Radimec & Old Horses: hudba na cesty

6. leden 2015, 0:02

Radimec & Old Horses: hudba na cesty

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Požehnáním i kamenem úrazu alba jsou texty.

„Country je všechno, co se mi líbí,“ říkával prý Michal Tučný. Definovat českou variantu country hudby ve skutečnosti není jednoduché. To, co můžeme u nás zařadit do škatulky country (a opravdu nechme stranou folk, který s country nemá nic společného, a také trampskou píseň, která má propletenější kořeny, než si většina z nás vůbec dokáže představit), se totiž rozpadá do minimálně čtyř podtypů. Jsou to: 1. bluegrass, který je u nás dlouhodobě na vysoké úrovni, o čemž svědčí mimo jiné úspěchy tuzemských kapel na evropských soutěžích; 2. stárnoucí a odcházející legendy, které v 60. a 70. letech českou variantu country de facto vytvořily a kodifikovaly – Greenhorns, Fešáci, Pavel Bobek, Michal Tučný, všechny odštěpky původních Rangers-Plavců, Naďa Urbánková a další; 3. hvězdičky countrypopu, umělecky většinou druhá až pátá třída, od Jakuba Smolíka přes Janu Chládkovou nebo Hanu Horeckou až po… třeba Standu Čermáka; 4. Robert Křesťan & Druhá tráva, skupina nad všechny kategorie, která kvalitami hráčskými i autorskými vyčnívá vysoko nad ostatní. Těch, kteří se do žádné z vyjmenovaných kategorií nevejdou, mnoho není a jakékoli pokusy o oživení scény a její nasměrování na nové cesty je vítané, i když jde ve skutečnosti – z americké perspektivy – o cesty dávno prošlapané a někdy i zaprášené. Svého času tak krátce zazářila kapela Wild West, nedávno zakládal Jiří Mašek nadvakrát kapelu Cross Country (poprvé s bluegrassovou zpěvačkou Ilon Leichtovou a nově s Barborou Fialovou) a zmínit je třeba i v Brně dobře etablovaný Pozdní sběr.

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je také skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country (tedy to, čemu se říkalo „moderní country“ předtím, než Američané vymysleli různé alternativní odnože žánru, které k nám ještě nestihly doputovat) s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Však také klíčovým členem Old Horses je Michael Vašíček, multiinstrumentalista se zkušenostmi od Vlasty Redla, z AG Fleku, Bokomary, Čechomoru, Lehké nohy a mnoha dalších kapel. V Old Horses obsluhuje především basu, ale hádám, že důležitý význam pro celkové vyznění projektu měl jeho podíl na produkci desky. Dalším členem skupiny je bubeník Pavel Bříza, známý především z kapely Petra Bendeho. A sestavu doplňuje zpěvák Michal Pytluk, mj. z brněnské country skupiny Cech. Mezi hosty najdeme bubeníka Davida Velčovského, na kytaru brněnského bluesmana Toma Jegra, na klávesy Daniela Kyzlinka (ten se jako skladatel nedávno představil s projektem Rockové mše) a zpěvačku Petru Soukalovou (také Cech).

Radimec & Old Horses hrají nekomplikovaný countryrock, tedy hudbu, která se příjemně poslouchá, nenudí, skvěle šlape. Vedle základního instrumentáře – kytar, basy a bicích – se v některých písních ozve mandolína nebo lap steel kytara, výjimečně klávesy, ale nic exotičtějšího na desce neuslyšíte. Základním nositelem melodie – s výjimkou kytarových sól – je lidský hlas. Přitom projev obou zpěváků se zvoleným žánrem ladí, oba pánové pečlivě vyslovují a dokážou svým zpěvem udržet správné napětí. Výrazný je ostatně také vokál Petry Soukalové – „její“ píseň Napůl téměř v závěru alba je ostatně příjemným zpestřením v okamžiku, kdy by posluchače všechny ty podobně laděné hitovky pro řidiče mohly začít nudit. Mimochodem psát o country jako o hudbě pro řidiče je sice otřepané klišé, ale v písních se o jízdě nebo alespoň pohybu z místa na místo zpívá v míře větší než malé – skladby Nemám důvod dýl tady stát, Věkem vyrytý blues a především opravdu řidičské Točky jsou toho důkazem.

Texty jsou ostatně požehnáním i kamenem úrazu alba. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu. Vnímáme-li country jako průtokovou hudbu, která má „jen“ předat energii a implantovat nám výraznou melodii do hlavy, nejsou komplikované texty třeba. V takovém případě nabízí Radim Zelina to pravé. Po řemeslné stránce jsou totiž slova jeho písní naprosto v pořádku. Dlouhé a krátké slabiky odpovídají dlouhým a krátkým tónům, rýmy jsou často jednoduché a neoriginální (mít/snít, dál/smál), jindy pro jistotu žádné (blázen/meze), ale ve spojení s poctivě zahraným (country-)bigbítem fungují a neurážejí. V písních se neobjevují klasické nešvary, jako je například chybné používání zájmene „jenž“ (Radimec moudře volí hovorové „Už není síly, CO by mě vtáhla zpět“). Pokud však od textů očekáváme něco navíc (a nemusíme jako etalon brát zrovna nedostižného Roberta Křesťana), odhalíme v umění Radima Zeliny obrovské rezervy. Od začátku do konce alba totiž nenarazíme ani na jeden opravdu zajímavý – rozuměj neotřelý – příběh. „Hned jak ji spatřil, chtěl ji znát.“ „Asi nechal jsem se zblbnout.“ „Pořád jenom kouřím a nebaví mě hrát.“ „Kdysi jsme se měli, holka, po cestách jsme jezdili.“ „Ten věčnej hlad a ta strašná žízeň, jedno velký trápení.“ Vím, že je trochu nefér vytrhávat věty z kontextu a nabízet je čtenářům bez hudební složky. Také jsem si vědom toho, že v country nejsou texty zdaleka tak důležité jako ve folku. Ale pro mne osobně je sled banalit, které Radimec & Old Horses nabízejí, bohužel téměř k neposlouchání. Stačí však na chvíli vypnout pozornost a vnímat hudbu jako kulisu. Potom nejen nevadí, ale právě díky řemeslné zručnosti, zabarvení hlasů a energii, kterou se podařilo na album přenést v míře vrchovaté, se album moc příjemně poslouchá. Není to prostě nic víc než skvěle zvládnuté řemeslo. I to však dělá z Radimce & Old Horses ve svém žánru silně nadprůměrnou kapelu.

Radimec & Old Horses. Vydal Michael Vašíček 2014. 14 písní. Stopáž: 50:50

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada.  více

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více