Vašo Patejdl: Don Juana je mi jako chlapa místy i líto

Vašo Patejdl: Don Juana je mi jako chlapa místy i líto

Skladatel, producent, hráč na klávesové nástroje, zpěvák, autor celé řady hitů Vašo Patejdl je v tuzemsku zavedený jako tvář populární slovenské poprockové skupiny Elán. Pro mne bylo překvapením, že je Čech, který se narodil před šedesáti lety v Karlových Varech. Ostatně poslední tři roky žije v Praze a jeho čeština je prostá jakéhokoliv akcentu. V Brně se Patejdl nyní představí jako autor hudby k novému muzikálu Don Juan, který ve světové premiéře uvede Městské divadlo Brno.

Don Juan, Don Giovanni, Don Šajn… Svůdce, proutník, záletník, holkař, nevěrník, sukničkář, volnomyšlenkář, buřič, libertin, promiskuitní individuum či hormonální štvanec. „Mně je ho místy i líto. On prostě nezvládá, čím ho osud vybavil, je na svých pudech závislý,“ říká na adresu protagonisty Patejdl, který vystudoval kompozici na VŠMU v Bratislavě. Už na základní škole založil kapelu, která tvořila jádro budoucí skupiny Elán, dnes legendy slovenského pop rocku. Po čtyřech vydaných albech, po více než pěti stech odehraných koncertech doma i za hranicemi a po získání Zlatého slavíka z kapely v roce 1985 odešel na úspěšnou sólovou dráhu. Vydal šest ceněných řadových alb, písničky pro děti i společné projekty s domácími a zahraničními muzikanty (Dlhá cesta, Labyrint sveta), na dalších deskách se podílel jako producent (Helena Vondráčková, Beáta Dubasová, Marika Gombitová…). V roce 1996, u příležitosti 15. výročí existence kapely obnovil spolupráci se skupinou Elán a hraje v ní dodnes.

Skládá hudbu pro film (Fontána pre Zuzanu 1 – 3), jako autor hudebního nastudování a dirigent se podílel na uvedení muzikálu Jozef a jeho zázračný farebný plášť v Bratislavě. Napsal hudbu k muzikálům Snehulienka a sedem pretekárov, Grand Pierot, Adam Šangala, Tisíc ročná včelaJack Rozparovač, který se hraje až v jihokorejském korejském Soulu.

Jak jste na pro mnohé omšelé téma slavného svůdníka připadli?
Najít dnes zajímavé téma pro muzikál už je dost obtížné. Už při práci na Jacku Rozparovačovi jsme udělali zkušenost, že když je hlavní postava publiku známá, nějaké dlouhé vysvětlování ohledně figur odpadá a my můžeme jít přímo k našemu ději.

Nu je pravda, že tuzemský muzikál už recykloval hodně slavných témat či postav. Vzpomenu třeba na neblahé pražské hudební dílo o Boženě Němcové. Mají vůbec autoři muzikálů ve volbě témat nějaké limity?
Jsou reálné a jsou vymyšlené postavy. Vždy jde přece o to uchopit téma kvalitně a dobře. Bavil jsem se jednou s Kamilem Peterajem, který mi tvrdil, že počet kvalitních témat pro muzikál je omezený. Spočítal to dokonce na čtyřicet. Vemte si jenom, jak se opakovaně zpracovává v různých podobách příběh Romea a Julie. Já ale opravdu nejsem libretista, píšu hudbu.

Jaký je tedy v kvartetu autorů váš konkrétní autorský vklad?
Setkali jsme se už u Jacka Rozparovače. S Eduardem Krečmarem jako autorem písňových textů, libretistou Ivanem Hubačem i producentem Martinem Hrdinkou jsme si to užili i nyní. I když já se vlastně k práci dostávám až jako poslední. Píšu muziku už na hotové texty, které mne inspirují. Mám to tak rád. Většina mých hitů jako Po schodoch, Ak nie si moja nebo Voda vznikala tímto způsobem.

Přibližte tedy vaši hudbu k Donu Juanovi…
Když jde o muzikál ze španělského prostředí, musí tam zaznít španělská kytara a kastaněty. Stejně je to s flamencem. Zazní tam ale i tango, náznak funky, big beatu, kantilénové a až symfonické pasáže. Musí to být různorodé.

Slavný smilník a svůdce je literární téma od roku 1630, kdy postavu Juana stvořil Tirso de Molina. Jsou další proslulí Juanové z pera Moliéra, Mozarta, Puškina ale třeba i Jana Švankmajera. V čem je ten váš jiný?
Já myslel, že to bude jenom o chlapíkovi, který je holkař. Nám z toho ale vyplynuly i otázky, proč to ten chlap vůbec dělá. Že to možná dělají i jiní. Že je to těžký osud smilníka, který to nedělá úmyslně, ale je to jeho pudová či genetická dispozice. Snažíme se ho i pochopit, nejenom odmítnout. Nevidět černobíle, s tím jsme narazili třeba při uvedení Jacka Rozparovače v Soulu.

Jacka Rozparovače má na svém kontě váš autorský tým s Eduardem Krečmarem a premiéru měl v únoru roku 2007. Zaznamenal tehdy více než 200 repríz a v jihokorejském Soulu se dodnes úspěšně hraje. Kdyby tam chytlavé muzikálové téma o masovém vrahovi nerezonovalo, tak váš opus nenakoupí, ne?
Příběh, který fungoval v Evropě, by nezabral v Asii. V Koreji nám vysvětlili, že jeden člověk nemůže být dobrý i zlý zároveň. Že v jejich kultuře může být člověk buď bílý, nebo černý, ale nemůže se měnit jako Jekyll a Hyde. Upravili si to po svém a z Jacka Rozparovače udělali figury dvě.

Máte v sobě něco z Dona Juana i vy?
Doufám, že ne v takové míře jako on. Ženy se mi líbí normálně. Dělal jsem od malička snad přirozeně to, abych se druhému pohlaví zalíbil a dostal za to nějaké ocenění. Podobnou oslavu krásy a ženství jsme snad zachovali i v muzikálu Don Juan.

Utíkáte mi od otázky. Podobá se Vašo Patejdl v něčem slavnému smilníkovi?
To snad asi ne, necloumají mnou pudy tak vášnivě. Nekouřím, piju s mírou a jsem monogamní. Kromě muziky takovou jinou spalující vášeň nemám, vše je u mě prostě přiměřené. Někdy mi možná až vadilo, že u mne tak vítězí rozum nad vášní.

Tak tedy teď jste zklamal minimálně ty tisíce mladých fanynek, co vášnivě prožívaly muziku Elánů na vašich koncertech. A víte, že o dění v šatnách popových hvězd se vykládají více než donchuánské historky a legendy: sex, drogy, rock and roll…
Důležité je v mladosti se vycválat a pak ať řeka života teče pokojně. Samozřejmě ani já v mládí nebyl jen svatoušek, ale nikdy mne to nepřeválcovalo a nestalo se z toho nějaké moje fátum.

Jste známý jako hitmaker songů populární hudby, napsal jste hudbu k sedmi muzikálům. Co vás na muzikálu jako žánru baví, je to i jeho rozšířená oblíbenost?
Vystudoval jsem kompozici vážné hudby u profesora Moyzese. Pro mě nekončí komponování u písníčky, ta je jenom základ. Lákají mne větší věci. Neříkám, že se v budoucnosti  třeba nepokusím o moderní operu. Je to ale opět týmová práce. Jsem moudrý a nikdy do toho nepůjdu sám.

A jak došlo vůbec ke spolupráci s Městským divadlem Brno? Proč jste svěřili první uvedení Dona Juana právě sem?
Nabízeli jsme titul na mnoha jiných místech, ale jedině v Brně nám nabídli živý orchestr. To se neodmítá. A je tady skutečně špičkově fungující muzikálové divadlo.

Dokážete porovnat úroveň českého a slovenského hudebního muzikálového divadla?
Výsledek vždy závisí na autorovi, na produkci i na tom, co se se od projektu očekává. V Čechách je muzikál mnohem masověji rozšířený, v Praze má také mnohem delší tradici a je dnes už i daleko komerčnější. To je někdy na škodu. Jde už častokrát o takové vyčpělé „písničkály“, které lepí jenom songy jeden za druhým. V Brně je to podle mne o něčem jiném, je tady opravdu špičkový tým. Na Slovensku muzikálová scéna neexistuje, muzikál se hraje jen na bratislavské Nové scéně. Soukromé velké produkce jako v Praze na Slovensku nejsou. Snad jen Divadlo Andreje Bagára v Nitře dělá muzikál zcela po svém a hravě. Dělal jsem tam Adama Šangalu a Tisícročnou včelu.

Znáte brněnské produkce?
Bohužel ne. Neznám ale ani ty pražské, ani bratislavské. Já chodím už jen na svoje premiéry. Nechodím moc do kina ani do divadla ani nečtu knížky. Já nejraději sedím a komponuji anebo hraju koncerty.

A pojďme na závěr k Elánu, jehož členem jste dodnes? V jaké kondici je dnes druhdy nejpopulárnější slovenská populární skupina v tuzemsku?
Úměrně věku. Letos to bude koncert šedesátníků a dvacet už nám nebude. Dokud se nepřestanu cítit jako kluk, bude to dobré. Baví mne práce a muzika a ještě se trošku těším i na ty koncerty. Po těch dvou hodinách jsme ale vyřízení a jdeme kolem půlnoci spát. Na žádné úlety už nezbývá ani energie nebo čas.

Já byl skutečně překvapený, když jste na mne začal mluvit česky. Jak to máte s těmi národnostními a jazykovými poměry?
Maminka je Slovenska, tatínek zase Čech, Já se narodil v Karlových varech, ale už od pěti let jsem vyrůstal v Bratislavě. Mluvím česky, protože mi to připadá přirozené. Stejně jako to, že se dnes cítím jako Čechoslovák.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Městské divadlo Brno představí svým divákům ve světové premiéře zcela nový muzikál Don Juan! autorů Vašo Patejdla, Eduarda Krečmara, Ivana Hubače a Martina Hrdinky.  více

Také v případě Mladého Frankensteina chce Petr Gazdík publiku nabídnout vše, na co se u podobných produkcí v muzikálové aréně na Lidické ulici sází. Co to je? Profesionálně odvedená podívaná, která diváky strhne na svoji stranu dobrými hereckými a pěveckými čísly, tanečními výkony, ale také naživo hranou muzikou a zajímavou výpravou.  více

Muzikál Sliby chyby, který o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, je typickou ukázkou toho, že ne všechny retro návraty bývají opodstatněné a divadelně milosrdné či přímo nutné. Melancholická a lehce nahořklá komedie je totiž ukázkou hudebního divadla, které je po půl století od svého vzniku zastaralé, sentimentální a zdlouhavé, co se délky i způsobu vyprávění týče.  více

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Představujeme vám nového Průvodce Brno - město hudby. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brno.  více

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více