2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby od 18. století po dnešek. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava. Jako leitmotiv se večerem prolínal proslulý až zprofanovaný motiv východu slunce ze Straussovy symfonické básně Tak pravil Zarathustra, který otevírá i film Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. Vedla Johna Cage druhé myšlenkové východisko opery.

Tady je samozřejmě otázka, zda celou věc vůbec operou nazývat a mohli bychom se pustit do diskuse, co to opera vlastně je. S konvenční operou nemá 2'16'' a pol… společného nic, ale s Europerami Johna Cage už hodně. Chytře poskládaná koláž hudebních témat a melodií od Královny noci přes Mahlerovu třetí symfonii a Svěcení jara až po Laborintus II Luciana Beria působila úplně přirozeně a samozřejmě bez ohledu na dobu vzniku předloh. Kdyby se ještě promítaly názvy právě zpracovávaných témat, byl by to dokonalý výchovný koncert. Takový, na jaký by účastníci nevzpomínali jako na hrůznou, do budoucna odrazující nudu, ale jako na otevřené dveře do světa, z něhož mají mnozí dospělí strach.

V prvním dějství jsme byli svědky vzniku vesmíru a jeho paralely – orchestru. Zarathustrovský motiv se poprvé ozval z playbacku, během večera jsme jej ještě vnímali i pantomimicky nebo v živé rozvrzané verzi. I nedokonalosti dětské hry se ale stávaly organickou součástí rodícího se hudebního světa. Neměli jsme před sebou partu zázračných dětí, které ohromují a zároveň děsí svým nadpřirozeným talentem. Byli to normální, dobře vedení žáci, ze kterých dobré vedení udělalo okouzlující skupinu. Podle děje opery získává člověk zázračné schopnosti při průletu černou dírou – například začne úžasně zpívat (árie Královny noci bezvadně zahraná / zašaškovaná na playback), hrát na zobcovou flétnu (pantomimické dětské sólo hrané v pozadí dospělým hráčem na saxofon) nebo na vzdušný cimbál.

Pedagogický aspekt byl přítomný velmi silně, ale byla to ukázková „škola hrou“. Evidentně se pracovalo s individualitami vystupujících dětí, které byly zapojeny do kompozice. Vyprávění vtipů, oblíbená lidová písnička – všechno je součástí vesmíru a nachází svoje místo i v hudbě. Vzniklo tak něco, co by se snad místo „site specific“ dalo nazvat „human specific“. Práce s hudebními citáty a jejich přetavováním k vlastnímu obrazu je pro Marka Piačeka charakteristická, tady k nim přibral ještě vlivy vypozorované a sesbírané během zkoušek – alespoň to tak vypadalo. Díky tomu jsme před sebou měli specifický obraz ideálu interpretační suverenity, která dělá to, co umí, a ještě má rezervu, takže se u toho netrápí.

Důležitou součástí představení byly filmové dotáčky Dušana DobiašeAlgise Kaveckise. Zdánlivě jednoduché příběhy a situace, ale dobře vymyšlené, korespondující a komunikující se samotnou hudbou. Třetí dějství začalo provedením 4’33' Johna Cage ve verzi pro lesní roh, flétnu a housle. Na plátně se objevily stopky odpočítávající čtyři minuty a třicet tři vteřin ticha, které narušilo 21 mobilů Jana Buriana. Náhodná zvonění a svítící displeje přešly do nemožného pokusu o absolutní ticho, které ve vesmíru nikdy nenastává. Odpočítávání času přešlo do záporných hodnot, k tomu ještě jednou straussovský motiv jako epilog a to bylo všechno.

Na celé věci mě asi nejvíc potěšilo, jak děti (i ty v publiku) bez problémů přijímají jakoukoliv hudbu. Nezajímá je století vzniku, neobracejí oči v sloup nad autory dvacátého století, ale nechají se prostě zaujmout. Prosté to ve skutečnosti jistě nebylo, měli jsme před sebou výsledek obdivuhodné práce. Ale množství radosti a zaujetí způsobilo, že si na to člověk za celý večer ani na chvíli nevzpomněl.

Marek Piaček: 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dirigent: Marek Piaček, dramaturgie: Ivana Rumanová, Barbora Uríková, video: Dušan Dobiaš, Algis Kaveckis, scénografie: Martu Hlavajová. Účinkují: Ema Adamcová, Michal Bartošák, Gabriela Brezániová, Johanka Čierna, Matej Garčár, Nelli Horváthová, Terezka Kardošová, Carolina Knorst, Nina Konáriková, Terezka Majdanová, Marína Majtánová, Simonka Mihalcová, Nelka Molnárová, Dorotka Ničíková, Viliam John O’Brien, Šimon Papala, Natasha Sabolová, Alžbetka Sopčáková, Ema Starinská, Žofia Škvareková, Marcel Šimko, Martina Tinková, Tomáš Urík, Paulína Uríková, Mária Žideková, Jakub Urík. Housle, pedagogické vedení: Zuzana Kolenová, flétna: Cyril Šikula, lesní roh: Karol Nitran. Produkce: Stanica – Žilina Záriečie. 24. 5. 2014, Kabinet múz, Brno. V rámci festivalu Multiplace.

Foto Mizuki Nakeshu

Komentáře

Reagovat
  • Sylvia

    28. květen 2014, 17:09
    Dakujeme za peknu recenziu. Deti boli pripravou opery velmi zaujate a naozaj sa snazili, tak o to viac ma tesi, ze predviedli dobry vykon a ze sa to stretlo s dobrou odozvou :-) Mama jednej flautistky
  • Daniel

    27. květen 2014, 22:15
    Veľmi pekná charakteristika, aj my rodičia sme pyšní :-)

Dále si přečtěte

Výjimečné uvedení dětské opery 2´16´´ a půl: Vesmírná odyssea čeká brněnské publikum v Kabinetu múz.  více

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více


Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více