Requiem 2014 a smrt viděná dětskýma očima

Requiem 2014 a smrt viděná dětskýma očima

Rád bych žil ve světě, kde s sebou mediální tváře automaticky nesou také neoddiskutovatelnou kvalitu. Při provedení Requiem Aleše Březiny v bazilice kláštera Porta coeli se to aspoň na chvíli povedlo – Vojtěch Dyk odvedl vynikající práci a za jeho obsazením nestál pouhý marketing. Vedle Ivy Bittové, dirigenta Marka Štryncla, orchestru Musica Florea a chlapeckého sboru Boni pueri nebyl „tváří, která prodává“, ale rovnocennou součástí výborného interpretačního týmu.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří je nádherný gotický chrám uprostřed ničeho. Z dnešního hlediska působí neskutečným dojmem představa, že by někdo postavil tak monstrózní stavbu v obci, která má nějakých patnáct set obyvatel a dálnice není nablízku. Požadavky kontemplativního řádu cisterciaček, které se potřebovaly kontaktu se světem spíš vyhnout, se s nutností snadné dostupnosti, dobrého parkování a vůbec uživatelského komfortu v ničem nestýkají. Nejde mi o laciné lkaní nad „dnešní uspěchanou dobou, kdy místo kostelů stavíme chrámy konzumu“, ale něco nepochopitelného stejně zůstává. Stejně si nedělám žádné iluze, že dav publika přišel na pondělní koncert meditovat nad staletími, kdy se tu lidé modlili, nebo nad hrůzami První světové války – stému výročí jejího vypuknutí byl koncert věnován. Marketingový rozměr obsazení sice nebyl v prvním plánu, ale zapůsobil pochopitelně taky.

Zájem o koncert byl skutečně nadmíru velký, přidávala se poslechová místa, z nichž nebylo na účinkující vidět, nakonec se prodávala i místa k stání a stejně se nedostalo zdaleka na všechny. Kdyby to bylo provozně možné, koncert se mohl klidně ještě jednou, ne-li dvakrát zopakovat. Obrovský zájem lidí, z nichž mnozí na vážnou hudbu pravděpodobně spíš nechodí, přinesl mimo jiné příjemné zjištění, že i oni se dovedou relativně zklidnit a soustředěně poslouchat – nic jiného než na běžných filharmonických koncertech se alespoň v mém okolí nedělo. Výjimkou byly potlesky mezi jednotlivými částmi Requiem. Publikum neznalé zvyklostí si koncert prostě užívalo a dávalo svou spokojenost najevo v každé chvíli, která mu přišla vhodná, jinak řečeno po každé písničce. Člověk z toho snadno pochopil, proč se to kdysi běžně dělo, i proč začali dirigenti v čele s Gustavem Mahlerem tento zvyk potlačovat. Soustředěné prožití ucelené kompozice – ať už Requiem nebo symfonie – má něco do sebe a přináší jiný druh zážitku. Nejen že tak lépe vynikne skladatelský záměr, ale i posluchač, který nic neanalyzuje, se v atmosféře pevněji usadí, lépe si ji prožije a může se s ní ztotožnit.

Koncert začala Musica Florea několika barokními a jednou renesanční skladbou a od první chvíle bylo jasné, že nás čeká velký zážitek. Orchestr zněl krásně měkce, dozvuk chrámového prostoru byl sice velký, ale díky vytlumení masou posluchačů přesně na hranici srozumitelnosti. Zvuk starých nástrojů nabýval na objemu, krásně se pojil dohromady, ale nesléval se. Marek Štryncl vedl provedení ve výrazných tempových kontrastech, dynamické za nimi zůstával trošku pozadu – velký kostel nedával jemným dynamickým finesám tolik prostoru. Koncert otevřela Offertur ad duos choros Pavla Josefa Vejvanovského, člena biskupské kapely a trubače v Kroměříži. Třídílné schéma rychle – pomalu – rychle jako by ukazovalo k neapolské škole, ale hudebně jsme byli spíš v Benátkách. Úvodní skladba měla vznešený, slavnostní ráz a obstála i v sousedství následujících kompozic houslových virtuózů italského baroka. Byly to Passacalio à 4 Biagia MarinihoSinfonia decima nona à 4 Marca Uccelliniho. První houslista Musicy Florey využil svou příležitost beze zbytku. Na Adoramus Te Giovanniho Palestriny přibyl na pódium sbor Boni pueri, skladba se hrála v úpravě Marka Štryncla. Nadpozemsky průzračná vokální kompozice byla provedena s nezvyklou energií a naléhavostí, kterou podtrhly a proložily nervní instrumentální pasáže plné napětí. Byla to výborná spojnice k současné kompozici Aleše Březiny, kterou pořad vyvrcholil.

Requiem Aleše Březiny se pro Concentus Moraviae dočkalo už své třetí verze, první vznikla pro Sušický dětský sbor. Současná verze byla upravená pro Musicu Floreu, sbor Boni pueri a dva sólisty – Ivu BittovouVojtěcha Dyka. Průniky Ivy Bittové s vážnou hudbou jsou známé a už vlastně nepřekvapivé, u Vojtěcha Dyka se ale jednalo víceméně o novinku – nejen velmi ambiciózní, ale především výborně zvládnutou. Jakkoliv považuji výtvory skupiny Nightwork za zábavné hlouposti a pop jazz, který Dyk zpívá s B-Side Bandem, jde mimo moje zájmy, věděl jsem, že nepochybně umí zpívat. Z hlediska toho, jak vládne svým hlasovým materiálem, rozhodně patří ke špičce a vyvrací nostalgické vzdechy, že takoví zpěváci jako kdysi už tu nejsou. Jeho projev má samozřejmě daleko k italsky školenému klasickému zpěvu, ale technika je výborná a dovoluje mu stylové přesahy bez uměleckých kompromisů. Bylo by úžasné, kdyby v něm vyrostl zpěvák, který k popové kariéře přidá i netušené rozměry – podobně jako Sting na albu Songs from the Labyrinth s písněmi Johna Dowlanda. Když už jsem začal u sólistů, zastavím se rovnou také u Ivy Bittové, která se projevila ve své disciplinovanější podobě. Mám ji v ní raději než ve volnějších improvizacích a její citlivý, zaujatý a osobitý přednes dodával provedení i kompozici samotné dráždivou příchuť.

Při spojení mše za zemřelé a První světové války se mi v prvé řadě vybaví Válečné requiem Benjamina Brittena a verše Wilfreda Owena, které jsou jeho součástí. Březinovo Requiem je skladba zcela jiného druhu po všech stránkách, dívá se na smrt s prostotou a průzračností, které dodává opravdovosti právě určení pro dětský sbor. Aleš Březina jako skladatel není minimalista, ale pokud bych jeho styl chtěl někam zařadit, nejspíš by to byla linie, která vychází od Philipa Glasse. Repetice drobných motivů hrají důležitou úlohu i v Requiem, ale minimalistické plochy se střetávají s výrazným melodickým cítěním. Hudba je to vysloveně přístupná a líbivá, s barokním úvodem koncertu ji díky interpretaci na staré nástroje spojoval především zvuk. Emocionálně přišlo se soudobou hudbou paradoxně spíš zklidnění, meditace, smíření a navzdory tématu místy i hravost. V části Recordare zakončili Iva Bittová a Vojtěch Dyk svá střídavá sóla krátkou společnou improvizací, která přešla až do pískání melodického motivu. Publikum to ocenilo lehkým smíchem a já jsem se dostal na hranici líbeznosti, kterou jsem ještě schopen snášet – na hranici, ne za ni (i když mi tento hravý závěr evokoval spíš doprovod k nějakému hipsterskému konceptu sdílených hrobů než zhudebnění liturgického textu). Líbily se mi sborové recitace českého textu Requiem a celková atmosféra, ze které na mě mimo prostoty dýchal také řád a uměřenost.

V Porta coeli se při provedení Requiem setkala kompozice s prostředím. Připočtěte k tomu ještě perfektní provedení a festivalový zážitek je na světě.

Requiem 2014 – koncert k 100. výročí začátku 1. světové války. Pavel Josef Vejvanovský: Offertur ad duos choros, Biagio Marini: Passacalio à 4, Marco Uccellini: Sinfonia decima nona à 4, Giovanni Pierluigi Palestrina / Marek Štryncl: Adoramus Te, Aleš Březina: Requiem pro sóla, chlapecký sbor a instrumentální soubor. Hudební nastudování –  Marek Štrync, Iva Bittová, Vojtěch Dyk, Musica Florea, Boni pueri, 9. 6. 2014, Předklášteří u Tišnova, Porta coeli, bazilika Nanebevzetí Panny Marie. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Komentáře

Reagovat
  • Miloslav Klement MUDr

    20. únor 2015, 11:39
    Na koncertě jsem byl - plně souhlasím s názory autora recenze- koncert přinesl mnohé positivně překvapující

Dále si přečtěte

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.  více

Kurt Elling je v současné době považován za jednoho z nejlepších jazzových zpěváků světa. Jaké to je absolvovat s ním turné, už dnes vědí zpěvák Vojtěch DykB-Side Band s vedoucím Josefem Buchtou. Rozhovor nám poskytli těsně před vyprodaným koncertem v Janáčkově divadle.  více

S Ivou Bittovou jsme mluvili především o jejích dvou posledních albech – jedno je sólové, jedno s orchestrem. Dostali jsme se při tom samozřejmě i k jiným tématům, ale stejně nakonec všechna skončila u hudby.  více


Nové a první vánoční album Pavla Šporcla Vánoce na modrých houslích s tradičními i méně známými koledami vyšlo koncem listopadu letošního roku. Zároveň s CD vyráží na trh i sám Pavel Šporcl a to se stejnojmenným turné po celé České republice. Do Brna zavítal 11. prosince spolu s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a Českým chlapeckým sborem Boni pueri. Program (o kterém se předem ovšem nedalo zjistit mnoho) i místo konání koncertu v Bobycentru dávaly tušit poměrně velkolepou a náročnou produkci s mnoha otazníky a úskalími. A je třeba hned předeslat, že právě díky nim vlastně nelze koncert hodnotit umělecky.  více

Rozhovor Kateřiny Bajo, která je hlavní koordinátorkou členství Prahy jako města literatury v Síti kreativních měst UNESCO a Davida Dittricha, hlavního koordinátora členství Brna jako města hudby v téže Síti. Síť kreativních měst UNESCO vznikla v roce 2004 a jejím hlavním cílem je podpora mezinárodní spolupráce a kreativity. Nyní sdružuje 180 členských měst ze 72 zemí celého světa. Města jsou v síti zastoupena v 7 kreativních oblastech – literatura, hudba, design, film, gastronomie, lidová řemesla a média. Město, které se o členství v síti uchází, musí splnit velice přísná kritéria, podporu mu musí vyjádřit nejenom komise odborníků, ale i všechna členská města.  více

Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).  více

Kapli brněnského Paláce šlechtičen v předvečer první adventní neděle rozezněla dvě hudební tělesa, která se zaměřují na historicky poučenou interpretaci (převážně) renesanční tvorby. Komorní sbor Versus se věnuje duchovní hudbě z období renesance, raného baroka ale i dílům soudobým. V roce 2009 se stal součástí brněnského tělesa Ensemble Opera Diversa. Zakladatelem sboru i jeho uměleckým vedoucím je Vladimír Maňas. Sbor Versus doplnil profesionální soubor historických dechových nástrojů Capella Ornamentata. Hlavním posláním tohoto ansámblu je autentická intepretace duchovní hudby 16. a 17. století.  více

V rámci turné, které probíhá už od jara, přijede 28. listopadu do Brna na Flédu skupina Zrní. Představí své nejnovější album s názvem Jiskřící. Na naše otázky reagovali členové skupiny (čtyři Honzové a jeden Ondra) kolektivně, pouze odpovědi Honzy Ungera coby autora textů občas vystoupily do popředí.  více

Největší halu brněnského Výstaviště – pavilon P – včera zaplnila tisícovka diváků. Zdejší premiéra baletu West Side Story byla zcela vyprodána. Představení uvádí Národní divadlo Brno, autorem původního konceptu jakožto i původní režie a choreografie je Jerome Robbins, libreto sepsal Arthur Laurents, hudbu Leonard Bernstein a texty písní Stephen Sondheim. Brněnské baletní provedení světoznámého muzikálu režíroval Mário Radačovský, který vytvořil také choreografii nové inscenace. Scénu navrhl Marek Hollý, kostýmy Alexandra Grusková. O light design se postaral Tomáš Morávek, projekce řídili Jan Fuksa a Martin Svobodník.  více

Svou progresivnější, na současnější hudební tvorbu orientovanou řadu zahájila Filharmonie Brno úvodním koncertem abonentního cyklu Filharmonie doma II. Koncert se konal pod názvem Opuštěné ostrovy 23. listopadu 2017 v brněnském Besedním domě. Program večera tvořily skladby Toshia Hosokawy, Bernda Aloise Zimmermanna a Josepha Haydna. Sólový hoboj zazněl v podání Viléma Veverky a představení řídil německý dirigent Alexander Liebreich. Koncert byl v přímém přenosu odvysílán na Českém rozhlasu Vltava a rozhlasovou sítí Eurorádia v rámci prestižní koncertní řady Euroradio Premium Concerts.  více

Přístav, mnohonásobný vítěz Porty a dalších trampských a folkových festivalů, nová alba nechrlí. V roce 2001 debutoval nahrávkou Prašná cesta, v roce 2008 vznikl Papírový drak a až v roce 2017 třetí deska PřiHrátky. Průměrně osmileté rozestupy mezi dlouhohrajícími nahrávkami mají jednu výhodu. Kapela mezitím intenzivně hraje, pracuje na sobě a určitý pokrok by měl být s každým dalším albem znát. Teoreticky by to tak mělo být a u Přístavu to naštěstí platí. A tak podobně jako jsem v souvislosti s minulou deskou tvrdil, že je Přístav čím dál přesvědčivější, u novinky se tento pocit prohloubil.  více

Původní komorní opera Jsem kněžna bláznů měla premiéru v brněnské Redutě. Autorkami operní novinky, která mapuje soukromý i tvůrčí život první české spisovatelky Boženy Němcové, se staly skladatelka Lenka Nota a dokumentaristka Olga Sommerová. Libreto vzniklo na základě Němcové korespondence, básní Františka Halase, Vladimíra Holana a Františka Pavlíčka. Novou operu představil Ensemble Opera Diversa v Mozartově v pátek 17. listopadu.  více

Mnoho comebacků bývá spíše nostalgickým až smutným ohlednutím za tím, co už se nikdy nevrátí. Jsou tu ale výjimky potvrzující pravidlo. Gaia Mesiah se vrátila s vervou sobě vlastní a snad ještě větší energií než kdysi. Husí kůži ve středu na Flédě měli v publiku i na podiu.  více

Zajímavé preview festivalu Janáček Brno 2018 představoval pondělní koncert v brněnském divadle Reduta. Na programu večera bylo Divertimento pro klavír levou rukou a komorní orchestr Bohuslava Martinů, Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu a Příběh vojáka (L’Historie du soldat) pro vypravěče, klarinet, fagot, kornet, trombón, housle, kontrabas a bicí od Igora Stravinského. Za klavírem se vystřídali Daniel Wiesner a Jan Jiraský. Orchestr Brno Contemporary Orchestra řídil dirigent Pavel Šnajdr. V recitovaných rolích se představila Soňa Červená jako Vypravěč, Štěpán Kaminský jako Voják a Petr Bláha jako Ďábel.  více

První koncert z abonentního cyklu Filharmonie na Stadionu, nahrazující původní cyklus Filharmonie v divadle, se uskutečnil ve čtvrtek 9. listopadu 2017 v Kulturním centru Babylon. Na programu večera byla díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Edvarda Hagerupa Griega v provedení Filharmonie Brno a pod taktovkou norského dirigenta s českými kořeny Stefana Veselky.  více

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.  více

Brno nyní stojí po boku 180 měst z celého světa, která patří do Sítě kreativních měst UNESCO. Pouze tři desítky z těchto měst se soustředí na hudbu. Z České republiky jde vedle Prahy teprve o druhé město přijaté do této Sítě. Udělený titul oceňuje práci umělců, kulturních pracovníků, žánrovou rozmanitost i spolupráci s okolním regionem.  více

Budoár staré dámy býval brněnská a z větší části dívčí kapela. Neplatí už ani jedno. Charismatickou kapelnici a zpěvačku Martu Kovářovou (dříve Svobodovou) momentálně doprovázejí tři pánové. A i když část kapely stále žije v jihomoravské metropoli, sama Marta se provdala a vychovává dvě děti ve „vesnici v mrazivé kotlině“. Její nová role provdané ženy a hospodyňky se promítla do několika písní „o vaření“ a s životem na nehostinném venkově možná souvisí výběr básně Lubora Kasala Z ježatých hor („Mrazem to mrská a zimu pase“), jejíž zhudebnění skupina zařadila na samý úvod nového alba. Byl to dobrý tah, protože jde o píseň energickou, hitovou, s osobitým a barvitým textem („…kde jektají mývalové umývadel a syčí hadi sprch“) a s mistrně zvládnutou dynamikou, rytmem a stoptimy. Kapela, která v poslední době zdaleka nemá tolik možností zkoušet a písně společně cizelovat jako dřív, se zde ukazuje ve vrcholné formě – sehraná, dravá, ale při všem tom zdánlivém chaosu zorganizovaná – ani tón navíc tu nepadne.  více