Aleš Březina: Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě

Aleš Březina: Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.

Letošní ročník festivalu Concentus Moraviae je součástí projektu České sny. Jak se to projeví v programu?
Projeví se to tím, že dramaturgie, která vznikala pro Concentus, v lehce modifikované podobě vycestuje do dvaceti zemí Evropy. Už při vymýšlení programů jsme uvažovali o uplatnitelnosti těch skladeb i v zahraničí. Díky tomu, že se některé koncerty budou dávat vícekrát, se nám lépe jednalo i s umělci, které jsme žádali, aby nacvičili nový repertoár, který by vyjadřoval hlavní dramaturgickou myšlenku festivalu. Právě s možností, že ten repertoár uplatní víckrát, se nám lépe dařilo je přemluvit. Concentus ani tak není součástí Českých snů, ale jde o vývoz Concentu Moraviae do zahraničí. I tam vyhledáváme zajímavá, malá a středně velká města a místa, a ne metropole, kde by to sice bylo snadnější, ale odchýlilo by se to od základní ideje festivalu, kterou je špičková kultura ve špičkovém podání v malých a středně velkých městech.

Jak se do českého snění vejdou norští a španělští autoři, kteří jsou významnou součástí programu?
Letos je Rok české hudby a Concentus je jednou z jeho důležitých součástí. A já si myslím, že specifika něčeho se nejlépe představí, když se k nim ukáže něco kontrastního. Při hledání kontrastu k české hudbě se opravdu těžko hledá něco kontrastnějšího, než je hudba španělská a norská. Ale současně jsou to země, které mají velkou a významnou hudební kulturu. Podobně jako ta česká se utvářely až tak od poloviny 19. století, čili jsou tam i styčné body v tom, jakým způsobem se tyto domnělé periferie – jak je tehdy vnímala německá muzikologie – dostávaly do hudebního centra, daly mu nové impulsy a staly se jeho součástí. Tyto styčné body v tvorbě skladatelů jako Bedřich Smetana, Edvard Hagerup Grieg, Manuel de Falla, Isaac Albéniz a desítky dalších jsme chtěli zvýraznit tím, že jejich skladby dáme kontrastně vedle sebe. A doufám, že posluchač bude mít možnost si odnést poznání, že zvuková podoba sice může být velmi odlišná, ale vězí za ní podobná idea. Způsob, jakým uchopí mytologii své země, folklor vybraných regionů své země, jak ho zkusí propojit s kanonizovanou řečí klasické hudby své doby, to si myslím, že bude pro posluchače zajímavé sledovat.

V dramaturgickém úvodu se píše, že „proces hledání ‚národních jazyků‘ je v klasické hudbě již po mnoho desetiletí ukončený“. Proč ho tedy vytahujete na světlo?
Protože je ukončený v tvorbě soudobých skladatelů – nevíme, jestli je to navždy, je to momentální stav. Dnes je opravdu těžké odlišit hudbu německých, francouzských nebo anglických autorů. Ukončená ale není recepce tohoto procesu a myslím si, že idea národních států, národnosti, vyjadřování národního stylu v hudbě souzní i s tím, co momentálně vidíme kolem sebe v Evropě. Vezměme třeba hledání identity různých národnostních menšin v jiných zemích, události na Balkáně, v Rusku – tam všude jde hledání vlastní identity podstatně násilnějšími prostředky, než to činíme my.

Jaký význam mají národní hudební řeči v Evropě, která hledá cesty ke sjednocení?
Ona hledá cestu ke sjednocení v těch základních otázkách, jako je armáda, ekonomika – určitě nehledá cestu ke kulturnímu sjednocení. Každý, kdo jen trošku cestuje, ví, že se vždycky bude lišit jih Francie od severu Anglie…

nakonec i od severu Francie.
Evropa regionů nejvíc odpovídá realitě a ve vedlejším plánu můžeme poukázat i na to, že to nejzajímavější vzniká poznáváním jiného, prolínáním s druhým. Některé z nejzajímavějších skladeb druhé poloviny 19. století vznikly právě znalostí „standardní“ řeči a jejím obohacením o něco svébytného. Není to jenom originalita za každou cenu, vždy se jedná o nějaký amalgám.

Osu letošního programu tvoří Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Edvard Grieg a Manuel de Falla – proč zrovna oni?
To bych formuloval trochu jinak. Z české strany tam patří zakladatelé české národní hudby, ale stejně tak zazní řada děl Leoše Janáčka, protože je pro originalitu národní hudební řeči jedním z nejlepších možných příkladů vůbec. Stejně tak zazní Albénizova díla… já jsem si nestanovil, kolik zahrajeme skladeb kterým autorům, ale spíš jsem pro konkrétní interprety a konkrétní obsazení hledal nejatraktivnější skladby, které nejlépe vyjádří základní myšlenku Concentu. Potom z toho vzešel počet provedení skladeb určitých autorů, ale nikdo z nás neměl myšlenku, že tam je nějaká skupina skladatelů v centru.

V programu se objevuje i jazz, romská hudba, tango, flamenco… jak se vzájemně pojí vážná a populární hudba, jak jdou dohromady?
Jednak to propojuji na základě zálib interpretů, protože romskou, jazzovou nebo folklorní hudbu často hrají právě interpreti, kteří u nás zahrají koncerty s ryze klasickým repertoárem. Dalším styčným bodem je to, že národní kultury kdysi sahaly po hudbě spjaté s určitým regionem, po hudbě folklorní. A posluchačsky – neznám snad nikoho, kdo by neměl ve své diskotéce jak jazzovou, tak folklorní, tak klasickou hudbu. Posluchači čím dál tím víc nejsou posluchči ryze jazzové, ryze folklorní, ryze klasické hudby, tak proč bychom měli složení jejich diskoték uměle trhat do jednotlivých segmentů.

Během festivalu bude v klášteře Porta coeli v Předkláštěří uvedeno tvoje Requiem s Ivou Bittovou a Vojtěchem Dykem. Můžeš je blíž představit? Jak dojde dramaturg k tomu, že jeho vlastní skladba patří do programu?
David Dittrich mi to dal jako podmínku, že musí zaznít. S nápadem jako takovým přišel Marek Štryncl a ředitel Boni Pueri Pavel Horák. Oni nastudovali moje Requiem, které původně vzniklo v roce 2009 pro sušický dětský sbor jako moje poděkování za to, že jsem tam sbíral své první hudební zkušenosti. Bylo to ke čtyřicátému výročí vzniku sboru. Nastudovali druhé uvedení Requiem s Filharmonií Hradec Králové, respektive s Jihočeskou komorní filharmonií. A natolik si to dílo oblíbili, že Marek přišel s pozoruhodným nápadem spojit historické nástroje a novou hudbu s tím, že ta skladba to umožňuje. Oslovil mě, jestli bych udělal verzi pro jeho orchestr Musica Florea opět s Boni Pueri a chtěl oslovit netradiční sólisty. On velmi rád své vlastní hudebníky vtahuje do improvizačních projektů, kdy se improvizačně rozvíjí třeba Palestrinova hudba. A jeho hudebníci to velmi kvalitně a rádi dělají. Ze společné diskuse se zrodil nápad oslovit Ivu Bittovou a k ní nakombinovat Vojtěcha Dyka, který s Musicou Floreou už zpíval. Že s muzikanty z Florey zpívala už Iva Bittová, to je možná obecně známo, ale i Vojta Dyk již s nimi zpíval na afterparty festivalu Struny podzimu. Tam si Marek Štryncl s Vojtou Dykem výborně sedli a vyšlo najevo, že Vojta má hlas, který neklade limity žádnému repertoáru. Prošel také dětským sborem Pueri gaudentes a prošel i klasickým školením. Iva Bittová z toho původně měla obavu, ale důvěřovala nám, že jsme si nevymysleli čistě marketingové obsazení a že ta úvaha byla umělecká. Na zkouškách si s Vojtou Dykem dokonale sedli, bavilo to orchestr, sólisty i sbor. Myslím, že to navzdory tématu Requiem a připomenutí začátku První světové války bude nabíjející velmi pozitivní energií.

Položím ti i otázku, kterou dramaturgové nemají rádi – co pokládáš za vrcholné události letošního Concentu?
Hned zahajovací koncert – nemusí se zdát nadstandardní, ale možnost slyšet tři ze čtyř Dvořákových symfonických básní na Erbenovy texty v podání Pražské komorní filharmonie s Jakubem Hrůšou a slyšet na tom koncertu také v podání fascinující Soni Červené přímo ty Erbenovy předlohy z Kytice, slibuje velkolepý zážitek. Možnost slyšet básně a potom jejich hudební přetavení, které je u Dvořáka často velmi doslovné, to bude velký zážitek. Tahákem budou všechny čtyři koncerty rezidenčního umělce Josefa Špačka. Jednak je to fantastický houslista a jednak se uvolil naučit na každý koncert nějakou novou skladbu. Bude tedy hrát částečně úplně nový repertoár, který respektuje dramaturgii Concentu Moraviae. Já se moc těším na jeho nastudování Ernstovy Polonézy D dur se Zemlinského kvartetem. Ernst coby brněnský rodák je známý a mezi virtuózními houslisty oblíbený, ale zrovna tuhle polonézu prakticky nikdo nehraje. Domnívám se, že to bude takový malý objev. Dalšími vrcholy jsou pro mě určitě koncerty Pavla Steidla, což je zde v Čechách kupodivu málo známý kytarista. Patří mezi deset nejproslulejších kytaristů světa – tam ho nezařazuji jen já, ale zejména odborné časopisy. Vystoupí na sólovém recitálu a jednak jsme ho podnítili ke spolupráci s Karlem Košárkem. Myslím si, že spojení kytara a klavír je zvukově fascinující a ten koncert nabídne kromě originálních a transkribovaných skladeb také skladby, u nichž lidi s překvapením zjistí, že je vlastně znají nazpaměť. Myslím třeba druhou větu Concierto de Aranjuez, to jsme si prostě neodpustili. Ještě musím zmínit Tine Thing Helseth, což je krásná, mladá norská trumpetistka. Vystoupí ve dvou typech programů – zahraje na dvou koncertech Ebenova Okna podle Marca Chagalla s varhaníkem Petrem Rajnohou – ta nastudovala výslovně na objednávku festivalu – a potom pro radost vystoupí také se svým vlastním kvintetem a zahrají hudbu Astora Piazolly, Kurta Weilla a dalších.

A co je naopak na první pohled nenápadná akce, na kterou bys speciálně rád upozornil?
Určitě koncert Českého noneta, kde zazní málo provozovaná hudba Václava Trojana. Toho považuji za jeden z neprávem opomíjených klenotů české hudby. On se tak trochu rozmělnil v drobných psaním fantastické filmové hudby, která málokdy žije svým vlastním životem. Hudba k animovanému filmu Jiřího Trnky Bajaja je svébytnou koncertní hudbou a doufám, že České noneto na koncertu uvítá i dětské posluchače. Dále jsou to koncerty obou klavírních trií – Dvořákova a Kalabisova. Nabízejí zajímavý repertoár a umělce, kteří vystoupí i sólisticky. Dvořákovo trio se kompletně sejde až v závěru, což bude pocta Leoši Janáčkovi. Kalabisovo trio zahraje norskou, španělskou a českou hudbu svého jmenovce Viktora Kalabise – z toho mám velkou radost. Dovolil bych si upozornit také na koncert Dua Ardašev, které dokonale naplní základní dramaturgickou myšlenku. Zazní Norské písně a tance E. Griega, Slovanské tance a také skladba Drásnění Víta Zouhara, která vznikla v roce 2004 pro první ročník Concentu Moraviae, pro který jsem mohl dělat dramaturgii. V zásadě neexistuje koncert, který by mohl zklamat. Interpreti jsou špičkoví, hudba prvotřídní a spojení skladeb leckdy neotřelé. Není tam žádný průměrný koncert, umělci nám nadstandardně vyšli vstříc ve všech požadavcích.

Kdy bude tvůj příští Concentus Moraviae s Českými sny a máš už pro ně něco v plánu – třeba aspoň koncepčně?
Honí se mi v hlavě, už i ten ročník je vymyšlený, takže pokud se nic nestane, tak to bude rok 2017. Z plánů ještě nic neřeknu. Ani ne proto, že by se to muselo tajit, ale ono se to musí teprve zrodit, musí si to sednout. Musí s tím souznít pořadatelé i agentura, musí to oslovit lidi, kteří potom budou tři roky pracovat na tom, aby ta věc vznikla. Kdyby je to nebavilo, tak by to na vyznění bylo i poznat.

Komentáře

Reagovat
  • ivana

    27. květen 2014, 7:42
    dobrý

Dále si přečtěte

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae v červnu vstoupí do svého devatenáctého ročníku. Letošní sérii třiatřiceti koncertů vytvořil muzikolog a skladatel Aleš Březina. Svou dramaturgii opět nazval „České sny“ a začlenil naši národní hudbu do evropského kontextu: konfrontuje ji s hudební kulturou španělskou a norskou.  více

Před deseti lety se zrodil celoevropský projekt České sny, který vychází z idejí Mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae a který přiváží špičkové hudební produkce mimo zavedená kulturní centra. Tvůrci zamýšleli představit koncerty s jednotnou dramaturgií ve vybraných českých městech a obcích a následně v jejich evropských partnerských protějšcích. Domácí část Českých snů letos začíná 22. května, do zahraničí přejdou 4. července, kdy si symbolickou vlajku festivalu předají partnerská města Břeclav a Trnava. O tom, jak se České sny vyvíjejí a kam směřují jsme mluvili s manažerkou festivalu Zdenkou Kachlovou.  více

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více