Biorchestr: IO. Hravá hudba a ještě něco navíc

Biorchestr: IO. Hravá hudba a ještě něco navíc

Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.

Skupina Biorchestr nedává svým názvem najevo svůj vztah k ekologii. Původně šlo o „bi-orchestr“, tedy „orchestr“ tvořený dvěma lidmi. Tomu předcházel sólový projekt Aleše Pilgra, bubeníka skupin Květy a Ty Syčáci, který po natočení svého debutového sólového alba Nos na stůl (2006) přizval ke spolupráci svou přítelkyni, dnes ženu, Janu. Hravé manželské duo natočilo alba Papučka (2009) a Umakartové (2012) a kromě toho na sebe upozornilo například vtipnou coververzí někdejšího hitu francouzské zpěvačky Desireless Voyage, Voyage. Vedle původního dvoučlenného Biorchestru, těžícího z kombinace nejrůznějších nástrojů včetně elektronických zvuků, začalo fungovat akustické Biorchestr-io, ve kterém manžele Pilgrovy doplnil violoncellista Tomáš Jenček. Tato sestava nakonec převládla a na novém CD se už Biorchestr představuje jako „tříčlenné duo“.

Nástrojové obsazení je kombinací přístupů obou původních větví kapely. Zůstává tedy Tomáš Jenček s cellem a také kontrabasem, Jana Pilgrová hraje na klávesy a perkuse, Aleš Pilgr střídá kytaru, mandolínu a kontrabas a ovládá elektronické pady. Klasické bicí tato kapela s bubeníkem v čele překvapivě nepoužívá. Zpívají všichni. Autorem písní je Aleš, se dvěma mu vypomohla Jana a jeden text dodal Alešův kolega z Květů Martin E. Kyšperský, který se podílel také na obalu alba.

IO je ze všech alb Biorchestru nejrytmičtější. Tento fakt s sebou přináší zajímavý paradox. Zatímco píseň Utopenec – ta, jejíž text napsal Kyšperský – svým pulsujícím charakterem připomene Květy, elektronicky dusavý charakter písně Nula naopak odhalí Pilgrovu schopnost pro slogan a jeho rytmizované podání. I bez bicích se pozná bubeník – stačí, když se správnou kadencí zazpívá „my milujeme nulu, my milujeme nulu“. Jestliže Martin Kyšperský v Květech své texty „dylanovsky“ vypráví, Pilgr je v Biorchestru deklamuje. Aleš ani Jana neuchvátí posluchače originálním hlasovým projevem. Síla jejich písní spočívá v propojení spíše nenápadného zpěvu s mimořádně pestrou hudební složkou a výrazovou i slovní komikou. Ta místy – například v písni Maria – přechází až k parodii.

Třebaže minulé album Umakartové vnímám jako výraznější, Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“, líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. Kapela například dobře dávkuje elektronické zvuky, živé perkuse a rytmickou hru violoncella. S hudební hravostí korespondují texty písní – o gorile, autech nebo slunci, které se třpytí ve vlnách. V závěru alba pak Biorchestr posluchače překvapí zpomalenou verzí písně Relax od Frankie Goes To Hollywood. Bohužel však jde o vtip na jeden poslech, který jinak příliš nezapadá do kontextu alba.

Ke stylu kapely patří její hravý název (a klidně jej čtěme i jako „bio-orchestr“) i mimohudební aktivity. Součástí minulého alba byla originální společenská hra a tentokrát muzikanti vymysleli pro své fanoušky rozprodej pozemků na Jupiterově měsíci Io, který dal desce jméno. To vše k hudbě Aleše a Jany Pilgrových patří, stejně jako například kuchyňský videoklip k už zmíněné coververzi písně Voyage, voyage (škoda že se na albu neobjevila místo Relax). Biorchestr je víc než jen hudba a já věřím, že u Pilgrů doma musí být veselo. Jejich aranžérské a slovní hříčky, které by jednotlivě (tedy jako slova bez hudby nebo hudba beze slov) nemusely obstát, působí jako celek životaschopně. Navíc mě při opakovaném poslechu napadají nové možnosti využití jednotlivých písní – od sestavení kompilace písní pro děti vybraných ze všech alb Biorchestru až po prezentování písně Železnej muž na vybrané vrcholové sportovní akci. Úvodní větu „Ve škole jsem vyhrál všechny sporty“ by neobeznámené publikum asi vzalo, ale s něžným vyznáním „Mám místo každé ruky kovový hák, ale chtěl bych tvoje tělo hladit“ už by leckdo mohl mít problém. A i v tom je síla písní Aleše Pilgra.

Biorchestr: IO. Vydalo Polí5, 2014. 11 písní. Stopáž: 39:30

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada.  více

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více


Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Včerejší podvečer na piazzettě Janáčkova divadla se nesl ve znamení koncertu k zahájení sezóny 2019/2020 Národního divadla Brno (NdB). Propagace akce zajistila hudebnímu večeru to nejdůležitější – stovky diváků, kteří hojně zaplnili celé prostranství. Nelze opomenout opravdu široké věkové rozpětí, které je zejména na své spodní hranici (zatím ještě v kočárcích) tolik potřebné pro budoucí kulturu.   více

Konec září bude v nedaleké slovenské Bratislavě patřit world music. Široké veřejnosti i pozvaným zahraničním delegátům se představí přední kapely žánru ze Slovenska, na konferenci se bude hovořit o folkloru i jazzu, na programu budou koncerty světových hvězd i workshopy pro hudebníky a jejich manažery. Ředitelka festivalu Jarmila Vlčková zve na toto setkání i muzikanty z Brna a okolí. Účast na konferenci je zdarma, stačí se zaregistrovat na stránkách World Music Festivalu Bratislava.  více

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Nejčtenější

Kritika

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více