Kdo neslyší, ať se dívá. Hudba pro oči

Kdo neslyší, ať se dívá. Hudba pro oči

Zvuk patří k hudbě zcela samozřejmě, ale co si potom mají počít lidé, kteří neslyší? Nenápadný a přívětivý večer připravil v Divadle na Orlí Janáček Ensemble ve spolupráci s Ateliérem výchovné dramatiky pro neslyšící. Komorní skladby Bohuslava Martinů, Pavla HaaseLeoše Janáčka pohybově ztvárnil soubor Hluchavky léčivé.

V programu večera se objevily hned dvě dramaturgické zvláštnosti. Na prvním místě to byl Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek Bohuslava Martinů. Skladatel jej napsal v roce 1924 a byla to jeho první pařížská skladba. Sám si jí nijak zvlášť necenil, pokládal ji za ztracenou a z jejího opětného nálezu neměl žádnou radost. Je pravda, že na ní nic převratného ani zázračného není, ale nic strašného také ne. Je to energická, v krajních větách výrazně rytmická kompozice, pomalá prostřední věta kontrastuje lyrickou zpěvností. Projevují se v ní vlivy Šestky i neoklasicismu a pěkně uvedla posluchačsky velmi vstřícný večer. Navíc pochybuji, že ji někdo z přítomných už dříve slyšel. Janáček Ensemble během večera rozšiřoval své kmenové obsazení studenty JAMU, v tomto případě byl potřeba malý bubínek.

Zvukově nejobjemnější nástrojová skupina se sešla při provedení Kuchyňské revue. Suita z baletu Bohuslava Martinů o manželské nevěře Hrnce a Pokličky, kteří se zapomenou s Kvedlačkou a Utěrákem, patří narozdíl od předchozího Kvartetu k oblíbeným koncertním kouskům. Hudbu ženou dopředu dobové módní taneční rytmy tanga a charlestonu, ozve se i parodie na Ravelovo Bolero. Vedoucí Janáček Ensemble a dirigent koncertu Vít Spilka doplnil svůj dospělý ansámbl kvalitními studentskými silami, takže jsme slyšeli provedení solidní, neošizené, nad nímž nebylo potřeba příliš mhouřit oči. Synkopám a vůbec rytmické stránce by sice slušelo víc důrazu a energie – to se hodně týká klavíru –, ale ta se snad časem také dostaví zároveň s větší interpretační jistotou. Ostatně Kuchyňská revue navzdory svému populárnímu charakteru není nijak jednoduchá.

Druhá zvláštnost přišla na pořad večera po přestávce: jednalo se o cyklus písní Vyvolená Pavla Haase. Skladatel zhudebnil tři básně Jiřího Wolkera pro tenor, flétnu, lesní roh, housle a klavír. Cyklus má výrazně melodický a lyrický charakter. Zpěvák zde není typický sólista, ale jeho part se střídavě prolíná a doplňuje s jednotlivými nástroji v ansámblu, stává se dalším nástrojem. Tenorový part přednesl Marek Belko – jeho afektovaný nástup se postupně zklidnil a lépe začal zapadat do celkového zvuku. Myslím, že by se měl celkově víc zaměřit na samotný zpěv a nenechat se tolik unášet vnitřním prožitkem. Na závěr jsme vyslechli dechový sextet Mládí Leoše Janáčka. Nádherná, vřelá kompozice tvořila přirozený vrchol celého večera i po interpretační stránce. Zároveň bych řekl, že byla věnována největší pozornost i jejímu jevištnímu ztvárnění, abych se k němu také konečně dostal.

Scénickou akci sehrála z větší části divadelní skupina Hluchavky léčivé, která působí při Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící na Divadelní fakultě JAMU, Radka Kulichová a jako host Jiří Skovajsa. Ten byl i autorem videoprojekcí k Mládí – ty doplňovaly humorně i poněkud naivně pojatý scénický příběh o hledání vzpomínek na dětství. Samotné téma s Janáčkovým sextetem souzní, naivita už moc ne – Mládí složil sedmdesátiletý, nesentimentální muž v plné síle. To je ale spíš věc koncepce, provedení bylo vtipné, rytmicky jisté a zábavné. Kolektivně byla ztvárněná i Kuchyňská revue, kostýmy naznačovaly meziválečnou dobu (především Kvedlačka). Ztřeštěný milostný příběh, v němž manželské nevěry mezi kuchyňským náčiním rozežene strážce čistoty smeták, byl dobře čitelný. Jen bych řekl, že na tak malé časové ploše se během Charlestonu tanečky až příliš opakovaly. Kvartet Bohuslava Martinů a Vyvolenou Pavla Haase ztvárnila sólově Radka Kulichová. Obě její pohybové kreace pracovaly se znakovou řečí a zapadaly do hudební atmosféry úplně samozřejmě.

Hudba pro oči. Bohuslav Martinů: Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek, Kuchyňská revue, Pavel Haas: Vyvolená, Leoš Janáček: Mládí. Janáček Ensemble (umělecký vedoucí Vít Spilka), Hluchavky léčivé (Ateliér výchovné dramatiky pro neslyšící na Divadelní fakultě JAMU, pedagogické vedení Zoja Mikotová), video: Jiří Skovajsa, světelná koncepce: Tomáš Příkrý. 11. 5. 2014, Divadlo na Orlí, Brno.

Ilustrační foto archiv Janáček Ensemble

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hudební a Divadelní fakulta JAMU připravily společný hudební a scénický program v Divadle na Orlí. Lákavé pro mě bylo především uvedení symfonického melodramu Bosé nožky Petra Grahama.  více

V Divadle na Orlí se sešly v jednom večeru absolventské výkony dvou režisérek. Bakalářský Vendelíny Osvaldové v klasicistní hříčce Bylť jest jednou kantor dobrý a magisterský Renaty Fraisové v shakespearovské semiopeře Henryho Purcella Bouře. Rozdílná díla, diametrálně odlišné režijní přístupy i celkové výsledky se postaraly o večer zábavný, rozpačitý, podnětný a nesourodý zároveň.  více

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory.  více


Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více

Mezinárodní festival Janáček Brno 2020 včerejší maďarské představení opery Salome od Richarda Strausse promptně nahradil. Národní divadlo Brno namísto zrušeného hostování nabídlo koncertní program pod prostým názvem Orchestr Janáčkovy opery. Posluchači tak po dlouhé době mohli spatřit hráče, kteří za normálních okolností zůstávají skryti v orchestřišti. Kromě orchestru, který řídil dirigent Robert Kružík, vystoupili také houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera. Program sestával příznačně pouze z děl Leoše Janáčka, a poněvadž původně plánovaná představení se již ve stále se zpřísňujícím karanténním prostředí nepodaří inscenovat, představoval večer na půdě Janáčkova divadla rozloučení s festivalem jako takovým. Posledním živým koncertem festivalu Janáček Brno 2020 je ještě dnešní vystoupení Filharmonie Brno v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně.  více

Nedělní odpoledne se neslo ve znamení dalšího z koncertů festivalu Janáček Brno 2020. Prostor v Mozartově sále Reduty dostala hudba komorní v podání souboru Josef Suk Piano Quartet. Tento (rokem založení i věkovým složením) mladý ansámbl si pro návštěvu Brna přichystal skutečně krásný a rozmanitý program. S odpovídajícím nasazením jej také divákům představil.  více

Festival Janáček Brno 2020 patří mezi kulturní podniky, která současné i nastupující restrikce zasáhly nejvíce. Prestižní operní festival zažívá krušné časy. Než omezení zítra propuknou naplno, organizátorům se o víkendu ještě dvakrát podařilo uvést jednu z nejslavnějších oper Leoše Janáčka Její pastorkyňu. Festival původně plánovanou reprízu předsunul z pondělka na dnešek, aby se vyhnul vládním zákazům. Návštěvníci Janáčkova divadla si tak mohli užít operu, která stála u zrodu autorova celosvětového úspěchu, tentokrát v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera. Scénu navrhl Pavel Borák a kostýmy připravila Markéta Sládečková. V roli marnotratného a nestálého Števy vystoupil Richard Samek, jeho prchlivého nevlastního bratra a protivníka v lásce Lacu ztvárnil Peter Berger. Nešťastnou Jenůfu hrála a zpívala Pavla Vykopalová a její nevlastní matku, přísnou Kostelničku Karita Mattila. Představení řídil a nastudoval Marko Ivanović.  více

Hrubá hudba se ve svém krátkém, ani ne ročním životě stala fenoménem. Projekt Jiřího Hradila s jeho kapelou Lesní zvěř a Horňáckou muzikou Petra Mičky opěvují kritici, nutí však k přemýšlení i milovníky folkloru, obohacuje klubovou scénu a vyprodává sály. Nejinak se tomu stalo také předposlední zářijový večer v brněnském Kabinetu múz. A to i přes přísná hygienická opatření: povinnost sedět na židlích a dalších omezeních. Jednalo se již o druhý vyprodaný koncert této fúze ve stejném klubu. První se uskutečnil v únoru a byl zároveň křtem alba. Koncerty byly však velmi odlišné a je na nich dokonale vidět, jak se kvůli známým důvodům změnila situace.  více

Třetí (avšak první koncertní) večer sedmého ročníku festivalu Janáček Brno 2020 se odehrál na vysoké úrovni a přinesl kladné body festivalu v období jeho nynější nejisté budoucnosti. Nebyla to skutečnost překvapivá, jednalo se o koncert světově proslulého vídeňského sboru Arnold Schoenberg Chor, který na nesoutěžní přehlídku zavítal po čtyřech letech. Těžiště programu tkvělo ve tvorbě 20. století, přesáhl ovšem i do obou století sousedních.  více

Navzdory nepředvídatelnosti koronavirové situace byl v Janáčkově divadle v Brně včera zahájen festival Janáček Brno 2020. Slavnostní zahájení přehlídky obstarala premiéra opery Osud Leoše Janáčka v režii Roberta Carsena, jednoho z oceňovaných operních režisérů současnosti. Ostatně brněnské publikum mělo možnost se s jeho režijními vizemi Janáčkových oper seznámit již v minulosti; Carsenovo uchopení Věci Makropulos či Káti Kabanové patří k tomu nejlepšímu, co se na prknech Národního divadla v Brně za poslední léta objevilo. Inscenace Osudu na letošním ročníku Janáčkovského festivalu je nicméně ještě o něco výjimečnější neboť ji režisér vytvořil tentokrát přímo pro brněnskou operu. Kostýmy navrhla Annemarie Woods, scénu vytvořil Radu Boruzescu. V roli skladatele Živného se představili Philip Sheffield (starý Živný) a Enrico Casari (mladý Živný), jeho osudovou lásku Mílu Válkovou ztvárnila Alžběta Poláčková a její matku Natascha Petrinsky. Jako dr. Suda vystoupil Peter Račko, jako malíř Lhotský Jan Šťáva a Lukáš Bařák propůjčil svůj hlas postavě Konečného. Hudebního nastudování je dílem Marko Ivanoviće, který včerejší premiéru také řídil.  více

Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert festivalu Janáček Brno 2020 sliboval velkolepé finále. Janáčkovo divadlo mělo hostit Bamberské symfoniky s jejich šéfdirigentem a brněnským rodákem Jakubem Hrůšou. Když se protivirová opatření rozjela naplno, zdálo se, že večer s díly Leoše Janáčka a Richarda Strausse bude muset být zrušen a konec festivalu vyšumí do ztracena. Bamberští symfonikové se však koncertu vzdát nechtěli, a tak společně s organizátory festivalu připravili živý stream nezměněného programu přímo z koncertní síně v Bamberku. V české premiéře zazněla Velká suita z opery Příhody lišky Bystroušky v dirigentově úpravě, druhou polovinou programu se stala Alpská symfonie Richarda Strausse.  více