Moravský cimbál napříč generacemi

Moravský cimbál napříč generacemi

Skladba Malované na cimbál Dalibora Štrunce propůjčila jméno koncertu i novému CD. To je jedním z nejzralejších a současně nejnadějnějších plodů rozmachu cimbálové hry na Moravě.

V sále brněnského Konventu Milosrdných bratří se 18. května konal pozoruhodný koncert. Jeho sjednocujícím prvkem byla osobnost Dalibora Štrunce – cimbalisty, interpreta, aktivního hudebníka, skladatele i pedagoga. Dvě posledně uvedené role našly svůj dosavadní vrchol a pro posluchače neobyčejně působivé vyústění právě na koncertu Malované na cimbál v brněnském Konventu. V programu zazněla Štruncova autorská tvorba v podání tří jeho studentek, Kateřiny Harnošové, Anny Múčkové a Barbory Jagošové (té sekundovala ve skladbě Hlasy modrých stromů hobojistka Jaroslava Tajanovská). Doprovázel je studentský Moravský komorní orchestr pod vedením Richarda Kružíka.

Atmosféru večera umocnilo představení zdařile vyvedeného stejnojmenného CD obsahujícím hudbu, jež zazněla v programu. Autor tohoto textu se na CD podílel jako spoluautor průvodního slova a konzultant – jednak z přátelství k autorovi, ale i z niterného přesvědčení, že tu vzniká něco dobrého. I tak ale musí zmínit interpretační úroveň a současně zjevně radostný projev všech zúčastněných mladých muzikantů. Zrodilo se tu něco, čím se Brno může chlubit, a kdyby bylo jako město firmou, tak to může i s hrdostí exportovat. Publikum ocenilo výkony všech – autora i hudebníků – zaslouženým dlouhotrvajícím potleskem.

Dynamický nástroj a jeho protagonisté

Cimbál na Moravě je nepřehlédnutelným fenoménem a zdá se, že jeho působení ještě nabývá na intenzitě. V publiku brněnského koncertu byly přítomny dvě osobnosti, které patří k ikonám zdejší cimbálové hry: Helena Červenková po desetiletí působila jako excelentní a vzorová sólistka BROLNu, Růžena Děcká stále ještě působí jako neobyčejně produktivní pedagožka, z jejíž třídy vzešly takové osobnosti jako je Daniel Skála či Petr Pavlinec. Profesorka Děcká stála u zrodu prestižního Mezinárodního festivalu cimbálu ve Valašském Meziříčí. Spolu s Helenou Červenkovou jsou také dlouhá léta aktivní ve Světovém sdružení cimbalistů, kde propagují naše talenty. Jsou to osobnosti, na jejichž „zádech“ vyrostla generace současných excelentních hráčů, skladatelů a pedagogů, kteří působí po celé Moravě.

Dalibor Štrunc představuje špičku této generace a sám již založil na další – z jeho třídy vyšli skvělí mladí hráči Jiří Gužík a Petr Gablas. Po nich přišla do jeho třídy vlna dívek, jejíž protagonistky účinkovaly i na tomto koncertě – už během studií podávají zcela profesionální výkony. Jedna z mladičkých cimbalistek, Anna Múčková, vystoupí se skladbou Malované na cimbál v pražském Rudolfinu➚ za doprovodu Filharmonie mladých Praha. Spolu s tímto pohybem se posouvá i autorská tvorba mladších skladatelů a právě Štruncovy skladby z CD Malované na cimbál mohou pro šíření renomé tohoto nástroje udělat mnoho.

Letos padesátiletý cimbalista Dalibor Štrunc si za svou dosavadní hudební kariéru „ohmatal“ cimbál ze všech stran. Rodák z Rožnova pod Radhoštěm získal vztah k valašské lidové hudbě díky svým rodičům. Na profesionální úroveň ve hře na cimbál se dostal po absolutoriu brněnské konzervatoře. Působil v Československém státním souboru písní a tanců v Praze a posléze v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů. Vedle toho postupně spolupracoval s celou řadou profesionálních těles (např. FOK, Filharmonie Brno, Südwestdeutsche Philharmonie Konstanz aj.) a natáčel filmovou hudbu.

Založil si také vlastní skupinu Cimbal Classic, která je zaměřena především na písňový repertoár – lidový i autorský. Bytostný vztah k písni a hudební kvality jej přivedly též do skupiny Hany a Petra Ulrychových Javory. Už po léta je i se svojí ženou Kateřinou podstatnou částí její hudební tváře. Vedle role interpreta se Dalibor Štrunc postupně začal projevovat jako autor, a to nejen ve skupině Cimbal Classic. V roce 2000 vydal své první autorské CD Prameny (Gnosis Brno), na němž exponuje cimbál v netradičních polohách a vytvořil svébytný obraz cimbálové hry a hudby, postrádající vlivy maďarské a rumunské, na Moravu zhusta zasahující. V témže roce začal působit jako pedagog na Konzervatoři Brno.

Cimbál jako pevná součást moravské kultury

Cimbálová hra má na Moravě svou tradici. Původní malé stolové či přenosné cimbály byly ve 20. století nahrazeny velkým cimbálem „maďarského“ typu, na nějž hraje drtivá většina moravských cimbalistů. Tito muzikanti jsou jednou ze základních součástí typických moravských cimbálových muzik, které při svém počtu tvoří vcelku hustou síť – a vlastně jakousi základní matrici naší tradiční kultury. Cimbál nás také propojuje s dalšími kulturami: slovenskou, maďarskou, rumunskou. Ty jsou pro moravské muzikanty stálou inspirací.

Současně se ale na Moravě dere na povrch snaha o interpretační a tvůrčí svébytnost. Cimbál totiž není jen nástrojem „lidovým“, ale během 20.století v našich zemích „povýšil“ i na úroveň klasické hudby. Po druhé světové válce se začal uplatňovat v profesionální hudební sféře (systematicky především v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů), začali pro něj psát i skladatelé vážné hudby. Na Moravě a ve Slezsku se vyučuje jak v několika Základních uměleckých školách, tak na třech konzervatořích (Brno, Kroměříž, Ostrava).

Foto Jiří Plocek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Dnešní velké Brno vzniklo splynutím městského centra s okolními obcemi, přispívá to k jeho zvláštnímu charakteru. Stačí natáhnout ruku, udělat krok a octnete se na venkově. Lidové tradice mají do centra města tak blízko, že jsou v něm prakticky doma.  více

„Byl také aktivním zpěvákem a hudebníkem,“ objevilo se o Dušanovi Holém v online zpravodajství Masarykovy univerzity, když před dvěma lety přebíral zlatou medaili a Cenu ministerstva kultury v oboru Tradiční lidová kultura a folklor. Dvaaosmdesátiletý Dušan Holý natočil letos na jaře album Nejen zahrádečky se souborem Musica Folklorica. Trošku ironicky se tím pousmál nad minulým časem úvodní věty, stejně jako nad mou – prý až příliš pochvalnou – recenzí svého zatím posledního alba. Sešli jsme se po besedě u klavíru, při které jsme se na JAMU setkali s jeho vnukem, také Dušanem. Rozhovor jsem nakonec nevedl ani tak s emeritním profesorem, vědcem, folkloristou a národopiscem, jako spíš s ostříleným Horňákem a jeho ženou Ludmilou.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více

Album Vteřiny křehké vyšlo Hradišťanu s Jiřím Pavlicou minulý rok v létě, prodeje nahrávku dotáhly až k platinové desce. Při té příležitosti také vznikl videoklip k písni Rozpomínání.  více



V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více