Martina Janková: Snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství

Martina Janková: Snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství

Sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a klavírista Ivo Kahánek natočili minulý rok album lidových písní v úpravách Leoše Janáčka. S jeho živým provedením se budou mít možnost setkat i návštěvníci festivalu Janáček Brno 2016. Na koncertě ve vile Tugendhat jen Tomáše Krále vystřídá Roman Hoza. O své cestě od dětství s lidovou hudbou až k Janáčkovi hovoří Martina Janková.

Vaše jméno si publikum spojuje především se starou hudbou. Co vás přivedlo k Leoši Janáčkovi?
Jako dítě jsem vyrůstala ve Frýdlantě nad Ostravicí a již ve svých čtyřech letech jsem zpívala na veřejných koncertech cimbálovky rodiny Kotků, která je známá svou sběratelskou tradicí lidové poezie, platné dodnes. V roce 1906 se sám Leoš Janáček vydal za jejich předkem Ignácem Kotkem do Frýdlantu a ve svém fejetonu Myšlenky cestou napsal: „Jen ze živé písně jest možný vývoj umělé hudby téhož slohu... Na hru Kotků, Mánků, Peterků… dosud živých hudců, cimbalistů a gajdošů, my navazujeme své skladby.“

Vyrůstala jste tedy s lidovou muzikou?
Již od dětství jsem měla možnost setkat s našimi „rodinnými klenoty“: překrásnými lašskými lidovými písněmi a primáš Štěpán Kotek mi daroval i staré první vydání Janáčkovy sbírky: Ukvalská poesie v písních. Později jsem se na Ostravské konzertvatoři setkala s jeho sbírkou Moravská lidová poesie v písních a obdivovala, jak geniálně a velice citlivě naše písně Janáček přepracoval pro klavír. Již přes 25 let se věnují písňové interpretaci, natočila jsem písně Dvořáka, Musorgského, Strausse, Schuberta, Schumanna, Schöcka, Myslivečka, Voříška, Mozarta i Haydna, ale té naší Moravě a Janáčkovi jsem to byla do roku 2015 ještě „dlužná“.

A teď svůj dluh postupně splácíte…
Nabídla jsem svůj janáčkovský program, který jsem chtěla realizovat jako dialog muže a ženy, Supraphonu. V roce 2015 jsme spolu s Ivem Kahánkem a barytonistou Tomášem Králem tak vydali Ukvalskou lidovou poesii a výběr z Moravské. Jsem nesmírně ráda, že naše CD označil americký, anglický, německý, švýcarský i rakouský odborný tisk za objevný počin, neboť znali doposud Janáčka především jako operního skladatele. Zde jsme jim měli možnost ukázat prameny, ze kterých Janáček vychází a které také často ve svých operách cituje.

Minulý rok vám vyšlo CD s Janáčkovou Moravskou lidovou poesií v písních a DVD Così fan tutte. Jaký je rozdíl zpívat Mozarta a Janáčka?
Můj hlas je vhodný především pro opery klasicismu a baroka, oratorní a písňovou tvorbu. Jelikož ale vycházím u Janáčka z původních lidových pramenů, nezpívám jej nijak „operně“, ani „stylizovaně“ jako u Brahmsových či Schubertových písní a snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství. Čím prostěji, tím lépe. To ale neznamená, že je tato hudba méně náročná. Je to nesmírně delikátní balance mezi lidovou prostotou a pěveckou technikou, kterou používám na jiných pódiích.

Je pro vás tedy Janáček příhodný autor?
Pro svůj hlasový obor mohu zpívat jen jeho písně a jednu z jeho nádherných a mnou velmi milovaných oper: Lišku Bystroušku. Zpívala jsem ji jak pod taktovkou Adama Fischera v Evropě, tak i pod taktovkou Franze Welsera-Mösta v USA. Pro rok 2018 plánujeme evropské turné Lišky Bystroušky v nádherné 3D úpravě režiséra Juvala Sharona a jeho losangeleského týmu opět s Welserem-Möstem a jeho fantastickým Cleveland Orchestra.

Čím je vám blízká lidová poezie? Na Pražském jaru jste z ní měla celý program ve zhudebnění nejen od Janáčka, ale také Brahmse, Respighiho, Fally…
Pro Pražské jaro jsem na tomto základě program modifikovala a zařazuji tak naše Lašsko a Janáčka do kontextu jiných významných evropských skladatelů, kteří taktéž vyznávají ve svých úpravách lásku svým zemím a jejich lidovému hudebnímu pokladu. De Falla španělské lidové písní, Respighi svému milovanému Toskánsku, Canteloube francouzskému regionu Auvergne a Brahms německé lidové písní.

Program na Pražském jaru má podtitul Pocta Jarmile Novotné. Komu byste věnovala koncert ve vile Tugendhat?
Titul „Pocta Jarmile Novotné“ se týká již tříleté řady Pražského jara, které tento festival věnuje recitálům českých pěvců známých v zahraničí. Tak například loni v této řadě vystoupil Adam Plachetka, letos je v ní uveden můj recitál. Je to zavádějící titul, co se týče mého programového zaměření. Já se tímto programem vyznávám z vlastní lásky k naší Moravě a Leoši Janáčkovi.

Martina Janková v opeře Così fan tutte, foto Suzanne Schwiertz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nenápadný luxus advokátní kanceláře, v níž se protne několik obyčejných životů s jedním neobyčejným, a nekonečným. K tomu dráždivě pichlavá energie hudebního nastudování. To je nová brněnská inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v kostce.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více

Festival Janáček Brno pokračoval inscenací Její pastorkyně opery v Grazu. Expresivní a nekonformní hudební nastudování se setkalo s režií Petra Konwitschného, který posunul vesnické drama do pohádkové roviny. Ovšem temné a neveselé jako od bratří Grimmů.  více

Nápěvky mluvy z Janáčkových zápisníků na nové brdo upravené – tak by možná označil kompozici Alessandra Bosettiho Josef Váchal. Asi čtyřicetiminutové představení mělo svoje silná i slabá místa, ale celkově nakonec především potěšilo.  více





V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více