Zdenka Kachlová: Chceme prosazovat špičkové umělce

Zdenka Kachlová: Chceme prosazovat špičkové umělce

Před deseti lety se zrodil celoevropský projekt České sny, který vychází z idejí Mezinárodního hudebního festivalu třinácti měst Concentus Moraviae a který přiváží špičkové hudební produkce mimo zavedená kulturní centra. Tvůrci zamýšleli představit koncerty s jednotnou dramaturgií ve vybraných českých městech a obcích a následně v jejich evropských partnerských protějšcích. Domácí část Českých snů letos začíná 22. května, do zahraničí přejdou 4. července, kdy si symbolickou vlajku festivalu předají partnerská města Břeclav a Trnava. O tom, jak se České sny vyvíjejí a kam směřují jsme mluvili s manažerkou festivalu Zdenkou Kachlovou.

První ročník Českých snů proběhl v roce 2004. Jsou České sny myšleny jako nějaká obdoba nebo ozvěna Roku české hudby, jak to souvisí?
Souvisí to velmi úzce, protože i Rok české hudby je zaměřený na zdůraznění kvalitních projektů a českých umělců nejen v České republice, ale hlavně v zahraničí. A protože České sny jsou už od začátku myšleny jako projekt, který bude podporovat a propagovat špičkové české hudebníky a českou hudbu jako takovou, tak to spolu rezonuje. A je příznačné, že se spolu tyto dvě akce letos znovu potkaly. Myslím, že České sny jsou jednou z největších událostí Roku české hudby v zahraničí, letos probíhají už počtvrté.

Kdo s tím nápadem přišel jako první?
Já jsem u Českých snů od roku 2011, ale v roce 2004 s tím nápadem přišli Aleš Březina a David Dittrich, kteří si vysnili, udělat v roce, kdy Česká republika vstupuje do Evropské unie hudební přehlídku českých umělců v zahraničí. Jednalo se o projetkt vycházející z námětu festivalu Concentus Moraviae, jenž je takovou přehlídkou v Jihomoravském kraji a na Vysočině a tento formát a jeho obdobu rozšířit do Evropy. České sny, které akcentují především regionální spolupráci, se tak měly rozletět do evropských regionů a vyhnout se zavedeným kulturním centrům. To byla prvopočáteční myšlenka, na jejímž základě se první ročník uskutečnil.

Když se podívám na letošní ročník – jak zapadají do českých snů norští a španělští autoři, kteří mají v programu významný podíl?
Ta spolupráce má delší genezi. Na počátku čtvrtého ročníku byla myšlenka, že bychom chtěli představit národní hudby napříč Evropou. Proto se zacílilo na sever, na střed a na jih. Ze severu jsme si vybrali Norsko, kde je národní hudba silným elementem a také tam byl silný partner, festival v Bergenu. Potom logicky Česká republika a další zemí, kde je národní hudba silně akcentovaná, je Španělsko. Tam byl další výborný partner, festival v Granadě. Tyto festivaly jsou stejně jako my členy Evropské festivalové asociace, takže jsme to mohli dát pěkně dohromady. Bohužel ale došlo k tomu, že z obou festivalů odešli ředitelé, takže se nám ta konstrukce po stránce partnerství začala trošku hroutit, ale dramaturgické koncepce se to nedotklo, ta zůstala stejná: národní hudba a identita v měnící se společnosti.

Patrony letošního ročníku jsou Magdalena Kožená a Simon Rattle. Co znamená taková záštita?
Je to pro nás ohromně významné a velká čest, že umělci takového formátu zaštiťují čtvrtý ročník projektu. Magdalena Kožená je patronkou projektu už od roku 2004, kdy jej zaštítila spolu s Václavem Havlem, spojení Českých snů s jejich jménem, to byla velká podpora a propagace. A v letošním roce jsme získali další významnou osobnost a také milovníka české hudby sira Simona Rattla, který nejen že je patronem letošních Českých snů, ale i celého Roku české hudby. Pro České sny je spojení a přízeň těchto světoznámých jmen velmi důležitá, protože to svědčí o významu a kvalitě celého projektu a tak to vnímají nejen naši partneři, ale také umělci a posluchači.

A proč vaši patroni nejsou mezi účinkujícími?
Oba patroni účinkovat měli. Připravovali jsme krásný koncert s Magdalenou Koženou ve spolupráci s komorním souborem složeným z převážně českých hudebníků, ve kterém měl účinkovat tentokrát jako klavírista rovněž Sir Simon Rattle. Ale vešla do toho milá událost – Magdalena Kožená bude v červnu bude potřetí maminkou. Bohužel na tento koncert letos nedojde.

...nebo snad bohudík, vzhledem k okolnostem. Co je pro tebe vrcholný okamžik – nebo snad okamžiky – dosavadních ročníků?
Jsem u druhého ročníku a pro mě to má hlavně ohromný lidský rozměr. Já jsem byla zvyklá pracovat s velkými orchestry a známými umělci na velkých světových pódiích v hudebních metropolích na prestižních festivalech. A najednou přišly České sny, které do takových míst vůbec necílí, ale naopak míří do regionů, do malých městeček i vesnic. Pořadateli jsou buď města nebo místní instituce, ale také renomované profesionální mezinárodní festivaly, které se zabývají pořádáním koncertů v regionech. A tam chceme přivážet špičkové české umělce i hudbu, tam je prezentovat a prostřednictvím kultury podpořit a rozvíjet regionální spolupráci. V roce 2011 jsem objela všechny koncerty, kterých bylo kolem padesáti a dostala jsem se na netušená místa. Třeba v Německu se koncert Zuzany Lapčíkové a jejího jazzového kvintetu konal v kůlně na brambory. Odpoledne tam ještě zaváželi pytle, večer kus vyklidili, přišlo místní publikum. Potom třeba v Klajpedě v Litvě, kde měli Clarinet Factory úžasnou atmosféru nebo Duo Ardašev v městečku Izegem v Belgii. Zase vyprodaný sál a lidé se tam těší na další koncerty, protože město je už od roku 2004 partnerem projektu. Nesmírně nabíjející a přínosný pro vzájemné poznání byl Český víkend ve vzdáleném španělském městě Santiago de Compostela, kde se představilo během tří dnů hned několik uměleckých souborů, přivezli jsme tam výstavu a české filmy. Nebo dlouho připravovaný závěrečný koncert ve Wroclavi, kde hráli Melody Makers, polské publikum bylo úžasné a atmosféra koncertu naprosto strhující. Pro mě je tento projekt nejen o skvělých hudebnících a výborné hudbě, ale má také úžasný lidský a sociální rozměr, protože se při Českých snech potkává řada lidí. Koncerty se často konají v partnerských městech českých měst, díky nim se při této příležitosti setkají oficiální zastupitelé a jejich spolupráce se rozhýbe a posune. Ti lidé se potkají, mluví spolu a sbližují se.

Vyvážet špičkové hudební soubory na malá pódia, mimo velké zavedené scény, to zní skutečně jako sen. Co je na něm ale českého – není to náhodou ta malost? Uděláme si to „malé, ale naše“…
To jsem tak nikdy nevnímala, člověk přece nesní negativně. Umělci mají pochopitelně taky svoje hudební sny a spojení hudebníků i těch, kdo je do světa posouvají, beru jednoznačně pozitivně. Není to otázka nějaké malosti – chceme prosazovat špičkové umělce. Hodně pořadatelů v zahraničí mi říká: „O vás Češích je málo slyšet.“ Je tady samozřejmě pár umělců, velká jména, která mají zvuk, ale o dalších šikovných se málo ví. Takže prezentace dalších a hlavně mladých umělců je důležitá, vzniká o nich povědomí a posouvají se dál. Tady hrají České sny velmi nezastupitelnou roli, mnozí umělci se díky nim objevili v určité zemi poporvé a jejich představení se tam je prvním implulsem k další spolupráci s místními pořadateli.

A jaký je tvůj český hudební sen, o čem se ti zdává. Máš třeba nějakého vysněného účinkujícího?
Já to beru trošku pragmaticky. Těší mě, že k tuzemské částí Českých snů festialu Concentus Moraviae letos poprvé přibyl jako partner Janáčkův máj v Ostravě, že projekt má také poprvé letos rezidenčního sólistu, což nikdy nebývalo, je jím koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. Mým snem je také, abychom měli dostatek sil to celé zvládat, protože je to hodně práce v malém personálním obsazení. Dál bych si přála udržet stálé partnery i do budoucnosti a přivést k projektu další – to jsou moje praktické a pragmatické sny. A také abychom i v letošním ročníku potěšili hodně lidí pěknými koncerty a celou tu „snovou“ kaskádu dotáhli až do konce

O čem se má po koncertě Českých snů zdát festivalovému městu – má třeba pochopit, že čechy nejsou jen pivo?
To rozhodně. Aby viděli, že nevyvážíme jen plzeňské a nejsme jen montovna automobilů, ale že máme i špičkové umělce, výborné skladatele a že česká hudba – nejenom ta starší, ale i současná – je skvělá a má dobrý zvuk.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

I přes komorní obsazení orchestru a loutkovou inscenaci jsme viděli velké hudební divadlo. Zámecký sál v Mikulově ožil uvedením barokní opery La Calistovíce

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více

Magdalena Kožená se na našem serveru zatím objevila především jako autorka fejetonů. Ohlédněme se za jejím pondělním koncertem ve Španělském sále Pražského hradu.  více


Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více