař. Scénu tvořilo jen několik židlí a kruh z kamenů. Jednoduché byly i kostýmy v nevtíravých, neutrálních barvách, od nichž se odrážely jen drobné charakteristické detaily. Hudební nastudování bylo režii podřízeno až obětováno. Svým způsobem se jednalo o tolik proklínaný operní režisérismus, ale takovéto studiové projekty vytvářejí ideální platformu, na níž si inscenátoři, účinkující i publikum vyzkoušejí, kam až mohou a chtějí zajít.

Tomáš StudenýMarek Mokoš zašli od obecného chápání Hubičky dost daleko. Inscenačním klíčem byl „intimní příběh hledání nešťastně ztracené lásky, svázané dobovými zvyklostmi a rituály“. K tomu se váže zmíněný kamenný kruh – kameny (aspoň jak já jsem je pochopil) zastupovaly rituály, tradice, pověry, předsudky, všechno, co nás zatěžuje a drží při zemi, ale i ve společnosti. Druhým jednotícím prvkem byla voda – vodou z jednoho škopku se postupně myla Vendulka, Lukáš a nakonec i podlaha. Z Hubičky se stal vážný, psychologický příběh. Důraz na mechanické přemýšlení postav ve zdánlivě neprolomitelných schématech přiblížil Smetanu k osudovosti a patosu Gluckovy Alceste.

Soustředění inscenace na psychologii postav mi bylo nesmírně sympatické, ale také se ukázalo, jak je obtížné najít v tomto směru správnou míru. Hubička zcela určitě není komická opera – humornou scénu obsahuje jen jednu (Vendulka, Martinka, Strážník), a ta byla navíc vyškrtnutá. Ve vážné koncepci se ale skoro úplně vytratila projasněná atmosféra, do níž jsou vratké a složité mezilidské vztahy zakomponovány. Charaktery postav se obracely mimo operu samotnou, k předloze Karoliny Světlé a pozdějším realistickým románům či dramatům z naší vesnice. Lukáš měl v sobě nezvladatelnou touhu Lacy v Její pastorkyni, Vendulka zatrpklost panny Rózy z Tajemství, otec Paloucký zase neveselou strohost Kostelničky. Tyto aspekty jsou v jednotlivých postavách bezesporu obsaženy, celková atmosféra Hubičky by ale přece jen mohla být slunečnější. K bezvýchodnému pocitu přispívalo i studené modré světlo, v němž byla většina představení zahalena. Je mi jasné, že se jednalo o promyšlený a předem proklamovaný režijní záměr, a navíc jak jsem už řekl: je dobré to vyzkoušet a Tomáš Studený pro tyto účely vytvořil odpovídající platformu.

Vážný režijní záměr sledovalo i hudební nastudování Emy Mikeškové, která nedávno nadějným způsobem absolvovala v Besedním domě JAMU. Tady by mě vážně zajímalo, do jaké míry její hudební pojetí sledovalo režii a jak by se odvíjelo samostatně. Působilo zcela nelyrickým dojmem, což mi ke Smetanovi nesedí, a jistě na to měl vliv i klavírní doprovod, který prostě jako smyčce nikdy nezazpívá. Opera však překvapivě začala dramatickou předehrou ke druhému dějství, tedy motivem uražené, rozčilené a zklamané Vendulky. Teprve na ni navázala část první předehry vystavěné na motivu „jen odpros ji, ty bláhový“. Dalším problematickým aspektem byly pěvecké výkony a ukázalo se, že Smetana je přece jen tvrdší problém než Rossini. Nejen co se týká dramaturgické přizpůsobivosti, ale i samotného zvládnutí pěveckých partů.

Vyjímám z toho především Aleše Procházku, který zpíval v indispozici a s nasazením vlastního zdraví zachraňoval představení. Zpíval logicky velmi opatrně a jak mohl, tak se vyhýbal horní oktávě. S vysokými tóny měl ale problém i Lukáš Hacek, což už bylo podstatně horší. I s přihlédnutím k jeho absolventskému Jeníkovi bych řekl, že Smetana (a možná romantická opera vůbec) pro něj zatím není. Byl velmi dobrý herecky, možná měl v tomto směru nejobtížnější úkoly, ale zpěv ustupoval často do pozadí. Radka Hudečková má pěkný, ale permanentně jaksi drobně roztřepaný, nepevný hlas – to bylo v různé míře slyšet i u Romana HozyAleše Janigy. Nadějně na mě působila Marta Reichelová jako Barče. Lucie Kašpárková byla přesvědčivá, byť v rámci koncepce téměř tragicky vyznívající Vendulka. Všichni účinkující se na svoje role typově velmi dobře hodili (v rámci možností jejich reálného věku).

Několikrát mě během představení napadlo, že by nebylo marné, kdyby stejné obsazení nacvičilo Hubičku naopak koncertně. Se stejně absolutním soustředěním na hudbu bez ohledu na herecké, dramatické a jakékoliv další mimohudební aspekty. Zajímalo by mě, jaká inscenace by se vylíhla z „mystického“ splynutí obou přístupů. Je dobré a potřebné připomínat, že Smetanovy opery kromě Dvou vdovProdané nejsou žádné komedie. Myslím ale, že jejich emocionální síla – zvláště u těch na libreta Elišky Krásnohorské – spočívá v barokním střídání afektů a pokus spoutat je do jedné nálady vede k celkovému zploštění jejich účinku. Mimořádně sympatický je ovšem pokus promyslet a zrealizovat Hubičku nezvykle a přitom nedělat žádné hlouposti a naschvály. Už to samo je dostatečný důvod k tomu, aby projekty podobné VCHODu na JAMU pokračovaly.

Bedřich Smetana: Hubička, libreto: Eliška Krásnohorská, námět: Karolina Světlá, dramaturgická úprava: Tomáš Studený, Ema Mikešková. Režie: Tomáš Studený, Marek Mokoš, scéna a kostýmy: Tomáš Pilař, dirigentka: Ema Mikešková, klavír: Richard Pohl. Vendulka: Lucie Kašpárková, Lukáš: Lukáš Hacek, Paloucký: Aleš Procházka, Martinka: Radka Hudečková, Tomeš: Roman Hoza, Matouš: Aleš Janiga, Barče: Marta Reichelová. 3. 6. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

“Hledali jsme mezi posluchači, absolventy i profesionály z oboru ty, kteří mají vhodné dispozice, předpoklady pro týmovou práci a chuť pracovat na svém vlastním růstu,” píše mimo jiné režisér Tomáš Studený o účastnících specifického projektu VCHOD...  více

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Orchestr Ensemble Opera Diversa včera v Domě umění obhlédl svůj repertoár, uvedl dvě premiéry a splnil jeden malý dluh. Sborový pořad z postních motet odstaral sbor Ensemble Versusvíce


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více