IAN: Voyage. Někdo to rád jednoduché

IAN: Voyage. Někdo to rád jednoduché

„Máme to rádi jednoduše. Oprostili jsme se od žánrů, stylů a škatulek,“ zní prý motto brněnského akustického dua IAN. S oběma částmi výroku by se dalo polemizovat. Přesto – nebo možná právě proto – je IAN jedním z nejvýraznějších objevů poslední doby nejen na brněnské scéně. Album Voyage, které vyšlo pouhý rok po vzniku projektu, má daleko k provinčnosti většiny českých kapel, které zpívají anglicky. Recept je jednoduchý: Nedělat to až tak úplně jednoduše. A od žánrů a škatulek se oprostit jen tak naoko.

Duo IAN tvoří kytarista Ian a violoncellista Jan. Jan Kaňka má zkušenosti z ostravské skupiny Hyperion, jedné z těch mnoha kapel, ve kterých (v tomto případě tři) violoncella hrají rockové a metalové skladby. Jan Řeřucha, zde ovšem vystupující pod přezdívkou Ian Yvese, je bývalým členem brněnské akustické kapely Model Bazaar. Ta hrála ve složení dvě kytary, violoncello, basa a bicí a náladou svých alternativně-akusticky-rockových písní měla k současnému projektu IAN relativně blízko. Stačilo zjednodušit – ano, zde to slovo platí – sestavu. Ovšem aby to nebylo tak úplně jednoduché (!), Ian s Janem museli prořídnutí instrumentáře nahradit zhuštěním něčeho jiného, aby jejich duo neznělo unyle a „česky folkově“. Proti folku na český způsob přitom autor recenze vůbec nic nemá (naopak, má jej velmi rád), ale spojuje si jej téměř výhradně s českými texty. Angličtině sluší jiná muzika.

IAN však komplexem české (nebo moravské) kapely netrpí. Dobrou polovinu úspěchu má přitom na svědomí Ianův suverénní zpěv, změny barvy hlasu v průběhu písní, nečekané intervaly a skoky do falsetové polohy, tedy cosi, co patří k ostrovnímu alternativnímu rocku stejně jako k nejnovějšímu proudu amerického folku. Pokud jde o dělbu rolí mezi nástroji, nabízí se pochopitelně jednoduchý model, kdy kytara hraje doprovod a cello se s hlasem střídá v sólech. V tradičněji postavených písních (například předposlední Friends téměř v duchu Simona & Garfunkela) IAN tento model využívá. Častěji se však cello přidá ke kytaře, aby společně vytvořily energickou rychlou smršť, k níž prakticky není třeba nic přidávat (i tleskání v It’s Time je téměř nadbytečné). Výsledkem je plný a naléhavý zvuk, který ve spojení s Ianovým zpěvem zní velmi – důvěryhodně. Právě tím se IAN odlišuje od většiny akusticky alternativních těles, které se zaměřují spíše na meditativnější polohu. Přestože se ve dvou lidech nedá vymyslet mnoho stylových variací, stojí za pozornost všimnout si v písní dua IAN drobných detailů – zdůrazněné basové linky v Revolution, výrazné melodie ve From Venus To Mars, práce s rytmem v It’s Time nebo barvy hlasu v Pictures II.

Jak už to u českých skupin zpívajících anglicky bývá, hudba, aranže a celkový zvuk dua IAN oslovují více než jejich texty. I do nich však má cenu se ponořit. Třebaže se autor recenze domnívá, že by české kapely měly zpívat především česky, případně volit originální jazykové strategie (viz Dva nebo Čankišou), ve verších Iana Yvese jej leccos potěšilo a zaujalo. Například na první poslech trochu nelogicky (zdánlivě jen kvůli rýmu?) použité slovo „wall“ v písni Friends může právě s ohledem na název skladby evokovat Facebook a komunikaci kapely s fanoušky. Neskloňování zájmena She ve stejnojmenné písni(„listen to She“) dodává textu nové významy – She jako „ona“ a She jako název písně, zvlášť když se v této úvodní skladbě (trochu nelogicky v první sloce označené jako „another song“) dvojice pěkně představí („Hello our names are Jan and Ian Yvese“). A do třetice – v generační písni Mom ’N’ Dad se objevuje „mojo“, tajemný talisman všech starých bluesmanů, o jehož významu i obsahu by se daly psát přinejmenším diplomové práce. Je mojo v Yvesově textu pouhou pózou, nebo odkazem ke kořenům anglosaské hudby? Není verš „Is that old story as right for today?“ podvědomým odkazem na minulé, snáz pojmenované hudební styly?

Ano, vůbec to s duem IAN není jednoduché. Tak jako se oni dva na scéně neobjevili zčistajasna, ale až po zkušenostech ze svých předchozích projektů, najdeme i v jejich hudbě odkazy na to, co existovalo před nimi, a na to, co hýbe světem akustické hudby dnes. Je jedno, zda tomu budeme říkat folk, akustická alternativa nebo ohlasy blues. Je pravda, že hudbu dua IAN nelze jednoduše zařadit do jedné škatulky. Ale neplatí, že by se od žánrů zcela oprostili. Naopak, jejich hudba je zajímavá právě tím, jak pevně je zakořeněná v tradici. Tak pevně, že se může originálním způsobem ohýbat, aniž by se zlomila. Výsledek zní možná jednoduše, ale ve skutečnosti vyžaduje nemalé zkušenosti a schopnosti se k něčemu takovému dopracovat.

IAN: Voyage, vydavatel: Championship Music 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 38:57

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Kapela se pohybuje mezi folkem, rockem a popem. Přitom nestřídá styly píseň od písně, ale naprosto přirozeně proplouvá z jednoho do druhého během každé jednotlivé skladby.  více

Každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí.  více

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. Ta zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více