IAN: Voyage. Někdo to rád jednoduché

IAN: Voyage. Někdo to rád jednoduché

„Máme to rádi jednoduše. Oprostili jsme se od žánrů, stylů a škatulek,“ zní prý motto brněnského akustického dua IAN. S oběma částmi výroku by se dalo polemizovat. Přesto – nebo možná právě proto – je IAN jedním z nejvýraznějších objevů poslední doby nejen na brněnské scéně. Album Voyage, které vyšlo pouhý rok po vzniku projektu, má daleko k provinčnosti většiny českých kapel, které zpívají anglicky. Recept je jednoduchý: Nedělat to až tak úplně jednoduše. A od žánrů a škatulek se oprostit jen tak naoko.

Duo IAN tvoří kytarista Ian a violoncellista Jan. Jan Kaňka má zkušenosti z ostravské skupiny Hyperion, jedné z těch mnoha kapel, ve kterých (v tomto případě tři) violoncella hrají rockové a metalové skladby. Jan Řeřucha, zde ovšem vystupující pod přezdívkou Ian Yvese, je bývalým členem brněnské akustické kapely Model Bazaar. Ta hrála ve složení dvě kytary, violoncello, basa a bicí a náladou svých alternativně-akusticky-rockových písní měla k současnému projektu IAN relativně blízko. Stačilo zjednodušit – ano, zde to slovo platí – sestavu. Ovšem aby to nebylo tak úplně jednoduché (!), Ian s Janem museli prořídnutí instrumentáře nahradit zhuštěním něčeho jiného, aby jejich duo neznělo unyle a „česky folkově“. Proti folku na český způsob přitom autor recenze vůbec nic nemá (naopak, má jej velmi rád), ale spojuje si jej téměř výhradně s českými texty. Angličtině sluší jiná muzika.

IAN však komplexem české (nebo moravské) kapely netrpí. Dobrou polovinu úspěchu má přitom na svědomí Ianův suverénní zpěv, změny barvy hlasu v průběhu písní, nečekané intervaly a skoky do falsetové polohy, tedy cosi, co patří k ostrovnímu alternativnímu rocku stejně jako k nejnovějšímu proudu amerického folku. Pokud jde o dělbu rolí mezi nástroji, nabízí se pochopitelně jednoduchý model, kdy kytara hraje doprovod a cello se s hlasem střídá v sólech. V tradičněji postavených písních (například předposlední Friends téměř v duchu Simona & Garfunkela) IAN tento model využívá. Častěji se však cello přidá ke kytaře, aby společně vytvořily energickou rychlou smršť, k níž prakticky není třeba nic přidávat (i tleskání v It’s Time je téměř nadbytečné). Výsledkem je plný a naléhavý zvuk, který ve spojení s Ianovým zpěvem zní velmi – důvěryhodně. Právě tím se IAN odlišuje od většiny akusticky alternativních těles, které se zaměřují spíše na meditativnější polohu. Přestože se ve dvou lidech nedá vymyslet mnoho stylových variací, stojí za pozornost všimnout si v písní dua IAN drobných detailů – zdůrazněné basové linky v Revolution, výrazné melodie ve From Venus To Mars, práce s rytmem v It’s Time nebo barvy hlasu v Pictures II.

Jak už to u českých skupin zpívajících anglicky bývá, hudba, aranže a celkový zvuk dua IAN oslovují více než jejich texty. I do nich však má cenu se ponořit. Třebaže se autor recenze domnívá, že by české kapely měly zpívat především česky, případně volit originální jazykové strategie (viz Dva nebo Čankišou), ve verších Iana Yvese jej leccos potěšilo a zaujalo. Například na první poslech trochu nelogicky (zdánlivě jen kvůli rýmu?) použité slovo „wall“ v písni Friends může právě s ohledem na název skladby evokovat Facebook a komunikaci kapely s fanoušky. Neskloňování zájmena She ve stejnojmenné písni(„listen to She“) dodává textu nové významy – She jako „ona“ a She jako název písně, zvlášť když se v této úvodní skladbě (trochu nelogicky v první sloce označené jako „another song“) dvojice pěkně představí („Hello our names are Jan and Ian Yvese“). A do třetice – v generační písni Mom ’N’ Dad se objevuje „mojo“, tajemný talisman všech starých bluesmanů, o jehož významu i obsahu by se daly psát přinejmenším diplomové práce. Je mojo v Yvesově textu pouhou pózou, nebo odkazem ke kořenům anglosaské hudby? Není verš „Is that old story as right for today?“ podvědomým odkazem na minulé, snáz pojmenované hudební styly?

Ano, vůbec to s duem IAN není jednoduché. Tak jako se oni dva na scéně neobjevili zčistajasna, ale až po zkušenostech ze svých předchozích projektů, najdeme i v jejich hudbě odkazy na to, co existovalo před nimi, a na to, co hýbe světem akustické hudby dnes. Je jedno, zda tomu budeme říkat folk, akustická alternativa nebo ohlasy blues. Je pravda, že hudbu dua IAN nelze jednoduše zařadit do jedné škatulky. Ale neplatí, že by se od žánrů zcela oprostili. Naopak, jejich hudba je zajímavá právě tím, jak pevně je zakořeněná v tradici. Tak pevně, že se může originálním způsobem ohýbat, aniž by se zlomila. Výsledek zní možná jednoduše, ale ve skutečnosti vyžaduje nemalé zkušenosti a schopnosti se k něčemu takovému dopracovat.

IAN: Voyage, vydavatel: Championship Music 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 38:57

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kapela se pohybuje mezi folkem, rockem a popem. Přitom nestřídá styly píseň od písně, ale naprosto přirozeně proplouvá z jednoho do druhého během každé jednotlivé skladby.  více

Každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí.  více

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. Ta zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více