Vox Iuvenalis: Pieta za umučené a vzpomínka na Buchenwald

Vox Iuvenalis: Pieta za umučené a vzpomínka na Buchenwald

Sbor Vox Iuvenalis uvedl v jezuitském kostele rozmanitý koncertní program, jehož účelem bylo připomenout výročí osvobození koncentračního tábora Buchenwald na konci druhé světové války. Památku umučeným sbor uctil důsledně sestaveným sledem kompozic s dobou vzniku od pozdní renesance až po současnost.

Večer otevřela skladba klíčového autora americké minimalistické scény La Monte Younga. Jeho Death Chant pro mužský sbor a zvony dává interpretovi značnou volnost v provedení. Mužská část sboru skladbu odzpívala ze zadní části kostela. Sbormistr Jan Ocetek nechal kompozici pozvolna růst, aby nakonec skončila ve stejně tajemném pianu, jako začala. Protipólem byla následující Illumina faciem tuam vloni zesnulého Františka Gregora Emmerta, provedla ji ženská sekce sboru z čela chrámové lodi. Pod vedením druhého sbormistra Jiřího Najvara sboristky zdárně propluly Emmertovou nesnadnou harmonií, četné disonantní plochy vyzněly bez nadsázky mysticky.

Následující výběr z cyklu Zehn jiddische und hebräische Chöre Viktora Ullmanna vyzněl mimořádně tklivě hned ze dvou důvodů. Zaprvé velmi procítěným podáním sboru, v němž se opět střídala ženská a mužská část. Zároveň ovšem zapůsobil i tragický osud autora, který byl v roce 1944 zavražděn v Osvětimi. Cyklus deseti sborů vznikl o rok dříve v terezínském ghettu, kde Ullmann komponoval kvůli nedostupnosti hudebních nástrojů zejména pro lidský hlas.

Mužům v první skladbě As der rebe trošku chyběla verva, o to energičtěji však vyzněly ženy v Jome, jome, spil mir a lideleDu solst nischt gejn. V mužské Scha štil mach ništ kein gerider vedly nižší hlasy, v Hala Jarden se pak ženám v kánonických, židovsky laděných melodiích dařilo vystihnout jásavý podtext.

První improvizovaná varhanní mezihra navázala bezprostředně na sbor. Varhaník Martin Jakubíček reflektoval atmosféru poslední sborové skladby s citem a přitom harmonicky velmi barvitě. V posledních dvou kusech Ullmanova cyklu Anu olimEliahu hanavi se obě části sboru spojily v mohutném chvalozpěvu. Pod Ocetkovým vedením už také setrvaly společně po celý zbytek koncertu.

Po druhé varhanní mezihře se Vox Iuvenalis opět rozdělil, tentokrát však na dva smíšené sbory. Duchovní koncert č. 8 s podtitulem Zapějte, lidé, chválu Bohu na Siónu ruského skladatele Dmitrije Bortňanského byl nejdelší skladbou večera a také rozhodně jednou z náročnějších. V Bortňanského koncertu založeném na prvcích italské školy – tedy dvojsborové technice a polyfonních plochách – si však sbor jako celek vedl zdatně. Ve forte zvuk nepřestával být kultivovaný, jednotné nástupy a precizní konce frází svědčily o disciplíně zpěváků.

Třetí mezihru Martin Jakubíček vystavěl do podoby slavnostní fugy a nechal tak zazářit mladý varhanní stroj zasvěcený Edmundu Kampiánovi. Navíc šlo o skvělou předehru k následujícímu Ascendit Deus anglického skladatele přelomu renesance a baroka Petra Philipse. Skladba vyzněla slavnostně, zejména dlouhé aleluja na konci mělo lesk. Posledním z představitelů starší tvorby byl Antonio Lotti. Jeho skladba pro osm hlasů Crucifixus měla patřičně subtilní výraz a celkově se povedla, navzdory drobnému intonačnímu zaváhání v závěru.

S Nunc dimittis Arvo Pärta se do programu vrátila hudba dvacátého století. Byť už byla na sboristech místy patrná únava, vyzněla skladba nebesky a bez chyb. Velmi zajímavým číslem byla skladba Pater Noster mladé brněnské skladatelky Markéty Huskové. Dílo místy historizující, místy emmertovské, nabízelo zřídkakdy úplné konsonance a nepostrádalo hloubku. Autorka střídala polyfonní a jednotónové statické plochy, skladbu nakonec rozvedla do krásné plnosti. Sbor kompozici přednesl vynikajícím způsobem a představil tak talentovanou Markétu Huskovou v tom nejlepším světle. Ve své poslední varhanní mezihře Martin Jakubíček skvěle pracoval s motivy a improvizovaný úsek z hlediska dynamiky i intenzity zdařile vygradoval.

Rozdělení varhanního a sborového zvuku, na kterém byl celý koncert založený, zrušila závěrečná skladba Johna Tavenera As One Who Has Slept. V Tavenerově skladbě se snoubily jasně čitelné vlivy pravoslaví s rozsáhlými varhanními prodlevami. Souhra varhan a sboru byla výborná, provedení posledního díla svou přesvědčivostí rekapitulovalo celkově vydařený koncert.

Výkon sboru byl celkově vyrovnaný, navíc se pro smutné výročí povedlo udržet odpovídající atmosféru. Vox Iuvenalis tak opět ukázal, k jakým interpretačním výkonům může amatérský sbor pod profesionálním vedením mířit. Navíc nejen univerzitním tělesům dlouhodobě nasazuje vysokou laťku po stránce smysluplného výběru skladeb.

La Monte Young – Death chant pro mužský sbor a zvony, František Gregor Emmert – Illumina faciem tuam pro ženský sbor z cyklu Nirmal Hridaj, Viktor Ullmann – výběr skladeb z cyklu Zehn jiddische und hebräische Chöre, Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij – Duchovní koncert č. 8 pro dva smíšené sbory, Peter Philips – Ascendit Deus, Antonio Lotti – Crucifixus pro osm hlasů, Arvo Pärt – Nunc dimittis, Markéta Husková – Pater noster pro smíšený sbor, John Tavener – As One Who Has Slept, Martin Jakubíček – varhany, Vox Iuvenalis – sbormistři Jan Ocetek & Jiří Najvar. 16. dubna 2016, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Brno.

Ilustrační foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Koncert k 690. výročí založení baziliky na Starém Brně si zcela správně hleděl téměř výhradně hudebního a duchovního obsahu. Mariánské téma, které ke kostelu patří, bylo naplněno originálním a zároveň funkčním způsobem.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce

Varhany pro Brno pojmenované podle svatého Edmunda Kampiána se koncem listopadu přestěhovaly z varhanářské dílny ve Švýcarsku na kůr kostela Nanebevzetí Panny Marie. U jezuitů se příští rok v červnu rozezní kvalitní koncertní nástroj, který si teď můžete prohlédnout tak, jak už jej nejspíš nikdy neuvidíte.  více




Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více