Půljablkoň – Němec & Puttnerová

Půljablkoň – Němec & Puttnerová

„Roku 1977 pošťák Michal Němec, matematik analytik Ingo Bellmann a herec Ivan Podobský založili v Praze skupinu, která přijala název Jablkoň,“ dočtete se na webu www.jablkon.com. Na tomtéž webu najdeme i stručnou charakteristiku z pera Jiřího Černého: „Jablkoň je setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem.“ Skupina za více než 35 let od svého vzniku měnila sestavu, vyvíjela se a především košatěla. A tak vedle základní „pralidské“ podoby (až mnohem později pojmenované „velká polní Jablkoň“) vyrašily jednak dvě podoby tíhnoucí ke klasické hudbě (Jablkoň & Svěcený a Symfonický Jablkoň) a také forma křehká, folková, nazvaná Malá lesní Jablkoň. Skupina, která se už v 80. letech trochu nepatřičně pohybovala na žánrově vyhraněných folkových festivalech, překvapila v roce 1997 albem Písničky a příjemně šokovala o tři roky později deskou Bláznivá, jednou z nejkrásnějších nahrávek českého folku vůbec. Další písničková alba – Cestující v noci, vánoční Hovada Boží, hudebně i textově drsnější Půlpes nebo Sentimentální Němec – pak už jen rozvíjela a mírně posouvala tentýž koncept: k Händelovi a pračlověku si k ohni přisedl osvícený tramp (ostatně Michal Němec se svým kapelním kolegou, kytaristou Martinem Carvanem, svého času na koncertech Jablkoně hráli roli svých vlastních trampských hostů pod názvem Duo Carvánek).

A protože některé písně Michala Němce (respektive Zuzany Wirthové, jejíž texty k Jablkoni patří od doby, kdy se ještě jmenovala Němcová) jsou psány pro ženu, zvala si skupina na jednotlivá alba nejprve hostující zpěvačky (včetně Radůzy, Ivy Bittové nebo Zuzany Homolové), které kolem roku 2005 nahradila zpívající saxofonistka Anička Duchaňová už coby členka Jablkoně. Další změna nastává v roce 2013, kdy album Sentimentální Němec s Jablkoní natočila nová zpěvačka, mladá dáma se zkušenostmi z jazzu, sborového zpěvu i folkového Cymbelínu Marie Puttnerová. Ostatně i s Jablkoní už dříve měla co do činění – objevila se na některých starších nahrávkách skupiny jako členka dětského pěveckého sboru Židlochovického sboru Skřivánek. Maruška Puttnerová se nakonec stala hybatelkou, díky níž na věkovitém kmeni Jablkoně vyrašila další větev, duo Půljablkoň. Michal Němec v duu s Marií vystoupil na několika koncertech a festivalech a nakonec se rozhodli jako duo připravit celé album.

Na rozdíl od koncertů však Půljablkoň na albu není jen záležitostí jednoho muže a jedné ženy. V některých písních účinkují i další členové Jablkoně (bubeník Petr Chlouba, kytarista Martin Carvan, fagotista Johnny Jůdl) a kontrabasista Rasťo Uhrík. Až na výjimky je však jejich role opravdu doprovodná. Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako – ne snad Georg Friedrich Händel, ale jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada. Ano, už několikrát jsem se setkal s tvrzením, že ta a ta zpěvačka by mohla být nástupkyní naší první šansoniérky, ale sám si to myslím až u Marušky Puttnerové. Poslechněte si krásnou úvodní píseň Snad ještě přijdeš, jelene nebo hned následující Náklad třeskavin. Kochejte se výslovností hlásky „l“ nebo zavřenými samohláskami tak přirozeně jihomoravskými, že tvoří krásný protiklad k Němcově pražské dikci. Opět tu tedy máme Jablkoň jako kapelu kontrastů – velkou polní versus malou lesní, princip mužský a ženský, výslovnost tvrdou a měkkou. „Jsem jedna ze dvou polovic,“ zpívá Marie v úvodní písni.

Vedle nezpochybnitelných pěveckých kvalit a nastíněné hry kontrastů album Půljablkoně překvapí především tím, že vůbec není zbytečné. Sám přiznávám jisté prvotní pochyby. Věděl jsem, že má deska vzniknout, těšil jsem se na ni. Byl jsem zvědavý i na to, jak si s materiálem poradí producent, můj dobrý kamarád Vašek Müller, i hudební režisérka Martina Trchová, která tak Michalu Němcovi oplatila jeho účast na svém albu Takhle ve mně vyjou vlci. Současně jsem si však kladl otázku, zda má kapela zapotřebí znovu nahrávat písně, které se objevily na jejích starších albech – Ej, horo, Balada Chanuka, Hostina bláznů, Náklad třaskavin, Jednou si spolu připijem a další. Určitý skepticismus však po prvním poslechu vystřídalo nadšení. Michal Němec sice zůstává sám sebou (což je pochopitelně dobře), ale Marie Puttnerová jeho skladby posouvá do úplně jiné podoby. Netvrdím, že vždy do jednoznačně lepší (to by nebylo fér třeba vůči Zuzaně Homolové, která na albu Cestující v noci zpívá píseň Ej, horo opravdu skvostně), ale vždy do podoby zajímavé a hodné pozornosti. Vůbec se tedy nedivím tomu, že protagonisté měli chuť některé písně natočit znovu a proložit je skladbami dosud nevydanými (vedle úvodního Jelena je to například Maruščina vlastní píseň Come With The Beauty nebo dadaistická hříčka Curybury, která nejvíc odkazuje k původnímu repertoáru Jablkoně). Nové verze jsou pochopitelně komornější než původní podoby písní (v Baladě Chanuce například původní žesťový motiv nahradila akustická kytara). V pozadí zůstává to, co dělá Jablkoň Jablkoní – charakteristické rytmické figury a tam, kde to písním prospívá, doprovod fagotu (Šumava) nebo třeba vibrafonu (Jednou si spolu připijem). Do popředí se nenásilně dere krása lidského hlasu, občas umocněná čistým tichem (Ej, horo). Tak čistým jako minimalistický obal s grafikami Jaromíra Švejdíka.

Půljablkoň – Němec & Puttnerová. Banan & Indies MG 2014. 15 písní. Stopáž: 42:54

Foto Ota Nepilý, zdroj www.puljablkon.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy.  více

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více


Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více