Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

15. duben 2016, 12:20

Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

Závěrečný program letošního cyklu Filharmonie v Janáčkově divadle II nastudoval zatím poslední filharmonický šéfdirigent Aleksandar Marković. Svým návratem jako by chtěl připomenout, co všechno by s ním orchestr Filharmonie Brno mohl dokázat. Především provedení Mahlerovy „titánské“ symfonie bylo přesvědčivé.

Aleksandar Marković před rokem skončil svou práci na šéfdirigentském místě v tichosti, jeho odchod jaksi vyšuměl. Prostě mu skončila pracovní smlouva, zmizel bez náhrady a dál se už o něm ani o jeho případném nástupci nehovořilo a nehovoří. Stejně tak nyní bez nějakého vítání přišel nastudovat jeden program velkého koncertního cyklu v Janáčkově divadle a předvedl ze svých schopností to nejlepší. Charakteru „Koncertního abonmá“ dramaturgie vyhověla zařazením Koncertu pro dva klavíry Francise Poulenca, veškerou pozornost na sebe ale strhla Mahlerova Symfonie č. 1. Orchestr zahrál i první polovinu programu věnovanou autorům Pařížské šestky, jako by byl provozně a mentálně nachystaný právě na Mahlera.

Dát do jednoho programu sdružení Le Six – jemuž se česky říká Pařížská šestka – a Gustava Mahlera je pokus o spojení zdánlivě nespojitelného. Dílo velkého symfonika reprezentuje pozdní výběžek romantického uvažování, z nějž si právě členové Šestky dělali legraci a vymezovali se vůči němu ironicky a odmítavě. Pokud se v něčem s Mahlerem stýkali, byly to banální inspirace zařazované s naprostou samozřejmostí do velkého hudebního světa. Dětské písničky, lidová hudba, kavárenská muzika, to všechno tvořilo nedílnou součást jejich tvorby. Milhaud a Poulenc ale vnímali tyto inspirace jako součást poválečného světa osvobozeného od starostí, do kterého se vrhali s neskrývanou radostí a chutí – Poulencovi to vydrželo dokonce i přes Velkou hospodářskou krizi v roce 1929. Pro Mahlera byly banality součástí komplikovaného světa, v němž byl absolutním cizincem. Pokud existuje existencialismus v hudbě, psal ho právě Mahler.

Jeho první symfonii se přezdívá „Titán“, ačkoli Mahler sám tento podtitul nevymyslel a nakonec ani nepoužíval. Její rozměr a hudební i myšlenková hloubka a síla však dosáhly i na první polovinu koncertu. Vůl na střeše je jedna z nejpopulárnějších skladeb Daria Milhauda, vlivy brazilské hudby jí dávají místy téměř taneční charakter. Orchestr ji hrál poněkud vláčně, z měkkého zvuku smyčců se vydělovala hodně ostrá violoncella. Provedení by chtělo o něco víc veselé bezprostřednosti, ale její nedostatek byl zřejmě způsoben právě mahlerovským stínem. Navzdory styčným bodům se přece jen jedná o zcela jinou hudbu a přeorientovat se stylově během jednoho koncertu je možná až nad lidské síly – upřednostnit Mahlera je v případě takové volby logické. Navíc Vůl na střeše i v lyričtějším podání vyzněl lehce dráždivě a poškádlil uši kompozičními rafinovanostmi ukrytými za zábavným povrchem.

V Koncertu pro dva klavíry a orchestr d moll Francise Poulenca se k orchestru přidalo klavírní duo Silver-Garburg. Jeho energický projev koncentrovaný na Poulencovu přímočarou skladbu vnesl do „pařížské“ části koncertu právě ten potřebný kousek života, který u Milhauda chyběl. Poulencův koncert je poskládaný z různorodých stylových inspirací, romantická lyrika střední věty à la Saint-Saëns je obklopená dvěma svižnými mozartovskými větami. Klavíristka Sivan Silver a její partner Gil Garburg mají kompaktní a sehraný projev, důraz na rytmus a energický úhoz vyhovoval především mozartovským větám, v pomalé části zněly klavíry dostatečně plně a měkce, ale nerozmazaně.

Symfonie č. 1 D dur Gustava Mahlera je ohromný hudební oblouk zdůrazněný elementy první věty, které se vracejí ve větě čtvrté. Aleksandar Marković dílo také tak vystavěl a dal si hodně práce především s postupnou gradací první věty, které trvá přes deset minut, než se pomalu rozvine ke svému dynamickému vrcholu. Smyčce zněly křehce, soudržně a zřetelně – čitelnost orchestrálního zvuku patřila k velkým přednostem celého provedení. Jemně a pevně zněly fanfáry trubek ze zákulisí. V tichých momentech byly zřetelně nejisté lesní rohy. Po plynulém a zdárném vystoupání k vrcholu věty ji Marković uzavřel poněkud uspěchaně. Rychlé finále připomnělo na moment horší stránku jeho dirigentské osobnosti, která se občas vyžívá v laciných efektech.

Rychlé tempo nasadil Marković i ve druhé větě, Mahlerův předpis „silně a hybně, ne však příliš rychle“ zůstal především u první části. Celá věta ale byla vystavěná konzistentně i v rámci celé symfonie a orchestru se v tempu neztrácely noty, jedná se tedy spíš o popis způsobu provedení než o výtku. Z celkového charakteru provedení se především nevytratil dojem mohutného, uváženého pohybu – ani přes rychlé tempo to nebyl úprk. Ländler druhé věty následovala citace primitivního kánonu „Bratře Kubo“ (Brüder Martin) stylizovaná do smutečního pochodu třetí věty. Téma se postupně vršilo od sólového kontrabasu až po zastřešující melodii hoboje, v navazující „klezmerské písničce“ se skvěle podařilo navodit dojem pouliční kapely.

Poslední rozsáhlá věta zvukově bouřila a držela si přitom důstojnost i pevný charakter. Rychlá tempa druhé a třetí věty se zklidnila, pohyb jako by probíhal spíš vertikálním směrem. Klamné vyvrcholení symfonie přešlo přes návrat materiálu z první věty ke skutečnému vyvrcholení, které podpořily lesní rohy vestoje. Obě krajní věty uzavřely hybně vedený střed symfonie do jednolitého, soudržného tvaru, Markovićova dirigentská invence ukázala na Mahlerovi svůj ideální obraz.

Koncert se opakuje v Janáčkově divadle ještě dnes, v pátek 15. dubna od 19.30 hod.

Darius Milhaud: Vůl na střeše op. 58, Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll, Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, klavírní duo Silver-Garburg: Sivan Silver – Gil Garburg, Filharmonie Brno. 14. dubna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více

Bach a Mansurian

23.1.2020, 19:30 / Besední dům




Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více