Moc Art: pokus zamíchat Brno do mozartovského kultu

Moc Art: pokus zamíchat Brno do mozartovského kultu

Mozartova smrt opřádaná záhadami a výmysly od Salieriho nenávisti až po zednářské spiknutí se stala námětem operního skeče Moc Art aneb Amadeus v Brně (strašná mela). Nedočkali jsme se ale ani dramatu, ani vtipné mystifikace. Setkal se tu režisér se silnými sklony k destrukci a dílo, které si svou nedotažeností o destrukci říká.

Když jsem se pokoušel dobrat k tomu, co nám autoři operky Moc Art chtějí říct, dalo mi to dost práce a nakonec si tím stejně nejsem jistý. Nejsilnějším sdělením hry je nejspíš průběžně připomínaná skutečnost, že Salieri nezabil Mozarta. To je ovšem věc, kterou každý soudný člověk ví a nelze si s ní vystačit. Miloš Štědroň, Milan UhdeVladimír Morávek se přidávají ke spoustě spekulací, které kolem Mozartovy smrti kolují. Miloš Štědroň tady navíc navazuje na svoje dřívější mystifikace Věc Cage (společně s Aloisem Piňosem a Ivo Medkem) a Palackého konec.

Moc Art je druhou částí projektu Géniové a podvodníci, který začal v Divadle Husa na provázku inscenací hry Petra Shaffera Amadeus, všeobecně známé díky filmu Miloše Formana. Ta svým způsobem navazuje na první dramatické ztvárnění smyšleného sporu Mozart – Salieri, jehož autorem je Alexandr S. Puškin – z jeho hry Mozart a Salieri vytvořil jiskřivou operní konverzačku Nikolaj Rimskij-Korsakov (tu bych v Redutě někdy opravdu rád viděl). O tom, že Mozart byl otráven se spekulovalo již brzy po jeho smrti, z nesmyslného činu se pod vlivem duševní choroby Salieri obviňoval sám a zmínky najdeme i v dobovém bulváru. Téma je to vlastně pořád stejně živé, dráždivé – a bulvární.

Podle libreta Moc Arta nesl za Mozartovu smrt jedem odpovědnost vídeňský úředník, podnikatel a zednář Franz Hofdemel. Mozart mu dlužil peníze, na oplátku dával jeho ženě Magdaleně hodiny a mezi učitelem a žákyní vznikl milostný poměr, na jehož konci bylo Mozartovo nemanželské dítě. Magdalena to před svým mužem přiznala v rozrušení ze zprávy o Mozartově smrti. Manžel ji pořezal břitvou a spáchal sebevraždu. Pikantní nádech měla do mozartovského morytátu vnést skutečnost, že Hofdemelova žena byla rozená Pokorná a pocházela z Brna – byla to dcera regenschoriho na Petrově.

Nejpozději tady ale začíná první velký průšvih celého kusu. Souvislost mezi Brnem a Mozartovou smrtí může připadat vzrušující zřejmě jen brňákům, a to ještě jen těm, kteří na svém městě nekriticky lpějí a pokládají každou zmínku o Brně za důležitou. Pro mě je značně problematické brát vážně hru, jejíž text ztrácí kouzlo možná už ve Vyškově. Fakta a nepodložené či vymyšlené události se v libretu vrší v jedné rovině, jak to má v mystifikaci být, ale ta děsivá orientace na domácí publikum všechno shazuje kamsi ke komunální estrádě. Vtipy jako „já su moravské lejno“ a závěrečné „běžte do prdele“ mně iritují – tím, jaký dobytek obvykle rozesmívají. Když si to srovnám s luxusní neomaleností Leoše Janáčka v rámci brilantní konstrukce Věci Cage, kde Janáčkova fenka Čipera pokouše skladatele Henryho Cowella, předá mu skrytou vzteklinu, ten potom pokouše svého žáka Johna Cage a tak vznikne soudobá hudba… ono to vlastně ani dost dobře srovnávat nejde. Místo světového rozletu zůstáváme trčet v domácím kurníku. Celkově vzato vlastně vůbec nechápu, proč se někdo snaží zatáhnout do Brna mozartovské běsnění, kterého je i tak všude dost.

Do hry vstupují permanentně dva prvky. Zaprvé „nebeské“ komentáře Teresy Salieri a nakonec i samotného Antonia, zadruhé „přízemní“ komentáře obyvatel Moravy, kteří splývají s moravskou přírodou (ve Věci Cage role komentátorů zastávali vypravěč Historicus a fenka Čipera). Teresa Salieri se neustále snaží obhájit svého manžela, ten nakonec přichází osobně, reprezentuje věčnost a rámuje události kolem smrti hlavních aktérů vlastním Requiem (které vzniklo o třináct let později). Završuje tím hru, která místo prologu začíná donekonečna omílaným tématem LacrimosaRequiem Mozartova. Hraje ho na klavír sám Mozart – dítě přibližně ve věku, kdy v Redutě skutečně vystoupil. Digitální klavír obstarává veškerý hudební doprovod a přes střídání zvuků cembala, varhan a smyčců je výsledek oproti komornímu orchestru barevně chudý.

Hudba je i na malém časovém úseku (představení trvá jen něco přes hodinu) roztříštěná. Recitativy zezačátku připomenou dokonce Monteverdiho, mísí se kvaziklasicistní stylizace jednajících postav, ve zpěvech moravanů zřetelně zaslechneme Baladu pro banditu, Magdalena Hofdemelová hraje na housle náznaky romantických postupů. Musím se pořád vracet k Věci Cage, která i přes účast tří skladatelů působí mnohem sevřenějším dojmem a americko-moravská stylizace Henryho Cowella přichází až ke konci jako přesně načasované osvěžení. Moc Art je proti tomu nedotažený, rozkouskovaný a zjevně by potřeboval dramaturga. Místo toho se mu ale dostalo ztvárnění, které jej rozložilo ještě víc.

Mám rád Vladimíra Morávka jako operního režiséra a jsem přesvědčený, že mu svědčí svázanost a danost hotového hudebně dramatického celku i přirozené akustické limity operních představení (líbila se mi i jeho inscenace Rusalky, i když jsem v tom zůstal mezi kritikou poněkud osamělý). Moc Arta ale uchopil jako nehotové dílo, roztrhal je na kusy a dorazil strašlivým řevem a hlukem, v němž se představení odehrávalo. Tichá scéna přerušovaná jen zvuky křoupání působila uprostřed hry jako zjevení. U redukce novodobých projevů mozartovského kultu na jeho nejprimitivnější projevy – Mozartkugeln a Falcův letitý hit Amadeus – bych rád věřil tomu, že se jednalo o ironii. Stylizace Mozarta jako pankáče s červeným čírem mi přišla laciná, ale budiž – vzpoura pro starší a pokročilé je taky vzpoura. Všechny role byly obsazeny činoherci, kteří své party logicky nemohli dobře uzpívat. Nejen že museli používat mikroporty, ale potýkali se i s elementární intonací. Vladimír Morávek tvrdil, že Miloš Štědroň napsal velké hudebně dramatické dílo – potom ale nechápu, proč se k němu tak nezachoval. Problém samozřejmě je, že Miloš Štědroň v inscenaci sám vystupuje v roli Salieriho. Zdá se ale, že do provedení podle svého zvyku nijak nezasahoval.

Titul hry slibuje v závorce strašnou melu. Matematicky je to úplně špatně, strašnou melu by bylo potřeba před závorku vytknout a všechno jí několikrát vynásobit. Potom bychom dostali přesnější obrázek toho, co bylo minulý týden v Redutě k vidění.

Miloš Štědroň, Milan Uhde a Vladimír Morávek: Moc Art aneb Amadeus v Brně (strašná mela). Hudba: Miloš Štědroň, režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Miroslav Oščatka, scéna: Martin Ondruš, ostýmy: Sylva Zimula Hanáková. Hrají: Martin Donutil – Wolfgang Amadeus Mozart, Dalibor Buš – Franz Hofdemel, muž Magdaleny Pokorné a vědoucí smutek, Tereza Marečková – Magdalena Pokorná, dcera regenschoriho na Petrově, Simona Zmrzlá – Babka I, Andrea Horská – Sbor II, Lenka Zářická – Moravská poslička, Babka II a Epilog, Robert Mikluš – Sbor I a Sbor III, Milan Holenda – Máj a Mlýn a Sbor Lékařů, Ondřej Kokorský – Sbor IV a Sbor lékařů. 17. 4. 2014 v Mozartově sále Divadla Reduta, Brno.

Foto Petr Omelka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

V pátek 1. března byly v Mahenově divadle vyhlášeny výsledky divácké ankety Cena Diva za rok 2012.

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více