Brad Mehldau na procházce dějinami populární hudby

7. březen 2014, 8:21

Brad Mehldau na procházce dějinami populární hudby

Pianistu Brada Mehldaua, který 6. března v Janáčkově divadle zahájil festival JazzFestBrno 2014, předcházela pověst nejlepšího hráče ve svém oboru a věkové kategorii; člověka, který suverénně zvládá hru rozdílných melodií levou a pravou rukou; a hudebníka, který do svých koncertních playlistů naprosto přirozeně vkládá úpravy skladeb významných kapel světové populární hudby, ať už jde o Beatles, nebo Radiohead. Na obojí ostatně v Brně také došlo, avšak důležitější než konkrétní jména je fakt, jak pianista s převzatým materiálem pracuje. Autorská tvorba, úpravy rockových a post-rockových skladeb i světové evergreeny (No Moon At All z repertoáru Nata Kinga Colea) se v jeho hodinu a tři čtvrtě dlouhém koncertním bloku střídají za sebou s takovou samozřejmostí, jako by je napsal jeden autor. To samozřejmě neznamená, že by koncert byl jednotvárný. Právě naopak. Nicméně Mehldau, i díky svému introvertnímu prožívání hry, dokáže dát zdánlivě nesourodému sledu skladeb přirozenou gradaci.

Fakt, že autorské melodie, beatlesovská And I Love Her nebo přídavková Knives Out (Radiohead) na sebe navazovaly a plynule (nebýt bouřlivých potlesků) vplývaly jedna do druhé, podpořil Mehldau absencí jakéhokoli průvodního slova. Přišel, usedl, hrál. Až po šesté skladbě – vtipně vybrané Where Do You Start, vzhledem k tomu, že šlo oficiálně o závěr koncertu – poděkoval a představil spoluhráče, kontrabasistu Larryho Grenadiera a bubeníka Jeffa Ballarda. Ti sice dostali adekvátní prostor už během vlastního koncertu (ve druhé skladbě Untitled došlo na obligátní sóla na oba rytmické nástroje), nicméně až při druhém přídavku dostali privilegium skladbu sami, bez piana, otevřít.

Právě způsob, jakým si Mehldau se spoluhráči během večera dělí role, je pro toto trio příznačný. Hudebníkům se totiž daří zdravě balancovat mezi dvěma krajními póly – sólistou se dvěma doprovodnými hráči a skupinou tří rovnocenných muzikantů. Na jednu stranu například bubenická sóla nejsou tak bouřlivá jako v případě jiných známých Američanů – jen v Brně jsme v posledních letech měli možnost vidět Davea Weckla nebo Omara Hakima –, více slouží melodii, často (jako v případě úvodní skladby Spiral)spíše ambientně zaplňují prostor, než by vytvářely jasně čitelné rytmické vzorce. Kontrabas zvláště v první části koncertu hrál více s klavírem než proti němu a i on sloužil spíše k dotváření atmosféry než k sólovým exhibicím. Ve skutečnosti to však není takto jednoduché. Mehldauovo trio sice nepřipomíná bouřlivý veletok, ale s rafinovaností horského potůčku, který se vynoří, kde to nečekáme, dokáže překvapovat. Už zmíněnou beatlesovskou And I Love Her v jeho úpravě například charakterizují útržky melodie, které místy víc než McCartneyho připomenou The Windmills Of Your Mind Michela Legranda v podání Hany Hegerové(!). Další překvapení přišlo v melodii ze 40. let Almost Like Being In Love, ve které se introvertní trio poprvé skutečně odvázalo.

Jak do celku vstupovala pověstná Mehldauova hra? Pianista zaujal hned v druhé skladbě, v níž se suverénně pohyboval napříč oktávami. A jestliže se po většinu koncertu logicky držel spíše ve vyšších polohách, nevyřčenou mužskou výpověď z instrumentální verze And I Love Her podpořil levou rukou. Právě v této skladbě mimochodem znovu zaujal Grenadier, který na kontrabas načrtával lehce taneční rytmus. Rozvinul jej pak v následujícím Mehldauově autorském „valčíčku“ Seymour Read The Constitution. A ještě jedna poznámka k Mehldauovi: z možných rolí, kterou může v triu hrát piano, volí nejčastěji roli melodickou. Přitom nerezignuje ani na výraznou rytmickou hru (což není v rozporu s lyrickým charakterem večera). Na skutečně synkopovaný jazz však došlo až při prvním přídavku No Moon At All ze 40. let.

Kouzlo Mehldauova tria není pouze v mistrovské interpretaci (včetně momentů, kdy každý z muzikantů dokáže ustoupit do pozadí). Důležitý je i fakt, že během necelých dvou hodin dokáže nabídnout esenci světové populární hudby – od jazzových standardů přes Beatles po Radiohead, a přitom neopomenout vlastní tvorbu, která sama o sobě bude bezpochyby sloužit jako inspirace dalším generacím.

Brad Mehldau Trio, 6. 3. 2014, Janáčkovo divadlo, v rámci JazzFestBrno

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chick Corea se svojí novou formací The Vigil včera oslnil publikum v brněnském Bobycentru perfektně zahranou směsí fusion a současného jazzu.  více

Hlavní část festivalu JazzFestBrno je v plném proudu. Už první tři koncerty potvrdily dramaturgické schopnosti Viléma Spilky, ale především pestrost současného jazzu.  více

Rez Abbasi zahrál se svým triem v Semilassu špičkový koncert. Indická a americká hudba se spojily do osobitého a vyrovnaného tvaru.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více