Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

24. březen 2013, 13:29

Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

Včerejší premiéra Prodané nevěsty v Divadle na Orlí nebyla šťastná. Říkám to s vědomím toho, že se jednalo o studentské představení, které si zaslouží velkou dávku tolerance. Zásadní otázkou tady není, proč se Prodaná nepovedla, ale kdo vlastně nutí studenty do interpretace náročného díla, které ani nemohou zvládnout. Nepomohla jim ani značně zkrácená verze s mluvenými dialogy, která se odkazuje k první verzi opery. Na inscenaci by se dalo vyučovat snad všechno, co se v opeře nemá dít.

Abych začal u toho lepšího, líbil se mi pokus o důslednost výtvarné stylizace. Vašek vyděšený přehnaným prožíváním četby Maryši byl sice trošku přitažený za vlasy, ale vtip to byl sám o sobě dobrý. Esmeralda, která přijde s evidentním dvojsmyslem sdělit na náves, že „medvěd se utrh“ a potom si vydupe Vaška jako legálního partnera, také nebyla marná. Škoda, že se těmito opravdu komiksovými zkratkami a efekty nepodařilo prostoupit celou inscenaci. Orchestr, sbor i sólisté se hned v úvodu nehezky rytmicky rozjeli, ale dirigent Gabriel Rovňák to pohotově zvládl, dokázal všechny v rámci možností srovnat a pokračovat dál. Lenka Ďuricová se nesesypala, když se z publika směrem k ní ozvalo „fuj!“.

Věcí, které se mi nelíbily, bylo bohužel mnohem víc a moje výhrady jsou především systémové. Popíšu je v několika bodech s příklady.

Dramaturgická nevhodnost
Zařazením Prodané nevěsty JAMU zbytečně kopíruje program ND Brno, které operu hraje v úspěšné inscenaci Ondřeje Havelky. Inscenace Davida Kříže navíc nenabízí žádný výrazně alternativní pohled. Mladí pěvci s výjimkou Davida Szendiucha (Kecal) na svoje role nestačili, strašlivě kulhal i orchestr. Já vím, že všichni dělali, co mohli, ale bylo na ně toho zpívání a hraní až příliš mnoho najednou. Připomínám velmi důrazně, že to je především zásluha těch, kdo na ně takové břemeno naložili. Romantické opery by se měly ze studentského repertoáru úplně vyškrtnout.

Staré zlozvyky
Způsob inscenace udržuje zlozvyky, které by z našich operních scén měly pokud možno zmizet. Mám na mysli především vytváření dramaturgického plánu, který se potom provede s lidmi, kteří jsou zrovna k dispozici, a paralelní zkoušení v několika obsazeních (během čtyř představení absolvují mimo jiné tři Mařenky a dva Jeníci).

Zdůrazňování originality vlastního řešení
Režisér David Kříž v programu označil své pojetí za „jedinečné“. V ND Brno se ale v současné době hraje v komiksové stylizaci Netopýr, navíc v pražském Národním divadle se kdysi hrála Prodaná nevěsta ve výpravě Josefa Lady, který měl ke komiksu hodně blízko (zkuste si to představit podle filmu Hrátky s čertem). Použití komiksových bublin nad sborem při prodeji Mařenky navíc připomnělo nedávnou výstavu Signály z neznáma v Domě umění věnovanou historii českého komiksu (26. 9. 2012 – 13. 1. 2013).

Samoúčelné posuny
Proč bychom se netěšili se zpívá jako doprovod ke svatbě, kterou dojednal Kecal. To je dobré uvedení do děje a charakterizuje to ve vtipné zkratce Kecalovu úlohu i jeho vztahy s místními. Proč se to ale děje přímo v kostele, kam se takový sbor absolutně nehodí? Svatba klidně mohla vycházet z kostela ven na náves a všechno by bylo v pořádku. Navíc by to byla příležitost sbor aspoň trochu rozhýbat a ušetřila by se aspoň jedna hlučná přestavba jeviště.

Nedotaženost režijní koncepce
Komiksová stylizace byla svěží a přitažlivá, nepovedlo se ji ale dotáhnout inscenačně. Dění na jevišti bylo toporné a komiksovou rychlostí a zkratkou se inspirovalo jen málokdy. Líbily se mi chvíle, kdy komiksové okénko promítané na oponu plynule přešlo do dění na scéně.

Nedbalost v detailech
Kecal při psaní smlouvy a později i Principál používají husí brk, komedianti přijíždějí s koňskými potahy, zatímco mluvené dialogy obsahují současné hovorové výrazy, i kostýmy ukazují spíš k dnešku. S jazykem se vůbec pracuje necitlivě, libreto v mluvených částech není ani citované, ani přepracované, jen podivně zkomolené.

Před dvěma lety jsem strhal studentského Oněgina v Barce v Zápisníku zmizelého a potom ještě jednou v Opus musicum. Od Miloše Schnierera jsem se v odpovědi dozvěděl, že jsem poškodil dobré jméno JAMU. Byla to lež, operní část naší hudební univerzity si takovými inscenacemi své jméno poškozuje sama. A svým studentům prokazuje medvědí službu.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, libreto Karel Sabina. Hudební nastudování: odb. as. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, Klára Roztočilová, Jana Moravcová, dirigent: Gabriel Rovňák, režie: David Kříž, scéna a kostýmy: Anastasija Chaplenko. Mařenka: Lenka Ďuricová, Jeník: Lukáš Hacek, Vašek (tenor): Marek Belko, Kecal: David Szendiuch, Ludmila: Karolína Žmolíková, Krušina: Jan Faltýnek, Háta: Jana Plachetková, Mícha: Jiří Miroslav Procházka, Esmeralda: Zdislava Bočková, Principál: Vít Habernal, Indián: Tadeáś Horehleď. Hrál Janáčkův akademický orchestr. 23. 3. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Hodnocení autora: 25 %

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Vondřejcová

    8. březen 2014, 22:19
    Dobrý den je mi 11 let a codím k této výjmečné ženě na solový zpěv a je to podle mě ta nejlepší učitelka zpěvu, kterou znám... A tak si myslím, že si takovéto hodnocení nezaslouží... Jinak moc děkuji Tereza Vondřejcová
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:48
    A jeste jedna vec.. Toto predsatveni uvidi 600divaku. Z toho minimum nezaujate verejnosti - na premiere byla vetsina profesoru, zamestnancu JAMU, doplenno o rodice a kamarady ucinkujicich, to stejne plati o dalsich reperizach. Cim tedy tatoinscenace prispeje do kulturniho zivota Brna? Opravdu je to jen vystup hudebne-dramaticke laboratore de facto..
    • Jolana Němcová Zouharová

      3. duben 2013, 23:27
      Plně souhlasím, co zde paní J. Koláčná napsala!!! A je opravdu VELKÁ škoda, že byl dán "život" tomuto svižnému, zábavnému, zajímavému nastudování "Prodanky" jen 4x. Vzhledem k malé kapacitě divadelního sálu (cca 150 míst) nemohli další zájemci tuto vtipnou a zdařilou koncepci Smetanovy komické opery v režii Davida Kříže vidět. A tím, že ji hráli, zpívali mladí a velmi nadějní umělci, byť ještě studenti HF JAMU, by jistě zaujala mládež školou (nejen) povinnou; vždyť jak se zmínil rektor JAMU prof.Ivo Medek, kdo by chtěl vidět "starou, vousatou" Mařenku?!?! Byla jsem jak na premiéře, tak potom na derniéře - a hlavně právě Mařenka Lenky Ďuricové a Aleny Nevimové podaly úžasný pěvecký výkon stejně jako Vašek Marka Belko a skvělý Kecal Davida Szendiucha. A přesně tak, kde se to ti studenti mají všechno naučit a kde mají možnost se pak "ukázat" a získat tak nějakou praxi do budoucího poslání ?!?! Odcházela jsem z představení (tak jako další známí)výborně naladěná (určitě to bylo i tím nápadem s realizovaným komiksem Jakuba Kříže a klidně bych snesla ještě aspoň v jednom místě ty zavěšené "bubliny" s výkřiky :-) a pokud by se podařilo tuto inscenaci zařadit do programu Divadla na Orlí = Hudebně-dramatické laboratoři ještě aspoň dvakrát, určitě ji se svými gymnaziálními studenty navštívíme!
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:39
    Take jsem byla na premiere a zadne FUJ z jeviste jsem neslysela, hlucne prestavby take ne.. To prisuzuji nedokonale akusticke stavbe noveho divadla Na Orlí, ktere absolutne vsem studujicim nepomaha, ale naopak skodi (od prehlusujiciho orchestru po absenci vizualniho kontaktu s dirigientem, pres nedostatek mista, nevhodne resenym technickym zazemim atd. atd.). Sama jsem se ruznych opernich projektu produkcne Komorni opery zucastnila a musim rici, ze obecne proti velkym operam nejsem. Pokud ale k nim nebudeme prave takto pristupovat, pokud je budeme brat jako studentske predstaveni, kde maji mladi umelci, manazeri sanci ohmatat si to, co se v praxi bude dit cely jejichprofesni zivot milionkrat - kde maji moznost ohmatat si prave tyto zname tituly. Proc by mela Komorni opera reagovat na kulturni deni v Brne? Pro by se tato inscenace mela srovnavat s denim v Narodnim divadle? Proc srovnavat zacinajici umelce a studentskou scenu s profesionalnim divadlem a jiz praxi ozkousenymi umelci? PROC?? Stavite je pod tlak, ktery je zbytecny a ktery prave panuje a skodi samotne JAMU uvnitr.. Jakoby se ocekavalo, ze mladi studenti prinesou nejaky zazrak v umeleckem proudu Česke republiky a celem svete. Vzdycky mne to rozcilovalo a stale rozciluje. Mlady matematik se splest muze, mlady sochar dela chyby, ale mlady houslista musi hrat perfektne operu, kterou hraje poprve v zivote verejne? A k tomu nema tolik zkusenosti z provozu aby ustal kazdou situaci behem predstaveni nastalou? Proc se orchestr obcas nemuze rozjet, prave proto, ze to neni zabehle teleso, nema operne lety zkuseneho dirigenta a hrace, kteri casto hraji velke operni dilo poprve, podruhe v zivote? Proc se nemuzou reziser, kostymni vytvarnice ucit na svych prvnich velkych inscenacich? Jiz maji za sebou mensi, ted prikrocili k vetsim..Prirozeny vyvoj, nezda se Vam? Navic podminky, za kterych musi studenti operu nastudovavat jsou casto velice obtizne (3 obsazeni celkem na 4 zkousky s orchestrem, pokud mam dobre informace atd.) Proc radeji nenapsat - svezi rezijni pristup (kolik takovych Prodanek jste videl?), slusne a slibne se rozvijejici operni pevci (kdo tam natolik vybouchl, aby se to muselo vypipat?), prijemne doprovazejici orchestr, spatne akusticke podminky, svezi multimedialni prvky scenickeho charakteru..? Nerikam nekriticky prijimat, ale nenastavovat nesplnitelna meritka!! P.S.:Navic ND Brno Havelkovu Prodanku hraje minimalne, pristi repriza je v cervnu tusim..
  • Libor Krejčík

    27. březen 2013, 11:29
    Měl jsem tu čest se, co by přestárlý sborista, zúčastnit obou zmiňovaných projektů (Oněgin + Prodanka) a mám jeden nápad. Nechme pana Borise být a nevšímejme si ho, protože jeho názory stejně nejsou směroplatný, jak říkala Máňa. On se umlátí historicky sám. Já si jenom ty dva roky zpátky z Oněgina a i teď z Prodanky vybavuju tu fantastickou atmosféru, která kolem těch projektů vznikla a taky to, jak všichni študáci k tomu přistupovali s pokorou a nehráli si na žádné hvězdy. to je to, co mě nejvíc potěšilo a nějaké rozsáhlé analýzy jsou mi celkem jedno. Krásný den přeju.
  • Petr Janda

    26. březen 2013, 14:16
    Obeznámen se zdrcující kritikou pana Klepala jsem včera šel s chvějícím srdcem na druhou premiéru Prodané nevěsty. Už brzy po začátku jsem poznal, že pan Klepal musel mít za sebou hodně těžký den, když dokázal napsat něco tak dehonestujícího o něčem tak svěžím, vtipném a krásném. Celý večer jsem se velice bavil, občas mě mrazilo, občas mě i hrkly slzy do očí, zvláště při dechberoucích Mařenčiných áriích, které skvěle zpívala i hrála Alena Nevimová. Kromě vtipnného komixu, který hladce překlenul chybějící scény, mě potěšila i velice dobrá akustika, která umožňovala srozumitelnost zpěvu i přijemně plný zvuk sborového forte. Překvapivě dobrý byl i zvuk orchestru hrající díky poněkud stísněným podmínkám Divadla na Orlí jen v minimálním obsazení. Pár nedokonalostí by se samozřejmě při včerejším provedení našlo, ale byly bohatě vyváženy celkovou velmi pozitivní a svěží energií maldých umělců, kteří do toho šli naplno. Závěrečný dlouhotrvající aplaus potvrdil, že jsem s tímto názorem nebyl osamocen. Za mě hodnocení 90%
  • Tomáš Studený

    24. březen 2013, 15:56
    Já bych to tak negeneralizoval, domnívám se, že i tento typ oper má v dramaturgii Komorní opery své místo. Je potřeba se konfrontovat se skutečností, úkolem je připravit studenty do praxe. Fakt, že to v mnoha ohledech ještě skřípe k takové konfrontaci také patří - bohužel. V minulosti zde byly inscenace, které navzdory náročnosti obstály velmi dobře, jiné hůře, proto ale nevidím úplně důvod o podobných titulech pochybovat a priori.


Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více