My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit

„Pomáháme lidem v náročných situacích jejich života, a to ve dvou stěžejních oblastech: v oblasti závislostí a v oblasti práce s dětmi a mládeží,“ tak charakterizuje svou činnost Sdružení Podané ruce. Ke klubovému životu patří vlastně obojí, takže spolupráce Podaných rukou s Flédou se zdá být úplně logická. O tom, jak bude spolupráce vypadat a co by měla přinést, jsme mluvili s Jiřím Valnohou, vedoucím oddělení kontaktních služeb v Jihomoravském kraji..

Program spolupráce s Flédou měl mít na svém počátku akci s názvem Hard & Smart, což se dá přeložit jako intenzivní a veselý, ale třeba taky jako nepříjemný a bolestný – co máte česky na mysli?
Taky to může být třeba zostra a chytře a myslíme tím, že když se jdou lidi večer bavit, tak by nad tím měli taky trochu přemýšlet. Neznamená to, že by se neměli bavit, ale měli by se zamyslet, jestli je nutné u toho tolik pít, experimentovat s drogami, být nepříjemný na svoje okolí. A taky že je dobré se z té zábavy dostat bezpečně domů a mít to zabezpečené, ještě než vyrazí ven.

Zahájili jste spolupráci s Flédou na přelomu roku 2012 a 2013, v čem vaše spolupráce doteď spočívala?
Doteď jsme si vždy na Flédě vytipovávali rizikovější akce, na nichž se kumulují lidé s tendencemi k nezměrnému pití, hlučnému chování před klubem a násilným projevům, drogovým experimentům a podobně. Na akci jsme vždy měli infostánek, kde jsme se s nimi bavili na tahle palčivá témata, máme tým odborníků, kteří jsou zvyklí tyhle věci řešit. Umějí s lidmi mluvit, aniž by je odsuzovali a podsouvali jim nějaký vlastní způsob řešení. Dokážou to s nimi probrat a případně si je i pozvat k sobě do centra nebo do nějakého terénního programu. Umějí s nimi navázat profesionální vztah už v prostředí té akce.

Vaším cílem je bezpečnější noční život. Člověk by ale spíš řekl, že k nočnímu životu nějaké to riziko patří, nebudou mít lidé pocit, že jim kradete zábavu?
Já myslím, že ne. My jim neříkáme, aby se nebavili, nebo že noční život má vypadat jako nedělní dopoledne v kostele. My říkáme bavte se s vervou, ale trochu u toho přemýšlejte. Neříkáme „nepijte“, ale pijte tak, abyste nedělali věci, kterých budete druhý den litovat, nebo vám je bude muset někdo připomínat. Neříkáme ani „neberte drogy“, ale když už to děláte, tak se aspoň zamyslete, jestli je to opravdu nezbytné, berte jich co nejmenší množství a pokud možno to neopakujte. Vyzkoušejte si je a nechte to být.

Pojďme se ale bavit už konkrétně. Jak bude vaše přítomnost v klubu vypadat – budete nějak označení, jak lidé poznají, že jste přišli s pomocí a ne je prudit?
My plánujeme zintenzivnění spolupráce, na kterou zatím nemáme finanční prostředky, získat je chceme právě pomocí benefitu Hard & Smart – jedná se o pár desítek tisíc. Věc zatím dotujeme z terénního programu Brno. Na Flédě bychom měli být každý měsíc, naše místo bude obvykle vpravo před vstupem do hlavního sálu, naši lidé budou mít visačku se jménem a jednotnou košili s logem Podaných rukou. Budeme tam mít stánek, kde bude k dispozici ovoce, špunty do uší, voda a samozřejmě i naši pracovníci.

Nebudete trošku v pozici jednotek OSN, které někam přijedou, ale omezené pravomoci jim prakticky nic nedovolí?
My žádné pravomoci nepotřebujeme, nejsme zásahový aparát – jsme tam k ruce a k dispozici. Pracují u nás taky mladí lidé, obvykle mají pár let po vysoké škole, sami se chodí večer bavit. Nejsou to kmeti, kteří by se se vztyčeným ukazováčkem pohoršovali nad tím, co lidé v klubu dělají. Jejich komunikace je založená na slově „my“. My také chodíme rádi na Flédu, taky máme rádi tenhle typ hudby, taky se bavíme, ale třeba se nám nelíbí, když jsou u toho lidi, kteří se tu válejí po zemi a nevědí o sobě.

Nenadělá někdy v klubech víc problémů než návštěvníci ochranka? Její členové bývají od příznivců například taneční scény nebo punku názorově dost daleko…
Profesionální ochranka by neměla. Myslím si, že Fléda už má za ty roky fungování tuhle otázku vyřešenou, takže nemá u vchodu žádné bouchače z posilovny s libovolným světonázorem, který by chtěli prosazovat silou. Je tam tým, který bez ohledu na osobní názory kontroluje lidi u vstupu do klubu, aby se tam neděla nějaká neplecha. Zároveň je to ale i téma, na kterém bychom chtěli s Flédou spolupracovat – pracovat i s jejich ostrahou na systému komunikace s lidmi pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek. Jak takové lidi z klubu kultivovaně dostat, aniž by k otevřenému konfliktu vůbec došlo.

Rozumný zásah v krizové situaci je za všechny peníze, ale zabránit vzniku takové situace je k nezaplacení. Jak poznáte, že přišel někdo, s kým budou problémy?
To poznáte z chování obvykle hned. Ten člověk je jiný, neohleduplný, má tendence strkat do lidí, nahlas a sprostě nadávat a podobně. Já bych ale začal opačně: drtivá většina lidí se jde normálně bavit. Není to tak, že by do klubu chodila přehlídka raubířů, 99,9 % jde za hudbou, kterou Fléda pořádá. Proto jsme se s ní taky spojili – považujeme ji za kulturní podnik, jedničku na poli nezávislé kultury v Brně a chceme jí pomoci řešit ty setinky procent nepříjemných excesů.

Jak se v praxi provozuje prevence například užívání Extáze – chytíte někoho za ruku a řeknete mu, aby to nebral?
Určitě ne, dnes ta prevence nemůže být mentorská. Takových příkazů a zákazů je všude spousta a mladí lidé si z nich nic nedělají. Pokud bychom chtěli, aby nás neposlouchali, tak jim můžeme začít vykládat, že Extáze je svinstvo, a máme zaručené, že se na nás vykašlou. Mluvíme spíš o tom, že není Extáze jako Extáze, že je rozdíl, jestli člověk vezme jednu tabletu nebo pět, jestli do toho pije nebo nepije alkohol a podobně.

Co je složitější – zpacifikovat někoho, kdo se přišel porvat, nebo někoho v klidu přesvědčit, aby si nedával dvacátý rum nebo pátý trip?
Pro nás to druhé, protože na to první je přesně ta ochranka, to už není otázka naší prevence. Chtěli bychom se s ní ale dostat ke stylu „anglického policajta“. On nemá zbraň, není násilný, hodně pomáhá občanům, ale také hodně přesně drží ty hranice a zásady – tak nějak by měla fungovat i ta ochranka. Nejde o to, aby k někomu přiběhli, zařvali na něj „co tady děláš, hajzle“ a dali mu ránu. Prostě přijde a s velice vážným výrazem řekne: „Pane, v našem klubu takto sprostě nekřičíme a nestrkáme do lidí. Můžeme vás požádat, abyste odešel?“

Určitě se najde dost hlasů, že z našich daní pečujete o ožralce a feťáky, zatímco ve školkách nejsou místa pro děti slušných lidí. Co na to říkáte vy?
My se s tím setkáváme pořád, ale jde o to, že společnost je jeden celek a musí řešit všechny typy problémů – jak místa v mateřských školkách, tak i páteční a sobotní večery, kdy lidi nezřízeně chlastají v hospodách a barech. Mají zvýšenou tendenci experimentovat s drogami a mají také zvýšenou tendenci k nechráněnému sexu, kterého můžou později litovat.

Ukládáte si nějaká data o svých klientech a jsou u vás v bezpečí? Nemůže se stát, že se protidrogová policie rozhodne, že u vás udělá šťáru jako aktuálně v growshopech a zabaví vám počítače?
Pracujeme striktně anonymně. Jsme registrovaní podle zákona 108/2006 o sociálních službách a v ten v § 100 přímo ukládá mlčenlivost o všech věcech, které se týkají klientů. Navíc v té kontaktní práci nechceme od lidí, kteří k nám chodí, vůbec žádné údaje.

Jak se vůbec pracuje s rozumnou prevencí, když represivní složky vytvářejí atmosféru strachu a snaží se společensky znemožňovat i trestně postihovat lidi, kteří mají třeba jen vzdáleně něco společného s pěstováním marihuany?
Já myslím, že tímhle si především ublížila sama policie. V posledních letech se jí dařilo zvyšovat si důvěryhodnost a zlepšit si své jméno u občanů, kteří v ní začali vidět instituci, která brání jejich práva a je na jejich straně. Celkově ale myslím, že v naší práci se to nijak neodrazí, to bychom museli udělat nějaký fatální kiks my. Zásahy policie s důvěrou lidí v naši práci nijak nesouvisí, naopak ji možná ještě posílí. My budeme ti, s nimiž se dá pořád rozumně mluvit.

Budete na Flédě vždy, nebo jen na vybraných akcích. Nabízíte podobnou spolupráci i jiným klubům?
Chtěli bychom být na vybraných akcích jednou měsíčně a prozatím nemáme kapacitu na to, abychom byli víc na Flédě nebo kdekoliv jinde. To bychom museli mít finanční prostředky v úplně jiné výši.

Můžeme to všechno vnímat i jako prevenci všemožných zákazů ze strany zákonů a vyhlášek?
To už řešíme problém přesahu poměrně ojedinělé aktivity v celospolečenský fenomén, a od toho jsme zatím hodně daleko. Pokud se takový standard práce, který se snažíme vytvořit na Flédě, stane fenoménem Brna a celé společnosti, potom by mohl zákazům předcházet. Začalo by se brát jako samozřejmost, že normální klub má velice kultivovanou, ale důkladnou ochranku, nenalévá mladistvým a lidem, kteří už jsou zjevně opilí, má zajištěný systém dopravy, aby lidé neřídili auta opilí. Tady ale vůbec narážíme na princip práva a morálky, kdy právo je morálním minimem. Morálka v české společnosti není příliš přítomná, lidé sami spíš nedělají víc, než musí, což vyvolává tendenci pořád víc věcí regulovat zákonem. Kdyby se nám podařilo odstartovat celospolečenský fenomén, který to změní, budeme jenom rádi.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Karlem Heřmanem o  jeho domovských kapelách Čankišou a Ukulele Orchestra, muzikálech a kouzlu neměnného prostředí.  více

Další večer z řady Enfilade přitáhl na Flédu příznivce post-rocku a příbuzných stylů. Táhlem koncertu byli 65daysofstatic, kteří se tu zastavili v rámci turné k aktuálnímu albu Wild Light.  více


Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více