Vox Iuvenalis: Pieta za umučené a vzpomínka na Buchenwald

Vox Iuvenalis: Pieta za umučené a vzpomínka na Buchenwald

Sbor Vox Iuvenalis uvedl v jezuitském kostele rozmanitý koncertní program, jehož účelem bylo připomenout výročí osvobození koncentračního tábora Buchenwald na konci druhé světové války. Památku umučeným sbor uctil důsledně sestaveným sledem kompozic s dobou vzniku od pozdní renesance až po současnost.

Večer otevřela skladba klíčového autora americké minimalistické scény La Monte Younga. Jeho Death Chant pro mužský sbor a zvony dává interpretovi značnou volnost v provedení. Mužská část sboru skladbu odzpívala ze zadní části kostela. Sbormistr Jan Ocetek nechal kompozici pozvolna růst, aby nakonec skončila ve stejně tajemném pianu, jako začala. Protipólem byla následující Illumina faciem tuam vloni zesnulého Františka Gregora Emmerta, provedla ji ženská sekce sboru z čela chrámové lodi. Pod vedením druhého sbormistra Jiřího Najvara sboristky zdárně propluly Emmertovou nesnadnou harmonií, četné disonantní plochy vyzněly bez nadsázky mysticky.

Následující výběr z cyklu Zehn jiddische und hebräische Chöre Viktora Ullmanna vyzněl mimořádně tklivě hned ze dvou důvodů. Zaprvé velmi procítěným podáním sboru, v němž se opět střídala ženská a mužská část. Zároveň ovšem zapůsobil i tragický osud autora, který byl v roce 1944 zavražděn v Osvětimi. Cyklus deseti sborů vznikl o rok dříve v terezínském ghettu, kde Ullmann komponoval kvůli nedostupnosti hudebních nástrojů zejména pro lidský hlas.

Mužům v první skladbě As der rebe trošku chyběla verva, o to energičtěji však vyzněly ženy v Jome, jome, spil mir a lideleDu solst nischt gejn. V mužské Scha štil mach ništ kein gerider vedly nižší hlasy, v Hala Jarden se pak ženám v kánonických, židovsky laděných melodiích dařilo vystihnout jásavý podtext.

První improvizovaná varhanní mezihra navázala bezprostředně na sbor. Varhaník Martin Jakubíček reflektoval atmosféru poslední sborové skladby s citem a přitom harmonicky velmi barvitě. V posledních dvou kusech Ullmanova cyklu Anu olimEliahu hanavi se obě části sboru spojily v mohutném chvalozpěvu. Pod Ocetkovým vedením už také setrvaly společně po celý zbytek koncertu.

Po druhé varhanní mezihře se Vox Iuvenalis opět rozdělil, tentokrát však na dva smíšené sbory. Duchovní koncert č. 8 s podtitulem Zapějte, lidé, chválu Bohu na Siónu ruského skladatele Dmitrije Bortňanského byl nejdelší skladbou večera a také rozhodně jednou z náročnějších. V Bortňanského koncertu založeném na prvcích italské školy – tedy dvojsborové technice a polyfonních plochách – si však sbor jako celek vedl zdatně. Ve forte zvuk nepřestával být kultivovaný, jednotné nástupy a precizní konce frází svědčily o disciplíně zpěváků.

Třetí mezihru Martin Jakubíček vystavěl do podoby slavnostní fugy a nechal tak zazářit mladý varhanní stroj zasvěcený Edmundu Kampiánovi. Navíc šlo o skvělou předehru k následujícímu Ascendit Deus anglického skladatele přelomu renesance a baroka Petra Philipse. Skladba vyzněla slavnostně, zejména dlouhé aleluja na konci mělo lesk. Posledním z představitelů starší tvorby byl Antonio Lotti. Jeho skladba pro osm hlasů Crucifixus měla patřičně subtilní výraz a celkově se povedla, navzdory drobnému intonačnímu zaváhání v závěru.

S Nunc dimittis Arvo Pärta se do programu vrátila hudba dvacátého století. Byť už byla na sboristech místy patrná únava, vyzněla skladba nebesky a bez chyb. Velmi zajímavým číslem byla skladba Pater Noster mladé brněnské skladatelky Markéty Huskové. Dílo místy historizující, místy emmertovské, nabízelo zřídkakdy úplné konsonance a nepostrádalo hloubku. Autorka střídala polyfonní a jednotónové statické plochy, skladbu nakonec rozvedla do krásné plnosti. Sbor kompozici přednesl vynikajícím způsobem a představil tak talentovanou Markétu Huskovou v tom nejlepším světle. Ve své poslední varhanní mezihře Martin Jakubíček skvěle pracoval s motivy a improvizovaný úsek z hlediska dynamiky i intenzity zdařile vygradoval.

Rozdělení varhanního a sborového zvuku, na kterém byl celý koncert založený, zrušila závěrečná skladba Johna Tavenera As One Who Has Slept. V Tavenerově skladbě se snoubily jasně čitelné vlivy pravoslaví s rozsáhlými varhanními prodlevami. Souhra varhan a sboru byla výborná, provedení posledního díla svou přesvědčivostí rekapitulovalo celkově vydařený koncert.

Výkon sboru byl celkově vyrovnaný, navíc se pro smutné výročí povedlo udržet odpovídající atmosféru. Vox Iuvenalis tak opět ukázal, k jakým interpretačním výkonům může amatérský sbor pod profesionálním vedením mířit. Navíc nejen univerzitním tělesům dlouhodobě nasazuje vysokou laťku po stránce smysluplného výběru skladeb.

La Monte Young – Death chant pro mužský sbor a zvony, František Gregor Emmert – Illumina faciem tuam pro ženský sbor z cyklu Nirmal Hridaj, Viktor Ullmann – výběr skladeb z cyklu Zehn jiddische und hebräische Chöre, Dmitrij Stěpanovič Bortňanskij – Duchovní koncert č. 8 pro dva smíšené sbory, Peter Philips – Ascendit Deus, Antonio Lotti – Crucifixus pro osm hlasů, Arvo Pärt – Nunc dimittis, Markéta Husková – Pater noster pro smíšený sbor, John Tavener – As One Who Has Slept, Martin Jakubíček – varhany, Vox Iuvenalis – sbormistři Jan Ocetek & Jiří Najvar. 16. dubna 2016, Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Brno.

Ilustrační foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Koncert k 690. výročí založení baziliky na Starém Brně si zcela správně hleděl téměř výhradně hudebního a duchovního obsahu. Mariánské téma, které ke kostelu patří, bylo naplněno originálním a zároveň funkčním způsobem.  více

Smíšený sbor Vox Iuvenalis slaví letos dvacet let své činnosti. Od gymnaziální prehistorie se stal reprezentačním tělesem VUT v Brně, mnohem pozoruhodnější je ale jeho zaměření na hudbu dvacátého století i neobvyklé koncertní projekty. Jak se s takovými věcmi dožít sborové dospělosti v amatérských podmínkách jsme rozebírali se sbormistrem Voxu Janem Ocetkemvíce

Varhany pro Brno pojmenované podle svatého Edmunda Kampiána se koncem listopadu přestěhovaly z varhanářské dílny ve Švýcarsku na kůr kostela Nanebevzetí Panny Marie. U jezuitů se příští rok v červnu rozezní kvalitní koncertní nástroj, který si teď můžete prohlédnout tak, jak už jej nejspíš nikdy neuvidíte.  více




Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více