Alice in Bed – operní thriller o propletených světech

Alice in Bed – operní thriller o propletených světech

Možná nežijeme jen jeden život a možná bychom se měli držet osvědčených postupů, pokud nám záleží na okamžitém úspěchu. Jaké to je vytvářet nové reality, několik jich prožívat, vyrovnávat se s nimi a najít mezi nimi tu snesitelnou. Jak zlikvidovat impulzivního umělce, který nás zevnitř nutí bourat stereotypy i konvence a žene nás do nepředvídatelných situací i existenčního rizika. Přinejmenším tyto úvahy nám předkládají Ivo MedekMarkéta Dvořáková ve svém operním thrilleru Alice in Bed.

Alice je úspěšná vývojářka počítačových her, která právě dokončila nový projekt. Firma jej nadšeně přijímá, ale objevují se přece jen jakési pochybnosti a Alice nervózně očekává výsledek dalšího testovacího kolečka. Na scénu přichází její druhé, umělecké já, které před dodrženými termíny a respektováním vkusu zákazníků dává přednost nespoutané inspiraci a realizaci okamžitých nápadů. Alice jsou tu ale hned tři. Jedna dělá byznys, druhá otravuje s uměním a obě dohromady se snaží uspat nebo alespoň ignorovat Alici – děcko. To procitne z neklidného spánku až v závěru celé opery a zakončí ji dětským popěvkem o vdolcích, které napekla Srdcová královna a ukradl Srdcový kluk. To je zločin, jehož vyšetřováním končí pouť Alenky Lewise Carrolla krajem divů a předchází jejímu procitnutí do reálného světa.

Dochází zde k jednomu z mnoha anachronismů, protože opera Alice in Bed sleduje literární inspiraci Alenčiných dobrodružství za zrcadlem a v kraji divů neuspořádaně. Z manažerského týmu, pro který Alice navrhuje počítačové hry, vystupuje hned na začátku výrazná postava Red Queen, videoprojekce předtím naznačuje průlet králičí dírou. Další členové týmu se ze svých lidských rolí místy vtělují do Alenčiných průvodců neskutečnými světy. Setkáváme se s Bílým rytířem, kočkou Šklíbou, Houseňákem, nakonec obě dospělé Alice usnou a vzhůru zůstává jen bezstarostné dítě. Bílý králík provází malou Alici jejím sněním v průběhu celé opery.

Tady by se samozřejmě nabízel i výklad, že se malé Alici vlastně celou dobu zdálo o vlastní dospělosti. Opera se totiž na pomezí několika realit pohybuje po celou dobu a nesnaží se publiku jednoznačně vsugerovat, která z nich je ta pravá. Nejedná se o pobídku k útěku do dětství nebo opuštění civilizačních návyků a vymožeností. Zdá se mi, jako by se autoři – možná poněkud kubisticky – snažili zachytit život ze všech stran najednou. Řekl bych, že k onomu „zdá se mi“ je tu každý posluchač vyzván nejsilněji – totiž k vytvoření další a možná nejdůležitější reality vlastního výkladu. Doberete se k ní ale i bez analyzování, stačí na to jít přes emoce – hudba k nim nabízí příležitostí víc než dost.

Pokud vám vlastní rozumování ani emoce nestačí, můžete si přečíst děj v programu – já jsem to ale úmyslně neudělal. A nebo se můžete nechat unášet napětím, co se v příští chvíli stane a jak to celé dopadne. Označení operní thriller tu není jen lákavým titulkem, který nakonec zklame. Můžete se také bavit vyhledáváním citátů a paralel nejen na Alenku, ale i jinam – najdete je v textu i v hudbě. Při oslavném ansámblu nad hotovou hrou mi opakování she did it, did it neodolatelně připomnělo My Fair Lady, ve scéně s Houseňákem se objevil riff z Aqualungu od Jethro Tull. Rozsáhlá a nebanální je práce s tématem lidové písničky Týnom tánom – jediné téměř domácí části jinak anglického libreta.

Hudba Alice in Bed je postavená na silné skupině bicích nástrojů od tympánů až po hrnce a jiné improvizované perkuse (jejich použití ostatně reprezentuje dětský svět víc než výstižně). K nim se přidává ještě běžný i preparovaný klavír – nejsilnějším hudebním dojmem je zvuková i dynamická pestrost a důraz na rytmus. Melodickou část reprezentují akordeon, violoncello, elektrická kytara, flétna a trombon. Ansámbl je složený z muzikantů, kteří se současné hudbě věnují a na jeho výborném výkonu to bylo poznat. Dirigent Ondrej Olos také celou velmi náročnou věc výborně nastudoval. Hudba zněla i při zesílení čistě, čitelně, i když pro někoho možná byla zesílená až moc, což by se mělo při reprízách změnit. Co je ale možná nejdůležitější – hudba je stejně napínavá jako libreto. Jsou to dva souznějící světy a překvapivý děj žene dopředu zvukově stejně překvapivá hudba. A vzhledem k jednoznačné kvalitě interpretace vás ani nenapadne přemýšlet o tom, jak je vlastně složitá.

K tomu jednoznačně přispívají i zpěváci. Alici – solidní designérku – ztvárnila Tereza Merklová Kyzlinková, Alici – umělkyni – Gabriela Vermelho. Tvůrkyni virtuálních realit na zakázku tedy reprezentuje sofistikovaný operní soprán, impulzivního, přírodního umělce zemitější a nepředvídatelný zpěv – třeba v horrorovém zaříkávání sleep child. Gabriela Vermelho se navíc doprovází na kvinton (pětistrunnou violu). Vnitřní konflikt dvojjediné osobnosti byl vyjádřený hudebními prostředky až na samotnou podstatu. Hlasy zpěváků byly rovněž snímané přes mikroporty a zesílené, čímž se jejich dynamický rozsah omezil, ale zároveň také sjednotil. Pěvecká i herecká komunikace obou pěvkyň byla vynikající a propojení jejich osobností úplně přirozené. Julie Šebestová jako dětská Alice i Otakar Blaha v němé roli Bílého králíka působili roztomile tak akorát – vnášeli na jeviště dětský svět bez sentimentu a hloupostí. Výborně zpíval i celý ansámbl Hana Škarková, Jan Mikušek, Marek OlbrzymekDavid Nykl. Každý z jeho členů měl i příležitost k menšímu charakteristickému výstupu, z toho nejrozsáhlejší vynikající Jan Mikušek. V každém případě tu došlo k něčemu, co zmiňuji jako zvláštnost velmi nerad – všechny role byly obsazeny odpovídajícím způsobem.

Autorem scénického řešení Alice in Bed je Rocc – pouze na kostýmech spolupracoval Miroslav Sabo. Základem je variabilní zrcadlová stěna, která se otáčí, dělí, mění prostor jeviště a z nelesklé strany nabízí plochu pro videoprojekce Lukáše Medka. Ty dokreslují děj od zrychleného procesu modelování 3D objektů, přes rozevláté červené linie při „srazte jí hlavu“ až po průniky do jiných dimenzí. S celkovým scénickým pojetím komunikují, jsou jeho organickou součástí. Velký kus života vnášelo do inscenace světlo, proměnlivé, pohyblivé, roztříštěné v zrcadlech. Roccovi se ale především podařilo skloubit jeho sklony k působivému výtvarnému řešení scény s hereckou akcí – snad nejlépe, jak jsem to od něj zatím viděl.

Možná to nebylo záměrem tvůrců, ale vytváření počítačových her je vlastně domácí téma. Ajťák v Brně je něco jako sova v Athénách, vzniká tu světově úspěšná hra Mafia i antivirový program AVG, o sídlech světových počítačových firem a Fakultě informatiky ani nemluvím. Tento byznys je při malé turistické atraktivitě města možná největším zdrojem přílivu cizinců. Vzhledem k anglickému libretu by tedy asi stálo za pokus nabídnout nové a neotřelé dílo novému a neotřelému publiku. Premiéra byla dobře navštívená a měla živý ohlas – bylo by škoda, kdyby se tak nestalo i při reprízách.

Ivo Medek, Markéta Dvořáková – Alice in Bed, libreto Anne Daschkey, Sjaron Minailo. Hudební nastudování – Ondrej Olos, režie a scéna – Rocc, kostýmy – Rocc, Miroslav Sabo, videoprojekce – Lukáš Medek. Alice 1 – Tereza Merklová Kyzlinková, Alice 2 – Gabriela Vermelho, Malá Alice 3 – Julie Šebestová, soprán – Hana Škarková, kontratenor – Jan Mikušek, tenor – Marek Olbrzymek, bas – David Nykl, Králíček – Otakar Blaha. Klavír – Stanislav Slavíček, preparovaný klavír – Jan Dobiáš, akordeon – Lucie Vítková, kytara – Martin Kostaš, violoncello – Štěpán Filípek, flétna – Kristýna Vaculová, Marcela Ondrejková, trombon – Šimon Pavlík, bicí – Martin Opršal, Lukáš Krejčí, Petr Hladík, Tomáš Kovanda. Premiéra 7. 5. 2014, divadlo Reduta, Brno.

Foto Patrik Borecký

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Světovou premiéru Alice in Bed chystá tento týden Národní divadlo Brno, jako režisér a výtvarník na ní pracuje bývalý ředitel brněnské opery Rocc. Ten odešel po svém brněnském angažmá do pražského Národního divadla a nyní působí jako ředitel opery v Lublani. Mluvili jsme spolu o tom, zda Ivo Medek s Markétou Dvořákovou napsali multimediální kompozici, nebo operu. Jestli je lepší mít funkci, nebo být na volné noze. Jestli je lepší stará opera, nová opera a jakou má operní divadlo budoucnost. A dotkli jsme se i Daniela Dvořáka.  více

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

D

Hostem Festivalu bicích nástrojů na JAMU byla vynikající perkusionistka Marta Klimasara – její koncert festival uzavřel, vedla i workshop. Sešli jsme se spolu v nedávno otevřených sklepních prostorách, kde nyní sídlí Katedra bicích nástrojů. U bicích a hudby zůstal po celou dobu i náš rozhovor, takže jsme se od tématu nehnuli zevnitř ani zvenku.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více


Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více

Poslední operní premiérou Národního divadla Brno uvedenou v tomto roce se stal titul Hurvínek prodává nevěstu, který vznikl v koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Premiéra pokračuje v tematickém zaměření spojeném s rokem české hudby a odehrála se 24. listopadu ve velkém sále divadla Reduta.  více

Čtvrtečním koncertem s titulem Bruckneriana odstartovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese abonentní řadu Filharmonie v divadle I. Orchestr provedl skladby Antona Brucknera a Stanisława Skrowaczewského, polsko-amerického dirigenta a skladatele, který se Brucknerovu dílu celoživotně věnoval. Před publikum nastoupili hráči s karmínovými šerpami s nápisem Hraju forte!, čímž se připojili k iniciativě Nenechme kulturu utichnout, která upozorňuje na podfinancování kultury a staví se proti vládnímu plánu investovat v příštím roce do kultury pouhých 0,64 % státního rozpočtu a vzdaluje se tak čím dál více svému slibu vydávat alespoň jedno procento.  více

Nejnovější produkcí Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stala Korunovace Poppey italského skladatele přelomu renesance a baroka Claudia Monteverdiho a libretisty Giovanniho Francesca Busenella. Tato Monteverdiho poslední opera měla premiéru v roce 1643 při benátském karnevalu a je jednou z prvních oper, které námět čerpaly z reálných historických událostí. V Divadle na Orlí mělo nové nastudování, v režii Vladimíra Johna, který poněkud upravil obsazení a několik rolí sloučil, premiéry 18. a 19. listopadu 2023. V hlavních rolích během první reprízy 21. listopadu vystoupili Jana Tajovská Krajčovičová (Agripina), Zuzana Jeřábková (Nerone), Zuzana Badárová (Poppea), Anna Zedníčková (Ottavia), Laura Uhorskaiová (Ottone), Václav Jeřábek (Seneca), Michael Robotka (Arnalta), Pavel Valenta (Lucano, Nutrice, 1. voják, 1. Senekův žák), Vladislav Agamuradov (Liberto, Console, 2. voják, 2. Senekův žák), Denis Zjatik (Mercurio, Littore, Tribuno, 3. Senekův žák), Nela Drozdová (Fortuna, Valleto), Veronika Zaplatilová (Virtu, Drusilla) a Petra Burgetová (Amore, Damigella).  více

Britská skupina The Beatles je širokou veřejností i mnohými hudebními kritiky považována za jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejpokrokovějších kapel všech dob. Zájem o jejich hudbu neochabuje ani po více než půl století od rozpadu legendy a vydání posledního alba Let It Be v roce 1970. Což mj. potvrzuje výběr písní na novém albu kytaristy, pedagoga a publicisty Milana Bátora, který na svoje nově vzniklé LP I Beatles nahrál osmnáct písní této čtyřky v úpravě pro sólovou kytaru z pera italského kytaristy a skladatele Maria Gangiho. Brněnský křest alba proběhl v pondělí 20. 11. ve vile Löw-Beer, tedy týden po křtu ostravském.  více

Pod Filharmonií Brno již devět sezón funguje projekt Orchestrální akademie Filharmonie Brno (OAFB) umožňující mladým talentovaným hudebníkům získat orchestrální praxi v profesionálním tělese. Touto cestou si orchestr vychovává další generace hráčů, ať už stálých či externích. Působení zde však dává mladistvým také příležitost ukázat svůj um v komorní hudbě a v koncertní řadě s názvem Mladá krev aneb Hudba zblízka. Její první sezónní koncert se konal ve středu 15. listopadu v Besedním domě.  více

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.  více

První abonentní koncert 68. filharmonické sezony se nesl v duchu oslav. Ve čtvrtek se v Besedním domě připomínalo významné životní jubileum brněnského skladatele, sbormistra a ředitele Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy (*1943). Na koncertě zazněla dvě oslavencova díla, z toho v prvním případě dokonce světová premiéra Pocta Leoši Janáčkovi vzniklá na objednávku Filharmonie Brno a Nadace Leoše Janáčka, v podání Filharmonického dechového kvinteta Brno, varhaníka Petra Kolaře a Filharmonie Brno, kterou řídil Robert Kružík. Druhá půle večera patřila jinému jubileu a sice 190. výročí narození Johannese Brahmse (1833–1897), na jehož počest zazněl Koncert a moll pro housle a violoncello v nastudování Romana Patočky (housle) a Václava Petra (violoncello) za doprovodu Filharmonie Brno.  více

Román Doktor Faustus německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se stal inspiračním východiskem Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem pro uspořádání stejnojmenného koncertu v neděli 5. listopadu v bývalé pitevně dnešní Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT). Hlavní postava knihy, skladatel Adrian Leverkühn, trpí zákeřnou nemocí (zastupující Faustova Mefistofela), která ho dovede až k šílenství a přesvědčení o krizi evropské kultury – hudby především. V zoufalství je Leverkühn ochoten přistoupit i na smlouvu s ďáblem, když pro něj bude znamenat schopnost dále tvořit. Svými skladbami však popírá dosavadní vývoj. O hledání dokonalosti v hudbě, popírání všech předchozích funkčních principů a postavení racia – logiky a přísné matematiky do popředí se snažili také skladatelé, jejichž díla na koncertě zazněla v podání jmenovaného ansámblu a zpěvaček Ireny Troupové (soprán), Sylvy Čmugrové (mezzosoprán).  více

Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.  více

Muzikálová komedie The Addams Family se stala poslední novinkou na Hudební scéně Městského divadla Brno. Diváky čeká ironická, lehce morbidní a lákavě hororová podívaná pro celou rodinu. Vznikla hudební inscenace, která servíruje slavný popkulturní fenomén dneška, dále velkou dávku nadsázky i chytlavých melodií. A o tom že je po této švihlé famílii divácký hlad, svědčí i fakt, že je třicet nabízených repríz bezmála vyprodáno…  více

Komorní Koncert premiér III navázal na linii započatou na podzim roku 2021. Program byl složen výhradně ze světových premiér děl autorů, kteří byli osloveni uskupením ConTRIOlogy. Až na výjimku v podobě ...con un oir... bolivijského skladatele Elgara Alandii, zazněly 26. října ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku skladby českých autorů: Matouše Hejla, Iana Mikysky, Vojtěcha Dlaska a Tomáše Vtípila. Uskupení ConTRIOlogy, ve složení Jana Vondrů – zpěv, Žaneta Vítková – akordeon a Michal Grombiřík – cimbál, se zrodilo v roce 2016 v prostředí Janáčkovy akademie múzických umění a zaměřuje se na interpretaci soudobé klasické hudby a volnou improvizaci.  více

Jak zní propojení starých a novodobých nástrojů se soudobým hudebním jazykem předvedl v Červeném kostele sbor Ensemble Versus za doprovodu tělesa Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové. Dramaturgická linie úterního večera se nesla v duchu spojení díla Carla Gesualda da Venosy (1566–1613) a světové premiéry skladby Exsultet kmenového autora Ondřeje Kyase (*1979), která v sobě nese i party psané pro cink (Radovan VašinaJan Klimeš), trombón (Pavel Novotný) a theorbu (Marek Kubát).  více

Jednotka akademického rapu známá spíše pod zkratkou J.A.R. vydala v červnu letošního roku, po více než šesti letech od poslední desky, dlouho očekáváné album Jezus Kristus Neexistus? a na podzim vyjela na turné s názvem Co tě nezabije, to tě zmrzačí. Zahajovací koncert se uskutečnil 19. října v brněnském klubu Fléda. Jelikož byl ale velmi rychle vyprodaný, kapela se spolu s pořadateli dohodla na přidání reprízy o dva dny později.  více

Hudební festival Moravský podzim včera nabídnul poslední koncert. Návštěvníkům letos předložil pestrý program opírající se o myšlenku zvýraznění pozapomenutých děl či méně známých autorů z řad staré i nové hudby. Festival svým paralelním projektem Nový svět Moravského podzimu také poukázal na mladé talenty, které na sebe už nyní upozorňují.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více