Aleš Březina: Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě

Aleš Březina: Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.

Letošní ročník festivalu Concentus Moraviae je součástí projektu České sny. Jak se to projeví v programu?
Projeví se to tím, že dramaturgie, která vznikala pro Concentus, v lehce modifikované podobě vycestuje do dvaceti zemí Evropy. Už při vymýšlení programů jsme uvažovali o uplatnitelnosti těch skladeb i v zahraničí. Díky tomu, že se některé koncerty budou dávat vícekrát, se nám lépe jednalo i s umělci, které jsme žádali, aby nacvičili nový repertoár, který by vyjadřoval hlavní dramaturgickou myšlenku festivalu. Právě s možností, že ten repertoár uplatní víckrát, se nám lépe dařilo je přemluvit. Concentus ani tak není součástí Českých snů, ale jde o vývoz Concentu Moraviae do zahraničí. I tam vyhledáváme zajímavá, malá a středně velká města a místa, a ne metropole, kde by to sice bylo snadnější, ale odchýlilo by se to od základní ideje festivalu, kterou je špičková kultura ve špičkovém podání v malých a středně velkých městech.

Jak se do českého snění vejdou norští a španělští autoři, kteří jsou významnou součástí programu?
Letos je Rok české hudby a Concentus je jednou z jeho důležitých součástí. A já si myslím, že specifika něčeho se nejlépe představí, když se k nim ukáže něco kontrastního. Při hledání kontrastu k české hudbě se opravdu těžko hledá něco kontrastnějšího, než je hudba španělská a norská. Ale současně jsou to země, které mají velkou a významnou hudební kulturu. Podobně jako ta česká se utvářely až tak od poloviny 19. století, čili jsou tam i styčné body v tom, jakým způsobem se tyto domnělé periferie – jak je tehdy vnímala německá muzikologie – dostávaly do hudebního centra, daly mu nové impulsy a staly se jeho součástí. Tyto styčné body v tvorbě skladatelů jako Bedřich Smetana, Edvard Hagerup Grieg, Manuel de Falla, Isaac Albéniz a desítky dalších jsme chtěli zvýraznit tím, že jejich skladby dáme kontrastně vedle sebe. A doufám, že posluchač bude mít možnost si odnést poznání, že zvuková podoba sice může být velmi odlišná, ale vězí za ní podobná idea. Způsob, jakým uchopí mytologii své země, folklor vybraných regionů své země, jak ho zkusí propojit s kanonizovanou řečí klasické hudby své doby, to si myslím, že bude pro posluchače zajímavé sledovat.

V dramaturgickém úvodu se píše, že „proces hledání ‚národních jazyků‘ je v klasické hudbě již po mnoho desetiletí ukončený“. Proč ho tedy vytahujete na světlo?
Protože je ukončený v tvorbě soudobých skladatelů – nevíme, jestli je to navždy, je to momentální stav. Dnes je opravdu těžké odlišit hudbu německých, francouzských nebo anglických autorů. Ukončená ale není recepce tohoto procesu a myslím si, že idea národních států, národnosti, vyjadřování národního stylu v hudbě souzní i s tím, co momentálně vidíme kolem sebe v Evropě. Vezměme třeba hledání identity různých národnostních menšin v jiných zemích, události na Balkáně, v Rusku – tam všude jde hledání vlastní identity podstatně násilnějšími prostředky, než to činíme my.

Jaký význam mají národní hudební řeči v Evropě, která hledá cesty ke sjednocení?
Ona hledá cestu ke sjednocení v těch základních otázkách, jako je armáda, ekonomika – určitě nehledá cestu ke kulturnímu sjednocení. Každý, kdo jen trošku cestuje, ví, že se vždycky bude lišit jih Francie od severu Anglie…

nakonec i od severu Francie.
Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě a ve vedlejším plánu můžeme poukázat i na to, že to nejzajímavější vzniká poznáváním jiného, prolínáním s druhým. Některé z nejzajímavějších skladeb druhé poloviny 19. století vznikly právě znalostí „standardní“ řeči a jejím obohacením o něco svébytného. Není to jenom originalita za každou cenu, vždy se jedná o nějaký amalgám.

Osu letošního programu tvoří Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Edvard Grieg a Manuel de Falla – proč zrovna oni?
To bych formuloval trochu jinak. Z české strany tam patří zakladatelé české národní hudby, ale stejně tak zazní řada děl Leoše Janáčka, protože je pro originalitu národní hudební řeči jedním z nejlepších možných příkladů vůbec. Stejně tak zazní Albénizova díla… já jsem si nestanovil, kolik zahrajeme skladeb kterým autorům, ale spíš jsem pro konkrétní interprety a konkrétní obsazení hledal nejatraktivnější skladby, které nejlépe vyjádří základní myšlenku Concentu. Potom z toho vzešel počet provedení skladeb určitých autorů, ale nikdo z nás neměl myšlenku, že tam je nějaká skupina skladatelů v centru.

V programu se objevuje i jazz, romská hudba, tango, flamenco… jak se vzájemně pojí vážná a populární hudba, jak jdou dohromady?
Jednak to propojuji na základě zálib interpretů, protože romskou, jazzovou nebo folklorní hudbu často hrají právě interpreti, kteří u nás zahrají koncerty s ryze klasickým repertoárem. Dalším styčným bodem je to, že národní kultury kdysi sahaly po hudbě spjaté s určitým regionem, po hudbě folklorní. A posluchačsky – neznám snad nikoho, kdo by neměl ve své diskotéce jak jazzovou, tak folklorní, tak klasickou hudbu. Posluchači čím dál tím víc nejsou posluchči ryze jazzové, ryze folklorní, ryze klasické hudby, tak proč bychom měli složení jejich diskoték uměle trhat do jednotlivých segmentů.

Během festivalu bude v klášteře Porta coeli v Předkláštěří uvedeno tvoje Requiem s Ivou Bittovou a Vojtěchem Dykem. Můžeš je blíž představit? Jak dojde dramaturg k tomu, že jeho vlastní skladba patří do programu?
David Dittrich mi to dal jako podmínku, že musí zaznít. S nápadem jako takovým přišel Marek Štryncl a ředitel Boni Pueri Pavel Horák. Oni nastudovali moje Requiem, které původně vzniklo v roce 2009 pro sušický dětský sbor jako moje poděkování za to, že jsem tam sbíral své první hudební zkušenosti. Bylo to ke čtyřicátému výročí vzniku sboru. Nastudovali druhé uvedení Requiem s Filharmonií Hradec Králové, respektive s Jihočeskou komorní filharmonií. A natolik si to dílo oblíbili, že Marek přišel s pozoruhodným nápadem spojit historické nástroje a novou hudbu s tím, že ta skladba to umožňuje. Oslovil mě, jestli bych udělal verzi pro jeho orchestr Musica Florea opět s Boni Pueri a chtěl oslovit netradiční sólisty. On velmi rád své vlastní hudebníky vtahuje do improvizačních projektů, kdy se improvizačně rozvíjí třeba Palestrinova hudba. A jeho hudebníci to velmi kvalitně a rádi dělají. Ze společné diskuse se zrodil nápad oslovit Ivu Bittovou a k ní nakombinovat Vojtěcha Dyka, který s Musicou Floreou už zpíval. Že s muzikanty z Florey zpívala už Iva Bittová, to je možná obecně známo, ale i Vojta Dyk již s nimi zpíval na afterparty festivalu Struny podzimu. Tam si Marek Štryncl s Vojtou Dykem výborně sedli a vyšlo najevo, že Vojta má hlas, který neklade limity žádnému repertoáru. Prošel také dětským sborem Pueri gaudentes a prošel i klasickým školením. Iva Bittová z toho původně měla obavu, ale důvěřovala nám, že jsme si nevymysleli čistě marketingové obsazení a že ta úvaha byla umělecká. Na zkouškách si s Vojtou Dykem dokonale sedli, bavilo to orchestr, sólisty i sbor. Myslím, že to navzdory tématu Requiem a připomenutí začátku První světové války bude nabíjející velmi pozitivní energií.

Položím ti i otázku, kterou dramaturgové nemají rádi – co pokládáš za vrcholné události letošního Concentu?
Hned zahajovací koncert – nemusí se zdát nadstandardní, ale možnost slyšet tři ze čtyř Dvořákových symfonických básní na Erbenovy texty v podání Pražské komorní filharmonie s Jakubem Hrůšou a slyšet na tom koncertu také v podání fascinující Soni Červené přímo ty Erbenovy předlohy z Kytice, slibuje velkolepý zážitek. Možnost slyšet básně a potom jejich hudební přetavení, které je u Dvořáka často velmi doslovné, to bude velký zážitek. Tahákem budou všechny čtyři koncerty rezidenčního umělce Josefa Špačka. Jednak je to fantastický houslista a jednak se uvolil naučit na každý koncert nějakou novou skladbu. Bude tedy hrát částečně úplně nový repertoár, který respektuje dramaturgii Concentu Moraviae. Já se moc těším na jeho nastudování Ernstovy Polonézy D dur se Zemlinského kvartetem. Ernst coby brněnský rodák je známý a mezi virtuózními houslisty oblíbený, ale zrovna tuhle polonézu prakticky nikdo nehraje. Domnívám se, že to bude takový malý objev. Dalšími vrcholy jsou pro mě určitě koncerty Pavla Steidla, což je zde v Čechách kupodivu málo známý kytarista. Patří mezi deset nejproslulejších kytaristů světa – tam ho nezařazuji jen já, ale zejména odborné časopisy. Vystoupí na sólovém recitálu a jednak jsme ho podnítili ke spolupráci s Karlem Košárkem. Myslím si, že spojení kytara a klavír je zvukově fascinující a ten koncert nabídne kromě originálních a transkribovaných skladeb také skladby, u nichž lidi s překvapením zjistí, že je vlastně znají nazpaměť. Myslím třeba druhou větu Concierto de Aranjuez, to jsme si prostě neodpustili. Ještě musím zmínit Tine Thing Helseth, což je krásná, mladá norská trumpetistka. Vystoupí ve dvou typech programů – zahraje na dvou koncertech Ebenova Okna podle Marca Chagalla s varhaníkem Petrem Rajnohou – ta nastudovala výslovně na objednávku festivalu – a potom pro radost vystoupí také se svým vlastním kvintetem a zahrají hudbu Astora Piazolly, Kurta Weilla a dalších.

A co je naopak na první pohled nenápadná akce, na kterou bys speciálně rád upozornil?
Určitě koncert Českého noneta, kde zazní málo provozovaná hudba Václava Trojana. Toho považuji za jeden z neprávem opomíjených klenotů české hudby. On se tak trochu rozmělnil v drobných psaním fantastické filmové hudby, která málokdy žije svým vlastním životem. Hudba k animovanému filmu Jiřího Trnky Bajaja je svébytnou koncertní hudbou a doufám, že České noneto na koncertu uvítá i dětské posluchače. Dále jsou to koncerty obou klavírních trií – Dvořákova a Kalabisova. Nabízejí zajímavý repertoár a umělce, kteří vystoupí i sólisticky. Dvořákovo trio se kompletně sejde až v závěru, což bude pocta Leoši Janáčkovi. Kalabisovo trio zahraje norskou, španělskou a českou hudbu svého jmenovce Viktora Kalabise – z toho mám velkou radost. Dovolil bych si upozornit také na koncert Dua Ardašev, které dokonale naplní základní dramaturgickou myšlenku. Zazní Norské písně a tance E. Griega, Slovanské tance a také skladba Drásnění Víta Zouhara, která vznikla v roce 2004 pro první ročník Concentu Moraviae, pro který jsem mohl dělat dramaturgii. V zásadě neexistuje koncert, který by mohl zklamat. Interpreti jsou špičkoví, hudba prvotřídní a spojení skladeb leckdy neotřelé. Není tam žádný průměrný koncert, umělci nám nadstandardně vyšli vstříc ve všech požadavcích.

Kdy bude tvůj příští Concentus Moraviae s Českými sny a máš už pro ně něco v plánu – třeba aspoň koncepčně?
Honí se mi v hlavě, už i ten ročník je vymyšlený, takže pokud se nic nestane, tak to bude rok 2017. Z plánů ještě nic neřeknu. Ani ne proto, že by se to muselo tajit, ale ono se to musí teprve zrodit, musí si to sednout. Musí s tím souznít pořadatelé i agentura, musí to oslovit lidi, kteří potom budou tři roky pracovat na tom, aby ta věc vznikla. Kdyby je to nebavilo, tak by to na vyznění bylo i poznat.

Komentáře

Reagovat
  • ivana

    27. květen 2014, 7:42
    dobrý

Dále si přečtěte

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae v červnu vstoupí do svého devatenáctého ročníku. Letošní sérii třiatřiceti koncertů vytvořil muzikolog a skladatel Aleš Březina. Svou dramaturgii opět nazval „České sny“ a začlenil naši národní hudbu do evropského kontextu: konfrontuje ji s hudební kulturou španělskou a norskou.  více

Před deseti lety se zrodil celoevropský projekt České sny, který vychází z idejí Mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae a který přiváží špičkové hudební produkce mimo zavedená kulturní centra. Tvůrci zamýšleli představit koncerty s jednotnou dramaturgií ve vybraných českých městech a obcích a následně v jejich evropských partnerských protějšcích. Domácí část Českých snů letos začíná 22. května, do zahraničí přejdou 4. července, kdy si symbolickou vlajku festivalu předají partnerská města Břeclav a Trnava. O tom, jak se České sny vyvíjejí a kam směřují jsme mluvili s manažerkou festivalu Zdenkou Kachlovou.  více

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více


Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Třetí koncert abonentního cyklu brněnské filharmonie (Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“) s názvem Paris, Paris včera vzdal svým programem hold významné evropské metropoli a hlavnímu městu Francie. V průběhu večera zazněla díla Wolfganga Amadea Mozarta, Charlese-Marii Widora a současného skladatele Kryštofa Mařatky. Kromě Filharmonie Brno vystoupili klarinetista Michel Lethiec a varhaník Christian Schmitt, představení dirigoval Jiří Rožeň.  více

Večery z cyklu Hudební inventura brněnského orchestru Ensemble Opera Diversa pravidelně vynášejí na světlo pozapomenutá díla českých skladatelů. Úterní koncert v sále Konventu Milosrdných bratří se stal pietní připomínkou výročí let 1939/1969. Po boku orchestru vystoupil houslista Milan Paľa a klavíristky Kristýna Znamenáčková a Lucie Pokorná. Představení řídila stálá dirigentka orchestru Gabriela Tardonová.  více

Skladatelka a písničkářka Bára Zmeková vydává v těchto dnech své nové album s názvem LUNAVES. Oficiálně je představí také v Brně. Křest v Kabinetu Múz proběhne v úterý 19. března.  více

Po úspěšném turné v Japonsku se Filharmonie Brno včera vrátila na brněnské pódium Kulturního centra Babylon. Večer sestával výhradně z děl německého hudebního romantismu, která zazněla v nastudování dirigenta Alexandera Liebreicha. Ve skladbě Čtyři preludia a Vážné zpěvy Johannese Brahmse se představil chorvatský basbarytonista Krešimir Stražanac.  více

Slovácký soubor Šafrán je již tradičním organizátorem brněnského fašanku. Akce se, v duchu lidových tradic, koná vždy v úterý před Popeleční středou a je počátkem křesťanského půstu. Její kořeny sahají do dob pohanských, nyní je však součástí křesťanských svátků téměř po celém světě. Průvodům masek se v regionech Moravy říká končiny, masopust, fašanek nebo např. šibřinky. Jeho souborová brněnská obdoba se snaží držet lidového předobrazu. Začíná průvodem na Náměstí svobody. Letos pokračoval přes Alfa pasáž až do budovy tržnice na Zelném trhu. Zakončení programu bylo v režii souboru Lučina, který divákům předvedl tzv. pochovávání basy. Jedná se o zvyk, který je inscenovaným pohřbem tohoto hudebního nástroje, znázorňuje ukončení zábav, zklidnění a příprav na Velikonoce.  více

„Tolik, co údajně dnes je nám, to dřív bylo starým lidem,“ zpívá Slávek Janoušek v písni Alzheimer a Parkinson.  Písničkář, který loni v září oslavil 65. narozeniny, našel ve stárnutí mimořádně silné téma pro svou novou desku. Tohle je vzkaz je album nejen o přibývajících létech, ale i o tom, jak si „na stará kolena“ čím dál víc vážíme své rodiny a svých kořenů. Třebaže najdeme velmi silné momenty na všech Janouškových albech, Tohle je vzkaz lze vnímat jako třetí díl trilogie jeho nejsilnějších nahrávek – Kdo to zavinil (1988), Tancuj a zpívej (1997) a Tohle je vzkaz (2018).  více

Skupina Nevermore & Kosmonaut získala za album Bleděmodré město, věnované Brnu, nominaci na Anděla v žánrové kategorii Folk. S kapelníkem a autorem písní Michalem Šimíčkem, přezdívaným Kosmonaut, hovoříme o písních, o městě, jeho zvucích a utajených zákoutích i o plánech kapely.  více

Po jedenácté se vrátilo slavné Labutí jezero do Brna a to na jeviště Janáčkova divadla při úterní obnovené premiéře tohoto nesmrtelného titulu. V den premiéry také uplynulo rovné století od okamžiku, kdy brněnské publikum tento baletní klenot Petra Iljiče Čajkovského shlédlo vůbec poprvé. O té doby je na repertoáru největšího moravského divadla jen s krátkými přestávkami téměř nepřetržitě. Do obnovené premiéry mu předcházelo deset jevištních a choreografických přepracování.  více

Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.  více

V sále Blahoslavova domu (centru Českobratrské církve evangelické) zazněla včera podvečer duchovní díla pozdní renesance a raného baroka v podání komorního sboru Ensemble Versus a souboru historických nástrojů Castello in Aria. Obě tělesa řídil umělecký vedoucí sboru Vladimír Maňas. V programu večera figurovaly skladby léty prověřených i takřka neznámých, sporadicky uváděných autorů evropské hudby.  více

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Nejčtenější

Kritika

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více