Docuku: Kdybych já věděl…

Jednu z důležitých edičních linií brněnského vydavatelství Indies Happy Trails představují nahrávky „moravské world music“. Vedle Tomáše Kočka a jeho alba Cestou na jih, oceněného Andělem, a vedle Jitky Šuranské a jejího sólového debutu Nězachoď slunečko (což bude jistě jeden z adeptů na žánrovou cenu Anděl za letošní rok) do této kategorie patří i třetí deska skupiny Docuku z Valašského Meziříčí.

Mimochodem Jitka Šuranská s Docuku krátce – v období mezi druhým a třetím albem – hrála na housle. Ovšem její příchod a odchod není jedinou a možná ani nejdůležitější změnou, se kterou se kapela musela vyrovnat. Ze sestavy totiž odešly její dvě dlouholeté opory: houslista Lukáš Španihel (právě jej Jitka nakrátko nahradila) a Lucie Redlová, která se rozhodla pro sólovou dráhu. Současní Docuku jsou samí muži. To však neznamená, že by se z jejich hudby ženský prvek vytratil nadobro. Lidová hudba, z níž čerpají inspiraci a na kterou i svou autorskou tvorbou navazují, a především texty, které Docuku zpívají, si o vyváženou spolupráci mužského a ženského prvku přímo říkají. A tak na novém albu ve dvou písních hostuje další výrazný talent z Valašského Meziříčí, Markéta Irglová, která však své pěvecké party nahrávala na dalekém Islandu. Svými vokály do několika skladeb přispěla také Ida Kelarová, kterou si pánové do studia přizvali jako producentku. „Vycítila jsem, že bych muziku Docuku chtěla posunout jinam. Chci, aby aranže písní více vynikly a aby v nich vznikl prostor, který dýchá,“ líčila ještě před vydáním CD.

Album Kdybych já věděl… je s výjimkou dvou instrumentálních skladeb složeno ze zhudebněných lidových textů. Zajímavější než z kontextu vytržené jednotlivé písně je však dramaturgie alba jako celku. Že se v textech objevují archetypální témata jako láska, válka a smrt, je pochopitelné. Stojí však za to sledovat, jak se jednotlivé motivy vracejí, opakují, rozvíjejí. Ústředním tématem desky je komunikace mezi rodiči a dětmi, vyjádřená nejen úvodní miniaturou („Pán Bůh vám rodiči, pán Bůh vám zaplať…“) a závěrečnou bezejmennou skladbou Rodiči II., ale také písní Hi („Kázala mi mať…), Vězeň ska („Mamičko má milá, pomož mi z vězeňá…“) nebo několikerým „dialogem“ s již mrtvými rodiči (Chudoba: „Ach, rodiče milí, vy jste pochovaní, vy o tom nevíte, jaké mám súžení; Krchov: „Už jejich kostečky v hromadě ležijó“). Tento posmrtný rozhovor přechází v hrdinovo přání zemřít, ať už je motivem bída nebo tragická smrt milé (Chudoba: „A já dycky prosím Pána Boha svého, by mně dal místečko u Jana Svatého!“; Fojtáši: „Keď jste ju zabili, zabíjte nás oba, dajte nás pochovat, do jednoho hroba.“). Téma smrti se objevuje i v dalších písní alba (Nedobře, Posmrtná, Kdybych já věděl, Pod horú), ale přitom hudba Docuku nezní melancholicky, zasmušile ani morbidně. Melodie i rytmy jsou naprosto přirozeně skočné, jako by kapela chtěla připomenout, že smrt prostě k životu patří a že i ve zdánlivě veselé hudbě lze mezi řádky, mezi tóny odhalit špetku smutku.

Producentský přístup Idy Kelarové a jejího manžela Dezideria Duždy byl citlivý. Skupina neztratila nic ze svého charakteristického nasazení, stále zní více valašsky než romsky, spíše folkrockově než jazzově. Producentské zásahy cítím spíše v celkové propracovanosti alba, v zaměření na detail, na rozvíjení skladeb, na vyvážení hudební a pěvecké složky. Pokud jde o aranže, mají Docuku dokonale zvládnutou „dělbu práce“ mezi smyčcové nástroje a akordeon Romana Vavříka. Zkušený bubeník Karel Mikuš, bývalý člen skupiny Mňága a Žďorp, tentokrát písně ještě víc než na starších albech posouvá do netušených oblastí. Hudbě Docuku sluší stejně třídobý rytmus (Chudoba) jako svižné ska (Holubí s následující volnější Vězeň ska).

Na tom, že celek zní důvěryhodně, mají jistě velkou zásluhu i noví členové kapely. Čerstvou krev, okořeněnou zkušeností z cimbálových muzik a dalších folklorních souborů, do Docuku vnesli Daniel Pšenica (viola), Kristián Lambert (housle) a Pavel Hanuštiak (kontrabas), kteří doplnili zbylé původní členy, Jiřího Buksu (kytara, mandolína, zpěv) a už zmíněné Romana Vavříka (akordeon) a Karla Mikuše (bicí). Přitom kapela nezní jako slepenec starého a nového, na albu nerozlišíme žádnou hru tři na tři. Vše drží pohromadě, přičemž opakujícím se motivem není pouze zmíněný rytmus ska, ale například i některé melodické segmenty. Ty, spolu s texty, vytvářejí z alba jeden souvislý, i když nelineární, příběh. Album Kdybych já věděl… je kompaktní, ve výběru lidových textů jde až na dřeň a kombinací folklorních prvků s moderním hudebním výrazivem je uvěřitelné.

Docuku: Kdybych já věděl…, vydalo Indies Happy Trails, 16 skladeb, celková stopáž: 44:02

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Ciment se zcela otevřeně hlásí k obskurnímu světu metalových tancovaček, ale zároveň je schopen jej pozorovat a ironicky komentovat.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více