Vašo Patejdl: Don Juana je mi jako chlapa místy i líto

Vašo Patejdl: Don Juana je mi jako chlapa místy i líto

Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.

Don Juan, Don Giovanni, Don Šajn… Svůdce, proutník, záletník, holkař, nevěrník, sukničkář, volnomyšlenkář, buřič, libertin, promiskuitní individuum či hormonální štvanec. „Mně je ho místy i líto. On prostě nezvládá, čím ho osud vybavil, je na svých pudech závislý,“ říká na adresu protagonisty Patejdl, který vystudoval kompozici na VŠMU v Bratislavě. Už na základní škole založil kapelu, která tvořila jádro budoucí skupiny Elán, dnes legendy slovenského pop rocku. Po čtyřech vydaných albech, po více než pěti stech odehraných koncertech doma i za hranicemi a po získání Zlatého slavíka z kapely v roce 1985 odešel na úspěšnou sólovou dráhu. Vydal šest ceněných řadových alb, písničky pro děti i společné projekty s domácími a zahraničními muzikanty (Dlhá cesta, Labyrint sveta), na dalších deskách se podílel jako producent (Helena Vondráčková, Beáta Dubasová, Marika Gombitová…). V roce 1996, u příležitosti 15. výročí existence kapely obnovil spolupráci se skupinou Elán a hraje v ní dodnes.

Skládá hudbu pro film (Fontána pre Zuzanu 1 – 3), jako autor hudebního nastudování a dirigent se podílel na uvedení muzikálu Jozef a jeho zázračný farebný plášť v Bratislavě. Napsal hudbu k muzikálům Snehulienka a sedem pretekárov, Grand Pierot, Adam Šangala, Tisíc ročná včelaJack Rozparovač, který se hraje až v jihokorejském korejském Soulu.

Jak jste na pro mnohé omšelé téma slavného svůdníka připadli?
Najít dnes zajímavé téma pro muzikál už je dost obtížné. Už při práci na Jacku Rozparovačovi jsme udělali zkušenost, že když je hlavní postava publiku známá, nějaké dlouhé vysvětlování ohledně figur odpadá a my můžeme jít přímo k našemu ději.

Nu je pravda, že tuzemský muzikál už recykloval hodně slavných témat či postav. Vzpomenu třeba na neblahé pražské hudební dílo o Boženě Němcové. Mají vůbec autoři muzikálů ve volbě témat nějaké limity?
Jsou reálné a jsou vymyšlené postavy. Vždy jde přece o to uchopit téma kvalitně a dobře. Bavil jsem se jednou s Kamilem Peterajem, který mi tvrdil, že počet kvalitních témat pro muzikál je omezený. Spočítal to dokonce na čtyřicet. Vemte si jenom, jak se opakovaně zpracovává v různých podobách příběh Romea a Julie. Já ale opravdu nejsem libretista, píšu hudbu.

Jaký je tedy v kvartetu autorů váš konkrétní autorský vklad?
Setkali jsme se už u Jacka Rozparovače. S Eduardem Krečmarem jako autorem písňových textů, libretistou Ivanem Hubačem i producentem Martinem Hrdinkou jsme si to užili i nyní. I když já se vlastně k práci dostávám až jako poslední. Píšu muziku už na hotové texty, které mne inspirují. Mám to tak rád. Většina mých hitů jako Po schodoch, Ak nie si moja nebo Voda vznikala tímto způsobem.

Přibližte tedy vaši hudbu k Donu Juanovi…
Když jde o muzikál ze španělského prostředí, musí tam zaznít španělská kytara a kastaněty. Stejně je to s flamencem. Zazní tam ale i tango, náznak funky, big beatu, kantilénové a až symfonické pasáže. Musí to být různorodé.

Slavný smilník a svůdce je literární téma od roku 1630, kdy postavu Juana stvořil Tirso de Molina. Jsou další proslulí Juanové z pera Moliéra, Mozarta, Puškina ale třeba i Jana Švankmajera. V čem je ten váš jiný?
Já myslel, že to bude jenom o chlapíkovi, který je holkař. Nám z toho ale vyplynuly i otázky, proč to ten chlap vůbec dělá. Že to možná dělají i jiní. Že je to těžký osud smilníka, který to nedělá úmyslně, ale je to jeho pudová či genetická dispozice. Snažíme se ho i pochopit, nejenom odmítnout. Nevidět černobíle, s tím jsme narazili třeba při uvedení Jacka Rozparovače v Soulu.

Jacka Rozparovače má na svém kontě váš autorský tým s Eduardem Krečmarem a premiéru měl v únoru roku 2007. Zaznamenal tehdy více než 200 repríz a v jihokorejském Soulu se dodnes úspěšně hraje. Kdyby tam chytlavé muzikálové téma o masovém vrahovi nerezonovalo, tak váš opus nenakoupí, ne?
Příběh, který fungoval v Evropě, by nezabral v Asii. V Koreji nám vysvětlili, že jeden člověk nemůže být dobrý i zlý zároveň. Že v jejich kultuře může být člověk buď bílý, nebo černý, ale nemůže se měnit jako Jekyll a Hyde. Upravili si to po svém a z Jacka Rozparovače udělali figury dvě.

Máte v sobě něco z Dona Juana i vy?
Doufám, že ne v takové míře jako on. Ženy se mi líbí normálně. Dělal jsem od malička snad přirozeně to, abych se druhému pohlaví zalíbil a dostal za to nějaké ocenění. Podobnou oslavu krásy a ženství jsme snad zachovali i v muzikálu Don Juan.

Utíkáte mi od otázky. Podobá se Vašo Patejdl v něčem slavnému smilníkovi?
To snad asi ne, necloumají mnou pudy tak vášnivě. Nekouřím, piju s mírou a jsem monogamní. Kromě muziky takovou jinou spalující vášeň nemám, vše je u mě prostě přiměřené. Někdy mi možná až vadilo, že u mne tak vítězí rozum nad vášní.

Tak tedy teď jste zklamal minimálně ty tisíce mladých fanynek, co vášnivě prožívaly muziku Elánů na vašich koncertech. A víte, že o dění v šatnách popových hvězd se vykládají více než donchuánské historky a legendy: sex, drogy, rock and roll…
Důležité je v mladosti se vycválat a pak ať řeka života teče pokojně. Samozřejmě ani já v mládí nebyl jen svatoušek, ale nikdy mne to nepřeválcovalo a nestalo se z toho nějaké moje fátum.

Jste známý jako hitmaker songů populární hudby, napsal jste hudbu k sedmi muzikálům. Co vás na muzikálu jako žánru baví, je to i jeho rozšířená oblíbenost?
Vystudoval jsem kompozici vážné hudby u profesora Moyzese. Pro mě nekončí komponování u písníčky, ta je jenom základ. Lákají mne větší věci. Neříkám, že se v budoucnosti  třeba nepokusím o moderní operu. Je to ale opět týmová práce. Jsem moudrý a nikdy do toho nepůjdu sám.

A jak došlo vůbec ke spolupráci s Městským divadlem Brno? Proč jste svěřili první uvedení Dona Juana právě sem?
Nabízeli jsme titul na mnoha jiných místech, ale jedině v Brně nám nabídli živý orchestr. To se neodmítá. A je tady skutečně špičkově fungující muzikálové divadlo.

Dokážete porovnat úroveň českého a slovenského hudebního muzikálového divadla?
Výsledek vždy závisí na autorovi, na produkci i na tom, co se se od projektu očekává. V Čechách je muzikál mnohem masověji rozšířený, v Praze má také mnohem delší tradici a je dnes už i daleko komerčnější. To je někdy na škodu. Jde už častokrát o takové vyčpělé „písničkály“, které lepí jenom songy jeden za druhým. V Brně je to podle mne o něčem jiném, je tady opravdu špičkový tým. Na Slovensku muzikálová scéna neexistuje, muzikál se hraje jen na bratislavské Nové scéně. Soukromé velké produkce jako v Praze na Slovensku nejsou. Snad jen Divadlo Andreje Bagára v Nitře dělá muzikál zcela po svém a hravě. Dělal jsem tam Adama Šangalu a Tisícročnou včelu.

Znáte brněnské produkce?
Bohužel ne. Neznám ale ani ty pražské, ani bratislavské. Já chodím už jen na svoje premiéry. Nechodím moc do kina ani do divadla ani nečtu knížky. Já nejraději sedím a komponuji anebo hraju koncerty.

A pojďme na závěr k Elánu, jehož členem jste dodnes? V jaké kondici je dnes druhdy nejpopulárnější slovenská populární skupina v tuzemsku?
Úměrně věku. Letos to bude koncert šedesátníků a dvacet už nám nebude. Dokud se nepřestanu cítit jako kluk, bude to dobré. Baví mne práce a muzika a ještě se trošku těším i na ty koncerty. Po těch dvou hodinách jsme ale vyřízení a jdeme kolem půlnoci spát. Na žádné úlety už nezbývá ani energie nebo čas.

Já byl skutečně překvapený, když jste na mne začal mluvit česky. Jak to máte s těmi národnostními a jazykovými poměry?
Maminka je Slovenska, tatínek zase Čech, Já se narodil v Karlových varech, ale už od pěti let jsem vyrůstal v Bratislavě. Mluvím česky, protože mi to připadá přirozené. Stejně jako to, že se dnes cítím jako Čechoslovák.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Městské divadlo Brno představí svým divákům ve světové premiéře zcela nový muzikál Don Juan! autorů Vašo Patejdla, Eduarda Krečmara, Ivana Hubače a Martina Hrdinky.  více

Také v případě Mladého Frankensteina chce Petr Gazdík publiku nabídnout vše, na co se u podobných produkcí v muzikálové aréně na Lidické ulici sází. Co to je? Profesionálně odvedená podívaná, která diváky strhne na svoji stranu dobrými hereckými a pěveckými čísly, tanečními výkony, ale také naživo hranou muzikou a zajímavou výpravou.  více

Muzikál Sliby chyby, který o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, je typickou ukázkou toho, že ne všechny retro návraty bývají opodstatněné a divadelně milosrdné či přímo nutné. Melancholická a lehce nahořklá komedie je totiž ukázkou hudebního divadla, které je po půl století od svého vzniku zastaralé, sentimentální a zdlouhavé, co se délky i způsobu vyprávění týče.  více

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Polský ansámbl Szymanowski Quartet na festivalu Concentus Moraviae včera přesdtavil v řeznovickém kostele sv. Petra a Pavla díla svých krajanů Karola Szymanowského, Stanisława Moniuszka a Gražyny Bacewiczové. Koncert byl součástí celosvětových oslav dvou stého výročí narození Stanisława Moniuszka, který je mnohými pokládán za zakladatele polské národní hudby. Večeru udělila záštitu velvyslankyně Polské republiky v ČR J. E. Barbara Ćwioro.  více

S kvartetní tvorbou mistrů evropské hudby se návštěvníci koncertů setkávají poměrně často. Haydnovy smyčcové kvartety tvoří stálici v repertoáru nejednoho tělesa a vzrůstající pozornost je věnována také dílům soudobých evropských skladatelů. Pouze výjimečně však mají posluchači možnost nahlédnout do hudební kuchyně asijských nebo jihoamerických národů. Právě s tímto mankem se rozhodl bojovat ansámbl Cuarteto Q-Arte věnující se tvorbě latinskoamerických autorů. Program, který včera představili na zámku ve Slavkově u Brna, sestával z děl Silvestra Revueltase, Alberta Ginastery a Astora Piazzolly. Všichni tři skladatelé spojují ve svém díle prvky domácí kultury s evropským školením a vlivy či impulzy různých žánrů.  více

Proč být jednou z mnoha průměrných kapel, když můžeme být kapelou jedinečnou? Do tohoto hesla by se dala zhustit desetiletá historie brněnské skupiny Kupodivu. V roce 2009 se saxofonista Jaroslav Pilný a hráč na klávesy a Petr Šašinka poprvé bavili o založení kapely. V roce 2019 Kupodivu vydávají své první dlouhohrající album. Přesně v polovině tohoto desetiletého období, v roce 2014, proběhla důležitá změna, kdy se původní folková kapela přetransformovala do zajímavého tvaru s klávesami, saxofonem a baskytarou, zato bez kytary. Sestava, která skladbou barev připomíná spíše jazzové kapely, v posledních letech zabodovala na mnoha folkových festivalech. Kupodivu získali autorskou Portu, cenu Rady Notování, vyhráli Moravského vrabce, byli druzí na Mohelnickém dostavníku. Tam všude předvedli hudbu, která se více než k táborovým ohňům hodí do městských klubů, a to zdaleka nejen folkových. Album Živočišné pudy dosavadní tvorbu kapely shrnuje důstojným způsobem, podtrženým kvalitním zvukem ze zlínského studia V.  více

Izraelské těleso Jerusalem Quartet patří po dlouhá léta k předním světovým interpretům kvartetní tvorby a v současné době se jedná o jeden z nejcitovanějších ansámblů komorní hudby. Na festivalu Concentus Moraviae vystoupili houslisté Alexander Pavlovsky, Sergei Bresler, violista Ori Kam a violoncellista Kyril Zlotnikov včera ve velkém zámeckém sále mikulovského zámku s programem časově se rozprostírajícím od Josepha Haydna až po Bélu Bartóka. Záštitu koncertu udělil velvyslanec Izraele v České republice J. E. Daniel Meron.  více

Nejen vážnou hudbou živ je člověk, jak o tom už dvacet let přesvědčuje hudební těleso Epoque Quartet sestávající z houslistů Davida Pokorného, Vladimíra Klánského, violisty Vladimíra Kroupy a violoncellisty Víta Petráška. Pro sobotní koncert v rámci festivalu Concentus Moraviae, který se odehrál ve foyer třebíčského divadla Pasáž, si hudebníci přizvali ještě basklarinetistu Petra Valáška, klavíristu Karla Košárka a perkusistu Olega Sokolova. Dramaturgie večera sestávala výhradně z děl současných autorů koketujících ve svých skladbách nejen s hudebními minimalismem, ale také jazzem a dalšími populárními žánry.  více

Koncert hudebního tělesa Miloslav Ištvan Quartett, který zazněl v jídelně zámku ve Velkém Meziříčí v rámci mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, sliboval v krátké videopozvánce zveřejněné na stránkách kvarteta dramaturgii připomínající let balistické střely. Odpal večera iniciovalo Adagio a fuga c moll Wolfganga Amadea Mozarta následované Smyčcovým kvartetem č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Zbylé kinetické energie využil ansámbl k interpretaci dnes již ikonického 1. smyčcového kvartetu Miloslava Ištvana. Ladné přistání v podobě Meditace na svatováclavský chorál Josefa Suka uzavřelo nejen večer, ale také jedenáctiletou a úspěchy nabitou kariéru samotného smyčcového kvarteta. Milovníci komorní tvorby tak měli poslední příležitost vyslechnout si průřez hudební historií ve společném podání houslistů Milana Paľy, Jana Bělohlávka, violisty Stanislava Vacka a violoncellisty Štěpána Filípka.  více

Název alba klame. I když skupina Šarivary používá český fonetický přepis francouzských výrazů charivari a mélange, netvoří ji ani jeden Čech. V čele kvarteta, které se dalo dohromady v Brně, stojí francouzská zpěvačka, flétnistka a akordeonistka Aude Martin a americký kytarista a zpěvák Chris Coleman. Spolu s nimi kapelu tvoří švédský trumpetista Christopher Strandh a slovenský baskytarista Tomáš Ulahel. Podobně jako je pestré národnostní složení skupiny, je barevná i její hudba.  více

Poslední květnový den ožilo Dominikánské náměstí v Brně hudbou, zpěvem i tancem. O půl třetí odpoledne začal program celostátního happeningu základních uměleckých škol ZUŠ Open pod patronátem Nadačního fondu Magdaleny Kožené vyhlášením výsledků soutěže TO JE talent. Účastnici si nepřišli pouze vyzvednout ceny. Dokázalo to hned několik z oceněných zpěváků a hudebníků. Rozšiřující se dav posluchačů přitáhla například Lucie Sedláčková s písní Ewy Farné Měls mě vůbec rád nebo zpěvačka a klavíristka Veronika Vávrová s baladou Million reasons od Lady Gaga.  více

Program letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae představuje nevídaný průřez více než dvaceti českými a zahraničními smyčcovými kvartety. Vyjímečného houslistu, skladatele, profesora The Royal Northern College of Music v anglickém Manchesteru a dlouholetého primária Škampova kvarteta Pavla Fischera oslovil publicista Lukáš Pavlica.   více

Ve čtvrtek 30. května v 11 hodin se v bazilice na Starém Brně konalo rozloučení s velkou postavou moravské kultury. Ne ovšem té kultury, která proudí každodenně kolem nás v časopisech a médiích, ale kultury nazývané nezávislá, alternativní, undergroundová, a v osobě zesnulého navíc protnuté duchovní radikalitou a křesťanskou tradicí. Jaroslav Erik Frič zemřel 24. května 2019 po těžké nemoci v 69 letech, duševně ovšem aktivní do posledních dnů.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více