Brad Mehldau na procházce dějinami populární hudby

7. březen 2014, 8:21

Brad Mehldau na procházce dějinami populární hudby

Pianistu Brada Mehldaua, který 6. března v Janáčkově divadle zahájil festival JazzFestBrno 2014, předcházela pověst nejlepšího hráče ve svém oboru a věkové kategorii; člověka, který suverénně zvládá hru rozdílných melodií levou a pravou rukou; a hudebníka, který do svých koncertních playlistů naprosto přirozeně vkládá úpravy skladeb významných kapel světové populární hudby, ať už jde o Beatles, nebo Radiohead. Na obojí ostatně v Brně také došlo, avšak důležitější než konkrétní jména je fakt, jak pianista s převzatým materiálem pracuje. Autorská tvorba, úpravy rockových a post-rockových skladeb i světové evergreeny (No Moon At All z repertoáru Nata Kinga Colea) se v jeho hodinu a tři čtvrtě dlouhém koncertním bloku střídají za sebou s takovou samozřejmostí, jako by je napsal jeden autor. To samozřejmě neznamená, že by koncert byl jednotvárný. Právě naopak. Nicméně Mehldau, i díky svému introvertnímu prožívání hry, dokáže dát zdánlivě nesourodému sledu skladeb přirozenou gradaci.

Fakt, že autorské melodie, beatlesovská And I Love Her nebo přídavková Knives Out (Radiohead) na sebe navazovaly a plynule (nebýt bouřlivých potlesků) vplývaly jedna do druhé, podpořil Mehldau absencí jakéhokoli průvodního slova. Přišel, usedl, hrál. Až po šesté skladbě – vtipně vybrané Where Do You Start, vzhledem k tomu, že šlo oficiálně o závěr koncertu – poděkoval a představil spoluhráče, kontrabasistu Larryho Grenadiera a bubeníka Jeffa Ballarda. Ti sice dostali adekvátní prostor už během vlastního koncertu (ve druhé skladbě Untitled došlo na obligátní sóla na oba rytmické nástroje), nicméně až při druhém přídavku dostali privilegium skladbu sami, bez piana, otevřít.

Právě způsob, jakým si Mehldau se spoluhráči během večera dělí role, je pro toto trio příznačný. Hudebníkům se totiž daří zdravě balancovat mezi dvěma krajními póly – sólistou se dvěma doprovodnými hráči a skupinou tří rovnocenných muzikantů. Na jednu stranu například bubenická sóla nejsou tak bouřlivá jako v případě jiných známých Američanů – jen v Brně jsme v posledních letech měli možnost vidět Davea Weckla nebo Omara Hakima –, více slouží melodii, často (jako v případě úvodní skladby Spiral)spíše ambientně zaplňují prostor, než by vytvářely jasně čitelné rytmické vzorce. Kontrabas zvláště v první části koncertu hrál více s klavírem než proti němu a i on sloužil spíše k dotváření atmosféry než k sólovým exhibicím. Ve skutečnosti to však není takto jednoduché. Mehldauovo trio sice nepřipomíná bouřlivý veletok, ale s rafinovaností horského potůčku, který se vynoří, kde to nečekáme, dokáže překvapovat. Už zmíněnou beatlesovskou And I Love Her v jeho úpravě například charakterizují útržky melodie, které místy víc než McCartneyho připomenou The Windmills Of Your Mind Michela Legranda v podání Hany Hegerové(!). Další překvapení přišlo v melodii ze 40. let Almost Like Being In Love, ve které se introvertní trio poprvé skutečně odvázalo.

Jak do celku vstupovala pověstná Mehldauova hra? Pianista zaujal hned v druhé skladbě, v níž se suverénně pohyboval napříč oktávami. A jestliže se po většinu koncertu logicky držel spíše ve vyšších polohách, nevyřčenou mužskou výpověď z instrumentální verze And I Love Her podpořil levou rukou. Právě v této skladbě mimochodem znovu zaujal Grenadier, který na kontrabas načrtával lehce taneční rytmus. Rozvinul jej pak v následujícím Mehldauově autorském „valčíčku“ Seymour Read The Constitution. A ještě jedna poznámka k Mehldauovi: z možných rolí, kterou může v triu hrát piano, volí nejčastěji roli melodickou. Přitom nerezignuje ani na výraznou rytmickou hru (což není v rozporu s lyrickým charakterem večera). Na skutečně synkopovaný jazz však došlo až při prvním přídavku No Moon At All ze 40. let.

Kouzlo Mehldauova tria není pouze v mistrovské interpretaci (včetně momentů, kdy každý z muzikantů dokáže ustoupit do pozadí). Důležitý je i fakt, že během necelých dvou hodin dokáže nabídnout esenci světové populární hudby – od jazzových standardů přes Beatles po Radiohead, a přitom neopomenout vlastní tvorbu, která sama o sobě bude bezpochyby sloužit jako inspirace dalším generacím.

Brad Mehldau Trio, 6. 3. 2014, Janáčkovo divadlo, v rámci JazzFestBrno

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

Hlavní část festivalu JazzFestBrno je v plném proudu. Už první tři koncerty potvrdily dramaturgické schopnosti Viléma Spilky, ale především pestrost současného jazzu.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více