Jak se pozná významný festival. Ministerstvo kultury a podpora živého umění

Jak se pozná významný festival. Ministerstvo kultury a podpora živého umění

V Praze se nedávno rokovalo o novém programu podpory živého umění, který připravuje ministerstvo kultury. Přeloženo do lidského jazyka: významné festivaly chtějí o něco víc peněz i jistoty při jejich získávání.

V dosavadním systému se festivaly každý rok účastní grantového řízení a čekají, jak velkou podporu od ministerstva dostanou. Každoroční nejistota omezuje možnosti dlouhodobějšího plánování: přinejmenším vystoupení dobrých umělců je potřeba sjednávat i několik let předem. Nový program podpory by měl významné festivaly z grantového řízení vyjmout a dát jim alespoň částečnou jistotu základního příjmu. Připravovaný systém usiluje o nalezení jasných kritérií, která by přechod z grantové nejistoty do rozpočtového pohodlí umožnila. Právě pokus o nalezení jasného a otevřeného systému je možné pokládat za jednoznačný klad – bokem se snaží získat nesystémovou podporu kdekdo. Důležité také je, že by se peníze neměly odebrat z grantového systému, kterému zůstane stejný objem financí, a přitom ubyde žadatelů. Jistý profit se tedy v chystaném uspořádání skrývá i pro menší žadatele, kteří na kritéria „významnosti“ nedosáhnou.

K zásadním kritériím pro zařazení do ministerského programu patří rozpočet, návštěvnost, historie a umělecká úroveň festivalu. Na semináři, který se konal v Poslanecké sněmovně za účasti politiků i odborné veřejnosti, se diskutovalo o poměru jednotlivých kritérií i jejich absolutní výši. Po této stránce je tlak festivalů silný zejména na zohledňování umělecké úrovně. Ta se do čísel převádí dost těžko a pro politiky i ministerské úředníky patřívá spíš k položkám zcela nesrozumitelným. Při vší dobré vůli a odbornosti všech budoucích komisí lze předpokládat, že právě ona bude kamenem úrazu. Vyhnout se jí ale nelze ani s tímto rizikem. Podle zástupců festivalů by se na celkovém hodnocení měla podílet 45–50 %.

Rozpočtové kritérium je citlivým bodem z opačné strany, ale jisté je, že bez solidního rozpočtu se festival většího významu a dosahu udělá jen těžko. Pro vážnou hudbu je navrhovaná spodní hranice 3 miliony korun. Na semináři vystoupil se svým příspěvkem i ekonom Tomáš Sedláček a právě od něj zaznělo, že by si umění nemělo klást ekonomické ukazatele na první místo. Tlak na význam umělecké úrovně získal v Sedláčkovi spojence, navzdory jeho profesi nikoli neočekávaného (aspoň pro člověka, který čte noviny). Jeho vystoupení bylo zřejmě určeno víc politikům, ale pro organizátory festivalů v něm bylo skryté varování, aby na svá vlastní kritéria nerezignovali a nesnažili se mluvit v číslech za každou cenu jen proto, že tomu politici rozumějí. Zástupci festivalů ostatně mluvili o penězích více než ekonom a hned na začátku přišlo na řadu i klasické přetřásání multiplikačních efektů. Tedy bočních ekonomických přínosů, které způsobí návštěvníci festivalu třeba tím, že se v místě konání ubytují a zajdou si na večeři. To je hodně tenký argumentační led i v případě, že se jedná o měřitelnou skutečnost – multiplikační efekty má bezesporu i Velká pardubická. Historicky vzato je pravda, že umění obvykle někdo platil a diváci samotní to byli málokdy.

U návštěvnosti je potřeba citlivě najít spodní hranici, která nepustí mezi velké festivaly akce lokálního dosahu, ale zároveň nepřisoudí význam jen kočovným operám pod širým nebem a jiným atrakcím kolotočářského charakteru. Pro vážnou hudbu je zvažovaná spodní hranice 3000 návštěvníků. Na kritériu historie se všichni shodli zřejmě s nejmenšími potížemi, významný festival už musí mít něco za sebou. Navrhovaná hranice pěti let se mi zdá rozumná, diskutované tříleté výjimce pro literární festivaly vůbec nerozumím – čím by měla být opodstatněná? Na semináři se prezentovala nedokončená verze pravidel a chybělo mi v ní především jasné ustanovení, jak často bude muset festival plnění kritérií prokazovat. Průnik mezi „vyvolené“ by měl mít konkrétní časové omezení – podle mého názoru stejné jako minimální potřebná historie, tedy pět let. Případná nutnost každoročního prokazování splněných kritérií se mi jeví jako blízká dosavadnímu grantování, zaručená účast na dobu neurčitou zase demotivující.

V krátkosti si shrňme fakta:

  • Mluvíme výhradně o festivalech živého umění (hudba, tanec, literatura, výtvarné umění…), tedy nikoli o filmových
  • V současnosti by splnilo navrhovaná kritéria 50 festivalů. Ty dostaly loni z grantů 60 mil., podpora by se měla zvýšit na 100 mil.
  • Náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová uvedla, že potřebné finance nebudou odebrány z grantového řízení
  • Navrhovaný systém je otevřený a může do něj v budoucnosti proniknout kdokoli

Na semináři se veřejnosti také poprvé více představila spolupořádající Česká asociace festivalů. Ta vznikla po odchodu několika členů Asociace hudebních festivalů, která o vytvoření programu finanční podpory usilovala již dříve. Ministerstvo kultury ale její návrh z roku 2013 odmítlo jako nesystémový. Obsahoval mimo jiné požadavek, aby mezi žadateli a příjemci těchto dotací mohli být pouze členové AHF a akcentoval především ekonomická kritéria. V praxi by na dotaci mohly dosáhnout pouze festivaly vážné hudby s velkým rozpočtem. Česká asociace festivalů je otevřená žánrově, kromě bývalých členů AHF (Moravský podzim, Concentus Moraviae, Hudební festival Znojmo) do ní v současnosti patří i Colours of Ostrava, Struny podzimu, Tanec PrahaJazzFestBrno. Prezidentkou ČAF je Zlata Holušová (Colours of Ostrava), viceprezidentkou Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha) a viceprezidenty Marek Vrabec (Struny podzimu) a David Dittrich (Concentus Moraviae).

V neformálních debatách o přestávce se pochopitelně objevily i poznámky, že ČAF je jen lobbistická skupina, další parta „kluků a holek, co spolu mluví“. Lobbistická skupina je to – alespoň částí své činnosti – bezesporu, ale pokud prosazuje větší otevřenost a nehraje jen na sebe, tak proč ne. Dál uvidíme, jak bude otevřená i přitažlivá pro další případné členy a jak důsledně bude kvalitativní kritéria uplatňovat především sama na sebe.

Seminář na téma Program státní podpory profesionálních festivalů – Zlata Holušová, Tomáš Sedláček, plénum. Foto Vilém Spilka

Komentáře

Reagovat
  • Jitka Smutná - Veselá

    12. červenec 2015, 21:55
    Ano, nic než lobby. Madam Holušová provozuje čistě komerční cirkus Colours of Ostrava, na který získává veřejné peníze města v řádech milionů každým rokem + něco bokem za tzv. festival v ulicích - opět komerční projekt v nové betonové nákupní čtvrti kousek od centra Ostravy - tzv. Fukušimě, která zničila bývalé centrum. Zdarma má i reklamu ve veřejnoprávní TV výměnou za bezplatné vstupenky redaktorům, zastupitelům kteří schavalují podporu z veřejných peněz, poplácávání po zádech lokálním politikům a umožnění jejich prezentace na pódiích.

Dále si přečtěte

Významné festivaly by měly získat peníze přímo ze státního rozpočtu. Nejistotu každoročního čekání na přidělení grantu se snaží odstranit nový program Ministerstva kultury.  více



Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více