Vilém Veverka a jeho fantazie a metamorfózy

Vilém Veverka a jeho fantazie a metamorfózy

Zatím poslední nahrávka sólového hobojisty Filharmonie Brno Viléma Veverky se mi dostala do rukou sice se zpožděním, ale v tomto případě se naštěstí nezabýváme hudbou, které by čas něco ubral. Po předchozím supraphonském CD v triu s Kateřinou Englichovou a Ivem Kahánkem z roku 2009 se tentokrát jedná o sólový výstup se vším všudy. Vilém Veverka ostatně v bookletu cituje Reinholda Messnera („Jsem jedny plíce.”) a když začnu z nezvyklého konce, sedmdesátiminutové CD je pozoruhodné už jako sportovní výkon. Je mi samozřejmě jasné, že Vilém Veverka nenatočil přes sedmdesát minut hudby na jeden zátah, ale dojem vytrvalého postupu je z alba silně cítit.

Nahrávku otevírá Dvanáct fantazií pro flétnu Georga Philippa Telemanna, k nimž tvoří protiváhu Šest metamorfóz podle Ovidia Benjamina Brittena. Brittenovo dílo si s barokní hudbou obecně velmi dobře rozumí, zde k vnitřnímu souznění přispívá i antická inspirace jeho skladeb. Telemannovy Fantazie slyšíme pochopitelně v provedení s hobojem, čímž se dostávám k podstatnému rysu nahrávky: nejedná se o historicky poučenou interpretaci. To uvádím jako pouhý fakt bez jakéhokoliv hodnotícího záměru. Vilém Veverka hraje na současný nástroj a jeho interpretace je rovněž současná. To ovšem neznamená, že by byla individualisticky samolibá, což už myslím jako jednoznačné plus.

S notovým zápisem se tu zachází velmi uctivě, repetice se nevynechávají a jsou patřičně zdobené. Tady bych ale poukázal na skutečnost, která mi z hlediska stylu provedení přijde jako zásadní. Vilém Veverka se nenechává strhnout pocitem, že by měl zdobit co nejvíc a předvádět, kolik tónů zahraje za vteřinu. Jeho koloratury jsou promyšlené a střízlivé, i když místy lehce provokující – mám na mysli třeba glissando v závěru Fantazie č. 3. Ten nejzásadnější virtuózní rozměr – který k baroku zcela nutně patří – se ale soustřeďuje na práci s barvou nástroje a vůbec zvukovými a dynamickými možnostmi moderního hoboje. Dechové nástroje celkově prodělaly od svých barokních verzí obrovský vývoj a vysunout interpretačně do popředí právě tuto skutečnost pokládám za velmi dobře uvážené. Navíc se tím pochopitelně sjednocuje i vyvažuje svět Telemannův a Brittenův. Telemannovy Fantazie mají dominantní postavení, co se týká rozsahu, zvukově a stylově ale nahrávku ovládá dvacáté století – tedy Britten.

Dvanáct fantazií je rozsáhlá cyklická skladba, která reflektuje průřez durovými a molovými tóninami v rámci stupnice – začínáme v A dur a končíme v g moll. Už z počtu skladeb je patrné, že řada nevyplňuje celou chromatickou škálu, což vede k myšlence, že se autor vyhnul tóninám, které by se na dobový nástroj nedaly zahrát (pro jaký nástroj Telemann své Fantazie zamýšlel, není úplně jasné). Cyklus decentně rozděluje na dvě symetrické šestidílné části Fantazie č. 7, která začíná zřetelně vybočující francouzskou ouverturou. Kompozičně vybočují i části, které jednohlasému nástroji určují fugu (např. Fantazie č. 3) nebo passacagliu (Fantazie č. 5). Tyto „lineární polyfonie” mi vzdáleně evokovaly tvorbu Pavla Zemka Nováka – jako reprezentant současnosti se na nahrávce místo Brittena klidně mohl objevit on.

Brittenovy Metamorfózy tvoří šest charakteristických skladeb, v nichž na první poslech zaujmou výrazná melodická témata. Jejich nálady se pravidelně střídají, pomalejší části na mě působí víc. Lépe v nich vynikne Brittenova melodická invence i Veverkův objemný tón a zpěvný přednes. Viléma Veverku a jeho hráčské schopnosti i zaujetí hudbou jsem chválil už několikrát u násjinde. V Metamorfózách stejně jako v Telemannových Fantaziích nezapomíná na svou virtuozitu, ale netlačí ji prvoplánově dopředu. Hraje uvolněně, výborně frázuje.

Nahrávka byla pořízena v kostele sv. Františka z Assisi v Praze a je zdařilá i po zvukové stránce. CD má pěkný, většinou černobílý booklet, jediné barvy na obálce obstarává logo Supraphonu a mechanika a strojek hoboje. V centru pozornosti je samotný nástroj, interpret jako by se za ním ztrácel. Ve skutečnosti o sobě dává hodně vědět, ale způsobem, který přijímám rád a bez výhrad.

CD Telemann: Twelve Fantasias, Britten: Six Metamorphosis after Ovid / Vilém Veverka – hoboj. V roce 2013 vydal Supraphon, celková stopáž 73:00

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Linie koncertu byla položená na výrazném melodickém uvažování skladatelů a střídání kontrastních nálad. Jistě, nic nového pod sluncem, ale funguje to samo – přirozeně za předpokladu, že ty melodie a nálady někdo umí interpretovat, což ale Vilém VeverkaMartin Kasík umějí.  více

Nové CD Ensemble Opera Diversa s Vítem Spilkou je dramaturgicky poněkud neuspořádané, ale jeho největší klad vidím v tom, že staví díla „terezínských” autorů do čistě hudebních souvislostí. Nesmíme ovšem brát v úvahu booklet.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více


Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více

Muzikál Ženy na pokraji nervového zhroucení vznikl na základě výtečného stejnojmenného filmu Pedra Almodóvara. A jeho londýnská verze z roku 2015 hojně obráží tuzemská jeviště. Předloni titul uvedli v Chebu, na sklonku loňského roku v Brně a Praze, letos jej chystají v Liberci. Jak dopadlo jeho brněnské provedení v Městském divadle Brno?  více

Nebývá zvykem, že by se konzervatoristé angažovali v samostatně organizovaných ansámblech. Jeden takový však v loňském roce z brněnské konzervatoře vzešel a směle se etabluje školskému systému a kulturnímu průmyslu trochu navzdory. Mladí prostě chtějí hrát. Chamber Symphony Orchestra Brno se brněnskému publiku úspěšně představil v premiéře v květnu 2017 Mahlerovou symfonií Titánů. Ve své druhé koncertní sezóně soubor pokračoval v komorní interpretaci druhou symfonií Johannese Brahmse. Potřetí v Brně orchestr vystoupil 3. ledna při novoročním koncertu v katedrále sv. Petra a Pavla. Samostatné komorní těleso standardně spolupracuje s dirigentem Stanislavem Kummerem. Pro recenzovaný koncert bylo doplněno o několik hostujících hráčů a taktovky se tentokráte chopil dirigent a skladatel Jiří Najvar. Ten vedle Koncertu pro flétnu Wolfganga Amadea Mozarta a Magnificat Johna Ruttera uvedl v premiéře také svou kompozici La preghiera di Capodanno.  více

S jazzmanem Janem Konopáskem, který 29. prosince 2017 oslavil 86. narozeniny, jsme se spřátelili, když dostal v roce 2016 Cenu Gustava Broma a přijel si ji převzít na jeden z koncertů Jazzfestu v Sono Centru. Jazzová legenda, mezinárodně uznávaný barytonsaxofonista, zřejmě poslední žijící aktér elitních zakladatelských těles českého moderního jazzu po 2. světové válce se ukázal jako vynikající vypravěč. Jeho muzikantská dráha je velmi pestrá a je základem připravované knihy, která vyjde v nakladatelství Galén.  více

Pokud jste navštívili novoroční koncert brněnské filharmonie v očekávání seriózní, rigorózně slavností, přitom uměřené a distingované zábavy, pravděpodobně jste odcházeli vrcholně nespokojeni. V rozčarování jste si možná stěžovali, spílali a mumlali: co to bylo za dirigentovy taneční kreace, proč se tleskalo do rytmu Radeckého marše a především – proč nám jen nutili zpívat? A ta dramaturgie! Minulý rok alespoň Smetana, ale letos? Samé valčíčky a polky, operety a šlehačky! Jestli nejste zahořklý škarohlíd, je vysoká pravděpodobnost, že jste po boku Filharmonie Brno s lehkostí a rozverností vtančili do roku 2018.  více

Julia Ulehla je americká zpěvačka, pravnučka Vladimíra Úlehly, moravského vědce a sběratele lidových písní, autora legendární knihy Živá píseň. Julia společně se svým manželem, kytaristou s arménskými kořeny Aramem Bajakianem, někdejším spoluhráčem Lou Reeda nebo Diany Krall, založila skupinu Dálava, ve které netradičním způsobem zpracovávají moravský folklor. Natočili už druhé album s názvem The Book Of Transfiguration a právě o něm jsme s Julií a Aramem rozmlouvali během jejich nedávného pobytu v Brně.  více

Brněnskou pasáž Alfa včera zaplnila hudba. Již po jedenácté zde byla udena Česká vánoční mše Hej, mistře. Akce opět proběhla ve spolupráci HaDivadla a kavárny Švanda. Orchestr a zpěváci pod taktovkou Joela Hány vystoupí také dnes ve 22:00. A jak to včera v pasáži vypadalo? Přinášíme vám krátkou fotoreportáž.  více

Na festival Blues Alive do Šumperka pravidelně jezdí Andrzej Matysik, šéfredaktor polského magazínu Twój Blues. Když jsem se jej letos zeptal, co ho na české scéně v poslední době nejvíce zaujalo, bez váhání odpověděl: Band Of Heysek! Mladá brněnská kapela – funguje od roku 2015 – učarovala nejen polským odborníkům, ale i vyprodanému šumperskému domu kultury. Letošní ročník našeho největšího bluesového festivalu totiž toto syrové trio z jižní Moravy otevíralo.  více

První adventní neděli se ve Veselí nad Moravou uskutečnil koncert k 65. výročí založení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN). Toto hudební těleso tvoří pro mnohé nerozlučnou dvojici právě s Českým rozhlasem Brno. Orchestr vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasu ze dvou důvodů: k vytvoření archivu kvalitních hudebních nahrávek i hraní živých koncertů po celém světě. Nahrávky BROLNu na starých LP deskách byly pro mnoho „folkloristů“ jedním z prvních setkání s tímto druhem umění. BROLN přinášel umělecky hodnotné úpravy lidových písní a vytvořil trend, který je aktuální dodnes.  více

Program třetí adventní neděle v podání orchestru Ensemble Opera Diversa s výpomocí sesterského tělesa – sboru Ensemble Versus – se nesl ve znamení moderní soudobé tvorby. V Konventu Milosrdných bratří zazněly skladby O antifony pro baryton a smyčce a Magnificat pro sbor a smyčce od dvorního skladatele ansámblu Ondřeje Kyase a Sonata da chiesa skladatele Jaroslava Štastného-Pokorného, komponujícího pod uměleckým pseudonymem Peter Graham. Sólistou večera byl barytonista Roman Hoza, představení řídila dirigentka Gabriela Tardonová. Koncert v přímém přenosu vysílal Český rozhlas Vltava a další stanice sítě Eurorádia. Hudba se tak dostala až k posluchačům Španělského, Sárského, Estonského, Švédského, Portugalského, Hessenského, Dánského, Řeckého, Islandského, Slovinského a Britského (BBC) rozhlasu.  více

Operní soubor byl nucen hledat kvůli uzavření Janáčkova divadla náhradní místo. Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň.  více

Hudebně dramatický experiment o hudbě, životě a strastech skladatelek doby baroka uvedl v premiéře 14. prosince v sále Místodržitelského paláce v Brně soubor Musica Poetica. Jeho zakladatelkou i iniciátorkou nového projektu je zpěvačka, harfenistka a muzikoložka Jana Janků, která se tvorbě skladatelek 17. a 18. století věnuje kontinuálně od své diplomové práce věnované Francesce Caccini. Společně s Musicou Poetickou, s níž působí na poli poučené interpretace již od roku 1998, natočila i CD Barokní ženy. Vosvětě zapomínaných autorek pokračuje dnešním stejnojmenným dramatickým projektem. Soubor tak připravil umělecko-edukativní představení příjemného dramatického projevu a zajímavého scénáře bohatého na životopisná data tří významných žen z oblasti hudby.  více