Alice in Bed – operní thriller o propletených světech

Alice in Bed – operní thriller o propletených světech

Možná nežijeme jen jeden život a možná bychom se měli držet osvědčených postupů, pokud nám záleží na okamžitém úspěchu. Jaké to je vytvářet nové reality, několik jich prožívat, vyrovnávat se s nimi a najít mezi nimi tu snesitelnou. Jak zlikvidovat impulzivního umělce, který nás zevnitř nutí bourat stereotypy i konvence a žene nás do nepředvídatelných situací i existenčního rizika. Přinejmenším tyto úvahy nám předkládají Ivo MedekMarkéta Dvořáková ve svém operním thrilleru Alice in Bed.

Alice je úspěšná vývojářka počítačových her, která právě dokončila nový projekt. Firma jej nadšeně přijímá, ale objevují se přece jen jakési pochybnosti a Alice nervózně očekává výsledek dalšího testovacího kolečka. Na scénu přichází její druhé, umělecké já, které před dodrženými termíny a respektováním vkusu zákazníků dává přednost nespoutané inspiraci a realizaci okamžitých nápadů. Alice jsou tu ale hned tři. Jedna dělá byznys, druhá otravuje s uměním a obě dohromady se snaží uspat nebo alespoň ignorovat Alici – děcko. To procitne z neklidného spánku až v závěru celé opery a zakončí ji dětským popěvkem o vdolcích, které napekla Srdcová královna a ukradl Srdcový kluk. To je zločin, jehož vyšetřováním končí pouť Alenky Lewise Carrolla krajem divů a předchází jejímu procitnutí do reálného světa.

Dochází zde k jednomu z mnoha anachronismů, protože opera Alice in Bed sleduje literární inspiraci Alenčiných dobrodružství za zrcadlem a v kraji divů neuspořádaně. Z manažerského týmu, pro který Alice navrhuje počítačové hry, vystupuje hned na začátku výrazná postava Red Queen, videoprojekce předtím naznačuje průlet králičí dírou. Další členové týmu se ze svých lidských rolí místy vtělují do Alenčiných průvodců neskutečnými světy. Setkáváme se s Bílým rytířem, kočkou Šklíbou, Houseňákem, nakonec obě dospělé Alice usnou a vzhůru zůstává jen bezstarostné dítě. Bílý králík provází malou Alici jejím sněním v průběhu celé opery.

Tady by se samozřejmě nabízel i výklad, že se malé Alici vlastně celou dobu zdálo o vlastní dospělosti. Opera se totiž na pomezí několika realit pohybuje po celou dobu a nesnaží se publiku jednoznačně vsugerovat, která z nich je ta pravá. Nejedná se o pobídku k útěku do dětství nebo opuštění civilizačních návyků a vymožeností. Zdá se mi, jako by se autoři – možná poněkud kubisticky – snažili zachytit život ze všech stran najednou. Řekl bych, že k onomu „zdá se mi“ je tu každý posluchač vyzván nejsilněji – totiž k vytvoření další a možná nejdůležitější reality vlastního výkladu. Doberete se k ní ale i bez analyzování, stačí na to jít přes emoce – hudba k nim nabízí příležitostí víc než dost.

Pokud vám vlastní rozumování ani emoce nestačí, můžete si přečíst děj v programu – já jsem to ale úmyslně neudělal. A nebo se můžete nechat unášet napětím, co se v příští chvíli stane a jak to celé dopadne. Označení operní thriller tu není jen lákavým titulkem, který nakonec zklame. Můžete se také bavit vyhledáváním citátů a paralel nejen na Alenku, ale i jinam – najdete je v textu i v hudbě. Při oslavném ansámblu nad hotovou hrou mi opakování she did it, did it neodolatelně připomnělo My Fair Lady, ve scéně s Houseňákem se objevil riff z Aqualungu od Jethro Tull. Rozsáhlá a nebanální je práce s tématem lidové písničky Týnom tánom – jediné téměř domácí části jinak anglického libreta.

Hudba Alice in Bed je postavená na silné skupině bicích nástrojů od tympánů až po hrnce a jiné improvizované perkuse (jejich použití ostatně reprezentuje dětský svět víc než výstižně). K nim se přidává ještě běžný i preparovaný klavír – nejsilnějším hudebním dojmem je zvuková i dynamická pestrost a důraz na rytmus. Melodickou část reprezentují akordeon, violoncello, elektrická kytara, flétna a trombon. Ansámbl je složený z muzikantů, kteří se současné hudbě věnují a na jeho výborném výkonu to bylo poznat. Dirigent Ondrej Olos také celou velmi náročnou věc výborně nastudoval. Hudba zněla i při zesílení čistě, čitelně, i když pro někoho možná byla zesílená až moc, což by se mělo při reprízách změnit. Co je ale možná nejdůležitější – hudba je stejně napínavá jako libreto. Jsou to dva souznějící světy a překvapivý děj žene dopředu zvukově stejně překvapivá hudba. A vzhledem k jednoznačné kvalitě interpretace vás ani nenapadne přemýšlet o tom, jak je vlastně složitá.

K tomu jednoznačně přispívají i zpěváci. Alici – solidní designérku – ztvárnila Tereza Merklová Kyzlinková, Alici – umělkyni – Gabriela Vermelho. Tvůrkyni virtuálních realit na zakázku tedy reprezentuje sofistikovaný operní soprán, impulzivního, přírodního umělce zemitější a nepředvídatelný zpěv – třeba v horrorovém zaříkávání sleep child. Gabriela Vermelho se navíc doprovází na kvinton (pětistrunnou violu). Vnitřní konflikt dvojjediné osobnosti byl vyjádřený hudebními prostředky až na samotnou podstatu. Hlasy zpěváků byly rovněž snímané přes mikroporty a zesílené, čímž se jejich dynamický rozsah omezil, ale zároveň také sjednotil. Pěvecká i herecká komunikace obou pěvkyň byla vynikající a propojení jejich osobností úplně přirozené. Julie Šebestová jako dětská Alice i Otakar Blaha v němé roli Bílého králíka působili roztomile tak akorát – vnášeli na jeviště dětský svět bez sentimentu a hloupostí. Výborně zpíval i celý ansámbl Hana Škarková, Jan Mikušek, Marek OlbrzymekDavid Nykl. Každý z jeho členů měl i příležitost k menšímu charakteristickému výstupu, z toho nejrozsáhlejší vynikající Jan Mikušek. V každém případě tu došlo k něčemu, co zmiňuji jako zvláštnost velmi nerad – všechny role byly obsazeny odpovídajícím způsobem.

Autorem scénického řešení Alice in Bed je Rocc – pouze na kostýmech spolupracoval Miroslav Sabo. Základem je variabilní zrcadlová stěna, která se otáčí, dělí, mění prostor jeviště a z nelesklé strany nabízí plochu pro videoprojekce Lukáše Medka. Ty dokreslují děj od zrychleného procesu modelování 3D objektů, přes rozevláté červené linie při „srazte jí hlavu“ až po průniky do jiných dimenzí. S celkovým scénickým pojetím komunikují, jsou jeho organickou součástí. Velký kus života vnášelo do inscenace světlo, proměnlivé, pohyblivé, roztříštěné v zrcadlech. Roccovi se ale především podařilo skloubit jeho sklony k působivému výtvarnému řešení scény s hereckou akcí – snad nejlépe, jak jsem to od něj zatím viděl.

Možná to nebylo záměrem tvůrců, ale vytváření počítačových her je vlastně domácí téma. Ajťák v Brně je něco jako sova v Athénách, vzniká tu světově úspěšná hra Mafia i antivirový program AVG, o sídlech světových počítačových firem a Fakultě informatiky ani nemluvím. Tento byznys je při malé turistické atraktivitě města možná největším zdrojem přílivu cizinců. Vzhledem k anglickému libretu by tedy asi stálo za pokus nabídnout nové a neotřelé dílo novému a neotřelému publiku. Premiéra byla dobře navštívená a měla živý ohlas – bylo by škoda, kdyby se tak nestalo i při reprízách.

Ivo Medek, Markéta Dvořáková – Alice in Bed, libreto Anne Daschkey, Sjaron Minailo. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režie a scéna – Rocc, kostýmy – Rocc, Miroslav Sabo, videoprojekce – Lukáš Medek. Alice 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Alice 2 – Gabriela Vermelho, Malá Alice 3 – Julie Šebestová, soprán – Hana Škarková, kontratenor – Jan Mikušek, tenor – Marek Olbrzymek, bas – David Nykl, Králíček – Otakar Blaha. Klavír – Stanislav Slavíček, preparovaný klavír – Jan Dobiáš, akordeon – Lucie Vítková, kytara – Martin Kostaš, violoncello – Štěpán Filípek, flétna – Kristýna Vaculová, Marcela Ondrejková, trombon – Šimon Pavlík, bicí – Martin Opršal, Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Tomáš Kovanda. Premiéra 7. 5. 2014, divadlo Reduta, Brno.

Foto Patrik Borecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Světovou premiéru Alice in Bed chystá tento týden Národní divadlo Brno, jako režisér a výtvarník na ní pracuje bývalý ředitel brněnské opery Rocc. Ten odešel po svém brněnském angažmá do pražského Národního divadla a nyní působí jako ředitel opery v Lublani. Mluvili jsme spolu o tom, zda Ivo Medek s Markétou Dvořákovou napsali multimediální kompozici, nebo operu. Jestli je lepší mít funkci, nebo být na volné noze. Jestli je lepší stará opera, nová opera a jakou má operní divadlo budoucnost. A dotkli jsme se i Daniela Dvořáka.  více

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

D

Hostem Festivalu bicích nástrojů na JAMU byla vynikající perkusionistka Marta Klimasara – její koncert festival uzavřel, vedla i workshop. Sešli jsme se spolu v nedávno otevřených sklepních prostorách, kde nyní sídlí Katedra bicích nástrojů. U bicích a hudby zůstal po celou dobu i náš rozhovor, takže jsme se od tématu nehnuli zevnitř ani zvenku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více


Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více