Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

17. červen 2014, 0:39
Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

Dlouho očekávaná bouře s deštěm přiměla pořadatele jedenáctého z celkových čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku festivalu Concentus Moraviae přemístit v Náměšti nad Oslavou ohlášený večer ze zámeckého nádvoří (připomeňme si, že koncerty na tomto půvabném místě už celá léta nečas přímo přitahují) do zámecké knihovny – a můžeme dodat, že pořadu ostravského Janáčkova komorního orchestru s houslistou Josefem Špačkem, rezidenčním sólistou letošního festivalového ročníku, to nebylo na škodu: při svém neobvyklém protáhlém půdorysu má klenutá síň knihovny skoro ve všech místech znamenitou akustiku a dvanáctičlenný, v širokém půlkruhu vystupující soubor měl na pódiu kolem sólisty pořád ještě dost místa.

Pořad respektoval charakter letošní festivalové dramaturgie srovnávající národní svéráz skladeb navzájem odlehlých oblastí, které bývaly ještě v předminulém století považovány za okrajové, totiž české, španělské a norské. Z té hispanofonní uvedl světově populární, ale u nás málo hrávanou Modlitbu toreadorovu (La oración del torero) Joaquína Turiny – a zámořskou suitu Čtyř ročních období v Buenos Aires (Las cuatro estaciones porteňas) argentinským tangem celoživotně posedlého Astora Piazzolly. a to v brilantním zpracování pro housle a smyčcový orchestr od ruského skladatele Děsjatnikova.

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, realizující interpretační impulzy vycházející z jehoho zdroje (dirigenta nebo koncertního mistra), je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry – každý ví, co hrají všichni ostatní, a v rozhodující chvíli se ujímá iniciativy sám. Koncertní mistr a umělecký vedoucí Jakub Černohorský, zřejmě hlavní postava při studiu, se na koncertě nesnaží „dirigovat“ a omezuje se na diskretní nástupy na počátku skladby.

Dvojnásob sympaticky se tento interpretační styl projevil už v úvodní Modlitbě, osmnáctiminutové hudební básni plné kontrastních scén, barvitých, vzrušených, lyricky vroucích a nečekaně dramatických. Příběh zbožného toreadora, který si těsně před zápasem najde chvilku pro upřímnou modlitbu a který pak po tragickém střetnutí s býkem umírá ve sladkém smíru, byl podán s účinným využitím tempových i silových podrobností hudebního textu okořeněného impresionistickými harmoniemi a všudypřítomnými prvky španělského folkloru.

Podobně lze hovořit o čtyřdílném cyklu Piazzollově – a nelze přitom nemyslet na stejně obsazený (sólovými houslemi a smyčcovým orchestrem) Vivaldiho cyklus barokních koncertů se stejným námětem. Piazzollovo celoživotmí zaujetí argentinským tangem jako výrazem životního stylu se tu projevilo čtyřmi obrazy plnými svérázné poetiky – a způsob, jakým k nim přistoupil Josef Špaček (úžasná brilance jeho hry budí dojem, že její technická stránka je jaksi samozřejmá a vychází mu lehce, sama od sebe), dovoluje posluchači prožít jejich vnitřní sdělení, zvláště když sólista našel odpovídající protějšek v pozorně a se zjevnou chutí spoluhrajícím orchestru.

Šestivětá Suita pro smyčce je prvním orchestrálním dílem Leoše Janáčka. Vzhledem k tomu, že je už dlouhá léta v kmenovém repertoáru všech českých a dobré poloviny význačnějších zahraničních komorních orchestrů, lze těžko očekávat výraznější nový přínos do jejího interpretačního pojetí. Ostravští přesto zaujali hned neobvyklou dravostí v přednesu pochodové první věty – a zdůrazňovanými, někdy až příkrými silovými kontrasty, jimiž snad v této romantické muzice předpovídali Janáčkův budoucí styl. Stejně neobvykle působila křehká a hravá gavota ústřední třetí věty, jíž měl dost masivní a pomalý přednes snad dodat zvláštní význam před scherzem hraným v hodně nadsazeném tempu. Rozhodné uznání zaslouží velká i drobnější sóla přednášená suverénně a s patřičným zaujetím.)

Spíš než Suita, kterou Janáček napsal dlouho před tím, než z něho vášnivý zájem o moravský folklor udělal dnešního Janáčka, jak ho zná celý hudební svět, se do festivalové dramaturgie hodil závěrečný Dvořákův Mazurek –říká se, že je jedním ze Slovanských tanců, ovšem pro houslové sólo s průvodem. Do pořadu ho navíc zařadila skutečnost, že první impuls k jeho kompozici vzešel od španělského houslového vitruosa Pabla de Sarasate. K jeho provedení lze jen zopakovat, co bylo řečeno o skladbě Piazzollově; sólista se s orchestrem spojili k efektnímu finále. Připomeňme ještě, že jako rezidenční sólista festivalového ročníku má Špaček za sebou recitál v Boskovicích a před sebou spoluúčinkování se Zemlinského kvartetem ve Žďáru nad Sázavou a další recitál v Rájci-Jestřebí..

Joaquín Turina: La oración del torero op. 34, Astor Piazzolla: As quatros estacoes pro sólové housle a komorní orchestr, Leoš Janáček: Suita pro smyčce, Antonín Dvořák: Mazurek pro housle a smyčce op. 49. 11. 6. 2014, Josef Špaček – housle, Janáčkův komorní orchestr, Náměšť nad Oslavou. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Špaček patří mezi špičkové houslisty své generace. Ve svých šestadvaceti letech zatím stihl vystudovat pražskou konzervatoř u profesora Jaroslava Foltýna, pokračoval na Curtis Institute of Music ve Filadelfii pod vedením Idy Kavafian, Jaimeho Lareda a Shmuela Askhenasiho. Svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V roce 2012 se stal laureátem světové houslové soutěže Královny Alžběty v Bruselu, která je odborníky považována za největší a nejnáročnější soutěž na světě s nejdelší historií. Je prvním českým houslistou, který se probojoval v této soutěži do finále. Od sezóny 2011–2012 působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle toho úspěšně pokračuje v sólové kariéře. Sešli jsme se v kavárně Rudolfina den po jeho návratu z koncertní šňůry po Asii.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.  více


Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce