Radimec & Old Horses: hudba na cesty

6. leden 2015, 0:02

Radimec & Old Horses: hudba na cesty

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Požehnáním i kamenem úrazu alba jsou texty.

„Country je všechno, co se mi líbí,“ říkával prý Michal Tučný. Definovat českou variantu country hudby ve skutečnosti není jednoduché. To, co můžeme u nás zařadit do škatulky country (a opravdu nechme stranou folk, který s country nemá nic společného, a také trampskou píseň, která má propletenější kořeny, než si většina z nás vůbec dokáže představit), se totiž rozpadá do minimálně čtyř podtypů. Jsou to: 1. bluegrass, který je u nás dlouhodobě na vysoké úrovni, o čemž svědčí mimo jiné úspěchy tuzemských kapel na evropských soutěžích; 2. stárnoucí a odcházející legendy, které v 60. a 70. letech českou variantu country de facto vytvořily a kodifikovaly – Greenhorns, Fešáci, Pavel Bobek, Michal Tučný, všechny odštěpky původních Rangers-Plavců, Naďa Urbánková a další; 3. hvězdičky countrypopu, umělecky většinou druhá až pátá třída, od Jakuba Smolíka přes Janu Chládkovou nebo Hanu Horeckou až po… třeba Standu Čermáka; 4. Robert Křesťan & Druhá tráva, skupina nad všechny kategorie, která kvalitami hráčskými i autorskými vyčnívá vysoko nad ostatní. Těch, kteří se do žádné z vyjmenovaných kategorií nevejdou, mnoho není a jakékoli pokusy o oživení scény a její nasměrování na nové cesty je vítané, i když jde ve skutečnosti – z americké perspektivy – o cesty dávno prošlapané a někdy i zaprášené. Svého času tak krátce zazářila kapela Wild West, nedávno zakládal Jiří Mašek nadvakrát kapelu Cross Country (poprvé s bluegrassovou zpěvačkou Ilon Leichtovou a nově s Barborou Fialovou) a zmínit je třeba i v Brně dobře etablovaný Pozdní sběr.

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je také skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country (tedy to, čemu se říkalo „moderní country“ předtím, než Američané vymysleli různé alternativní odnože žánru, které k nám ještě nestihly doputovat) s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Však také klíčovým členem Old Horses je Michael Vašíček, multiinstrumentalista se zkušenostmi od Vlasty Redla, z AG Fleku, Bokomary, Čechomoru, Lehké nohy a mnoha dalších kapel. V Old Horses obsluhuje především basu, ale hádám, že důležitý význam pro celkové vyznění projektu měl jeho podíl na produkci desky. Dalším členem skupiny je bubeník Pavel Bříza, známý především z kapely Petra Bendeho. A sestavu doplňuje zpěvák Michal Pytluk, mj. z brněnské country skupiny Cech. Mezi hosty najdeme bubeníka Davida Velčovského, na kytaru brněnského bluesmana Toma Jegra, na klávesy Daniela Kyzlinka (ten se jako skladatel nedávno představil s projektem Rockové mše) a zpěvačku Petru Soukalovou (také Cech).

Radimec & Old Horses hrají nekomplikovaný countryrock, tedy hudbu, která se příjemně poslouchá, nenudí, skvěle šlape. Vedle základního instrumentáře – kytar, basy a bicích – se v některých písních ozve mandolína nebo lap steel kytara, výjimečně klávesy, ale nic exotičtějšího na desce neuslyšíte. Základním nositelem melodie – s výjimkou kytarových sól – je lidský hlas. Přitom projev obou zpěváků se zvoleným žánrem ladí, oba pánové pečlivě vyslovují a dokážou svým zpěvem udržet správné napětí. Výrazný je ostatně také vokál Petry Soukalové – „její“ píseň Napůl téměř v závěru alba je ostatně příjemným zpestřením v okamžiku, kdy by posluchače všechny ty podobně laděné hitovky pro řidiče mohly začít nudit. Mimochodem psát o country jako o hudbě pro řidiče je sice otřepané klišé, ale v písních se o jízdě nebo alespoň pohybu z místa na místo zpívá v míře větší než malé – skladby Nemám důvod dýl tady stát, Věkem vyrytý blues a především opravdu řidičské Točky jsou toho důkazem.

Texty jsou ostatně požehnáním i kamenem úrazu alba. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu. Vnímáme-li country jako průtokovou hudbu, která má „jen“ předat energii a implantovat nám výraznou melodii do hlavy, nejsou komplikované texty třeba. V takovém případě nabízí Radim Zelina to pravé. Po řemeslné stránce jsou totiž slova jeho písní naprosto v pořádku. Dlouhé a krátké slabiky odpovídají dlouhým a krátkým tónům, rýmy jsou často jednoduché a neoriginální (mít/snít, dál/smál), jindy pro jistotu žádné (blázen/meze), ale ve spojení s poctivě zahraným (country-)bigbítem fungují a neurážejí. V písních se neobjevují klasické nešvary, jako je například chybné používání zájmene „jenž“ (Radimec moudře volí hovorové „Už není síly, CO by mě vtáhla zpět“). Pokud však od textů očekáváme něco navíc (a nemusíme jako etalon brát zrovna nedostižného Roberta Křesťana), odhalíme v umění Radima Zeliny obrovské rezervy. Od začátku do konce alba totiž nenarazíme ani na jeden opravdu zajímavý – rozuměj neotřelý – příběh. „Hned jak ji spatřil, chtěl ji znát.“ „Asi nechal jsem se zblbnout.“ „Pořád jenom kouřím a nebaví mě hrát.“ „Kdysi jsme se měli, holka, po cestách jsme jezdili.“ „Ten věčnej hlad a ta strašná žízeň, jedno velký trápení.“ Vím, že je trochu nefér vytrhávat věty z kontextu a nabízet je čtenářům bez hudební složky. Také jsem si vědom toho, že v country nejsou texty zdaleka tak důležité jako ve folku. Ale pro mne osobně je sled banalit, které Radimec & Old Horses nabízejí, bohužel téměř k neposlouchání. Stačí však na chvíli vypnout pozornost a vnímat hudbu jako kulisu. Potom nejen nevadí, ale právě díky řemeslné zručnosti, zabarvení hlasů a energii, kterou se podařilo na album přenést v míře vrchovaté, se album moc příjemně poslouchá. Není to prostě nic víc než skvěle zvládnuté řemeslo. I to však dělá z Radimce & Old Horses ve svém žánru silně nadprůměrnou kapelu.

Radimec & Old Horses. Vydal Michael Vašíček 2014. 14 písní. Stopáž: 50:50

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada.  více

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více