Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

17. červen 2014, 0:39
Komorní nebo orchestr? Festivalová exhibice Josefa Špačka

Dlouho očekávaná bouře s deštěm přiměla pořadatele jedenáctého z celkových čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku festivalu Concentus Moraviae přemístit v Náměšti nad Oslavou ohlášený večer ze zámeckého nádvoří (připomeňme si, že koncerty na tomto půvabném místě už celá léta nečas přímo přitahují) do zámecké knihovny – a můžeme dodat, že pořadu ostravského Janáčkova komorního orchestru s houslistou Josefem Špačkem, rezidenčním sólistou letošního festivalového ročníku, to nebylo na škodu: při svém neobvyklém protáhlém půdorysu má klenutá síň knihovny skoro ve všech místech znamenitou akustiku a dvanáctičlenný, v širokém půlkruhu vystupující soubor měl na pódiu kolem sólisty pořád ještě dost místa.

Pořad respektoval charakter letošní festivalové dramaturgie srovnávající národní svéráz skladeb navzájem odlehlých oblastí, které bývaly ještě v předminulém století považovány za okrajové, totiž české, španělské a norské. Z té hispanofonní uvedl světově populární, ale u nás málo hrávanou Modlitbu toreadorovu (La oración del torero) Joaquína Turiny – a zámořskou suitu Čtyř ročních období v Buenos Aires (Las cuatro estaciones porteňas) argentinským tangem celoživotně posedlého Astora Piazzolly. a to v brilantním zpracování pro housle a smyčcový orchestr od ruského skladatele Děsjatnikova.

Hráči Janáčkova komorního orchestru dokázali hned ve vstupní skladbě, že jejich soubor je i v šestém desítiletí své existence schopen pozitivního vývoje: zatímco v minulosti byl jeho projev orchestrální, realizující interpretační impulzy vycházející z jehoho zdroje (dirigenta nebo koncertního mistra), je jeho dnešní projev po výtce komorní, živený impulzy ze vzájemné souhry – každý ví, co hrají všichni ostatní, a v rozhodující chvíli se ujímá iniciativy sám. Koncertní mistr a umělecký vedoucí Jakub Černohorský, zřejmě hlavní postava při studiu, se na koncertě nesnaží „dirigovat“ a omezuje se na diskretní nástupy na počátku skladby.

Dvojnásob sympaticky se tento interpretační styl projevil už v úvodní Modlitbě, osmnáctiminutové hudební básni plné kontrastních scén, barvitých, vzrušených, lyricky vroucích a nečekaně dramatických. Příběh zbožného toreadora, který si těsně před zápasem najde chvilku pro upřímnou modlitbu a který pak po tragickém střetnutí s býkem umírá ve sladkém smíru, byl podán s účinným využitím tempových i silových podrobností hudebního textu okořeněného impresionistickými harmoniemi a všudypřítomnými prvky španělského folkloru.

Podobně lze hovořit o čtyřdílném cyklu Piazzollově – a nelze přitom nemyslet na stejně obsazený (sólovými houslemi a smyčcovým orchestrem) Vivaldiho cyklus barokních koncertů se stejným námětem. Piazzollovo celoživotmí zaujetí argentinským tangem jako výrazem životního stylu se tu projevilo čtyřmi obrazy plnými svérázné poetiky – a způsob, jakým k nim přistoupil Josef Špaček (úžasná brilance jeho hry budí dojem, že její technická stránka je jaksi samozřejmá a vychází mu lehce, sama od sebe), dovoluje posluchači prožít jejich vnitřní sdělení, zvláště když sólista našel odpovídající protějšek v pozorně a se zjevnou chutí spoluhrajícím orchestru.

Šestivětá Suita pro smyčce je prvním orchestrálním dílem Leoše Janáčka. Vzhledem k tomu, že je už dlouhá léta v kmenovém repertoáru všech českých a dobré poloviny význačnějších zahraničních komorních orchestrů, lze těžko očekávat výraznější nový přínos do jejího interpretačního pojetí. Ostravští přesto zaujali hned neobvyklou dravostí v přednesu pochodové první věty – a zdůrazňovanými, někdy až příkrými silovými kontrasty, jimiž snad v této romantické muzice předpovídali Janáčkův budoucí styl. Stejně neobvykle působila křehká a hravá gavota ústřední třetí věty, jíž měl dost masivní a pomalý přednes snad dodat zvláštní význam před scherzem hraným v hodně nadsazeném tempu. Rozhodné uznání zaslouží velká i drobnější sóla přednášená suverénně a s patřičným zaujetím.)

Spíš než Suita, kterou Janáček napsal dlouho před tím, než z něho vášnivý zájem o moravský folklor udělal dnešního Janáčka, jak ho zná celý hudební svět, se do festivalové dramaturgie hodil závěrečný Dvořákův Mazurek –říká se, že je jedním ze Slovanských tanců, ovšem pro houslové sólo s průvodem. Do pořadu ho navíc zařadila skutečnost, že první impuls k jeho kompozici vzešel od španělského houslového vitruosa Pabla de Sarasate. K jeho provedení lze jen zopakovat, co bylo řečeno o skladbě Piazzollově; sólista se s orchestrem spojili k efektnímu finále. Připomeňme ještě, že jako rezidenční sólista festivalového ročníku má Špaček za sebou recitál v Boskovicích a před sebou spoluúčinkování se Zemlinského kvartetem ve Žďáru nad Sázavou a další recitál v Rájci-Jestřebí..

Joaquín Turina: La oración del torero op. 34, Astor Piazzolla: As quatros estacoes pro sólové housle a komorní orchestr, Leoš Janáček: Suita pro smyčce, Antonín Dvořák: Mazurek pro housle a smyčce op. 49. 11. 6. 2014, Josef Špaček – housle, Janáčkův komorní orchestr, Náměšť nad Oslavou. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Špaček patří mezi špičkové houslisty své generace. Ve svých šestadvaceti letech zatím stihl vystudovat pražskou konzervatoř u profesora Jaroslava Foltýna, pokračoval na Curtis Institute of Music ve Filadelfii pod vedením Idy Kavafian, Jaimeho Lareda a Shmuela Askhenasiho. Svá studia zakončil ve třídě Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School. V roce 2012 se stal laureátem světové houslové soutěže Královny Alžběty v Bruselu, která je odborníky považována za největší a nejnáročnější soutěž na světě s nejdelší historií. Je prvním českým houslistou, který se probojoval v této soutěži do finále. Od sezóny 2011–2012 působí jako koncertní mistr České filharmonie a vedle toho úspěšně pokračuje v sólové kariéře. Sešli jsme se v kavárně Rudolfina den po jeho návratu z koncertní šňůry po Asii.  více

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.  více

Dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více