Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

15. duben 2016, 12:20

Milhaud, Poulenc, Mahler: Banalita z hlediska věčnosti i od kavárenského stolku

Závěrečný program letošního cyklu Filharmonie v Janáčkově divadle II nastudoval zatím poslední filharmonický šéfdirigent Aleksandar Marković. Svým návratem jako by chtěl připomenout, co všechno by s ním orchestr Filharmonie Brno mohl dokázat. Především provedení Mahlerovy „titánské“ symfonie bylo přesvědčivé.

Aleksandar Marković před rokem skončil svou práci na šéfdirigentském místě v tichosti, jeho odchod jaksi vyšuměl. Prostě mu skončila pracovní smlouva, zmizel bez náhrady a dál se už o něm ani o jeho případném nástupci nehovořilo a nehovoří. Stejně tak nyní bez nějakého vítání přišel nastudovat jeden program velkého koncertního cyklu v Janáčkově divadle a předvedl ze svých schopností to nejlepší. Charakteru „Koncertního abonmá“ dramaturgie vyhověla zařazením Koncertu pro dva klavíry Francise Poulenca, veškerou pozornost na sebe ale strhla Mahlerova Symfonie č. 1. Orchestr zahrál i první polovinu programu věnovanou autorům Pařížské šestky, jako by byl provozně a mentálně nachystaný právě na Mahlera.

Dát do jednoho programu sdružení Le Six – jemuž se česky říká Pařížská šestka – a Gustava Mahlera je pokus o spojení zdánlivě nespojitelného. Dílo velkého symfonika reprezentuje pozdní výběžek romantického uvažování, z nějž si právě členové Šestky dělali legraci a vymezovali se vůči němu ironicky a odmítavě. Pokud se v něčem s Mahlerem stýkali, byly to banální inspirace zařazované s naprostou samozřejmostí do velkého hudebního světa. Dětské písničky, lidová hudba, kavárenská muzika, to všechno tvořilo nedílnou součást jejich tvorby. Milhaud a Poulenc ale vnímali tyto inspirace jako součást poválečného světa osvobozeného od starostí, do kterého se vrhali s neskrývanou radostí a chutí – Poulencovi to vydrželo dokonce i přes Velkou hospodářskou krizi v roce 1929. Pro Mahlera byly banality součástí komplikovaného světa, v němž byl absolutním cizincem. Pokud existuje existencialismus v hudbě, psal ho právě Mahler.

Jeho první symfonii se přezdívá „Titán“, ačkoli Mahler sám tento podtitul nevymyslel a nakonec ani nepoužíval. Její rozměr a hudební i myšlenková hloubka a síla však dosáhly i na první polovinu koncertu. Vůl na střeše je jedna z nejpopulárnějších skladeb Daria Milhauda, vlivy brazilské hudby jí dávají místy téměř taneční charakter. Orchestr ji hrál poněkud vláčně, z měkkého zvuku smyčců se vydělovala hodně ostrá violoncella. Provedení by chtělo o něco víc veselé bezprostřednosti, ale její nedostatek byl zřejmě způsoben právě mahlerovským stínem. Navzdory styčným bodům se přece jen jedná o zcela jinou hudbu a přeorientovat se stylově během jednoho koncertu je možná až nad lidské síly – upřednostnit Mahlera je v případě takové volby logické. Navíc Vůl na střeše i v lyričtějším podání vyzněl lehce dráždivě a poškádlil uši kompozičními rafinovanostmi ukrytými za zábavným povrchem.

V Koncertu pro dva klavíry a orchestr d moll Francise Poulenca se k orchestru přidalo klavírní duo Silver-Garburg. Jeho energický projev koncentrovaný na Poulencovu přímočarou skladbu vnesl do „pařížské“ části koncertu právě ten potřebný kousek života, který u Milhauda chyběl. Poulencův koncert je poskládaný z různorodých stylových inspirací, romantická lyrika střední věty à la Saint-Saëns je obklopená dvěma svižnými mozartovskými větami. Klavíristka Sivan Silver a její partner Gil Garburg mají kompaktní a sehraný projev, důraz na rytmus a energický úhoz vyhovoval především mozartovským větám, v pomalé části zněly klavíry dostatečně plně a měkce, ale nerozmazaně.

Symfonie č. 1 D dur Gustava Mahlera je ohromný hudební oblouk zdůrazněný elementy první věty, které se vracejí ve větě čtvrté. Aleksandar Marković dílo také tak vystavěl a dal si hodně práce především s postupnou gradací první věty, které trvá přes deset minut, než se pomalu rozvine ke svému dynamickému vrcholu. Smyčce zněly křehce, soudržně a zřetelně – čitelnost orchestrálního zvuku patřila k velkým přednostem celého provedení. Jemně a pevně zněly fanfáry trubek ze zákulisí. V tichých momentech byly zřetelně nejisté lesní rohy. Po plynulém a zdárném vystoupání k vrcholu věty ji Marković uzavřel poněkud uspěchaně. Rychlé finále připomnělo na moment horší stránku jeho dirigentské osobnosti, která se občas vyžívá v laciných efektech.

Rychlé tempo nasadil Marković i ve druhé větě, Mahlerův předpis „silně a hybně, ne však příliš rychle“ zůstal především u první části. Celá věta ale byla vystavěná konzistentně i v rámci celé symfonie a orchestru se v tempu neztrácely noty, jedná se tedy spíš o popis způsobu provedení než o výtku. Z celkového charakteru provedení se především nevytratil dojem mohutného, uváženého pohybu – ani přes rychlé tempo to nebyl úprk. Ländler druhé věty následovala citace primitivního kánonu „Bratře Kubo“ (Brüder Martin) stylizovaná do smutečního pochodu třetí věty. Téma se postupně vršilo od sólového kontrabasu až po zastřešující melodii hoboje, v navazující „klezmerské písničce“ se skvěle podařilo navodit dojem pouliční kapely.

Poslední rozsáhlá věta zvukově bouřila a držela si přitom důstojnost i pevný charakter. Rychlá tempa druhé a třetí věty se zklidnila, pohyb jako by probíhal spíš vertikálním směrem. Klamné vyvrcholení symfonie přešlo přes návrat materiálu z první věty ke skutečnému vyvrcholení, které podpořily lesní rohy vestoje. Obě krajní věty uzavřely hybně vedený střed symfonie do jednolitého, soudržného tvaru, Markovićova dirigentská invence ukázala na Mahlerovi svůj ideální obraz.

Koncert se opakuje v Janáčkově divadle ještě dnes, v pátek 15. dubna od 19.30 hod.

Darius Milhaud: Vůl na střeše op. 58, Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll, Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, klavírní duo Silver-Garburg: Sivan Silver – Gil Garburg, Filharmonie Brno. 14. dubna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více

Ludvíkův salon

14.8.2020, 9:00 / Místodržitelský palác

Kinokoncert II: Koncert z Paříže 2019 / MHF Špilberk

14.8.2020, 20:30 / nádvoří hradu Špilberk




Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více