Maska může hrát ve společnosti a kultuře nejrůznější role – rituální, bezpečnostní, provokativní, může děsit i rozesmát. Maska s dlouhým zobanem na obalu alba Noční můry působí na někoho tísnivým dojmem, jiným připadá legrační – vyzkoušel jsem to na členech své rodiny. Z poslechu nového alba Ondřeje Jiráska nemám pocit tísnivý ani legrační. Autorova snaha o propojení alternativní a soudobé hudby, akustických a elektrických nástrojů, hudby coby abstraktního jazyka s naprosto konkrétní poezií je chvályhodná. Dílo má zajímavý koncept, dílčí momenty se opravdu povedly, ale celkově mám (přece jen tísnivý?) pocit, že ne vše se podařilo propojit. Že se pod bílou papírovou maskou skrývá křečovitý škleb klauna, který to s množstvím ingrediencí malinko přehnal.
Ondřej Jirásek, absolvent skladby na JAMU a někdejší člen rockové skupiny (a uměleckého sdružení) Bratrstvo, se o propojování žánrů a uměleckých disciplín snaží dlouhodobě. Z jeho autorské tvorby stojí za pozornost například koncepční album o otázkách života a toho, co přichází po životě, Za nekonečnem (2007), které spojilo hudbu s komiksem. Novinka Noční můry je pásmo básní a hudby pro komorní akusticko-elektronický orchestr. Jirásek hraje na klávesové nástroje, bicí, kytary, irskou flétnu a duduk a spolu s Pavlem Vaščákem recituje. Miniorchestr dále tvoří Hana Oráčová (flétna, pikola), Michal Kříž (klarinet), Zdeněk Svozil (housle) a Petr Sládek (kontrabas). Jednotlivé skladby (je jich celkem sedm) jsou inspirovány známými i méně známými nočními motýly, přičemž hlavním impulzem k veršům a hudbě byly jak jejich zvláštní názvy, tak jejich vnější podoba. Zatímco u lišaje smrtihlava se téma básně přímo nabízí („Je to jen lysá leb’“), u hřbetozubce dvojzubého dojde autor k propojení s motorkářskou kulturou až po několika verších; z martináče hrušňového se stal „Martin Hruška z osmé cé“, šípověnka trnková inspiruje k trnům i drnknutí struny (tedy k hrátkám se slabikotvorným „r“) a dlouhozobka zimolez už svým jménem bzučí.
Schéma všech skladeb je totožné – hlas oznamující pořadové číslo a název motýla, samotná báseň a instrumentální skladba. Ne vždy je jasně patrná souvislost mezi recitací a hudbou, ale to není až tak důležité. Naopak, volnější propojení a pouze volná inspirace by projektu možná prospěly. Dokážu si představit, že bych si v bookletu přečetl báseň, podíval se na obrázek motýla a pak si poslechl skladbu a kochal se tím, jak se proplétáním dechů a smyčců s tóny elektrických kláves podařilo vystihnout hrůzostrašnou podobu kovolesklece gamy nebo šedivost šípověnky trnkové. V Jiráskově hudbě totiž najdeme spoustu skrytých významů a momentů, nad nimiž lze přemýšlet. Hra s rytmem (na albu se objevují pochod i „opilý“ valčík), hra s ujíždějící intonací, hororové i komické pasáže, industriální zvuky, nápodoba balkánského (či tureckého) folkloru – to vše se zde objevuje naprosto přirozeně a ladí to s konceptem alba. Vždyť ke všem těmto náladám a konotacím nás mohou kresby na křídlech nočních motýlů inspirovat.
Slabým článkem alba, paradoxně tím, co původní koncept rozbíjí, je poezie. Slovní hrátky související s motýlem vztyčnořitkou lipovou nejen nenechávají prostor pro posluchačovu fantazii, ale jsou přímo trapné („Nazřel do svých análů / tím odkryl kus svého análu […] Široké lichotek spektrum / cílili v říďovo rektum“). Podobně u Martináče hrušňového: „Martin Hruška v osmé cé chodil tajně na wécé“, opakované stále dokola po vzoru Pes jitrničku sežral. Zvukařská práce s echem a změnami hlasů výsledek nezachrání. I ty básně, které za pozornost stojí (Šípověnka trnková, Dlouhozobka zimolez), bych skutečně raději četl. Efekty prohnaný nebo pitvořivý přednes sráží celé dílo dolů. Přitom ke spokojenosti by mi stačilo velmi málo – oddělit recitaci od hudby do samostatných stop. Pak by se album dalo naprogramovat a dala by se poslouchat pouze hudba coby abstraktní vyjádření symbolů na křídlech motýlů. Vždyť to samo o sobě je zajímavý nápad a Ondřej Jirásek jako zkušený a invenční skladatel jej pojal originálně. A básně? Když už mají být součástí projektu, opravdu by stačily v písemné formě. Podobně jako byl u alba Za nekonečnem součástí konceptu komiks.
Ondřej Jirásek: Noční můry: vlastní náklad 2014. prolog a 7 skladeb. Stopáž: 30:33
Zatím nebyl přidán žádný komentář..