Jura Pařez & Pozdní sběr: Pohlednice z Paříže

10. duben 2015, 0:17

Jura Pařez & Pozdní sběr: Pohlednice z Paříže

Jen něco přes rok čekali fanoušci brněnské skupiny Pozdní sběr na nové album. Zatímco minulou kolekci Na trati částečně prodávalo jméno Romana Horkého coby hosta, tentokrát už kapela kope sama za sebe.

Přesněji za svého kapelníka a autora většiny písní Jiřího Pařeza, jehož jméno i stylizovanou podobiznu zdůrazňuje kýčovitý obal. Doporučuji však obrázek s kapelníkem v nadživotní velikosti sklánějícím se nad Eiffelovkou přejít a soustředit se na samotné písně. Pozdní sběr za patnáct let existence vyzkoušel všechno možné od jižanského rocku přes country a akustický folkrock až po trampské písně, nicméně toto neustálé hledání nakonec přineslo ovoce. Z brněnských kapel z okruhu folku & country patří k těm nejsehranějším, což je zásluha nejen intenzivního koncertování, ale také zkušeností jednotlivých hráčů. Vždyť v současné sestavě najdeme bývalé či současné členy skupin jako Každý den jinak/AG Flek, Čechomor, Rangers/Plavci, Druhá tráva nebo Kamelot. Už jen jména jako Michael Vašíček, Karel Macálka nebo Jiří Meisner jsou dokladem toho, že Pohlednice z Paříže zdaleka není sólovou deskou Jury Pařeza.

Pozdní sběr dnes hraje konzervativní mix výše uvedených žánrů. Z country a folku převzal zaměření na příběhy, z klasického rocku elektrickou kytaru jako klíčový nástroj (něco mezi Garym Moorem a Katapultem) a daleko skupina nemá ani k popu (například píseň Spát), což jsem ostatně zdůrazňoval už v souvislosti s albem Na trati. Více než aranže a nezpochybnitelné muzikantské výkony mě však tentokrát zaujal zpěv. Po technické stránce je Pohlednice z Paříže zatím vrcholem Pařezova snažení. Kapelník Pozdního sběru je čím dál lépe frázujícím vypravěčem, který slova a slabiky klade za sebe s lehkostí a přirozeností, kterou by mu mnozí kolegové mohli závidět. V textech se sice nevyhnul banalitám, avšak ty vyvažují zajímavé formální prvky. Například Pohlednice z Paříže pracuje se zajímavým schématem verše (absolutní rým v prvním a druhém verši každé sloky a opakování téhož slova na konci každého třetího a každého čtvrtého verše) a ve Všechno spláchnout na první poslech zaujme vtipný rým „zatáhlo / za táhlo“.

Jestliže se texty minulého alba, i díky přítomnosti kapelníka Kamelotu, do značné míry točily kolem trampských reálií jižní Moravy, tentokrát nás Pozdní sběr zve na cesty. Titulní píseň začíná veršem o černé tmě a svatozáři nad Paříží, čemuž odpovídá i výběr popisovaných lokalit – Pigalle s Moulin Rouge a chrám Notre-Dame. Škarohlíd může namítnout, že se zde pracuje s klišé. Je to pravda, ale v tomto případě je třeba posuzovat album jako celek. A zde vnímám písně se „světovou“ tematikou (Kdybych byl španělský král, Všechno spláchnout s veršem „Jak šedé mraky nad Belgií“ nebo Jemnější než nejjemnější „s příchutí Afriky pepřenek a slánek“) jako příjemný doplněk témat brněnských (nová verze Věží Petrova z minulého alba) nebo ryze českých (Poslední duben se silnou melodií, ale předvídatelným a trochu kostrbatým textem).

Pozdní sběr je kapela, která se pohybuje v určitých mantinelech (zcela ji míjejí všechny alternativní hudební proudy). Hráčská zručnost a důvěryhodný pěvecký projev u ní budou zřejmě vždy vítězit nad hudebním novátorstvím a textařskou vytříbeností. To však není na škodu. Zatímco určitý typ publika se zarazí u zmíněného obalu alba, jiní si budou užívat příběhy ze života (V. N. A. K. A. K.) a zdánlivě banální vyznání („Vidět v tvých očích světlo slunce je mi potěšením“ – Jako na horské dráze). A pokud se do písní zaposlouchají opravdu pozorně, třeba ocení hudební fórek s citací kankánu v Pohlednici z Paříže nebo vtipný popis brněnského náměstí Svobody v písni Věže Petrova („Tam kde byl mléčný bar ve věčným průvanu / trčím u orloje jak péro z divanu“).

Jura Pařez & Pozdní sběr: Pohlednice z Paříže. Vydavatel: Warner Music, 2014. 14 písní. Celkový čas: 56:19. 

Foto archiv skupiny

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více