Chameleon. Sláva fízlům, věrnost všemu

4. prosinec 2015, 8:34

Chameleon. Sláva fízlům, věrnost všemu

Chytráci, kteří se vyznají v každé situaci, umějí lovit v kalných vodách a ze všeho vyjdou se ziskem, nepatří jen k Velké francouzské revoluci. Ensemble Opera Diversa včera uvedl premiéru nové opery Miloše Štědroně, z níž se přes počáteční nepřehlednost nakonec zřetelně vyloupla ironická oslava politického chytračení, fízlování a manažerské zručnosti při zacházení s lidským materiálem.

Hlavní postavou nové opery Miloše Štědroně je francouzský politik a Napoleonův ministr Joseph Fouché. On je chameleonem z titulu a z jeho barevných proměn až přechází zrak na malé časové ploše, v níž se koncentrují převratné události na přelomu 18. a 19. století v Paříži. Do politiky se Fouché pustil hned od počátků revoluce, ze začátku byl stoupencem girondistů, přešel k jakobínům, byl zatčen a hrozila mu poprava, ale byl omilostněn a sám inicioval popravu Robespierra. Vybudoval si rozsáhlou síť vztahů s vlivnými lidmi, postupně i zbohatl. Přidal se k Napoleonovi, stal se jeho policejním ministrem, po bitvě u Waterloo se připojil k opozici a nakonec se stal opět ministrem policie – tentokrát ovšem ve službách Ludvíka XVIII. V závěru kariéry byl odsunutý na místo vyslance v Sasku, které Miloš Štědroň nahradil Moravou, konkrétně Hanou. V našem domácím prostořekém prostředí, které si neváží žádných autorit a dovede být především ve věčné opozici k čemukoliv, je Fouchého faktické politické vyhnanství završeno velmi názorně.

Hudba Chameleona je svižná, svěží a komplikovaná zároveň. Miloš Štědroň se příliš nedrží doby, kdy Joseph Fouché žil – to by musel ze všeho nejspíš vyjít z velké francouzské opery, která se tehdy rodila a je pravděpodobně nejcharakterističtějším hudebním vyjádřením francouzské revoluce. Recitativy ale vycházejí spíš z jiného autorova oblíbeného období, totiž z manýrismu přelomu 16. a 17. století. Miloš Štědroň si na jeho základě vytvořil manýru vlastní, osobitou a konzistentní. Při odpovídajícím ztvárnění se posluchač může spolehnout, že pokud se mu od Štědroně líbila jedna věc, bude se mu pravděpodobně líbit i jiná. To ale neznamená, že by se autor vykrádal, i když Chameleon vychází z dávné hry Divadla Na provázku, kterou v roce 1984 napsal s Ludvíkem Kunderou, Petrem Oslzlým a Petrem Scherhaufrem.

Celá věc je ale významně přepracovaná a dávný sled scén je vystřídán prokomponovanou operou, kterou tvoří prakticky jeden dlouhý ansámbl. Tím by mohl Chameleon maličko připomenout Pucciniho komedii Gianni Schicchi, ale ve výsledku před sebou máme spíš pestrou offenbachovskou feérii. Často se objevuje třídobý takt, královský pár a šlechtu charakterizuje menuet, bodré Hanáky písnička o prostějovském pivovaru komplikovaná zcela nelidovými modulacemi. Občas se objeví krátký balet doprovázený reprodukovanou hudbou, který ohlašuje každé Fouchého převlečení politického kabátu doprovázené slovy: „Přísahám věrnost!“

Většina účinkujících představuje více rolí a není lehké se v nich zorientovat, ale postupně se situace vyjasňuje a lidský zmatek kolem Fouchého získává smysl i ve své nepřehlednosti. Dirigentka Gabriela Tardonová odvedla na opeře velkou práci a byla to především její zásluha, že celé provedení drželo pohromadě a dospělo bez zadrhnutí až k oslavnému závěrečnému sboru na všechny tajné policie, na které si jen autor vzpomněl. Orchestr hrál spolehlivě, abonentní koncertní cykly s orientací na náročný repertoár mu evidentně svědčí.

Na obsazení rolí se zásadně podepsaly dvě praktické věci. Tou první je personální obměna, kterou soubor prochází. Mnozí pěvci, kteří patřili ke kmenovým účinkujícím Diversy, už mají svá angažmá jinde a soubor musí hledat nové vyhovující členy. Druhá potíž se skrývá v samotném Chameleonovi, který obsahuje party pro osm pěvců, což je na komorní soubor hodně. Pěvci byli tak trošku posbíraní ze všech stran a bylo poznat, že jsou v celku jaksi neusazení a nepropojení, což je vzhledem k ansámblovému charakteru opery problém. Z dřívějších „diversantů“ se v roli Fouchého objevil spolehlivý Aleš Janiga, David Vonšík si zahrál už třetího Kašpárka (či Blázna) v řadě, královské role Ludvíků XVI. i XVIII. ztvárnil basista Aleš Procházka, patetická naléhavost Jiřího Miroslava Procházky se dobře sešla s Robespierrem. Objevili se ale i mladí zpěváci: Kristýna Vylíčilová, Michal Marhold, Michal Robotka i muzikálovým stylem vyčnívající Michaela Baladová. Na posledních čtyřech bylo slyšet, že jsou ještě v rozvoji a mají všechno před sebou. Dobře se uplatňovali v unisono ansámblech, při sólových vstupech ale byla citelná již zmíněná stylová roztříštěnost a nezachraňovali ji ani diversní mazáci.

Inscenaci vytvořil kmenový režisér Diversy Tomáš Studený – ten se stal ředitelem opery v Českých Budějovicích a s touto skutečností se znovu připomíná probíhající obměna souboru. Scéna Sylvy Markové byla jednoduchá, jen malé vyvýšené pódium, odrbané kostýmy evokovaly dobu děje. Jako rekvizity posloužilo několik židlí a několik hlávek zelí s nejasným významem. Tomáš Studený představil na začátku svou inscenaci jako „jevištní čtení opery“, ale i bez této informace by bylo možné označit výsledek za „poloscénický“. Pěvci částečně zpívali z not, jindy se ale pustili do propracovaného kolektivního pohybu, který hraničil až s vytvářením živých obrazů a zároveň se stylově otíral o muzikál. Pro Tomáše Studeného jsou tyto pohybové kreace charakteristické a se Štědroňovou hudbou si dobře rozumějí. Režie byla dílu přiměřená a uměřená – nepodtrhávala zbytečně občasnou drastičnost ani vulgaritu libreta a dokázala se s těmito aspekty elegantně vypořádat. Jednoduše je možné říci, že ctila hudbu.

Chameleon je v rámci operní tvorby Miloše Štědroně dílem nepřekvapivým, ale milým – asi jako vítané setkání se starým známým. Nečekaným prvkem je jeho ansámblový charakter, který klade na provedení větší nároky než obvykle a zřejmě by dal zabrat i stálému souboru kamenného divadla. V rámci divadelního usilování Ensemblu Opera Diversa se po vážné, mytické Ponavě jedné o jakýsi krok stranou a přešlápnutí na místě. Ne snad rozpačité, ale nutící k zamyšlení, co bude s operní tvorbou sdružení v budoucnosti.

Miloš Štědroň: Chameleon. Operní fraška o Velké francouzské revoluci (podle Ludvíka Kundery). Hudební nastudování – Gabriela Tardonová, režie – Tomáš Studený, scéna – Sylva Marková. Zpívají a hrají Aleš Janiga, David Vonšík, Aleš Procházka, Jiří Miroslav Procházka, Michal Marhold, Michael Robotka, Kristýna Vylíčilová, Michaela Baladová. Ensemble Opera Diversa. 3. prosince 2015, Reduta, Brno. Premiéra.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dirigentkou Gabrielou Tardonovou jsme se sešli v Kabinetu múz, kde Ensemble Opera Diversa ve svých kočovných časech také občas hrával. Nemluvili jsme ale ani tak o historii jednoho z jejích domovských souborů, jako spíš o jeho blízké i vzdálenější budoucnosti. Začali jsme pochopitelně u opery Miloše Štědroně Chameleon, jejíž premiéra se blíží. Nezapomněli jsme ale na Mladé brněnské symfoniky, které Gabriela Tardonová vede, ani na její vlastní ambice a přání.  více

Ensemble Opera Diversa letos uvedl čtyřdílný cyklus koncertů věnovaný vítězným mocnostem druhé světové váky. Včera se v Domě umění města Brna konala jeho poslední část – ruské, respektive sovětské skladatele v ní reprezentoval Dmitrij Šostakovič.  více

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více

Mozartova smrt opřádaná záhadami a výmysly od Salieriho nenávisti až po zednářské spiknutí se stala námětem operního skeče Moc Art aneb Amadeus v Brně (strašná mela). Nedočkali jsme se ale ani dramatu, ani vtipné mystifikace. Setkal se tu režisér se silnými sklony k destrukci a dílo, které si svou nedotažeností o destrukci říká.  více





Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více