Magdalena Kožená: Monteverdi. Průvodce prvním vrcholem opery

Magdalena Kožená: Monteverdi. Průvodce prvním vrcholem opery

Na svém aktuálním albu Monteverdi se Magdalena Kožená vrací k jedné z pěveckých i posluchačských jistot. K oblíbenému autorovi a několika populárním skladbám ale přidává poutavou dramaturgii a přinejmenším jeden výjimečný interpretační výkon. V dramatické scéně Souboj Tankreda s Klorindou zpívá všechny tři role sama.

Claudio Monteverdi (1567–1643) dnes patří k nejoblíbenějším skladatelům vůbec. S intenzivním zájmem o starou hudbu, který se začal vynořovat v 50. letech minulého století, se vrátilo do centra pozornosti několik pozapomenutých autorů a Monteverdi je mezi nimi na jednom z předních míst. Není se čemu divit, skladatel na pomezí manýrismu a baroka vytvořil první vrchol hudebního dramatu, jemuž se později začalo říkat opera. Dodnes je přitom udivující, jak současně a neotřele jeho dramatická díla znějí. Magdalena Kožená jim na svém albu věnuje přibližně polovinu celkového času, významově se kolem nich točí všechno ostatní.

Nová nahrávka Magdaleny Kožené přichází téměř po dvou letech, naposledy natočila album Prayers s vynikajícím varhaníkem Christianem Schmittem. Ke staré hudbě, od níž se kdysi její kariéra odrazila, se s Monteverdim vrátila po albu Lettere Amorose z roku 2010. To se věnuje hudbě monteverdiovské doby, ale sám Monteverdi je na ní zastoupen jen jednou skladbou. Nyní se na něj upřela koncentrovaná pozornost pěvkyně, vedle níž na výběru jistě participoval i dirigent a cembalista Andrea Marcon. Ten na albu vede doprovázející La Cetra Barockorchester Basel. Pořad skladeb na albu se nevyhýbá ani omletým hitům, ale staví je do souvislostí, které jejich další nahrávce dávají smysl.

Hned úvodní Zefiro Torna nenechává ani zběžného posluchače na pochybách, kde se octnul. Jedna z nejnahrávanějších Monteverdiho skladeb vtahuje k poslechu a okamžitě zaujme hutným zvukem orchestru. Zběhlejšího posluchače zaujme i to, že druhým hlasem, který uslyší, je sopranistka Anna Prohaska. Ta se k Magdaleně Kožené připojí ještě jednou v závěru alba. Opakovaný basový „riff“ definující formu ciaccony navozuje písničkový charakter. Vytratí se ale hned s mužskýcm ansámblem v úvodu následujícího madrigalu Lamento della ninfa. Hlas Magdaleny Kožené zůstává poněkud ve druhém plánu a teprve postupně se z běhu alba vynořuje. Sôlový prostor si pěvkyně dopřeje až ve třetí árii Quel sguardo sdegnosetto, po níž následuje první instrumentální předěl – Aria quinta sopra la Bergamasca Marca Ucelliniho.

Po něm se atmosféra alba prudce změní s recitativem Ottavie z Monteverdiho vrcholné opery L'incoronazione di Poppea (Korunovace Poppey). Magdalena Kožená přechází k dramatickému výrazu a názorně dokumentuje bonmot, že na árie je potřeba hlas, ale na recitativy pěvecká inteligence. Její propracované vyjadřování ve výsledku předstihuje jakékoliv možnosti mluveného slova v činohře. Posluchač má příležitost pochopit, proč si zakladatelé operního žánru mysleli, že antická tragédie byla celá zpívaná. A možná si také s lítostí vzpomene na tu spoustu operních inscenací s krutě vyškrtanými, nepochopenými i jinak odbytými recitativy. S Ottavií se dává do pohybu celé album, pokračuje v něm dramatickým madrigalem Con che soavità a poprvé upozorní na vrchol, který má ještě přijít.

Po instrumentální mezihře Ballo detto Pollicio skladatele Tarquinia Meruly se vrací Ottavia s dalším lamentem Addio, Roma! Addio, patria! Amici, addio! Společně s následujícím madrigalem Damigella tutta bella vzniká náznak trojice recitativ – ariózo – kavatina, kterou měl v oblibě mnohem později Gioachino Rossini. Album se postupně přibližuje k hudebně-dramatickým formám až se přes další instrumentální předěl – Passacalio a quattro Biagia Mariniho – dostává k hlasovému souboji, který Magdalena Kožená svádí sama se sebou.

Combattimento di Tancredi e Clorinda – čili Souboj Tankreda s Klorindou – je dramatická scéna, v níž je na asi dvacetiminutovém prostoru koncentrovaná celá benátská operní škola. Ta byla z raných operních směrů možná nejméně okázalá, ale dramaticky nejpůsobivější. Jejím vedoucím představitelem se stal právě Monteverdi, který byl i ředitelem kůru v chrámu sv. Marka (to by se dalo přirovnat k dnešnímu řediteli Berlínských filharmoniků nebo podobně významné hudební funkci).

Text pochází z eposu Osvobozený Jeruzalém básníka Torquata Tassa, jednoho z nejvýznamnějších zdrojů operních libret. Děj je situován do doby první křížové výpravy (1096–1099). Křesťanský rytíř Tancredi svede souboj s protivníkem, jehož pokládá za muže. Poražený umírající soupeř ho žádá o křest, Tancredi mu sejme přilbu a poznává, že domnělý muž je ve skutečnosti saracénská dívka Clorinda. Celým příběhem provází vypravěč. K navýšení dramatického účinku Monteverdi použil pizzicato a tremolo smyčců – jedná se o jedny z prvních výskytů těchto technik v dějinách hudby.

Magdalena Kožená pochopitelně nemůže schovat barvu hlasu, role se jí ale daří odlišit výrazově. Po přímočarém, poněkud nezúčastněném úvodu vypravěče zní nástup Clorindy s výrazným vibratem a ve vyšší poloze až hystericky. Tancrediho odpověď na její výzvu působí sebevědomým, energickým dojmem. Oba hrdinové se ale představí jen krátkými replikami a následuje dlouhá pasáž vypravěče, stále více zaujatého dějem, který zprostředkovává. Magdalena Kožená si dává pozor na zřetelné přechody mezi jednotlivými postavami a daří se jí to především u Clorindy, vypravěč a Tancredi jí poněkud splývají. Nutno ovšem říci, že Vypravěč je nejrozsáhlejší role díla a Clorinda jeho vrcholně emotivní rovina. Tancredi vlastně jen občas něco prohodí, hraje v příběhu spíš roli zamlklého pistolníka.

Smířlivý závěr alba tvoří duet Nerona a Poppey Pur ti miro, které s Magdalenou Koženou zpívá opět Anna Prohaska. Kožená tu nenápadněji než v Souboji Tankreda s Clorindou projde v jednom díle více rolemi.

Album Monteverdi není žádná směska populárních skladeb, jakkoli se jim nevyhýbá. Tvoří uzavřený logický celek, v němž se posluchač skrze známé tituly bez problémů orientuje a zároveň ho vede nenápadná dramaturgická ruka dobou a dílem prvního velkého mistra hudebního dramatu.

Magdalena Kožená: Monteverdi. Magdalena Kožená – mezzosoprán, Anna prohaska – soprán, David Feldman – kontratenor, Jakob Pilgram, Michael Feyfar – tenor, Luca Tittoto – bas. La Cetra Barockorchester Basel řídí Andrea Marcon. Celková stopáž 77:08. Archiv Produktion, Deutsche Grammophon 2016.

Foto © Esther Haase / Deutsche Grammophon

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.  více

Koncerty v Moravském Krumlově a Doubravníku spojila osobnost dirigenta, cembalisty a varhaníka Andrey Marcona. V Krumlově řídil vystoupení Venice Baroque Orchestra s Magdalenou Koženou, v Doubravníku uvedl do života zrekonstruované varhany v kostele Povýšení svatého Kříže.  více



Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více