Skety, Ruml, Benko. Klub jazzových zpěváků v Huse na provázku

6. duben 2016, 0:28
Skety, Ruml, Benko. Klub jazzových zpěváků v Huse na provázku

Po dvojici koncertních lahůdek v únoru a březnu (Wynton Marsalis, Gregory Porter) se naplno rozjíždí JazzFestBrno. Nabitý program rozložený už tradičně do čtyř dubnových týdnů zahájilo představení pražského jazzového vokálního sextetu Skety a koncertní hold zpěváka Ondřeje Rumla a Matej Benko Quintetu písním Ježka, Voskovce a Wericha.

Postava Jana Daleckého v obleku s motýlkem k JazzFestu neodmyslitelně patří, stejně jako jeho stručný a zasvěcený úvod ke každému koncertu. Vystoupení mladých pražských jazzmanů sdružených do vokálního ansámblu s vtipným názvem Skety uvedl mimo jiné odkazem na New York Voices a Singers Ulimited, ale srovnání se špičkami jazzového a swingového zpěvu se ukázalo být zcela na místě. Přestože existují už sedm let, výrazněji o sobě dávají vědět až v posledních dvou sezónách; impulsem pro větší intenzitu společné práce na tomto projektu byl úspěch na soutěži Vokal Total v rakouském Grazu v červenci 2014. Prestižní ocenění The World Swingle Award a následná pozvání na festivaly v Austrálii a na Tchajwanu odstartovalo intenzivnější období práce na repertoáru a iniciovalo vydání eponymního debutu Skety: A-Cappella Jazz Sextet. Na album se jim na HitHitu složilo skoro tři sta lidí, vyšlo loni v květnu.

Iniciátorka vokálního sextetu, jinak sólistka projektu Tribute to Bill Evans a Soundcolor Veronika Vítová o Sketách říká, že měla dlouholetý sen o podobném sdružení a brala jej – podobně jako ostatní – jako odpočinek a zábavu v jednom. Všichni tři pánové a tři mladé dámy jsou do společného zpěvu zjevně nadšení, ač jako profesionálové působí v mnoha dalších (nejen jazzových) sestavách. Zpěvačka a klavíristka Alice Bauer je sólistkou OPSO Pavla Klikara, s Okamžitým filmovým orchestrem svého bratra Varhana nazpívala mj. jeho pseudobarokní árii pro Formanův film Goyovy přízraky. Vokální pedagožka Marta Kloučková je protagonistkou vlastního MK Jazz Projectu a kapely Nano Illusions, kytarista Michal Strnad hraje a zpívá s kapelami Slightly Bended a Backbeats, trombonista Štěpán Janoušek hraje v Big Bandu Českého rozhlasu, v kapele Mocca Malacco a učí na konzervatoři Jaroslava Ježka. Hudebně renesanční osobností a nenápadným dominátorem sestavy je klavírista, textař, aranžér a autor filmové hudby Petr Wajsar (syn šansoniérky Věry Wajsarové). Autor podstatné části repertoáru Sket, původních kompozic i autorských úprav.

Těmi také koncert v takřka klubovém, příjemně potemnělém prostředí brněnského „Provázku“ Skety rozjely: na rozezpívání si daly The Night Before od Beatles, Sermonette neboli „kázáníčko“, Oleo Fugue jako průnik motivů z Olea Sonnyho Rollinse a Rhythm-A-Ning Thelonia Monka, vycizelovanou vzpomínku na Pink Floyd a Kaleidoskop (výjimečně v úpravě Alice Bauer). Parádní a skvěle ladící vokální exhibici „tři na tři“ s vybíhajícími sóly, scatovými (jak jinak) a beatboxovými pasážemi a zjevnou pohodu a radost ze společného zpívání bylo potěšením si vychutnat i jako posluchač a divák. Wajsarova schopnost kompilovat podle potřeby hudební témata a motivy (zdaleka ne pouze jazzových) standardů a „famous melodies“ do nových útvarů se ve „sketím“ podání stává půvabným a libozvučným novotvarem s výborně promyšlenou gradací a přitom s dobře patrným nadhledem a zjevným smyslem pro humor. Skety s úspěchem prodaly legendární Heftiho Li’l Darlin’ proslavenou Countem Basiem, hit Slima Gaillarda Flat Feet Floogie i crazy předělávku znělky Zdeňka Lišky k televiznímu seriálu – Návrat majora Zemana.

Prvním výraznějším veřejným vystoupením vokálního sextetu Skety bylo účinkování v přímém přenosu slavnostního večera Českého lva v roce 2011. Když si ho letos v březnu opět zopakovali, Petr Wajsar připravil vtipnou směs History of Film Music asi z dvaceti filmových hudebních melodií (od Alfreda Newmana přes Harolda Arlena, Elmera Bernsteina, Montyho Normana, Billa Contiho, Nina Rotu, Ennia Morriconeho až po Hanse Zimmera). Přesto jsou Skety podle mého nejsilnější a především nejosobitější ve vlastní autorské tvorbě, kterou by měly začít ve svém repertoáru postupně preferovat. Na brněnském vystoupení patřil k jednoznačně nejsilnějším momentům Wajsarův Václavák, volně inspirovaný svatováclavským chorálem. Právě tato skladba (spolu s celým debutovým albem) získala prestižní nominaci na cenu CARA (Contemporary A-Cappella Recording Award); rozhodne se 9. dubna v Bostonu.

Poslední přídavek první poloviny koncertu byl logicky prolínací: se starými známými ze školy i z několika hudebních projektů (mimo jiné spojených s Michalem Horáčkem) se na pódiu pozdravil a pěvecky uvedl Ondřej Ruml. Hudební legrácka Dadaismuz na text Václava Tobrmana byla symbolickým rozloučením před přestávkou.

Ježek, Voskovec a Werich, tentokrát v Divadle Husa na provázku

Druhá polovina koncertu se nesla v duchu reminiscence na předválečnou atmosféru Osvobozeného divadla (čemuž sál Husy na provázku opět výborně slušel) a jeho hitů. Zpěvák Ondřej Ruml doprovázený pětičlennou sestavou Matej Benko Quintetu postupně představoval jednotlivé písně ze svého kritikou i posluchači chváleného předloňského alba Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha. Autorský triumvirát Benko-Hloucal-Ruml v žádném případě nepřebírá zavedené aranže populárních melodií, nevnímá je jako nedotknutelné rodinné stříbro. S písněmi, které zdomácněly u táboráků, ve zpěvnících a čítankách i na pečlivě opatrovaných starých nahrávkách, zacházejí jako s výchozím materiálem, který je možno rytmicky i melodicky oživit, zrychlit (překvapivě Tmavomodrý svět), zpomalit a přefrázovat (Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda, Svítá!). Záměr zdánlivě kacířský, ale s výbornou kapelou a dobrým zpěvákem, který je současně sebevědomým frontmanem, uskutečnitelný na nahrávce i naživo.

Zpěvák měl sice zpočátku měkčí rozjezd (posluchač nesmí pochybovat, zda jde o nejistou intonaci nebo melodickou úpravu), což odnesl úvodní Klobouk ve křoví, ale svižné kousky Ezop a brabenec, PotopaKat a blázen mu umožnily rozezpívat se i najít intonační jistotu a sebevědomí. Nádherně rozfrázovaná, „zpomalená“ Ježkova romance Svítá i legendární (a textově náročný) Tmavomodrý svět Rumlovi sluší k jeho příjemné barvě hlasu i téměř dokonalé artikulaci a v živém koncertním provedení se vydařily skvěle – včetně instrumentálních pasáží, kde se právem blýskla především dechová sekce kvintetu.

Posluchačsky zajímavě dopadlo srovnání nahrávky a koncertního provedení populárního skeče Tři strážníci: na albu působí Brzobohatý a Macháček skoro nadbytečně, ale naživo a v tempu je text písně pro jednoho zpěvákana hranici uzpívatelnosti a udýchatelnosti. Došlo i na Davida a Goliáše a také na Rumlův oblíbený looper. V introdukci k písni Nebe na zemi si na něj předzpíval pár ostinátních falzetových motivů i beatbox a pak k nim zpíval melodické variace. Kapela se přidala po pár minutách – skvělé oživení koncertu, bohužel jediné.

Výjimečné bylo i vybočení z „ježkáren“ autorskou skladbou Mateje Benka Cornerstone, v níž se postupně sóly představila sestava kapely: Matej Benko – piano, Radek Zapadlo – tenorsaxofon, Miroslav Hloucal – trubka a křídlovka, Pavel Bady Zbořil – bicí a Rasťo Uhrík – kontrabas a baskytara.

Rozjezd brněnského dubna–měsíce jazzu se nadmíru vydařil, můžeme se těšit na pokračování. Třeba právě v Huse na provázku, kde ve středu 6. dubna oslaví s muzikantskými přáteli své padesátiny basista Petr Dvorský; 10. dubna zahraje Ondřej Pivec s Organic Quartetem a nadžánrové trio Malina-Liška-Nejtek.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat
  • Jiří

    6. duben 2016, 15:09
    Brněnský Duben měsíc jazzu - dobrý, to by mohl mít JF Brno jako motto. Koncert: byl jsem, slyšel jsem, byl jsem nadšen :-) Skety se mi líbily už na Lvech, naživo ještě o hodně větší pecka. Díky za recenzi i pozvání, Lišku s Malinou a Nejtkem si určitě ujít nenechám.



V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Dvě velké inscenace Janáčkových oper na letošní festival Janáček Brno přijely z ciziny, a to s kompletním ansámblem včetně orchestrů. V obou případech se orchestry představily i na samostatných koncertech. Oba večery byly interpretačně špičkové, ale také osobitě pojaté. Oba večery řídili přední světoví dirigenti střední generace, oba původem z Moravy.  více

Minulou středu měli návštěvníci mezinárodního festivalu Janáček Brno možnost shlédnout skladatelovu operu Káťa Kabanová v nastudování Národního divadla Praha. Následujícím operním představením, které se v rámci 8. ročníku přehlídky uskutečnilo, se v Janáčkově divadle stala opět Káťa Kabanová v interpretaci Grand Théâtre de Genève a v koprodukci s Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf Duisburg a souboru Orchestre de la Suisse Romande. Režie se chopila Tatjana Gürbaca, scénu navrhl Henrik Ahr, kostýmy připravila Barbara Drosihn a světelný design Stefan Bolliger. V titulní roli se představila Corinne Winters, jejího milého Borise Grigorjeviče ztvárnil Aleš Briscein, manžela Tichona Magnus Vigilius a jeho matku Kabanichu Elena Zhidkova. Role mladičké Varvary se ujala Ena Pongrac, učitele Váňy Kudrjáše Sam Furness a postavy kupce Dikoje Tomas Tomasson. Sbor vystoupil pod vedením Alana Woodbridge a hudebního nastudování, stejně jako samotného řízení, se chopil dirigent Tomáš Netopilvíce

Osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2022 nabízí několik dramaturgických linií. Jedna z nich poukazuje na Janáčkovu lásku k Rusku, které také několikrát navštívil, a na skladatelovu náklonnost k myšlence panslavismu. Není tedy divu, že letošní program nesoutěžní přehlídky se zaměřil na uvádění děl ruských skladatelů. Týkalo se to také koncertu v divadle Reduta, kde v režii ansámblu Brno Contemporary Orchestra zazněl různorodý program zahrnující skladby ovlivněné pozdním romantismem.  více

Festival Janáček Brno není pouze přehlídkou rozmanitých režisérských a dirigentských interpretací Janáčkových operních děl. Mohli se o tom návštěvníci jeho osmého ročníku přesvědčit při sobotním Duchovním koncertu v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Program sestávající z Janáčkovy Chorální fantazie, proslulého Otčenáše a neméně pozoruhodných kompozic Hospodine! a Zdrávas Maria doplnila Mše Igora Stravinského. V rámci večera vystoupili harfenistka Dominika Svozilová, tenorista Aleš Briscein, basista Ondřej Musil, sbor Canticum Ostrava se sólisty Marcelou Gurbaľovou (soprán), Janem Rychtářem (alt), Petrem Němcem (tenor), Alešem Pirnosem (tenor) a Romanem Vlkovičem (bas), dále pak posluchači Hudební Fakulty Janáčkovy akademie múzických umění: Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), trumpetisté Petr ČižinskýRadek Juračka a Radek Hrdlička, trombonisté Ondřej MotalRadim HromádkoJaroslav Petráš a Jaroslav Broža, tubista Vít Andrýsek, fagotistky Teresa Bínová a Natálie Khemlová, hobojistky Alexandra Bláhová a Amaliia Ivanus, hráčka na anglický roh Yelyzaveta Chkhartishvili, houslista Marián Hrdlička a varhanice Petra Kujalová. Sbor řídil Jurij Galatenko. Vše znělo pod taktovkou Jakuba Kleckeravíce

Hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) s ambiciózním programem na festivalu Janáček Brno patřil páteční večer. Janáčkovo koncertní dílo není obsáhlé a pro jeho festivalovou prezentaci je důležité, aby se mu dostalo jasných dramaturgických souvislostí. Po Šumařově dítěti tak následoval čtvrtý klavírní koncert Antona Rubinštejna, jeden z hitů doby, kdy Janáček teprve tříbil svůj hudební jazyk. Po pauze pak přítomní slyšeli Vokální symfonii Vladimíra Sommera, jejíž vznik a první provedení po uplynutí tří dekád od Janáčkovy smrti podstatně ovlivnily chápání soudobého českého symfonismu.  více

Ačkoliv osmý ročník představuje u hudebních festivalů většinou ještě stále ranou fázi vývoje, mezinárodní přehlídka Janáček Brno se za sedm ročníků své existence vypracovala v jednu z nejzásadnějších operních a hudebních akcí tohoto typu nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Letošním programem se prolíná téma Quo vadis jakožto citace z duchovní kantáty Felikse Nowowiejského, oblíbeného díla Leoše Janáčka. Nese s sebou velké humanistické poselství, které se zrcadlí v Janáčkově tvorbě, zejména v dílech se slovanskou inspirací. Mezi ta patří i opera Z mrtvého domu, která ve spojení s Glagolskou mší zahájila ve středu 2. listopadu v Janáčkově divadle letošní třítýdenní oslavy skladatelova hudebního odkazu. Již tradičně patří zahájení festivalu souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, který nyní na premiéře vystoupil pod taktovkou Jakuba Hrůši, který je zodpovědný také za samotné hudební nastudování. Režie, stejně jako světelného designu, se chopil Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla Brno. Choreografii navrhnul Jan Kodet, scénu připravil Tomáš Rusín, kostýmy pak Zuzana Štefunková Rusínová. V hlavních pěveckých rolích vystoupili Kateřina KněžíkováPavol KubáňRoman HozaPeter BergerGianluca Zampieri a další.  více

Nejnovějším přírůstkem do koncertní řady pořádané brněnským souborem Ensemble Opera Diversa se stal komorní recitál houslisty Milana Paľy a klavíristky Kataríny Paľové s názvem Pokánie. Program, který v neděli 30. října ve vile Stiassni zazněl, představil v rámci dušičkového diptychu díla skladatelů Valentina Bibika a nedávno zesnulého Romana Bergera, jehož Adagio č. 2 „Pokánie“ inspirovalo i název večera.  více

Lidověk je první sólové album Matěje Metoděje Štrunce, mladého herce, zpěváka a hudebníka původem z Brna, frontmana kapely Ateliér, syna cimbalisty Dalibora a houslistky Kateřiny Štruncových ze skupin Cimbal Classic a Javory. Jablko skutečně nepadlo daleko od stromu, ale zároveň se přiblížilo ke stromům jiným a zabarvilo se originálními barvami.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na své Hudební scéně českou premiéru muzikálu Medicus španělských autorů Ivána Macíase a Félixe Amadora. Režisér Stanislav Moša před diváky postavil současné dílo, které v mnoha ohledech snese přívlastek velké. Nešetří se tady hudbou, počtem postav a výpravou. Bombastický výsledek naštěstí nepřekryl základní téma ambiciózního, hudebně i výtvarně velkolepého opusu, kterým je síla vědění i lásky.  více

První koncert z nové, komorně laděné linie souboru Ensemble Opera Diversa včera nabídl v kavárně PF Café domácí i zahraniční tvorbu. Dramaturgickým specifikem bylo využití nového smyčcového kvarteta Diversa Quartet, sestaveného z vedoucích nástrojových sekcí smyčcového orchestru ve složení: 1. housle – Barbara Tolarová, 2. housle – Jan Bělohlávek, viola – David Křivský, violoncello – Iva Wiesnerová. Projekt vzešel z nedostatku provádění i tvoření kvartetní tvorby v českém hudebním prostoru a proto je kladený důraz na uvádění především tuzemských skladatelů.  více

Brazilský písničkář s (nejen) japonskými kořeny Luiz Murá se na Moravě poprvé představil před pěti lety, kdy vystoupil na Folkových prázdninách v Náměšti se svou tehdejší mezinárodní kapelou Miramundo. Letos v létě přijel do Brna. Nikoli jako hudebník, ale jako pořadatel klubových koncertů v Barceloně, kde posledních několik let žije. Jako oficiální zahraniční delegát se zúčastnil dvoudenního Central European Jazz Showcase v divadle Husa na provázku. Během jeho pobytu v Brně jsme sympatickému světoběžníkovi, který je stále v první řadě hudebníkem, položili několik otázek. Už proto, že Luizův minulý pobyt na Moravě se odrazil na jeho nejnovějším sólovém albu.  více

V téměř tříhodinovém dvojkoncertu písničkářky Lucie Redlové a hudebního projektu Hrubá Hudba si ve čtvrtek brněnská Fléda dosyta užila lidových písniček. Obě části večera spojovala osobnost Jiřího Hradila v roli muzikantské, producentské, ale hlavně tvůrčí. Jak v tónech Hrubé hudby s Muzikou Petra Mičky, tak v Lucčině čistém folku byl celou dobu přítomen. Evidentní to mohlo být spíše v písních, ve kterých muzikanti hráli bez něj. Ve folkloru je to samozřejmé, u starších písniček Lucie Redlové bylo patrné, že zní jinak.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce