Chameleon. Sláva fízlům, věrnost všemu

4. prosinec 2015, 8:34

Chameleon. Sláva fízlům, věrnost všemu

Chytráci, kteří se vyznají v každé situaci, umějí lovit v kalných vodách a ze všeho vyjdou se ziskem, nepatří jen k Velké francouzské revoluci. Ensemble Opera Diversa včera uvedl premiéru nové opery Miloše Štědroně, z níž se přes počáteční nepřehlednost nakonec zřetelně vyloupla ironická oslava politického chytračení, fízlování a manažerské zručnosti při zacházení s lidským materiálem.

Hlavní postavou nové opery Miloše Štědroně je francouzský politik a Napoleonův ministr Joseph Fouché. On je chameleonem z titulu a z jeho barevných proměn až přechází zrak na malé časové ploše, v níž se koncentrují převratné události na přelomu 18. a 19. století v Paříži. Do politiky se Fouché pustil hned od počátků revoluce, ze začátku byl stoupencem girondistů, přešel k jakobínům, byl zatčen a hrozila mu poprava, ale byl omilostněn a sám inicioval popravu Robespierra. Vybudoval si rozsáhlou síť vztahů s vlivnými lidmi, postupně i zbohatl. Přidal se k Napoleonovi, stal se jeho policejním ministrem, po bitvě u Waterloo se připojil k opozici a nakonec se stal opět ministrem policie – tentokrát ovšem ve službách Ludvíka XVIII. V závěru kariéry byl odsunutý na místo vyslance v Sasku, které Miloš Štědroň nahradil Moravou, konkrétně Hanou. V našem domácím prostořekém prostředí, které si neváží žádných autorit a dovede být především ve věčné opozici k čemukoliv, je Fouchého faktické politické vyhnanství završeno velmi názorně.

Hudba Chameleona je svižná, svěží a komplikovaná zároveň. Miloš Štědroň se příliš nedrží doby, kdy Joseph Fouché žil – to by musel ze všeho nejspíš vyjít z velké francouzské opery, která se tehdy rodila a je pravděpodobně nejcharakterističtějším hudebním vyjádřením francouzské revoluce. Recitativy ale vycházejí spíš z jiného autorova oblíbeného období, totiž z manýrismu přelomu 16. a 17. století. Miloš Štědroň si na jeho základě vytvořil manýru vlastní, osobitou a konzistentní. Při odpovídajícím ztvárnění se posluchač může spolehnout, že pokud se mu od Štědroně líbila jedna věc, bude se mu pravděpodobně líbit i jiná. To ale neznamená, že by se autor vykrádal, i když Chameleon vychází z dávné hry Divadla Na provázku, kterou v roce 1984 napsal s Ludvíkem Kunderou, Petrem Oslzlým a Petrem Scherhaufrem.

Celá věc je ale významně přepracovaná a dávný sled scén je vystřídán prokomponovanou operou, kterou tvoří prakticky jeden dlouhý ansámbl. Tím by mohl Chameleon maličko připomenout Pucciniho komedii Gianni Schicchi, ale ve výsledku před sebou máme spíš pestrou offenbachovskou feérii. Často se objevuje třídobý takt, královský pár a šlechtu charakterizuje menuet, bodré Hanáky písnička o prostějovském pivovaru komplikovaná zcela nelidovými modulacemi. Občas se objeví krátký balet doprovázený reprodukovanou hudbou, který ohlašuje každé Fouchého převlečení politického kabátu doprovázené slovy: „Přísahám věrnost!“

Většina účinkujících představuje více rolí a není lehké se v nich zorientovat, ale postupně se situace vyjasňuje a lidský zmatek kolem Fouchého získává smysl i ve své nepřehlednosti. Dirigentka Gabriela Tardonová odvedla na opeře velkou práci a byla to především její zásluha, že celé provedení drželo pohromadě a dospělo bez zadrhnutí až k oslavnému závěrečnému sboru na všechny tajné policie, na které si jen autor vzpomněl. Orchestr hrál spolehlivě, abonentní koncertní cykly s orientací na náročný repertoár mu evidentně svědčí.

Na obsazení rolí se zásadně podepsaly dvě praktické věci. Tou první je personální obměna, kterou soubor prochází. Mnozí pěvci, kteří patřili ke kmenovým účinkujícím Diversy, už mají svá angažmá jinde a soubor musí hledat nové vyhovující členy. Druhá potíž se skrývá v samotném Chameleonovi, který obsahuje party pro osm pěvců, což je na komorní soubor hodně. Pěvci byli tak trošku posbíraní ze všech stran a bylo poznat, že jsou v celku jaksi neusazení a nepropojení, což je vzhledem k ansámblovému charakteru opery problém. Z dřívějších „diversantů“ se v roli Fouchého objevil spolehlivý Aleš Janiga, David Vonšík si zahrál už třetího Kašpárka (či Blázna) v řadě, královské role Ludvíků XVI. i XVIII. ztvárnil basista Aleš Procházka, patetická naléhavost Jiřího Miroslava Procházky se dobře sešla s Robespierrem. Objevili se ale i mladí zpěváci: Kristýna Vylíčilová, Michal Marhold, Michal Robotka i muzikálovým stylem vyčnívající Michaela Baladová. Na posledních čtyřech bylo slyšet, že jsou ještě v rozvoji a mají všechno před sebou. Dobře se uplatňovali v unisono ansámblech, při sólových vstupech ale byla citelná již zmíněná stylová roztříštěnost a nezachraňovali ji ani diversní mazáci.

Inscenaci vytvořil kmenový režisér Diversy Tomáš Studený – ten se stal ředitelem opery v Českých Budějovicích a s touto skutečností se znovu připomíná probíhající obměna souboru. Scéna Sylvy Markové byla jednoduchá, jen malé vyvýšené pódium, odrbané kostýmy evokovaly dobu děje. Jako rekvizity posloužilo několik židlí a několik hlávek zelí s nejasným významem. Tomáš Studený představil na začátku svou inscenaci jako „jevištní čtení opery“, ale i bez této informace by bylo možné označit výsledek za „poloscénický“. Pěvci částečně zpívali z not, jindy se ale pustili do propracovaného kolektivního pohybu, který hraničil až s vytvářením živých obrazů a zároveň se stylově otíral o muzikál. Pro Tomáše Studeného jsou tyto pohybové kreace charakteristické a se Štědroňovou hudbou si dobře rozumějí. Režie byla dílu přiměřená a uměřená – nepodtrhávala zbytečně občasnou drastičnost ani vulgaritu libreta a dokázala se s těmito aspekty elegantně vypořádat. Jednoduše je možné říci, že ctila hudbu.

Chameleon je v rámci operní tvorby Miloše Štědroně dílem nepřekvapivým, ale milým – asi jako vítané setkání se starým známým. Nečekaným prvkem je jeho ansámblový charakter, který klade na provedení větší nároky než obvykle a zřejmě by dal zabrat i stálému souboru kamenného divadla. V rámci divadelního usilování Ensemblu Opera Diversa se po vážné, mytické Ponavě jedné o jakýsi krok stranou a přešlápnutí na místě. Ne snad rozpačité, ale nutící k zamyšlení, co bude s operní tvorbou sdružení v budoucnosti.

Miloš Štědroň: Chameleon. Operní fraška o Velké francouzské revoluci (podle Ludvíka Kundery). Hudební nastudování – Gabriela Tardonová, režie – Tomáš Studený, scéna – Sylva Marková. Zpívají a hrají Aleš Janiga, David Vonšík, Aleš Procházka, Jiří Miroslav Procházka, Michal Marhold, Michael Robotka, Kristýna Vylíčilová, Michaela Baladová. Ensemble Opera Diversa. 3. prosince 2015, Reduta, Brno. Premiéra.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dirigentkou Gabrielou Tardonovou jsme se sešli v Kabinetu múz, kde Ensemble Opera Diversa ve svých kočovných časech také občas hrával. Nemluvili jsme ale ani tak o historii jednoho z jejích domovských souborů, jako spíš o jeho blízké i vzdálenější budoucnosti. Začali jsme pochopitelně u opery Miloše Štědroně Chameleon, jejíž premiéra se blíží. Nezapomněli jsme ale na Mladé brněnské symfoniky, které Gabriela Tardonová vede, ani na její vlastní ambice a přání.  více

Ensemble Opera Diversa letos uvedl čtyřdílný cyklus koncertů věnovaný vítězným mocnostem druhé světové váky. Včera se v Domě umění města Brna konala jeho poslední část – ruské, respektive sovětské skladatele v ní reprezentoval Dmitrij Šostakovič.  více

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Mozartova smrt opřádaná záhadami a výmysly od Salieriho nenávisti až po zednářské spiknutí se stala námětem operního skeče Moc Art aneb Amadeus v Brně (strašná mela). Nedočkali jsme se ale ani dramatu, ani vtipné mystifikace. Setkal se tu režisér se silnými sklony k destrukci a dílo, které si svou nedotažeností o destrukci říká.  více





Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více