Vilém Veverka a jeho fantazie a metamorfózy

Vilém Veverka a jeho fantazie a metamorfózy

Zatím poslední nahrávka sólového hobojisty Filharmonie Brno Viléma Veverky se mi dostala do rukou sice se zpožděním, ale v tomto případě se naštěstí nezabýváme hudbou, které by čas něco ubral. Po předchozím supraphonském CD v triu s Kateřinou Englichovou a Ivem Kahánkem z roku 2009 se tentokrát jedná o sólový výstup se vším všudy. Vilém Veverka ostatně v bookletu cituje Reinholda Messnera („Jsem jedny plíce.”) a když začnu z nezvyklého konce, sedmdesátiminutové CD je pozoruhodné už jako sportovní výkon. Je mi samozřejmě jasné, že Vilém Veverka nenatočil přes sedmdesát minut hudby na jeden zátah, ale dojem vytrvalého postupu je z alba silně cítit.

Nahrávku otevírá Dvanáct fantazií pro flétnu Georga Philippa Telemanna, k nimž tvoří protiváhu Šest metamorfóz podle Ovidia Benjamina Brittena. Brittenovo dílo si s barokní hudbou obecně velmi dobře rozumí, zde k vnitřnímu souznění přispívá i antická inspirace jeho skladeb. Telemannovy Fantazie slyšíme pochopitelně v provedení s hobojem, čímž se dostávám k podstatnému rysu nahrávky: nejedná se o historicky poučenou interpretaci. To uvádím jako pouhý fakt bez jakéhokoliv hodnotícího záměru. Vilém Veverka hraje na současný nástroj a jeho interpretace je rovněž současná. To ovšem neznamená, že by byla individualisticky samolibá, což už myslím jako jednoznačné plus.

S notovým zápisem se tu zachází velmi uctivě, repetice se nevynechávají a jsou patřičně zdobené. Tady bych ale poukázal na skutečnost, která mi z hlediska stylu provedení přijde jako zásadní. Vilém Veverka se nenechává strhnout pocitem, že by měl zdobit co nejvíc a předvádět, kolik tónů zahraje za vteřinu. Jeho koloratury jsou promyšlené a střízlivé, i když místy lehce provokující – mám na mysli třeba glissando v závěru Fantazie č. 3. Ten nejzásadnější virtuózní rozměr – který k baroku zcela nutně patří – se ale soustřeďuje na práci s barvou nástroje a vůbec zvukovými a dynamickými možnostmi moderního hoboje. Dechové nástroje celkově prodělaly od svých barokních verzí obrovský vývoj a vysunout interpretačně do popředí právě tuto skutečnost pokládám za velmi dobře uvážené. Navíc se tím pochopitelně sjednocuje i vyvažuje svět Telemannův a Brittenův. Telemannovy Fantazie mají dominantní postavení, co se týká rozsahu, zvukově a stylově ale nahrávku ovládá dvacáté století – tedy Britten.

Dvanáct fantazií je rozsáhlá cyklická skladba, která reflektuje průřez durovými a molovými tóninami v rámci stupnice – začínáme v A dur a končíme v g moll. Už z počtu skladeb je patrné, že řada nevyplňuje celou chromatickou škálu, což vede k myšlence, že se autor vyhnul tóninám, které by se na dobový nástroj nedaly zahrát (pro jaký nástroj Telemann své Fantazie zamýšlel, není úplně jasné). Cyklus decentně rozděluje na dvě symetrické šestidílné části Fantazie č. 7, která začíná zřetelně vybočující francouzskou ouverturou. Kompozičně vybočují i části, které jednohlasému nástroji určují fugu (např. Fantazie č. 3) nebo passacagliu (Fantazie č. 5). Tyto „lineární polyfonie” mi vzdáleně evokovaly tvorbu Pavla Zemka Nováka – jako reprezentant současnosti se na nahrávce místo Brittena klidně mohl objevit on.

Brittenovy Metamorfózy tvoří šest charakteristických skladeb, v nichž na první poslech zaujmou výrazná melodická témata. Jejich nálady se pravidelně střídají, pomalejší části na mě působí víc. Lépe v nich vynikne Brittenova melodická invence i Veverkův objemný tón a zpěvný přednes. Viléma Veverku a jeho hráčské schopnosti i zaujetí hudbou jsem chválil už několikrát u násjinde. V Metamorfózách stejně jako v Telemannových Fantaziích nezapomíná na svou virtuozitu, ale netlačí ji prvoplánově dopředu. Hraje uvolněně, výborně frázuje.

Nahrávka byla pořízena v kostele sv. Františka z Assisi v Praze a je zdařilá i po zvukové stránce. CD má pěkný, většinou černobílý booklet, jediné barvy na obálce obstarává logo Supraphonu a mechanika a strojek hoboje. V centru pozornosti je samotný nástroj, interpret jako by se za ním ztrácel. Ve skutečnosti o sobě dává hodně vědět, ale způsobem, který přijímám rád a bez výhrad.

CD Telemann: Twelve Fantasias, Britten: Six Metamorphosis after Ovid / Vilém Veverka – hoboj. V roce 2013 vydal Supraphon, celková stopáž 73:00

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Linie koncertu byla položená na výrazném melodickém uvažování skladatelů a střídání kontrastních nálad. Jistě, nic nového pod sluncem, ale funguje to samo – přirozeně za předpokladu, že ty melodie a nálady někdo umí interpretovat, což ale Vilém VeverkaMartin Kasík umějí.  více

Nové CD Ensemble Opera Diversa s Vítem Spilkou je dramaturgicky poněkud neuspořádané, ale jeho největší klad vidím v tom, že staví díla „terezínských” autorů do čistě hudebních souvislostí. Nesmíme ovšem brát v úvahu booklet.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více