Divadelní hodinka s písněmi Jiřího Bulise

Divadelní hodinka s písněmi Jiřího Bulise

Radost, neukotvenost, věčnou melancholii i chandru jako z Ruska. To všechno přináší scénický koncert z písní Jiřího Bulise v Divadle Na Orlí. Vánoční vyznění závěru už bylo narozdíl od prosincové premiéry trochu opožděné, ale symbolický dárek pro publikum zapůsobil i tak. S Bulisovými písněmi jako by Vánoce přicházely pořád.

Skladatel Jiří Bulis sám jako písničkář téměř nevystupoval, ale divadelní jeviště bylo přesto jeho druhým domovem. Bez jeho hudby by nebyla myslitelná legendární představení Bolka Polívky v DIvadle Na provázku. Skládal pro pražský Činoherní klub, pro televizi a pro film. Nejdůvěrněji byl ale spojený s Hanáckým divadlem – později HaDivadlem. Přišel k němu už v 70. letech v Prostějově a pokračoval s ním i později do Brna. Byl vždy jaksi neviditelný, ale zároveň v divadle všudypřítomný. Předčasná smrt při autonehodě v roce 1993 jen zpečetila jeho auru nejnenápadnějšího velkého skladatele.

Písně Jiřího Bulise znali jeho kamarádi a známí z autentického podání na večírcích, publikum je ale obvykle slýchalo jako součást divadelních her nebo v podání jiných interpretů. To je na jedné straně škoda, jak dokazují dochované nahrávky, na nichž si Bulis zpívá svoje písně sám, na druhé straně je to pro zpracování velmi osvobozující. Není tu žádný jednoznačný interpretační kánon, vůči kterému by se musel nový interpret vymezovat, jen silný a inspirativní materiál. Stačí ho vzít a citlivě s ním zacházet, což se v představení Hodinku na Štědrý den podařilo po všech stránkách.

Dada Klementová vybrala z Bulisova rozsáhlého archivu pětadvacet písní, z nichž vznikl scénický koncert. Jakási série divadelních „klipů“ pro studenty třetího ročníku ateliéru muzikálového herectví Petra Štěpána. Ten společně s Miroslavem Ondrou představení také režíroval. Celý večer měl pěkný spád čistě hudebně. Zásluhu na tom měl nejen dobrý výběr písní a celková dramaturgie (ve spolupráci s Josefem Kovalčukem), ale také pestré aranže. Písně vytvářely v rámci pořadu menší, související a gradující bloky, střídaly se sólové a ansámblové výstupy. Silný autorský rukopis Jiřího Bulise si navíc dokázal poradit s velmi rozdílnými textovými inspiracemi. Na jedné straně jsou tu extrémně citové písně jako Hosté na Zemi, krátce neklidná ukolébavka Spi děťátko z Büchnerova Vojcka, na druhé straně antiromantické Morgensternovy Podvlékačky a Brechtovo jedovaté Nejmilejší místo.

Jednoduchou scénu tvoří šikmá plocha, značka zákaz vstupu chodců a pouliční lampa. K tomu občas nějaká rekvizita, kolečkové křeslo, kruhy z tělocvičny, civilní kostýmy. Důležité byly především herecké a pěvecké výkony, z nichž nikdo vyloženě nevyčníval, hrálo se především na dobře spolupracující ansámbl. Představení jednotlivé písně ilustruje, lehce doplňuje, scénické akce jsou živé tak akorát. Netrpí bezradností ani přílišnou skromností, ale přesto ponechávají hlavní místo písním. Studenti odevzdávají pod dobrým vedením dobrou práci, charakter Bulisových písní navíc odpustí občasnou – a u studentů zcela pochopitelnou – nepřesnost. Spolehlivá kapela pod vedením Dady Klementové doprovázela bez větších ambicí na vlastní zviditelnění – i tady zůstávaly samotné písně sympaticky na prvním místě.

Svět patří vám, polemizuje Bulis s masovým pochodem z Osvobozeného divadla. Pro nás, kdo za to neumíme nebo snad nechceme vzít a plivat si do dlaní, tu není místo. Pro Jiřího Bulise se i přes všechnu jeho nenápadnost občas místo najde – pořad z jeho písní hrávalo HaDivadlo, později Divadlo v Dlouhé. Minulý rok vyšla kompilace Bulisovi, na níž se s jeho tvorbou vyrovnávají naše současné alternativní kapely. Hodinku na Štědrý den hraje Divadlo Na Orlí ještě tento pátek a potom dvakrát v únoru. A pokud toužíte po setkání s nahrávkami samotného Jiřího Bulise, v úterý 19. ledna mu věnuje svůj pořad na Leitnerce Jiří Černý.

Hodinku na Štědrý den (scénický koncert z písní Jiřího Bulise). Dramaturgie, aranžmá a hudební nastudování: Dada Klementová, režie: Petr Štěpán, Mirek Ondra, scéna, kostýmy, videoanimace: Markéta Šlejmarová, Juliána Kvíčalová. Účinkují studenti ateliéru muzikálového herectví vedeného Petrem Štěpánem a Miroslavem Ondrou (Kristýna Daňhelová, Jonáš Florián, Ondřej Halámek, Dagmar Křížová, Veronika Morávková, Pavlína Palmovská, Martina Pawerová, Marianna Polyáková, Marco Salvadori, Robin Schenk, Diana Velčická). Doprovodná kapela (Dada Klementová – klavír, kalimba, vedoucí, Jiří Tolar – klarinet, alt saxofon, Ondřej Plhal – housle, Dagmar Barašová – violoncello, Vít Šujan – kontrabas, baskytara). 13. ledna 2016 (premiéra 6. prosince 2015), Divadlo na Orlí, Brno.

Foto Pavel Nesvadba

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když někdo natočí album cover verzí písní Jaromíra Nohavici, bude se bez ohledu na kvalitu zpracování pořád přiživovat na slávě autora. U předčasně zesnulého Jiřího Bulise je to jiné, vydat mu album cover verzí lze jedině s maximálním osobním zaujetím – autora takřka všechna světská sláva minula. Na albu jeho písní mluví společnou řečí Mucha, Dva, Zrní, Bonus a další kapely české alternativy.  více

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.  více

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více