Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited: křehké potěšení z hledačství i prolamování hranic

Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited: křehké potěšení z hledačství i prolamování hranic

S Divadlem Husa na provázku se JazzFest Brno pro letošek rozloučil dvojkoncertem kapel složených z hvězdných tuzemských muzikantů, kteří vesměs překročili hranice – žánru, hráčské rutiny, tuzemského působiště i tvořivé invence. Na Provázku se představil projekt Malina-Liška-Nejtek a varhaník Ondřej Pivec se svým obnoveným Organic Quartetem.

Obě hudební společenství mají část svých hudebních kořenů v Brně, ačkoliv dnes už žádný z jejich účastníků v moravské metropoli nežije ani nestuduje – a v téměř vyprodaném sále bylo znát, že mnohé vazby z minulosti zůstaly zachovány.

Hudební chameleoni v pralese žánrů

Druhá tráva je dlouhodobě vnímána jako brněnská kapela, ačkoliv tu žije pouze Robert Křesťan. Logicky tak její brněnské publikum zajímá, jaký „vedlejšák“ má hudební protagonista DT Luboš Malina se svými dvěma spoluhráči Tomášem Liškou a Kamilem Slezákem (na projektu hostuje v několika skladbách). Vlastně se podobný projekt dal předpokládat už od chvíle, kdy se Tomáš Liška objevil v sestavě Druhé trávy – Luboš Malina na podobný impuls ke tvořivé spolupráci mimo bluegrass, country nebo irskou hudbu čekal, malé a poměrně vyhraněné hudební žánry už mu byly těsné. Malina s Liškou mimo Druhou trávu už spolupracovali ve skupinách Garcia a Kon Sira propojených osobností zpěvačky Káti García, obě sestavy v Brně s úspěchem hostovaly.

Luboš Malina (banjo, kaval, whistle)a Tomáš Liška (kontrabas) si pro svůj nový projekt do trojice přizvali ještěMichala Nejtka (piano). Inspirovala je sice nabídka k účasti na českokrumlovském festivalu komorní hudby v roce 2013, ale naplnění a zúročení přišlo v Brně. První (a hned úspěšné) album s názvem Fragile Blissse loni v září nahrávalo a míchalo v hudebním studiu Divadla na Orlí pod dohledem mistra zvuku Jana Košuliče a fotografie Jiřího Turka v bookletu alba zachycují kapelu v jedné ve skutečnosti nevábné pasáži poblíž centra Brna.

Trojice (potažmo čtveřice) muzikantských chameleonů se velice rychle naladila na společnou barvu a notu. Své debutové album točili nikoliv vrstvením nahrávek po jednotlivých nástrojích, ale natáčeli všichni společně. To svědčí o mimořádné vzájemné vnímavosti a citlivosti (a neuvěřitelné dynamičnosti a přizpůsobivosti hostujícího Kamila Slezáka s bicími). Brněnští návštěvníci včerejšího koncertu se tak vlastně seznámili s deskou Fragile Bliss v živém provedení. A kdo čekal jazzové standardy nebo skladby vymezené obvyklými jazzovými žánrovými mantinely, byl rozhodně překvapen. Výsledek založený na prolínání minimalistických ostinátních motivů, větších melodických témat a (zdánlivě i skutečně) improvizovaných pasáží tvoří skladby podobné malým gejzírům. Linie jednotlivých nástrojů se v nich ale slévají, propojují a vrství v sourodý, samozřejmý celek.

Jednotlivé skladby posluchače unáší, podněcují fantazijní vnitřní obrazy, skryté emoce. Snad pocitově i hudebně nejbližší tomuto mimořádnému povznesení se nad žánrová určení je autorský projekt někdejšího Malinova spoluhráče z kapely Poutníci, banjisty Svatoslava Kotase – album Pozdě v noci/Late at Night z roku 1993, kterým se hlásil k new acoustic music. Na Fragile Bliss jsou ovšem autorské osobnosti tři, každá se svými prioritami, ale vstřícná k ostatním a napojená na ně snad spíš intuitivně než vědomě. Titulní Fragile Bliss Michala Nejtka je na desce i v koncertní podobě alba jeho jediným příspěvkem; dominantním autorem je prozatím Tomáš Liška (Helva Moon, mnohovrstevnaté a podle nálady obměnitelné Uvidíme, Cestou k jaru, Conjunction Venus,na koncertě navíc snivé Rozpomínání). Luboš Malina připojil Song for Bélaa zurčivou Metuji,spolu s Liškou úvodní V Dillí.

Všem členům kapely je společné takřka absolutní ponoření do hudby a vzájemná vstřícnost a napojení, instinktivní sounáležitost, sehranost. Klávesista Michal Nejtek si po řadě svých elektrických klávesových angažmá zjevně užívá akustického klavíru, Luboš Malina kromě banja uplatní i kaval a whistle a spolu s Tomášem Liškou střídají sólové party (ani kontrabas jich nemá málo) s vnímavým doprovodem. Jedinou malou chmurou první části koncertu byla přítomnost kameramanů České televize, kteří jako by čímsi svazovali reakce publika. V televizním záznamu se bohužel nedostalo na ojedinělé vystoupení Organic Quartetu.

Procitání spícího stroje

I druhá část koncertu byla vzdáleně spojena s moravskou metropolí: brněnský rodák Ondřej Pivec v době gymnaziálních studií podnikal první muzikantské krůčky ve školní kapele a na rodné město, zdá se, vzpomíná dodnes a rád. Idea společného projektu hudebních spřízněnců-jazzových nadšenců od dětství, víceméně vrstevníků (dnešních třicátníků), spolužáků z Vyšší odborné školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, vznikla ještě na škole – zrodil se Organic Quartet. Originální jazzové combo tvoří Libor Šmoldas (kytara), Jakub Doležal (tenorsax), Tomáš Hobzek (bicí) a klávesista, varhaník a v Organic Quartetu hráč na Hammond B-3 Organ Ondřej Pivec.

Brzy bylo jasné, že se spojily nejen výjimečné talenty, ale také mimořádně kompatibilní hudebníci (jejich debutové album Don’t Get Ideassi odneslo žánrového Anděla za rok 2006). Podobně příznivě bylo přijato druhé (zatím poslední) CD Never Enougho rok později. Vítězství a přední umístění na několika mezinárodních festivalech znamenala koncertování po celé Evropě a oprávněně vysoké ambice všech členů sestavy Organic Quartetu, které vyvrcholily založením několika paralelních sestav (Libor Šmoldas Trio – ceněná deska On The Playground 2007, duo Pivec-Hobzek – CD Overseason 2007, Tomáš Hobzek Quartet – CD Stick It Out 2010 a další).

Cesta na zkušenou do USA přátel Hobzeka a Pivce v létě 2007 znamenala pro Tomáše několik měsíců pod vedením Kendricka Scotta, ceněného studiového hráče, pro Ondřeje (a pro Organic Quartet) životní zlom. V New Yorku zakotvil, po vyřízení pracovního víza se zde v roce 2009 usadil a předloni získal tzv. zelenou kartu (což symbolicky oslavil stejnojmenným albem The Green Card Album2014). I ostatní členové Organic Quartetu pracovali na svých projektech a kariérách – Libor Šmoldas mj. v USA a v Austrálii, Tomáš Hobzek v Německu, Jakub Doležal v Holandsku. Ondřej Pivec nejprve jako host nahrál varhany do tří písní letošního alba Gregory Portera Take Me to the Alley,následně přišlo i pozvání na britské turné Porterovy kapely na celý duben (na JazzFestuBrno 8. března v Brně tedy ještě nehrál). Na čtyři koncertní dny nicméně dostal volno – v tu dobu se po několikaleté pauze měl sejít (a sešel) Organic Quartet. Původně zamýšlené čtrnáctidenní turné se zúžilo na trojici koncertů – dva v pražském Jazz Docku, jeden na JazzFestu Brno – pod názvem Organic Quartet Reunited.

Oživovat, znovu sjednocovat ani vzkřísit ovšem nebylo zapotřebí nic; opravdu šlo jen o nové shledání. Jako by dlouhá koncertní pauza ani nebyla – všechno si na jevišti bez potíží sedlo a navázalo tam, kde všichni čtyři spolu dohráli minule. Nic z někdejší sehranosti se neztratilo, všechno do sebe zapadalo jako dobře jedoucí stroj, zdánlivě samozřejmě a lehce – obě předchozí pražská vystoupení byla jistě pro Brno výhodou. Uvolněná a pohodová atmosféra se okamžitě přenesla do publika, které – již nesešněrované přítomností televizních kamer – potleskem reagovalo na sóla i jednotlivé malé exhibice každého z instrumentalistů.

Pochopitelně se hrály především skladby z obou předchozích alb, na dlouhé zkoušení a secvičování novinek nebyl čas a prostor. Nicméně se všichni čtyři prezentovali i jako autoři (mimo jiné V.P., Mr. Littleroot’s Green Room – Jakub Doležal, The Red Land Town – Tomáš Hobzek, Lydian Blues, Christopher’s Blues, Coming Soon– Libor Šmoldas, Song for Sam, Turkish Coffee, Never Enough – Ondřej Pivec). Koncert vtipně vygradoval dvěma přídavky – Pussy Wiggle Stomp od Dona Ellise a Jazz Crimes Joshuy Redmana. Ovšem jediným „zločinem“ celého večera byl smutný fakt, že si na další koncert této hvězdné sestavy bude publikum muset zase dlouho počkat.

Malina-Liška-Nejtek, Organic Quartet Reunited. 10. dubna 2016, Divadlo Husa na provázku, Brno. V rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto Helena Bretfeldová

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce