Magdalena Kožená: Monteverdi. Průvodce prvním vrcholem opery

Magdalena Kožená: Monteverdi. Průvodce prvním vrcholem opery

Na svém aktuálním albu Monteverdi se Magdalena Kožená vrací k jedné z pěveckých i posluchačských jistot. K oblíbenému autorovi a několika populárním skladbám ale přidává poutavou dramaturgii a přinejmenším jeden výjimečný interpretační výkon. V dramatické scéně Souboj Tankreda s Klorindou zpívá všechny tři role sama.

Claudio Monteverdi (1567–1643) dnes patří k nejoblíbenějším skladatelům vůbec. S intenzivním zájmem o starou hudbu, který se začal vynořovat v 50. letech minulého století, se vrátilo do centra pozornosti několik pozapomenutých autorů a Monteverdi je mezi nimi na jednom z předních míst. Není se čemu divit, skladatel na pomezí manýrismu a baroka vytvořil první vrchol hudebního dramatu, jemuž se později začalo říkat opera. Dodnes je přitom udivující, jak současně a neotřele jeho dramatická díla znějí. Magdalena Kožená jim na svém albu věnuje přibližně polovinu celkového času, významově se kolem nich točí všechno ostatní.

Nová nahrávka Magdaleny Kožené přichází téměř po dvou letech, naposledy natočila album Prayers s vynikajícím varhaníkem Christianem Schmittem. Ke staré hudbě, od níž se kdysi její kariéra odrazila, se s Monteverdim vrátila po albu Lettere Amorose z roku 2010. To se věnuje hudbě monteverdiovské doby, ale sám Monteverdi je na ní zastoupen jen jednou skladbou. Nyní se na něj upřela koncentrovaná pozornost pěvkyně, vedle níž na výběru jistě participoval i dirigent a cembalista Andrea Marcon. Ten na albu vede doprovázející La Cetra Barockorchester Basel. Pořad skladeb na albu se nevyhýbá ani omletým hitům, ale staví je do souvislostí, které jejich další nahrávce dávají smysl.

Hned úvodní Zefiro Torna nenechává ani zběžného posluchače na pochybách, kde se octnul. Jedna z nejnahrávanějších Monteverdiho skladeb vtahuje k poslechu a okamžitě zaujme hutným zvukem orchestru. Zběhlejšího posluchače zaujme i to, že druhým hlasem, který uslyší, je sopranistka Anna Prohaska. Ta se k Magdaleně Kožené připojí ještě jednou v závěru alba. Opakovaný basový „riff“ definující formu ciaccony navozuje písničkový charakter. Vytratí se ale hned s mužskýcm ansámblem v úvodu následujícího madrigalu Lamento della ninfa. Hlas Magdaleny Kožené zůstává poněkud ve druhém plánu a teprve postupně se z běhu alba vynořuje. Sôlový prostor si pěvkyně dopřeje až ve třetí árii Quel sguardo sdegnosetto, po níž následuje první instrumentální předěl – Aria quinta sopra la Bergamasca Marca Ucelliniho.

Po něm se atmosféra alba prudce změní s recitativem Ottavie z Monteverdiho vrcholné opery L'incoronazione di Poppea (Korunovace Poppey). Magdalena Kožená přechází k dramatickému výrazu a názorně dokumentuje bonmot, že na árie je potřeba hlas, ale na recitativy pěvecká inteligence. Její propracované vyjadřování ve výsledku předstihuje jakékoliv možnosti mluveného slova v činohře. Posluchač má příležitost pochopit, proč si zakladatelé operního žánru mysleli, že antická tragédie byla celá zpívaná. A možná si také s lítostí vzpomene na tu spoustu operních inscenací s krutě vyškrtanými, nepochopenými i jinak odbytými recitativy. S Ottavií se dává do pohybu celé album, pokračuje v něm dramatickým madrigalem Con che soavità a poprvé upozorní na vrchol, který má ještě přijít.

Po instrumentální mezihře Ballo detto Pollicio skladatele Tarquinia Meruly se vrací Ottavia s dalším lamentem Addio, Roma! Addio, patria! Amici, addio! Společně s následujícím madrigalem Damigella tutta bella vzniká náznak trojice recitativ – ariózo – kavatina, kterou měl v oblibě mnohem později Gioachino Rossini. Album se postupně přibližuje k hudebně-dramatickým formám až se přes další instrumentální předěl – Passacalio a quattro Biagia Mariniho – dostává k hlasovému souboji, který Magdalena Kožená svádí sama se sebou.

Combattimento di Tancredi e Clorinda – čili Souboj Tankreda s Klorindou – je dramatická scéna, v níž je na asi dvacetiminutovém prostoru koncentrovaná celá benátská operní škola. Ta byla z raných operních směrů možná nejméně okázalá, ale dramaticky nejpůsobivější. Jejím vedoucím představitelem se stal právě Monteverdi, který byl i ředitelem kůru v chrámu sv. Marka (to by se dalo přirovnat k dnešnímu řediteli Berlínských filharmoniků nebo podobně významné hudební funkci).

Text pochází z eposu Osvobozený Jeruzalém básníka Torquata Tassa, jednoho z nejvýznamnějších zdrojů operních libret. Děj je situován do doby první křížové výpravy (1096–1099). Křesťanský rytíř Tancredi svede souboj s protivníkem, jehož pokládá za muže. Poražený umírající soupeř ho žádá o křest, Tancredi mu sejme přilbu a poznává, že domnělý muž je ve skutečnosti saracénská dívka Clorinda. Celým příběhem provází vypravěč. K navýšení dramatického účinku Monteverdi použil pizzicato a tremolo smyčců – jedná se o jedny z prvních výskytů těchto technik v dějinách hudby.

Magdalena Kožená pochopitelně nemůže schovat barvu hlasu, role se jí ale daří odlišit výrazově. Po přímočarém, poněkud nezúčastněném úvodu vypravěče zní nástup Clorindy s výrazným vibratem a ve vyšší poloze až hystericky. Tancrediho odpověď na její výzvu působí sebevědomým, energickým dojmem. Oba hrdinové se ale představí jen krátkými replikami a následuje dlouhá pasáž vypravěče, stále více zaujatého dějem, který zprostředkovává. Magdalena Kožená si dává pozor na zřetelné přechody mezi jednotlivými postavami a daří se jí to především u Clorindy, vypravěč a Tancredi jí poněkud splývají. Nutno ovšem říci, že Vypravěč je nejrozsáhlejší role díla a Clorinda jeho vrcholně emotivní rovina. Tancredi vlastně jen občas něco prohodí, hraje v příběhu spíš roli zamlklého pistolníka.

Smířlivý závěr alba tvoří duet Nerona a Poppey Pur ti miro, které s Magdalenou Koženou zpívá opět Anna Prohaska. Kožená tu nenápadněji než v Souboji Tankreda s Clorindou projde v jednom díle více rolemi.

Album Monteverdi není žádná směska populárních skladeb, jakkoli se jim nevyhýbá. Tvoří uzavřený logický celek, v němž se posluchač skrze známé tituly bez problémů orientuje a zároveň ho vede nenápadná dramaturgická ruka dobou a dílem prvního velkého mistra hudebního dramatu.

Magdalena Kožená: Monteverdi. Magdalena Kožená – mezzosoprán, Anna prohaska – soprán, David Feldman – kontratenor, Jakob Pilgram, Michael Feyfar – tenor, Luca Tittoto – bas. La Cetra Barockorchester Basel řídí Andrea Marcon. Celková stopáž 77:08. Archiv Produktion, Deutsche Grammophon 2016.

Foto © Esther Haase / Deutsche Grammophon

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.  více

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více



Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více