Jos van Immerseel. Aristokrat u královského nástroje

4. červen 2015, 5:00

Jos van Immerseel. Aristokrat u královského nástroje

V Doubravníku se před několika lety podařilo dát dohromady čtyři a půl milionu korun na opravu unikátních varhan těsně před úplným zničením. Teď se městys s 808 obyvateli dočkal koncertu, jaký by mu mohla závidět kterákoliv světová metropole.

Varhany v kostele Povýšení svatého Kříže v Doubravníku jsou mimořádné stejně jako kostel sám. Na pěkný kostelík lze narazit na cestě po našem venkově v každé druhé vesnici, ale doubravnický kostel v sobě ukrývá rodinnou hrobku Pernštejnů a Mitrovských. Je zřetelně výstavnější, než je v našich venkovských poměrech běžné, a jeho druhou vnitřní dominantu proti hlavnímu oltáři tvoří nástroj varhanáře Jana Výmoly dokončený pravděpodobně v roce 1761. Skříň varhan z období pozdního baroka zapadá do prostředí pozdněgotického chrámu zcela přirozeně, její vertikální linie jsou natolik určující, že zatlačují do pozadí i nezbytné barokní zdobení. Nástroj působí dojmem, že stojí na svém místě odjakživa, i když je o 200 let mladší než samotný kostel.

Mimořádnost doubravnických varhan nespočívá pouze v jejich stáří, ale především v tom, že se dochovaly prakticky v původním stavu. Dočkaly se sice mnoha neodborných až surových zásahů při průběžné údržbě a ladění a zle v nich řádil červotoč, ale přesto byly ještě v roce 2007, kdy restaurátor Dalibor Michek zahájil jejich rekonstrukci, podle jeho vlastních slov „v hratelném stavu“. Byly to ale poslední záchvěvy v agónii, které se naštěstí podařilo zabránit, takže mohly být v roce 2013 v rámci festivalu Concentus Moraviae slavnostně uvedeny znovu do provozu. Hrál na ně tehdy vedoucí souboru Venice Baroque Orchestra Andrea Marcon, sláva to byla veliká a zážitek silný. Včera provedl na Výmolovy varhany v rámci letošního ročníku Concentu Moraviae svůj recitál Jos van Immerseel a byl naprosto úchvatný – bez slavnostních ceremonií zůstalo veškeré místo jen pro hudbu a dostalo se jí interpretace vskutku aristokratické.

Jos van Immerseel je všestranný hudebník, dirigent a hráč na klávesové nástroje, jeden z předních představitelů tzv. historicky poučené interpretace staré hudby. Jeho program v Doubravníku se rozkročil hodně zeširoka, od italské a anglické renesance přes Bacha až po Mozarta. Přesto působil večer kompaktním dojmem a Immerseelův uměřený styl sjednocoval stylově rozdílné kompozice, přičemž s barokní důsledností střídal „afekty“ jednotlivých čísel. Jejich střídání ale nespočívalo v dramatických změnách tempa nebo dynamiky, ale především v neuvěřitelně vynalézavé práci s rejstříky. Každou skladbu charakterizovala její základní barva – střídala se světlá a temná –, od které se odvíjely další zvukové varianty, proplétání a čitelnost hlasů připomínaly vynikající vokální ansámbl.

Koncert uvedla světská a veselá Gagliarda Napolitana italského skladatele Antonia Valenteho. Průběžnou linku tvořili angličtí autoři – John Bull, Orlando GibbonsHenry Purcell. Bullovo In Nomine IX přineslo nejen zklidnění po tanečním začátku, ale také nezvyklé střídání taktů, jehož výsledkem bylo na svou dobu pozoruhodné jedenáctidobé schéma. Letania de la Virgen španělského skladatele Pabla Bruna bychom dnes zběžně označili jako téma s variacemi, ale litanie samy o sobě vlastně nic jiného nejsou. Fantazia of Foure Parts Orlanda Gibbonse s charakteristickým proplétáním hlasů podtrhla úžasnou čitelnost Immerseelova projevu. Zároveň ale vyvstala nutnost ponořit se do polyfonní struktury mnohem víc, než když ji interpretoval na dodnes populárních nahrávkách Glenn Gould. Najednou si posluchač uvědomil, jak jsou Gouldovy interpretace nejen strhující, ale svým způsobem i zavádějící a diktátorské. Jeho cizelérská práce s dynamikou, která posouvá do popředí hned jeden, hned zase jiný hlas, vede posluchače skladbou jako malé dítě za ruku. Jos van Immerseel hlasy zřetelně odlišoval, ale ponechával jim stejnou platnost, možnost volby je tu pro posluchače zcela otevřená. Byl to podobný rozdíl jako sledovat záznam divadelního představení s detailními záběry kamery a sedět přímo v divadle. Obojí může být krásné, ale pokaždé vidíme něco úplně jiného.

K vlámskému baroku nás přeneslo Preludium a fuga d moll Abrahama van der Kerckhovena. Byl to spíš souvislý tok hudby než dvě striktně oddělené části, jak bychom možná očekávali vycvičeni bachovskou literaturou. Fuga se vyloupla z předehry jaksi nenápadně, a bez pocitu přísně vedeného kontrapunktu dovedla skladbu do konce. Voluntary d moll Henryho Purcella působilo dojmem až volné improvizace a Jos van Immerseel nás při něm provedl barevnými možnostmi varhan zcela fantasticky. Během jedné skladby prošel rejstříky téměř encyklopedickým způsobem a přitom bez stopy školometství a okázalé poučnosti. Jako „předváděčka“ nástroje bylo jeho vystoupení vlastně důslednější a názornější než Marconův koncert před dvěma lety. Jakési stylové vybočení představovalo Andante F dur W. A. Mozarta určené původně pro nějaký dobový hudební přístroj, snad flétnové hodiny. Skladba patří spíš k tomu zapomenutelnému, co mistr napsal, i když bohatství variací je i při malých možnostech původního nástroje obdivuhodné. Líbezný „klasicismus k večeři“ ale přece jen z celkového programu vyčníval. Ukázka velejemného rejstříkování snad byla důvodem, pro uvedení skladby. Koncert završilo vlídné a populární Pastorale F dur Johanna Sebastiana Bacha.

Koncert se obešel bez přídavků, což jen podtrhlo Immerseelovo ignorování vnějších efektů i soustředění na samotnou hudbu. Navíc k ucelenému programu opravdu nebylo co dodat.

Antonio Valente: Gagliarda Napolitana, John Bull: In Nomine IX, Pablo Bruna: Letania de la Virgen, Orlando Gibbons: Fantazia of foure parts, Abraham van den Kerckhoven: Preludium a fuga d moll, Henry Purcell: Voluntary pro varhany d moll Z. 719, Wolfgang Amadeus Mozart: Andante F dur KV 616, Johann Sebastian Bach: Pastorale F dur BWV 590. Jos van Immerseel – varhany. 2. června 2015, kostel Povýšení sv. Kříže, Doubravník. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více

Andrea Marcon letos přijíždí na Concentus Moraviae, kde s Venice Baroque Orchestra doprovodí Magdalenu Koženou. Den nato znovu veřejně rozezní a tím i zasvětí zrekonstruované barokní varhany v Doubravníku. Bude to jeho vůbec první sólový recitál u nás.  více

V sobotu začíná 20. ročník festivalu Concentus Moraviae a kromě oslav kulatých narozenin jej čeká také jedno loučení. Soubor Accordone i jeho zpěváka Marca Beasleyho publikum dobře zná z minulých ročníků, ale jejich umělecké cesty se teď rozcházejí – v dobrém, ale přece. S Marcem jsme mluvili o Neapoli a Itálii, o hudbě, o jeho práci před Accordone, s nimi i po nich. A díky studiu v Bologni se rozhovorem mihl také Umberto Eco.  více




Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více

Na včerejším Koncertu hejtmana jihomoravského kraje na slavkovském zámku představil světoznámý kontratenorista Dominique Visse i s nově vzniklým hudebním tělesem Vis musica nevážné, komické a někdy i drze ironické skladby. A nebyla to náhoda. Další koncert hudebního festivalu Concentus Moraviae, jehož letošní ročník je zasvěcen hudbě a humoru, tak svrchovaně naplnil dramaturgickou linku. Visse se navíc s úspěchem představil již na třech festivalových ročnících.  více

Nazpívat album notoricky známých jazzových standardů v překladech do češtiny a přitom si nejen nevylámat zuby, ale dokonce působit přirozeně a v rámci možností i originálně je mimořádně náročná disciplína. Darku Neumannovi, „takové té brněnské figurce“ (jak stojí v bookletu alba) se to povedlo. Na tom, že se zdárně pohybuje na samé hraně sentimentu a bluesové ryzosti, mají velkou zásluhu i texty Ester Kočičkové.  více

Mandolinista Martin Krajíček hraje v kapelách různých žánrů. Má vlastní akustické trio, je členem tria Jitky Šuranské, působí v „mexické“ kapele Mariachi Espuelas a v Cimbal Classicu, hraje klezmer a hru na mandolínu také vyučuje. Od loňského roku je také pořadelem Mandolínového festivalu v Boskovicích. Letošní ročník se bude konat od 8. do 10. června.  více

Skupina D.N.A. Brno, vítěz finále Porty z roku 2011, vydala po čtyřech letech nové album. Vedle nového příjmení baskytaristky (ale stále je to tatáž Barbora, která před lety – tehdy ještě dívčí a dětskou – kapelu spoluzakládala) došlo v sestavě k důležité změně. Novým členem se stal Ondra Bojanovský (syn kapelník FT Primu Aleše Bojanovského), který ovládá rytmické nástroje. Bývalá perkusistka Lenka Ručková se tím pádem mohla naplno přesunout ke klavíru. Jinak zůstává vše zdánlivě při starém: D.N.A. jsou skupina mladých lidí, z větší části klasicky vzdělaných, kteří mají vedle klasické hudby rádi folk. Ten hrají po muzikantské stránce mistrně – k jejich zručnosti, kterou v jednotlivých písních dávají najevo, nelze mít výhrad. Samotný repertoár už na minulém albu vyrostl z dětských let a novinka je pochopitelně i v tomto ohledu ještě o kus dospělejší. Kapela vlastně nepřekvapila nějakým nečekaným posunem. Ale výsledek je o kus vyzrálejší a sebevědomější. A přibylo také vážných, a přitom důvěryhodně podaných témat.  více

Už 23. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae včera zahájil koncert v Bystřici nad Pernštejnem. Humor a hudba představuje letos spojení, které tvoří páteř a jednotící téma celého festivalu. Dramaturgie festivalu je letos dílem belgického muzikologa a básníka Jellea Dierickxe. Pokud se Dierickxovi podařilo stvořit pestrý program festivalu, který od počátku až do konce nabízí hudební humor ve všech podobách, pak zahajovací koncert bylo možné vnímat jako souhrn popsaného koncepctu. O nelehký úkol provést stylově diametrálně odlišná a humorem propojená díla se v případě včera postaral orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Marka Ivanoviće.   více

Miloš Štědroň se letos podílí jako rezidenční umělec na festivalu Concentus Moraviae. Stalo se to vítanou záminkou k rozhovoru. Byl věnován jeho muzikantským začátkům, jeho cestě k hudebnímu vzdělání, jeho uměleckému vývoji a jeho znamenitým učitelům, příklonu k odkazu hudební avantgardy i příčině, proč se k ní záhy dobral určitého odstupu, jak se zasvětil věrné a úspěšné spolupráci s Divadlem Husa na provázku i jak se ho dotýkaly dobové politické proměny, jak překonával jejich tlak, jak spolupracoval se zakázaným dramatikem a svým dnešním tazatelem, jak tvořil pro skvělé Due Boemi di Praga, jak vyučoval hudbě a hudebním dějinám a působil jako oblíbený popularizátor, jak zasvěceně vykládal starou hudbu, ale i Leoše Janáčka, jak pracoval jako editor, jak se stal významnou a známou kulturní osobností, a to nejen brněnskou, a jak všemi úlohami, které si vytkl a jež za svůj pestrý a bohatý tvůrčí život plnil a plní, jak tím vším je rád.  více

Brněnského písničkáře Michala „Kosmonauta“ Šimíčka vnímám dlouhodobě jako člověka, který umí napsat poetický, často mnohovrstevnatý text a propojit jej se zajímavou hudbou. Už první album jeho skupiny Nevermore & Kosmonaut na mne působilo jako koncepční projekt. Písně na sebe sice nenavazovaly přímo, ale díky drobným detailům, textovým i hudebním, jako by jedna s druhou souvisely. Na novince Bleděmodré město však jde kapela mnohem dál. Tentokrát je to tematicky sevřený celek, věnovaný městu Brnu, propracovaný do posledního detailu. „Konceptuální album je naší odpovědí na současný trend, kdy se stává zvykem udělat jeden singl s videoklipem a poslouchat písně útržkovitě bez pořadí,“ vysvětluje Šimíček v bookletu alba a tento booklet je nedílnou součástí projektu a „příběhu“.  více

Ulice a náměstí po celé republice včera ovládli malí umělci. Do druhého ročníku celostátního happeningu se zapojilo na 400 základních uměleckých škol v 333 městech. Takřka tisíc akcí probíhalo na nejrůznějších místech Čech i Moravy. Malí umělci se vydali do ulic, kostelů, zámků, muzeí, galerií, nádraží, nákupních center a kaváren. Do programu ZUŠ Open se opět osobně zapojila patronka projektu Magdalena Kožená, která včera zamířila do Liberce, Benátek nad Jizerou a zúčastní se i slavnostního závěrečného večera ve Valdštejnské zahradě v Praze. Do ZUŠ Open se zapojila i celá řada dalších umělců například garanti jednotlivých uměleckých oborů za ZUŠ Open Alice Nellis a bratři Bubeníčkové, dále En.dru, Jiří Bárta, Karolína Berková, Vadim Petrov, ale i třeba hráči Karlovarského symfonického orchestru. ZUŠ Open proběhlo v Brně ve spolupráci Brnem městem hudby kreativní sítě UNESCO. Brněnské vystoupení základních uměleckých škol moderoval Pavel Borský, zástupce ředitelky ZUŠ Kaprálová.  více

Včerejší premiérou v Mahenově divadle přibyla do repertoáru Národního divadla Brno (NdB) opera Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta v zajímavém zpracování Anny Petrželkové. V příběhu o neprozřetelném pokoušení lidských citů vystoupila sopranistka Pavla Vykopalová jako Fiordiligi, mezzosopranistka Václava Krejčí Housková jako Dorabella a Andrea Široká jako Despina. Z mužských rolí stanul na pódiu Ondřej Koplík jako Ferrando, Roman Hoza jako Guglielmo a Jan Šťáva představil Dona Alfonsa. V představení dále účinkoval sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB.  více

Skupina Plachý host vznikla v Brně kolem kytaristy a skladatele Martina Kostaše a zpěváka Pavla Kudrny. V souvislosti s jejím prvním albem, natočeným v roce 2015, jsem upozorňoval na sympatickou „plachost“, která jako by se z názvu tělesa přenesla do samotných písní. Skladby to byly opravdu tiché a jejich meditativní atmosféru jen občas narušovaly rockovější rejstříky Kudrnova hlasu a výpomoc hostů. Ostatně skupinu na debutu vedle obou zakladatelů teoreticky tvořili saxofonista Marek Bílý a hráč na perkuse Lukáš Krejčí, avšak celá sestava se představila pouze ve čtyřech skladbách. Na druhém albu Sbírka otazníků, natočeném v roce 2017 je to jinak. Vedle zmíněné čtveřice jsou jako členové skupiny uvedeni baskytarista Radovan Leskovský a bubeník Pavel Magnusek, a i když se všech šest hráčů sejde pouze v písni Uvnitř, zvuk Plachého hosta zhutněl, lehce zrockověl, vybarvil se. Písně jsou méně plaché, a tak zatímco minulé album mi svou náladou připomínalo Oldřicha Janotu nebo sólového Vladimíra Václavka, tentokrát jako bych za některými písněmi slyšel AG Flek.  více

Pavel Koudelka, bývalý bubeník skupin Dunaj, Z kopce, Krutnava nebo Mňága a Žďorp, se nedávno stal členem hned dvou nových formací. Jednou z nich je bubenické duo s Pavlem Fajtem Zesilovači a tou druhou skupina Kucharski. V ní spolupracuje s muzikanty známými z třebíčské skupiny FruFru – zpěvákem Václavem Bartošem, kytaristou Vladimírem Dudkem a baskytaristou Adamem Kotrbou – a s hráčem na klávesy Víťou Košíčkem. Kapela Kucharski bude mít koncertní premiéru ve čtvrtek 17. května v Brně ve Staré Pekárně.  více

Na začátku i na konci jarního programu letošního JazzfestuBrno stály koncerty bigbandů. A v obou případech to byl vrcholný umělecký zážitek. Christian McBride Big Band se při jednom ze tří závěrečných koncertů letošního evropského turné poprvé představil v brněnském Sono Centru. A byla to paráda: nadžánrové, zábavné a odlehčené hraní, přitom plné virtuozity a hráčské i tvůrčí invence. „Když spolu hrajeme, je to jeden velký večírek,“ předeslal kontrabasista a bandleader Christian McBride v anonci na své vystoupení – on i jeho spoluhráči to bezezbytku potvrdili.  více

Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.  více

Břitký humor, skvělé melodie, rozkošnou pohádkovou scénografii, báječné herecké výkony a nápaditou režii si dosyta užijí návštěvníci poslední muzikálové novinky Spamalot v Městském divadle Brno. Inscenace Stanislava Slováka je ukázkou svižného, důvtipného a po všech stránkách kompaktního hudebního divadla. A troufám si tvrdit, že na jevišti Hudební scény MDB jde o nejlepší muzikálovou inscenaci sezony.  více

Nejčtenější

Kritika

Podtitulem Bohatýrsko-milostná hudební komedie o dvanácti obrazech označilo svoji nejnovější inscenaci Tři mušketýři Městské divadlo Brno, které tímto titulem zároveň zahájilo provoz letní scény v Biskupském dvoře. Není třeba se kočkovat o žánrové vymezení této ponejvíce hry se zpěvy. Důležitější je, co tato open air produkce divákovi nabízí…  více