Vrabčák a anděl: Sex, drogy a šansony

9. listopad 2015, 0:25
Vrabčák a anděl: Sex, drogy a šansony

Muzikál o dlouholetém přátelství mezi francouzskou zpěvačkou Edith Piaf a německou herečkou a zpěvačkou Marlene Dietrich stojí na pevných základech jejich proslulých písní a lehce dekadentní atmosféře Hollywoodu 50. let minulého století. O tom, jak moc si asi byly vzájemně blízké a co jedna pro druhou znamenala, vypráví nová incenace Městského divadla Brno.

Celému příběhu dominují životní události Edith Piaf, všechny její lásky, tragédie, alkohol a osobní selhání. Marlene Dietrich je spíš jejím průvodcem a rádcem, i když ne vždy vyslyšeným. Dílo Daniela Große BoymannaThomase Kahryho vzešlo z předlohy Davida Winterberga, světová premiéra proběhla v roce 2013 ve vídeňském Burgtheatru. Režijní koncepci pro Brno připravil Stanislav Moša, režie samotné se ujal Igor Ondříček. Přestože veškeré dialogy a monology probíhají v češtině, všechny písně zůstávají v původním znění, takže obě hlavní protagonistky zpívají německy, francouzsky a anglicky.

Muzikál má příjemně kabaretní rozměr: žádné davové výstupy, ohromná scénografie a kupodivu ani velký orchestr. Pouze šest dobrých muzikantů v zadním prospektu jeviště, což podtrhuje intimitu prostoru Činoherní scény a atmosféru celé inscenace. Scéna Christopha Weyerse vždy jen postranními listovými kulisami usazovala děj do hotelového pokoje, na scénu Olympie nebo do hudební zkušebny. Kostýmy Andrey Kučerové věrně kopírovaly známé modely obou umělkyň. Například šifonové svatební šaty, které měla na sobě Edith během jedné ze svých svateb, střihově odpovídaly těm skutečným, které známe ze starých fotografií. Citlivě volené materiály a dobová věrohodnost kostýmů živě připomněla kouzlo velkého světa tehdejšího Hollywoodu, kde se obě ženy poprvé setkaly.

Jak začalo přátelství mezi Marlene Dietrich a o čtrnáct let mladší Edith Piaf, kam až se posunuly jeho hranice a co všechno spolu obě ženy mohly prožít, je hlavní dějovou linkou celé inscenace. Markéta Sedláčková jako Vrabčák Edith a Ivana Vaňková coby její anděl strážný Marlene společně rozehrály intimní drama plné nostalgických písní a bouřlivých citů a chvílemi až elektrizující přitažlivosti, která mezi nimi vznikla. Drobná žena menšího vzrůstu Markéta Sedláčková disponující sytým altem a neutuchající energií byla naprosto přesným opakem vysoké a rozvážné Ivany Vaňkové. Obsazení obou hereček bylo trefné, především Sedláčkové šlo takříkajíc na tělo. Vaňková ve fraku a s blond parukou budila dojem okouzlující, ale velmi přísné ženy, která si je dobře vědoma svých předností, slávy i moci. Oproti tomu Sedláčková v jednoduchých černých šatech byla jako neposedné dítě. Její zvonivý smích provázela ostrá slova. Její gesta připomínala rozvernou dospívající dívenku, když byla zrovna zamilovaná, nebo zhrzenou starou ženu, když se utápěla v alkoholu a drogové závislosti. Citlivě tak rozehrávala všechny stránky osobnosti, kterou představovala.

Sedláčková svým ztvárněním Edith Piaf zanechala hluboký dojem. Kromě rozvernosti a hýřící energie podala naprosto odzbrojujícím způsobem píseň Mon Dieu, která zazněla v den smrti jejího milence, boxera Marcela Cerdana, a závěrečnou Non, je ne regrette rien, která ji doslova zvedla ze smrtelné postele. Tyto dvě písně v jejím podání obsáhly všechno neštěstí, bolest a bytostnou potřebu vyzpívat se ze svých pocitů. Sedláčková dostala po dlouhé době roli, do které se vešly všechny její hlasové polohy, herecké schopnosti a emoce, kterými ve vypjatých momentech nešetří.

Vrabčák a anděl je především sondou do tragického života Edith Piaf. Marlene Dietrich zde zastupuje jejího anděla strážného, a přestože to dělá dobře, s opravdovostí a upřímností dítěte z ulice se nemůže rovnat. Zásadní vada na kráse celé inscenace je její délka, dvě a půl hodiny je příliš mnoho i na takové dámy jako byly Edith Piaf a Marlene Dietrich. Zdlouhavost nenápadně zmenšuje i dojem ze silných a emočně vypjatých scén.

Daniel Große Boymann, Thomas Kahry, David Winterberg: Vrabčák a anděl. Režijní koncept – Stanislav Moša, režie – Igor Ondříček, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, dramaturg – Klára Latzková, hudební nastudování – Karel Cón. Edith Piaf – Markéta Sedláčková, Marlene Dietrich – Ivana Vaňková, 1. herečka– Andrea Zelová, 2. herečka – Barbora Remišová, 1. herec – Alan Novotný, 2. herec – Robert Jícha. 7. listopadu 2015, Městské divadlo Brno, Činoherní scéna, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Komentáře

Reagovat
  • Scarabeus

    3. leden 2016, 11:01
    Představení pro mě bylo hlubokým zážitkem, podobně jako film Edith Piaf s Marion Cotillard. Markéta Sedláčková byla bezkonkurenční, pro mě se stala upřímně překvapením celé inscenace. O jejích komediálních kvalitách není pochyb, ostatně Thálie za roli Lízy Ďulínkové je toho stvrzením. V roli Edith ale přesvědčila i v dramatických polohách, byla pravdivá a přitom ne patetická. Věřím, že se mi podaří shlédnout i druhou alternaci s Hanou Holišovou. Délka představení mi nevadila, všechny písně byly na místě a logicky dokreslovaly děj. Německé a anglické frázování odhalilo "nerodilost mluvčích", ve francouzštině to naštěstí nepoznám. Celkově však maximální spokojenost a velké díky MDB za takový dramaturgický počin!!!
  • Michal

    9. listopad 2015, 14:46
    Toto predstavenie je podľa veľmi špecifické rovnako ako jeho stvárnenie. Aj napriek tomu, že na 95% súhlasím s touto recenziou nemôžem súhlasiť s tým, že je príliš dlhé. Vďaka množstvu piesní si myslím, že je práve tak akurát. Hovorí sa ale 100 ľudí 100 názorov. Predstavenie som videl v alternácii s Hanou Holišovou a Katarínou Mikulovou a na rovinu treba povedať, že Hanka zahrala rolu Edith famózne a natoľko uveriteľne, že divák odchádzal z divadla s tým, že spoznal skutočnú Edith. Takže si dovolím povedať, že obe alternácie sú trefou do čierneho!

Dále si přečtěte

Městské divadlo Brno dnes poprvé představí muzikál Vrabčák a anděl od autorů Daniela Große Boymanna a Thomase Kahryho. V hlavních rolích vystoupí Markéta Sedláčková a Ivana Vaňková.  více

Velký herecký prostor pro bezmála dvacet dětí, výborné výkony dospělých sólistů i orchestru. Městské divadlo Brno uvedlo v sobotu premiéru inscenace muzikálu Pískání po větru.  více

Je toho více, čím první muzikálová produkce Městského divadla Brno v této sezoně poutá pozornost. Inscenaci Pískání po větru uvedli na zdejší Hudební scéně v režii Petra Gazdíka, který se také objeví v hlavní roli. Vedle zajímavé dramaturgie je to vlastní hudební balení titulu a jeho nastudování a dále výkony protagonistů i početných dětských herců.  více

Marie čistou láskou přemůže nástrahy samotného pekla a mamonem zaslepený Johnny získá zpět svou dívku. Divadlo předem proklamovalo bezmála faustiádu, soudnějšího diváka napadne spíše těžkopádné rozvedení Strakonického dudáka, v nepřesvědčivě konstruovaném příběhu ale vlastně ani nevíte, čeho se divácky či posluchačsky chytit.  více




Radek Zapadlo je brněnský jazzový saxofonista, který působí například ve skupinách Two-Generation Trio nebo Vilém Spilka Quartet. Kromě toho stojí v čele vlastní kapely Four in Blue, která funguje v obsazení saxofon, kytara, varhany a bicí. Debutové album této skupiny vyšlo jako první titul nového brněnského vydavatelství Bivak Records.  více

Pres Veselé je chodníček, aj po něm jezdil na kole nebo chodil s typicky opřenou basou na rameni Jaroslav Smutný. Od středy 5. ledna 2022 už ho tam ale nepotkáte. Sběratel lidových písní, muzikant, zpěvák a hlavně tělem, duší i srdcem zapálený milovník folkloru nás totiž právě onoho dne opustil. Svým úsilím a neutuchající vášní dokázal vzkřísit dávno zapomenuté písně, které následně ožily a znovu se staly součástí repertoáru lidových muzik. Písně, které sám složil, v některých případech navíc zlidověly.  více

Na počátku třetího adventního týdne dýchla slavnostní atmosféra při společném vystoupení Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů a Dětského pěveckého sboru Českého rozhlasu. Koncert se konal v Konventu milosrdných bratří v Brně a představil dvě alba, která tato tělesa společně natočila.  více

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více

Když přibližně před třemi lety hudební těleso Brno Contemporary Orchestra uvádělo v sále Konventu Milosrdných bratří šestivětý cyklus Má vlast vzniklý na objednávku orchestru a vycházející ze Smetanovy stejnojmenné symfonické básně, bylo tomu ke stému výročí vzniku naší republiky. Skladatelé Petr Kofroň, Marek Piaček, Miloš Štědroň, Pavel Zemek Novák, Miroslav Tóth a Daniel Forró si „rozebrali“ původní věty (v některých případech spíše tematické inspirace) Smetanovy Mé vlasti a pokusili se sdělit, jak tato hudba rezonuje u dnešních autorů. V říjnu 2021 vyšla pod hlavičkou Navona Records (NV6349) nahrávka „nové“ Mé vlasti šestice skladatelů a Brno Contemporary Orchestra (řídí Pavel Šnajdr) pod názvem My Country – A cycle of symphonic poems after Bedřich Smetanavíce

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Daviesvíce

V pořadí druhý koncert slavnostní desáté sezóny hudebního tělesa Brno Contemporary Orchestra nazvaný Kamenné mantry představil v pondělí 22. listopadu v brněnském pavilonu Anthropos skladby Fausta Romitelliho, Michala Rataje, Miloslava Ištvana a nedávno zesnulého (brněnským posluchačům dobře známého) litevského skladatele Bronia Kutavičiuse. Vedle samotného orchestru vystoupili také sopranistka Irena Troupová, hráč na marimbu Martin Opršál a recitátor Pavel Zajíc, který nahradil v programu původně uvedeného Otakara Blahu. Koncert pořádaný ve spolupráci s Moravským zemským muzeem řídil umělecký vedoucí tělesa Pavel Šnajdrvíce

Součástí Českého rozhlasu Brno je už téměř sedmdesát let také folklorní redakce. V rozhovoru s jejím současným dramaturgem, ale také cimbalistou a pedagogem Jaroslavem Kneislem se dozvíte, co se v nově zrekonstruované budově brněnského rozhlasu právě chystá. A dále vám kupříkladu prozradíme, proč by měl každý milovník lidové hudby ladit tuto stanici právě v listopadu.  více

Sváteční večer 28. října oslavila část brněnských folklorních nadšenců v honosném prostoru Mahenova divadla. Hned dvakrát po sobě zde stejným programem oslavil své půlkulaté čtyřicáté páté výročí Dětský národopisný soubor brněnský Valášek.  více

Tvorba britského skladatele Benjamina Brittena tvoří zásadní část současné operní produkce. V celosvětovém měřítku dokonce jde o nejčastěji inscenovaného autora narozeného ve 20. století. Operou, která určila směr také dalším Brittenovým hudebně-dramatickým dílům, se stal Peter Grimes na libreto Montagu Slatera a na motivy básně George Crabbea. A právě titulem Peter Grimes zahájilo Národní divadlo Brno svoji operní část sezóny 2021/2022. Příběh hrubiána a drsného rybáře, kterému zahynou brzy po sobě hned dva malí učedníci a on v důsledku toho odplouvá na moře, kde potápí svoji loď a s ní i sebe, měl československou premiéru právě v Brně v červnu roku 1947. Po takřka 75 letech nyní opět ožívá v režii Davida Radoka a v hudebním nastudováním Marka Ivanoviće v Janáčkově divadle příběh o rybářské vesnici, zášti, krutosti a pomluvách. V titulní roli se představil tenorista Joachim Bäckström a ovdovělou učitelku Ellen Orfordovou, která nalezla v Grimesovi zalíbení, ztvárnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Není to poprvé, co se tito dva setkávají na společném pódiu – právě s Markem Ivanovićem a Davidem Radokem totiž spojili již dříve své síly při inscenaci Juliette / Lidský hlas. Dále vystoupili Jana Hrochová (Tetička), Andrea Široká (Neteř), Tereza Kyzlinková (Neteř), Svatopluk Sem (Balstrode), Jitka Sapara-Fischerová (Paní Nabob Sedleyová), Jan Šťáva (Swallow), Vít Nosek (Bob Boles), Petr Levíček (Horace Adams), David Nykl (Hobson), Jiří Hájek (Ned Keene), Ivo Šiler (Dr. Crabbe) a další.  více

Slavný román Jane Eyrová od spisovatelky Charlotte Brontëové inspiroval řadu umělců. Mimořádná próza patří k vrcholům romantické literatury. O jejím významu svědčí také přes třicet filmových, televizních a muzikálových adaptací. A právě v české premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno (MdB) její muzikálové zpracování. Inscenace režiséra Petra Gazdíka představuje silné a působivé hudební divadlo, které zaujme hudebním nastudováním, pěveckými i hereckými výkony, ale také kostýmním, scénografickým i pohybovým zpracováním.  více

Pod „šifrou“ 29/2 (čti „Dvacátý devátý únor“) se skrývá kapela, která vznikla tak trochu z legrace. Použila kompoziční postupy, které by při psaní písní vůbec neměly fungovat. Sjednotila muzikanty, kteří si už z podstaty snad ani nemohou navzájem rozumět. A přitom vzniklo album velmi silných písní, které při vší experimentálnosti mají hlavu a patu a funguji i jako celek.  více

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Nejčtenější

Kritika

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.  více