Gabriela Tardonová: Za vizemi se člověk moc žene

Gabriela Tardonová: Za vizemi se člověk moc žene

S dirigentkou Gabrielou Tardonovou jsme se sešli v Kabinetu múz, kde Ensemble Opera Diversa ve svých kočovných časech také občas hrával. Nemluvili jsme ale ani tak o historii jednoho z jejích domovských souborů, jako spíš o jeho blízké i vzdálenější budoucnosti. Začali jsme pochopitelně u opery Miloše Štědroně Chameleon, jejíž premiéra se blíží. Nezapomněli jsme ale na Mladé brněnské symfoniky, které Gabriela Tardonová vede, ani na její vlastní ambice a přání.

Chystáte s Diversou další premiéru, operu Miloše Štědroně Chameleon. Jak pokračuje práce?
Práce pokračuje předpremiérově, teď nás čeká velmi intenzivní víkend, takže zpěváci korepetují, máme ansámblové zkoušky a všechno směřuje ke zdárnému konci.

Bude konec opravdu zdárný?
Všichni v to doufáme.

My vlastně sedíme v Kabinetu múz trochu příznačně, skoro před třemi lety jste tu premiérovali Štědroňovu operu Palackého truchlivý konec. Jedná se v Chameleonovi opět o nějakou neuctivost směrem k „českým národním pokladům“?
Je to velmi podobný pohled, ale týká se francouzské revoluce, konkrétně období, kdy nastoupil na trůn Napoleon. Třetí stav převzal vládu do své moci, chaos a intriky jsou nastíněny v půvabném obraze, který Miloš Štědroň stvořil.

Občas hráváte i janáčkovskou mystifikaci Věc Cage, na které se Miloš Štědroň také podílel. Jaký máš vůbec vztah k jeho hudbě?
Já jsem dělala jednu jeho věc i s Filharmonií Brno a souborem Dama Dama, a jak jsem naznačila, je to hudba velmi půvabná. On se pořád vrací k postupům à la Monteverdi, à la baroko – jsou velmi milé v souvislosti s divadelními hrami, které zhudebňuje.

Jaké vnímáš rozdíly mezi Věcí Cage, Palackého truchlivým koncem a Chameleonem, posouvá se Štědroňův skladatelský styl nějakým směrem?
Já mám pocit, že co se týká divadla, tak je jeho přístup ve všech případech velmi podobný. Ale když se jedná o koncertní hudbu, tak ta je daleko odvážnější, soudobější. Není tolik melodická, je hodně rytmická, tempově barevná a kontrastní.

Takže se nedá říct, že by Miloš Štědroň jakýmsi wagnerovským způsobem hledal osobitý hudební svět pro každé téma, spíš si vybírá témata tak, aby zapadla do jeho světa.
Asi ano. Řekla bych, že se neobrací ke konkrétním autorům, východiskem je pro něj vždycky ten manýristický přechod mezi 16. a 17. stoletím. Třídobé takty, menuety, lehoučké našlapování a do toho drsné libreto. Fouché, seznamy proskribovaných, ten kontrast je úžasný. To by mělo působit nejvíc.

Současné působiště Diversy je ze všeho nejvíc v Redutě, jak se tam cítíte – ty osobně i celý soubor?
Velmi dobře, jevištní mistr pan Vrbka je nám velmi nakloněn, je s ním krásná domluva a vychází nám vstříc. Mozartův sál je krásný, je to výborné prostředí na koncerty a jsme rádi, že tam můžeme hrát. Máme tam veškerý komfort, který jsme předtím neměli, a hledali jsme usilovně prostory, kde by se naše koncerty mohly konat. Teď se nám to komplikuje kvůli rekonstrukci Národního divadla. Některá představení jsou přesunutá do Reduty a občas kolidují s našimi termíny. Jejich posouvání je pro nás komplikované, protože lidé, kteří s Diversou spolupracují, mají jiná zaměstnání. Dát to organizačně dohromady je někdy oříšek.

Jsou to ale provozní potíže, ne že by vás někdo nechtěl…
To určitě ne. Ani naše dva koncerty v poslední době v Domě umění nebyly žádný návrat na staré místo. Pro Šostakovičovu 14. symfonii jsme chtěli i najít nějaké místo, které by bylo k té hudbě jaksi drsnější. Přemýšleli jsme o tom dlouho, ale nic nás nenapadlo, nakonec jsme stejně skončili v Domě umění.

Když jste hráli Šostakovičovu 14. symfonii, měl jsem z ní neodbytný pocit, jestli už to na hráče v orchestru není příliš. Jak řešíte rozpory mezi dramatirgickou chutí a interpretačními možnostmi?
Já si nemyslím, že to pro ně bylo příliš, část orchestru ale byla během zkoušek na zájezdu s jiným souborem, střídali se na zkouškách. Kdybych měla na těch šest nebo sedm zkoušek všechny lidi na místě, tak si myslím, že by to bylo jiné. Ta muzika je opravdu tak náročná, každý z hudebníků hrál v některém z momentů sólo, smyčce se dělí až na deset hlasů. A taky nám strašně zhasli a my jsme na to nebyli připravení. Potřebovala jsem vidět na notový zápis, po první části jsem musela požádat o světlo. Neviděla jsem ani na kontrabasisty, natož do not. Byli jsme z toho trošku nervózní, protože je to nejtěžší věc, kterou jsme kdy hráli, a všem nám o to hodně šlo.

Já to zase nechci moc kritizovat, výsledek byl hodně působivý, ale zůstaňme ještě u vytížení účinkujících. Když se podívám na obsazení Chameleona a nedávno premiérované studentské Mirandoliny v Divadle na Orlí, pár jmen se tam kryje. Jak ti lidé stíhají zkoušet dvě věci najednou, někteří snad ještě při studiu?
To asi není otázka pro mě, ale jsou na zkouškách a dělají, co můžou. Pro ně je to také příležitost a tato hra je pro osm zpěváků, což je velké obsazení. Režisér Tomáš Studený už hledal, kde se dalo. Staří bardi, kteří s Diversou začínali, jsou už úplně někde jinde, tak jsme hledali mezi mladými, kteří by dokázali rychle naskočit. Ta muzika navíc není náročná, nic atonálního, nemusí se hledat, od čeho se odvozují správné tóny, jak tomu bylo třeba u toho Šostakoviče. Dobře se v ní orientuje.

Mně se zdá, že věčné střídání a přehnaná vytíženost hudebníků, která tu funguje všude, je jedna z věcí, která náš operní život drží na velmi průměrné úrovni – když to řeknu mírně…
Kdyby jeden soubor nastudoval jedno dílo a potom ho hrál, to by byl sen, úžasná věc. Teď jsme měli tour s operou Dýňový démon ve vegetariánské restauraci. Lidé se střdali, ale všichni už s námi hráli a představení znali. To byla tak příjemná práce, kdy jsem už věděla, kdy si koho mám pohlídat, s čím kdo má a nemá problém, to bylo prostě nádherné souznění. Už se dělají nuance, nehlídají se elementární věci jako tempo, kontrasty, nástupy a spousta dalších.

Mluvíš dost potichu, nezařveš nikdy ani na orchestr?
Když se mi něco nelíbí, tak zvýším hlas a jsem nepříjmná. Ale nedělám to často, tak je potom orchestr možná překvapený. A mám potom problém pokračovat dál, protože mě to celou emocionálně obsáhne tak, že bych nejraději všeho nechala.

Ty jsi u Diversy od roku 2006, v čem vnímáš největší proměnu souboru za těch devět let a co pokládáš za největší úspěch?
Největší úspěch je posun v tom, jak soubor přistupuje k práci. Nejsou to už hurá akce jako na začátku: prostě si zahrajeme divadlo nebo koncertík a bude to fajn. Teď je to snaha být výborný, uspět v konkurenci…

a kde ji máte, u nás se snad autorské opeře žádný soubor ani nevěnuje?
Ano, asi jsme jediní a na to jsem i trošku pyšná. Soubor tu je, pořád se drží a Vláďa Maňas dělá výborné dramaturgické počiny. Jsou to díla, ke kterým bych se vůbec nedostala, Filharmonie Brno si je těžko může dovolit hrát a Czech Virtuosi by k nim asi těžko hledali cestu. Proč by dělali nějakého Antheila nebo Coplanda. Vláďa ta díla navíc umí zkombinovat a je pro nás štěstí je poznat. I tu Šostakovičovu 14. symfonii, kde bychom ji tady slyšeli. Pro mě je důležité, že u toho můžu být. A pro soubor je úžasné, že to dokáže zahrát, má svou koncertní činnost i divadlo a pořád tu je.

Když jsme u toho souboru, nerozpadá se vám tak trochu vedení? Libretista Pavel Drábek je dlouhodobě v Anglii, režisér Tomáš Studený se stal ředitelem opery v Českých Budějovicích…
My teď trochu bojujeme s tím, aby divadlo pokračovalo. Vláďa Maňas ale jako umělecký vedoucí působí skvěle, co se týká koncertů, a teď jsem domluvení s Kristinou Belcredi. To je šikovná operní režisérka z Brna a připravila by v příštím roce jednu premiéru. Pro mě je to k soudobé hudbě a málo hraným autorům další výzva, protože jsem se ženskou režisérkou ještě nepracovala. Vlastně jen s Magdou Švecovou, ale to už je hrozně dávno. Na to se moc těším.

Diriguješ také orchestr Mladých brněnských symfoniků, který se skládá víceméně z absolventů Základních uměleckých škol. Jak se pracuje s amatérským tělesem?
Já si na nich vážím toho, jak jsou nadšení do klasické hudby. To je nevídaná věc a ta děcka nás bombardují dotazy, co budeme hrát v příštím roce, sama přicházejí s návrhy velkých symfonických děl, jsou mezi nimi třeba fanoušci Šostakoviče. Pokládám to celé za úplně neuvěřitelnou věc. Samozřejmě že jsou někdy na soustředění unavení a ptají se, jestli musí ještě tohle a tohle, když zkouška trvá celý den. Jsou ale zvyklí a celkově jsou nadšení.

A může v té „vznešené“ vážné hudbě nadšení a chuť do práce vyvážit technické handicapy?
Absolutně ano. Oni zahrají s takovou chutí, že mít ji profesionální soubory, tak by byly absolutně top.

A jak se pracuje s Tomášem Krejčím – on je nejen tvůj spoludirigent mladých symfoniků, ale byl také sólistou operního monodramatu Martin Středa, které jsi nastudovala. Jak se s Tomášem spolupracuje a jak se nechá vést?
On mě oslovil, abych s ním začala spolupracovat u Mladých symfoniků, když jsem končila JAMU. A musím říct, že jsme se našli. Jsme velmi dobří přátelé, vždy jsme si vyšli vstříc. Teď jsme se vyměnili, protože už nechtěl šéfovat, tak dělám šéfa já, a vůbec mu to nevadí. Domlouváme se na dramaturgických věcech, známe se a když se podíváme na program, tak si ani nemusíme říkat, co bude kdo dělat, co komu vyhovuje. Jen když máme něco vysněného, tak se domluvíme. Minulý rok jsme dělali s Q Voxem premiéry oper Pavla Zemka, k tomu mě taky oslovil. Máme se prostě rádi. Vůbec mu nevadí, když mu někdo řekne, že je pozdě nebo si má dát někde pozor, je to skvělý člověk i muzikant.

A když jsi mluvila o tom, jak víte, co má kdo dělat: jaká hudba je ta tvoje?
Ruská muzika, Musorgský, přelom 19. a 20. století, a soudobá hudba pro mě je a vždycky byla výzva. Na JAMU jsem absolvovala se 4. symfonií od Martinů, takže to nebyla Dvořákova sedmá nebo něco podobného, co na těch absolvácích bývá. Taky tam byla jedna novinka – absolventská práce mého spolužáka – a klavírní koncert Prokofjevův. Vlastně jsem si to nikdy neuvědomovala, ale už tehdy to byla vlastně moje blízká hudba – 20. století a současnost.

Necítíš se při takové orientaci a práci s komorními soubory trochu vyřazená z běžného koncertního života?
Přemýšlím nad tím, ale mě moje práce tak naplňuje, že ty myšlenky pokaždé zase zaženu. Dělala jsem třeba s filharmonií Bernsteinovu suitu z West Side Story – tedy ne úplně klasickou hudbu. Ale asi jsem k věcem, kterým se věnuji, předurčená, tak se tím nezabývám.

Je nějaká meta, kterou bys chtěla s Diversou dosáhnout, nebo je to cesta po které jdeš?
Je to cesta, jsem spíš chodec. Mám strach, že za vizemi se člověk moc žene, chce se k nim dobrat za každou cenu, a to není můj styl.

A nějaké osobní ambice bez ohledu na konkrétní soubor?
Ne. Já mám na vrcholu moje dvě děti a potom tu práci. A jsem ráda, že to tak je, protože si neumím představit, že bych odjížděla někam na týdny. Dělala bych svou práci, ale neměla bych kontakt s rodinou. Někdo je jinak nastavený, ale mně současný stav vyhovuje. A Diversa mě tak naplňuje, že jsem vlastně hrozně šťastná.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Chameleón

3.12.2015, 19:00 / Reduta

Dále si přečtěte

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Ensemble Opera Diversa letos uvedl čtyřdílný cyklus koncertů věnovaný vítězným mocnostem druhé světové váky. Včera se v Domě umění města Brna konala jeho poslední část – ruské, respektive sovětské skladatele v ní reprezentoval Dmitrij Šostakovič.  více

Ensemble Opera Diversa včera zahájil sezónu pořadem české hudby, hostem byl hobojista Vilém Veverka. Diversa se předvedla jako konsolidovaný a spolehlivý komorní orchestr, spojení s renomovaným sólistou mu postavilo i náročné měřítko, v němž orchestr bez problémů obstál.  více





Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.  více

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více