Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

24. březen 2013, 13:29

Jak udělat z Prodané nevěsty dramaturgickou chybu

Včerejší premiéra Prodané nevěsty v Divadle na Orlí nebyla šťastná. Říkám to s vědomím toho, že se jednalo o studentské představení, které si zaslouží velkou dávku tolerance. Zásadní otázkou tady není, proč se Prodaná nepovedla, ale kdo vlastně nutí studenty do interpretace náročného díla, které ani nemohou zvládnout. Nepomohla jim ani značně zkrácená verze s mluvenými dialogy, která se odkazuje k první verzi opery. Na inscenaci by se dalo vyučovat snad všechno, co se v opeře nemá dít.

Abych začal u toho lepšího, líbil se mi pokus o důslednost výtvarné stylizace. Vašek vyděšený přehnaným prožíváním četby Maryši byl sice trošku přitažený za vlasy, ale vtip to byl sám o sobě dobrý. Esmeralda, která přijde s evidentním dvojsmyslem sdělit na náves, že „medvěd se utrh“ a potom si vydupe Vaška jako legálního partnera, také nebyla marná. Škoda, že se těmito opravdu komiksovými zkratkami a efekty nepodařilo prostoupit celou inscenaci. Orchestr, sbor i sólisté se hned v úvodu nehezky rytmicky rozjeli, ale dirigent Gabriel Rovňák to pohotově zvládl, dokázal všechny v rámci možností srovnat a pokračovat dál. Lenka Ďuricová se nesesypala, když se z publika směrem k ní ozvalo „fuj!“.

Věcí, které se mi nelíbily, bylo bohužel mnohem víc a moje výhrady jsou především systémové. Popíšu je v několika bodech s příklady.

Dramaturgická nevhodnost
Zařazením Prodané nevěsty JAMU zbytečně kopíruje program ND Brno, které operu hraje v úspěšné inscenaci Ondřeje Havelky. Inscenace Davida Kříže navíc nenabízí žádný výrazně alternativní pohled. Mladí pěvci s výjimkou Davida Szendiucha (Kecal) na svoje role nestačili, strašlivě kulhal i orchestr. Já vím, že všichni dělali, co mohli, ale bylo na ně toho zpívání a hraní až příliš mnoho najednou. Připomínám velmi důrazně, že to je především zásluha těch, kdo na ně takové břemeno naložili. Romantické opery by se měly ze studentského repertoáru úplně vyškrtnout.

Staré zlozvyky
Způsob inscenace udržuje zlozvyky, které by z našich operních scén měly pokud možno zmizet. Mám na mysli především vytváření dramaturgického plánu, který se potom provede s lidmi, kteří jsou zrovna k dispozici, a paralelní zkoušení v několika obsazeních (během čtyř představení absolvují mimo jiné tři Mařenky a dva Jeníci).

Zdůrazňování originality vlastního řešení
Režisér David Kříž v programu označil své pojetí za „jedinečné“. V ND Brno se ale v současné době hraje v komiksové stylizaci Netopýr, navíc v pražském Národním divadle se kdysi hrála Prodaná nevěsta ve výpravě Josefa Lady, který měl ke komiksu hodně blízko (zkuste si to představit podle filmu Hrátky s čertem). Použití komiksových bublin nad sborem při prodeji Mařenky navíc připomnělo nedávnou výstavu Signály z neznáma v Domě umění věnovanou historii českého komiksu (26. 9. 2012 – 13. 1. 2013).

Samoúčelné posuny
Proč bychom se netěšili se zpívá jako doprovod ke svatbě, kterou dojednal Kecal. To je dobré uvedení do děje a charakterizuje to ve vtipné zkratce Kecalovu úlohu i jeho vztahy s místními. Proč se to ale děje přímo v kostele, kam se takový sbor absolutně nehodí? Svatba klidně mohla vycházet z kostela ven na náves a všechno by bylo v pořádku. Navíc by to byla příležitost sbor aspoň trochu rozhýbat a ušetřila by se aspoň jedna hlučná přestavba jeviště.

Nedotaženost režijní koncepce
Komiksová stylizace byla svěží a přitažlivá, nepovedlo se ji ale dotáhnout inscenačně. Dění na jevišti bylo toporné a komiksovou rychlostí a zkratkou se inspirovalo jen málokdy. Líbily se mi chvíle, kdy komiksové okénko promítané na oponu plynule přešlo do dění na scéně.

Nedbalost v detailech
Kecal při psaní smlouvy a později i Principál používají husí brk, komedianti přijíždějí s koňskými potahy, zatímco mluvené dialogy obsahují současné hovorové výrazy, i kostýmy ukazují spíš k dnešku. S jazykem se vůbec pracuje necitlivě, libreto v mluvených částech není ani citované, ani přepracované, jen podivně zkomolené.

Před dvěma lety jsem strhal studentského Oněgina v Barce v Zápisníku zmizelého a potom ještě jednou v Opus musicum. Od Miloše Schnierera jsem se v odpovědi dozvěděl, že jsem poškodil dobré jméno JAMU. Byla to lež, operní část naší hudební univerzity si takovými inscenacemi své jméno poškozuje sama. A svým studentům prokazuje medvědí službu.

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta, libreto Karel Sabina. Hudební nastudování: odb. as. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, Jiří Najvar, Klára Roztočilová, Jana Moravcová, dirigent: Gabriel Rovňák, režie: David Kříž, scéna a kostýmy: Anastasija Chaplenko. Mařenka: Lenka Ďuricová, Jeník: Lukáš Hacek, Vašek (tenor): Marek Belko, Kecal: David Szendiuch, Ludmila: Karolína Žmolíková, Krušina: Jan Faltýnek, Háta: Jana Plachetková, Mícha: Jiří Miroslav Procházka, Esmeralda: Zdislava Bočková, Principál: Vít Habernal, Indián: Tadeáś Horehleď. Hrál Janáčkův akademický orchestr. 23. 3. 2013, Divadlo na Orlí, Brno.

Hodnocení autora: 25 %

Komentáře

Reagovat
  • Tereza Vondřejcová

    8. březen 2014, 22:19
    Dobrý den je mi 11 let a codím k této výjmečné ženě na solový zpěv a je to podle mě ta nejlepší učitelka zpěvu, kterou znám... A tak si myslím, že si takovéto hodnocení nezaslouží... Jinak moc děkuji Tereza Vondřejcová
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:48
    A jeste jedna vec.. Toto predsatveni uvidi 600divaku. Z toho minimum nezaujate verejnosti - na premiere byla vetsina profesoru, zamestnancu JAMU, doplenno o rodice a kamarady ucinkujicich, to stejne plati o dalsich reperizach. Cim tedy tatoinscenace prispeje do kulturniho zivota Brna? Opravdu je to jen vystup hudebne-dramaticke laboratore de facto..
    • Jolana Němcová Zouharová

      3. duben 2013, 23:27
      Plně souhlasím, co zde paní J. Koláčná napsala!!! A je opravdu VELKÁ škoda, že byl dán "život" tomuto svižnému, zábavnému, zajímavému nastudování "Prodanky" jen 4x. Vzhledem k malé kapacitě divadelního sálu (cca 150 míst) nemohli další zájemci tuto vtipnou a zdařilou koncepci Smetanovy komické opery v režii Davida Kříže vidět. A tím, že ji hráli, zpívali mladí a velmi nadějní umělci, byť ještě studenti HF JAMU, by jistě zaujala mládež školou (nejen) povinnou; vždyť jak se zmínil rektor JAMU prof.Ivo Medek, kdo by chtěl vidět "starou, vousatou" Mařenku?!?! Byla jsem jak na premiéře, tak potom na derniéře - a hlavně právě Mařenka Lenky Ďuricové a Aleny Nevimové podaly úžasný pěvecký výkon stejně jako Vašek Marka Belko a skvělý Kecal Davida Szendiucha. A přesně tak, kde se to ti studenti mají všechno naučit a kde mají možnost se pak "ukázat" a získat tak nějakou praxi do budoucího poslání ?!?! Odcházela jsem z představení (tak jako další známí)výborně naladěná (určitě to bylo i tím nápadem s realizovaným komiksem Jakuba Kříže a klidně bych snesla ještě aspoň v jednom místě ty zavěšené "bubliny" s výkřiky :-) a pokud by se podařilo tuto inscenaci zařadit do programu Divadla na Orlí = Hudebně-dramatické laboratoři ještě aspoň dvakrát, určitě ji se svými gymnaziálními studenty navštívíme!
  • Jitka Kolacna

    27. březen 2013, 21:39
    Take jsem byla na premiere a zadne FUJ z jeviste jsem neslysela, hlucne prestavby take ne.. To prisuzuji nedokonale akusticke stavbe noveho divadla Na Orlí, ktere absolutne vsem studujicim nepomaha, ale naopak skodi (od prehlusujiciho orchestru po absenci vizualniho kontaktu s dirigientem, pres nedostatek mista, nevhodne resenym technickym zazemim atd. atd.). Sama jsem se ruznych opernich projektu produkcne Komorni opery zucastnila a musim rici, ze obecne proti velkym operam nejsem. Pokud ale k nim nebudeme prave takto pristupovat, pokud je budeme brat jako studentske predstaveni, kde maji mladi umelci, manazeri sanci ohmatat si to, co se v praxi bude dit cely jejichprofesni zivot milionkrat - kde maji moznost ohmatat si prave tyto zname tituly. Proc by mela Komorni opera reagovat na kulturni deni v Brne? Pro by se tato inscenace mela srovnavat s denim v Narodnim divadle? Proc srovnavat zacinajici umelce a studentskou scenu s profesionalnim divadlem a jiz praxi ozkousenymi umelci? PROC?? Stavite je pod tlak, ktery je zbytecny a ktery prave panuje a skodi samotne JAMU uvnitr.. Jakoby se ocekavalo, ze mladi studenti prinesou nejaky zazrak v umeleckem proudu Česke republiky a celem svete. Vzdycky mne to rozcilovalo a stale rozciluje. Mlady matematik se splest muze, mlady sochar dela chyby, ale mlady houslista musi hrat perfektne operu, kterou hraje poprve v zivote verejne? A k tomu nema tolik zkusenosti z provozu aby ustal kazdou situaci behem predstaveni nastalou? Proc se orchestr obcas nemuze rozjet, prave proto, ze to neni zabehle teleso, nema operne lety zkuseneho dirigenta a hrace, kteri casto hraji velke operni dilo poprve, podruhe v zivote? Proc se nemuzou reziser, kostymni vytvarnice ucit na svych prvnich velkych inscenacich? Jiz maji za sebou mensi, ted prikrocili k vetsim..Prirozeny vyvoj, nezda se Vam? Navic podminky, za kterych musi studenti operu nastudovavat jsou casto velice obtizne (3 obsazeni celkem na 4 zkousky s orchestrem, pokud mam dobre informace atd.) Proc radeji nenapsat - svezi rezijni pristup (kolik takovych Prodanek jste videl?), slusne a slibne se rozvijejici operni pevci (kdo tam natolik vybouchl, aby se to muselo vypipat?), prijemne doprovazejici orchestr, spatne akusticke podminky, svezi multimedialni prvky scenickeho charakteru..? Nerikam nekriticky prijimat, ale nenastavovat nesplnitelna meritka!! P.S.:Navic ND Brno Havelkovu Prodanku hraje minimalne, pristi repriza je v cervnu tusim..
  • Libor Krejčík

    27. březen 2013, 11:29
    Měl jsem tu čest se, co by přestárlý sborista, zúčastnit obou zmiňovaných projektů (Oněgin + Prodanka) a mám jeden nápad. Nechme pana Borise být a nevšímejme si ho, protože jeho názory stejně nejsou směroplatný, jak říkala Máňa. On se umlátí historicky sám. Já si jenom ty dva roky zpátky z Oněgina a i teď z Prodanky vybavuju tu fantastickou atmosféru, která kolem těch projektů vznikla a taky to, jak všichni študáci k tomu přistupovali s pokorou a nehráli si na žádné hvězdy. to je to, co mě nejvíc potěšilo a nějaké rozsáhlé analýzy jsou mi celkem jedno. Krásný den přeju.
  • Petr Janda

    26. březen 2013, 14:16
    Obeznámen se zdrcující kritikou pana Klepala jsem včera šel s chvějícím srdcem na druhou premiéru Prodané nevěsty. Už brzy po začátku jsem poznal, že pan Klepal musel mít za sebou hodně těžký den, když dokázal napsat něco tak dehonestujícího o něčem tak svěžím, vtipném a krásném. Celý večer jsem se velice bavil, občas mě mrazilo, občas mě i hrkly slzy do očí, zvláště při dechberoucích Mařenčiných áriích, které skvěle zpívala i hrála Alena Nevimová. Kromě vtipnného komixu, který hladce překlenul chybějící scény, mě potěšila i velice dobrá akustika, která umožňovala srozumitelnost zpěvu i přijemně plný zvuk sborového forte. Překvapivě dobrý byl i zvuk orchestru hrající díky poněkud stísněným podmínkám Divadla na Orlí jen v minimálním obsazení. Pár nedokonalostí by se samozřejmě při včerejším provedení našlo, ale byly bohatě vyváženy celkovou velmi pozitivní a svěží energií maldých umělců, kteří do toho šli naplno. Závěrečný dlouhotrvající aplaus potvrdil, že jsem s tímto názorem nebyl osamocen. Za mě hodnocení 90%
  • Tomáš Studený

    24. březen 2013, 15:56
    Já bych to tak negeneralizoval, domnívám se, že i tento typ oper má v dramaturgii Komorní opery své místo. Je potřeba se konfrontovat se skutečností, úkolem je připravit studenty do praxe. Fakt, že to v mnoha ohledech ještě skřípe k takové konfrontaci také patří - bohužel. V minulosti zde byly inscenace, které navzdory náročnosti obstály velmi dobře, jiné hůře, proto ale nevidím úplně důvod o podobných titulech pochybovat a priori.


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více