Půljablkoň – Němec & Puttnerová

Půljablkoň – Němec & Puttnerová

„Roku 1977 pošťák Michal Němec, matematik analytik Ingo Bellmann a herec Ivan Podobský založili v Praze skupinu, která přijala název Jablkoň,“ dočtete se na webu www.jablkon.com. Na tomtéž webu najdeme i stručnou charakteristiku z pera Jiřího Černého: „Jablkoň je setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem.“ Skupina za více než 35 let od svého vzniku měnila sestavu, vyvíjela se a především košatěla. A tak vedle základní „pralidské“ podoby (až mnohem později pojmenované „velká polní Jablkoň“) vyrašily jednak dvě podoby tíhnoucí ke klasické hudbě (Jablkoň & Svěcený a Symfonický Jablkoň) a také forma křehká, folková, nazvaná Malá lesní Jablkoň. Skupina, která se už v 80. letech trochu nepatřičně pohybovala na žánrově vyhraněných folkových festivalech, překvapila v roce 1997 albem Písničky a příjemně šokovala o tři roky později deskou Bláznivá, jednou z nejkrásnějších nahrávek českého folku vůbec. Další písničková alba – Cestující v noci, vánoční Hovada Boží, hudebně i textově drsnější Půlpes nebo Sentimentální Němec – pak už jen rozvíjela a mírně posouvala tentýž koncept: k Händelovi a pračlověku si k ohni přisedl osvícený tramp (ostatně Michal Němec se svým kapelním kolegou, kytaristou Martinem Carvanem, svého času na koncertech Jablkoně hráli roli svých vlastních trampských hostů pod názvem Duo Carvánek).

A protože některé písně Michala Němce (respektive Zuzany Wirthové, jejíž texty k Jablkoni patří od doby, kdy se ještě jmenovala Němcová) jsou psány pro ženu, zvala si skupina na jednotlivá alba nejprve hostující zpěvačky (včetně Radůzy, Ivy Bittové nebo Zuzany Homolové), které kolem roku 2005 nahradila zpívající saxofonistka Anička Duchaňová už coby členka Jablkoně. Další změna nastává v roce 2013, kdy album Sentimentální Němec s Jablkoní natočila nová zpěvačka, mladá dáma se zkušenostmi z jazzu, sborového zpěvu i folkového Cymbelínu Marie Puttnerová. Ostatně i s Jablkoní už dříve měla co do činění – objevila se na některých starších nahrávkách skupiny jako členka dětského pěveckého sboru Židlochovického sboru Skřivánek. Maruška Puttnerová se nakonec stala hybatelkou, díky níž na věkovitém kmeni Jablkoně vyrašila další větev, duo Půljablkoň. Michal Němec v duu s Marií vystoupil na několika koncertech a festivalech a nakonec se rozhodli jako duo připravit celé album.

Na rozdíl od koncertů však Půljablkoň na albu není jen záležitostí jednoho muže a jedné ženy. V některých písních účinkují i další členové Jablkoně (bubeník Petr Chlouba, kytarista Martin Carvan, fagotista Johnny Jůdl) a kontrabasista Rasťo Uhrík. Až na výjimky je však jejich role opravdu doprovodná. Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako – ne snad Georg Friedrich Händel, ale jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada. Ano, už několikrát jsem se setkal s tvrzením, že ta a ta zpěvačka by mohla být nástupkyní naší první šansoniérky, ale sám si to myslím až u Marušky Puttnerové. Poslechněte si krásnou úvodní píseň Snad ještě přijdeš, jelene nebo hned následující Náklad třeskavin. Kochejte se výslovností hlásky „l“ nebo zavřenými samohláskami tak přirozeně jihomoravskými, že tvoří krásný protiklad k Němcově pražské dikci. Opět tu tedy máme Jablkoň jako kapelu kontrastů – velkou polní versus malou lesní, princip mužský a ženský, výslovnost tvrdou a měkkou. „Jsem jedna ze dvou polovic,“ zpívá Marie v úvodní písni.

Vedle nezpochybnitelných pěveckých kvalit a nastíněné hry kontrastů album Půljablkoně překvapí především tím, že vůbec není zbytečné. Sám přiznávám jisté prvotní pochyby. Věděl jsem, že má deska vzniknout, těšil jsem se na ni. Byl jsem zvědavý i na to, jak si s materiálem poradí producent, můj dobrý kamarád Vašek Müller, i hudební režisérka Martina Trchová, která tak Michalu Němcovi oplatila jeho účast na svém albu Takhle ve mně vyjou vlci. Současně jsem si však kladl otázku, zda má kapela zapotřebí znovu nahrávat písně, které se objevily na jejích starších albech – Ej, horo, Balada Chanuka, Hostina bláznů, Náklad třaskavin, Jednou si spolu připijem a další. Určitý skepticismus však po prvním poslechu vystřídalo nadšení. Michal Němec sice zůstává sám sebou (což je pochopitelně dobře), ale Marie Puttnerová jeho skladby posouvá do úplně jiné podoby. Netvrdím, že vždy do jednoznačně lepší (to by nebylo fér třeba vůči Zuzaně Homolové, která na albu Cestující v noci zpívá píseň Ej, horo opravdu skvostně), ale vždy do podoby zajímavé a hodné pozornosti. Vůbec se tedy nedivím tomu, že protagonisté měli chuť některé písně natočit znovu a proložit je skladbami dosud nevydanými (vedle úvodního Jelena je to například Maruščina vlastní píseň Come With The Beauty nebo dadaistická hříčka Curybury, která nejvíc odkazuje k původnímu repertoáru Jablkoně). Nové verze jsou pochopitelně komornější než původní podoby písní (v Baladě Chanuce například původní žesťový motiv nahradila akustická kytara). V pozadí zůstává to, co dělá Jablkoň Jablkoní – charakteristické rytmické figury a tam, kde to písním prospívá, doprovod fagotu (Šumava) nebo třeba vibrafonu (Jednou si spolu připijem). Do popředí se nenásilně dere krása lidského hlasu, občas umocněná čistým tichem (Ej, horo). Tak čistým jako minimalistický obal s grafikami Jaromíra Švejdíka.

Půljablkoň – Němec & Puttnerová. Banan & Indies MG 2014. 15 písní. Stopáž: 42:54

Foto Ota Nepilý, zdroj www.puljablkon.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy.  více

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více