Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

15. duben 2016, 12:20

Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

Závěrečný program letošního cyklu Filharmonie v Janáčkově divadle II nastudoval zatím poslední filharmonický šéfdirigent Aleksandar Marković. Svým návratem jako by chtěl připomenout, co všechno by s ním orchestr Filharmonie Brno mohl dokázat. Především provedení Mahlerovy „titánské“ symfonie bylo přesvědčivé.

Aleksandar Marković před rokem skončil svou práci na šéfdirigentském místě v tichosti, jeho odchod jaksi vyšuměl. Prostě mu skončila pracovní smlouva, zmizel bez náhrady a dál se už o něm ani o jeho případném nástupci nehovořilo a nehovoří. Stejně tak nyní bez nějakého vítání přišel nastudovat jeden program velkého koncertního cyklu v Janáčkově divadle a předvedl ze svých schopností to nejlepší. Charakteru „Koncertního abonmá“ dramaturgie vyhověla zařazením Koncertu pro dva klavíry Francise Poulenca, veškerou pozornost na sebe ale strhla Mahlerova Symfonie č. 1. Orchestr zahrál i první polovinu programu věnovanou autorům Pařížské šestky, jako by byl provozně a mentálně nachystaný právě na Mahlera.

Dát do jednoho programu sdružení Le Six – jemuž se česky říká Pařížská šestka – a Gustava Mahlera je pokus o spojení zdánlivě nespojitelného. Dílo velkého symfonika reprezentuje pozdní výběžek romantického uvažování, z nějž si právě členové Šestky dělali legraci a vymezovali se vůči němu ironicky a odmítavě. Pokud se v něčem s Mahlerem stýkali, byly to banální inspirace zařazované s naprostou samozřejmostí do velkého hudebního světa. Dětské písničky, lidová hudba, kavárenská muzika, to všechno tvořilo nedílnou součást jejich tvorby. Milhaud a Poulenc ale vnímali tyto inspirace jako součást poválečného světa osvobozeného od starostí, do kterého se vrhali s neskrývanou radostí a chutí – Poulencovi to vydrželo dokonce i přes Velkou hospodářskou krizi v roce 1929. Pro Mahlera byly banality součástí komplikovaného světa, v němž byl absolutním cizincem. Pokud existuje existencialismus v hudbě, psal ho právě Mahler.

Jeho první symfonii se přezdívá „Titán“, ačkoli Mahler sám tento podtitul nevymyslel a nakonec ani nepoužíval. Její rozměr a hudební i myšlenková hloubka a síla však dosáhly i na první polovinu koncertu. Vůl na střeše je jedna z nejpopulárnějších skladeb Daria Milhauda, vlivy brazilské hudby jí dávají místy téměř taneční charakter. Orchestr ji hrál poněkud vláčně, z měkkého zvuku smyčců se vydělovala hodně ostrá violoncella. Provedení by chtělo o něco víc veselé bezprostřednosti, ale její nedostatek byl zřejmě způsoben právě mahlerovským stínem. Navzdory styčným bodům se přece jen jedná o zcela jinou hudbu a přeorientovat se stylově během jednoho koncertu je možná až nad lidské síly – upřednostnit Mahlera je v případě takové volby logické. Navíc Vůl na střeše i v lyričtějším podání vyzněl lehce dráždivě a poškádlil uši kompozičními rafinovanostmi ukrytými za zábavným povrchem.

V Koncertu pro dva klavíry a orchestr d moll Francise Poulenca se k orchestru přidalo klavírní duo Silver-Garburg. Jeho energický projev koncentrovaný na Poulencovu přímočarou skladbu vnesl do „pařížské“ části koncertu právě ten potřebný kousek života, který u Milhauda chyběl. Poulencův koncert je poskládaný z různorodých stylových inspirací, romantická lyrika střední věty à la Saint-Saëns je obklopená dvěma svižnými mozartovskými větami. Klavíristka Sivan Silver a její partner Gil Garburg mají kompaktní a sehraný projev, důraz na rytmus a energický úhoz vyhovoval především mozartovským větám, v pomalé části zněly klavíry dostatečně plně a měkce, ale nerozmazaně.

Symfonie č. 1 D dur Gustava Mahlera je ohromný hudební oblouk zdůrazněný elementy první věty, které se vracejí ve větě čtvrté. Aleksandar Marković dílo také tak vystavěl a dal si hodně práce především s postupnou gradací první věty, které trvá přes deset minut, než se pomalu rozvine ke svému dynamickému vrcholu. Smyčce zněly křehce, soudržně a zřetelně – čitelnost orchestrálního zvuku patřila k velkým přednostem celého provedení. Jemně a pevně zněly fanfáry trubek ze zákulisí. V tichých momentech byly zřetelně nejisté lesní rohy. Po plynulém a zdárném vystoupání k vrcholu věty ji Marković uzavřel poněkud uspěchaně. Rychlé finále připomnělo na moment horší stránku jeho dirigentské osobnosti, která se občas vyžívá v laciných efektech.

Rychlé tempo nasadil Marković i ve druhé větě, Mahlerův předpis „silně a hybně, ne však příliš rychle“ zůstal především u první části. Celá věta ale byla vystavěná konzistentně i v rámci celé symfonie a orchestru se v tempu neztrácely noty, jedná se tedy spíš o popis způsobu provedení než o výtku. Z celkového charakteru provedení se především nevytratil dojem mohutného, uváženého pohybu – ani přes rychlé tempo to nebyl úprk. Ländler druhé věty následovala citace primitivního kánonu „Bratře Kubo“ (Brüder Martin) stylizovaná do smutečního pochodu třetí věty. Téma se postupně vršilo od sólového kontrabasu až po zastřešující melodii hoboje, v navazující „klezmerské písničce“ se skvěle podařilo navodit dojem pouliční kapely.

Poslední rozsáhlá věta zvukově bouřila a držela si přitom důstojnost i pevný charakter. Rychlá tempa druhé a třetí věty se zklidnila, pohyb jako by probíhal spíš vertikálním směrem. Klamné vyvrcholení symfonie přešlo přes návrat materiálu z první věty ke skutečnému vyvrcholení, které podpořily lesní rohy vestoje. Obě krajní věty uzavřely hybně vedený střed symfonie do jednolitého, soudržného tvaru, Markovićova dirigentská invence ukázala na Mahlerovi svůj ideální obraz.

Koncert se opakuje v Janáčkově divadle ještě dnes, v pátek 15. dubna od 19.30 hod.

Darius Milhaud: Vůl na střeše op. 58, Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll, Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, klavírní duo Silver-Garburg: Sivan Silver – Gil Garburg, Filharmonie Brno. 14. dubna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více





K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více