Docuku: Kdybych já věděl…

Jednu z důležitých edičních linií brněnského vydavatelství Indies Happy Trails představují nahrávky „moravské world music“. Vedle Tomáše Kočka a jeho alba Cestou na jih, oceněného Andělem, a vedle Jitky Šuranské a jejího sólového debutu Nězachoď slunečko (což bude jistě jeden z adeptů na žánrovou cenu Anděl za letošní rok) do této kategorie patří i třetí deska skupiny Docuku z Valašského Meziříčí.

Mimochodem Jitka Šuranská s Docuku krátce – v období mezi druhým a třetím albem – hrála na housle. Ovšem její příchod a odchod není jedinou a možná ani nejdůležitější změnou, se kterou se kapela musela vyrovnat. Ze sestavy totiž odešly její dvě dlouholeté opory: houslista Lukáš Španihel (právě jej Jitka nakrátko nahradila) a Lucie Redlová, která se rozhodla pro sólovou dráhu. Současní Docuku jsou samí muži. To však neznamená, že by se z jejich hudby ženský prvek vytratil nadobro. Lidová hudba, z níž čerpají inspiraci a na kterou i svou autorskou tvorbou navazují, a především texty, které Docuku zpívají, si o vyváženou spolupráci mužského a ženského prvku přímo říkají. A tak na novém albu ve dvou písních hostuje další výrazný talent z Valašského Meziříčí, Markéta Irglová, která však své pěvecké party nahrávala na dalekém Islandu. Svými vokály do několika skladeb přispěla také Ida Kelarová, kterou si pánové do studia přizvali jako producentku. „Vycítila jsem, že bych muziku Docuku chtěla posunout jinam. Chci, aby aranže písní více vynikly a aby v nich vznikl prostor, který dýchá,“ líčila ještě před vydáním CD.

Album Kdybych já věděl… je s výjimkou dvou instrumentálních skladeb složeno ze zhudebněných lidových textů. Zajímavější než z kontextu vytržené jednotlivé písně je však dramaturgie alba jako celku. Že se v textech objevují archetypální témata jako láska, válka a smrt, je pochopitelné. Stojí však za to sledovat, jak se jednotlivé motivy vracejí, opakují, rozvíjejí. Ústředním tématem desky je komunikace mezi rodiči a dětmi, vyjádřená nejen úvodní miniaturou („Pán Bůh vám rodiči, pán Bůh vám zaplať…“) a závěrečnou bezejmennou skladbou Rodiči II., ale také písní Hi („Kázala mi mať…), Vězeň ska („Mamičko má milá, pomož mi z vězeňá…“) nebo několikerým „dialogem“ s již mrtvými rodiči (Chudoba: „Ach, rodiče milí, vy jste pochovaní, vy o tom nevíte, jaké mám súžení; Krchov: „Už jejich kostečky v hromadě ležijó“). Tento posmrtný rozhovor přechází v hrdinovo přání zemřít, ať už je motivem bída nebo tragická smrt milé (Chudoba: „A já dycky prosím Pána Boha svého, by mně dal místečko u Jana Svatého!“; Fojtáši: „Keď jste ju zabili, zabíjte nás oba, dajte nás pochovat, do jednoho hroba.“). Téma smrti se objevuje i v dalších písní alba (Nedobře, Posmrtná, Kdybych já věděl, Pod horú), ale přitom hudba Docuku nezní melancholicky, zasmušile ani morbidně. Melodie i rytmy jsou naprosto přirozeně skočné, jako by kapela chtěla připomenout, že smrt prostě k životu patří a že i ve zdánlivě veselé hudbě lze mezi řádky, mezi tóny odhalit špetku smutku.

Producentský přístup Idy Kelarové a jejího manžela Dezideria Duždy byl citlivý. Skupina neztratila nic ze svého charakteristického nasazení, stále zní více valašsky než romsky, spíše folkrockově než jazzově. Producentské zásahy cítím spíše v celkové propracovanosti alba, v zaměření na detail, na rozvíjení skladeb, na vyvážení hudební a pěvecké složky. Pokud jde o aranže, mají Docuku dokonale zvládnutou „dělbu práce“ mezi smyčcové nástroje a akordeon Romana Vavříka. Zkušený bubeník Karel Mikuš, bývalý člen skupiny Mňága a Žďorp, tentokrát písně ještě víc než na starších albech posouvá do netušených oblastí. Hudbě Docuku sluší stejně třídobý rytmus (Chudoba) jako svižné ska (Holubí s následující volnější Vězeň ska).

Na tom, že celek zní důvěryhodně, mají jistě velkou zásluhu i noví členové kapely. Čerstvou krev, okořeněnou zkušeností z cimbálových muzik a dalších folklorních souborů, do Docuku vnesli Daniel Pšenica (viola), Kristián Lambert (housle) a Pavel Hanuštiak (kontrabas), kteří doplnili zbylé původní členy, Jiřího Buksu (kytara, mandolína, zpěv) a už zmíněné Romana Vavříka (akordeon) a Karla Mikuše (bicí). Přitom kapela nezní jako slepenec starého a nového, na albu nerozlišíme žádnou hru tři na tři. Vše drží pohromadě, přičemž opakujícím se motivem není pouze zmíněný rytmus ska, ale například i některé melodické segmenty. Ty, spolu s texty, vytvářejí z alba jeden souvislý, i když nelineární, příběh. Album Kdybych já věděl… je kompaktní, ve výběru lidových textů jde až na dřeň a kombinací folklorních prvků s moderním hudebním výrazivem je uvěřitelné.

Docuku: Kdybych já věděl…, vydalo Indies Happy Trails, 16 skladeb, celková stopáž: 44:02

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Ciment se zcela otevřeně hlásí k obskurnímu světu metalových tancovaček, ale zároveň je schopen jej pozorovat a ironicky komentovat.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více