Stará hudba, nová katedra, znovu objevená místa

Stará hudba, nová katedra, znovu objevená místa

Odddělení staré hudby je na Hudební fakultě JAMU nejmladší. Před dvěma dny se představilo veřejnosti poprvé, a hned ve vyzrálé podobě, z níž bylo jasné, že nová katedra nevznikla z čisté vody, ale z dlouho připravovaného základu.

Katedra varhanní a historické interpretace, jak se nová součást JAMU správně jmenuje, vznikla minulý rok. Její vznik je výsledkem dvacetileté práce, hnacím motorem byla a je současná vedoucí katedry Barbara Maria Willi. Publikum ji zná především z cyklů staré hudby, které uvádí v Konventu Milosrdných bratří, i ze samostatných koncertů. Její pedagogické působení není tak viditelné na první pohled, ale se studenty a spolupracovníky katedry (Jan Čižmář, Martin Hroch, Irena Troupová, Michaela Ambrosi, Marek Štryncl…) se obecenstvo setkává rovněž velmi často.

Koncert pedagogů a studentů oddělení staré hudby se vydal mimo školu do exkluzivního prostředí v Paláci žďárského opata na Zelném trhu. Komorní historické prostory v blízkosti prodejny hudebních nástrojů Lidl v horní části náměstí patří soukromé firmě – málokdo o nich ví, natož aby je někdy navštívil. Kapacitu freskového sálu s nízkým stropem odhaduji na 80 míst, bylo téměř plno. Akustika místa je pro jemný zvuk starých nástrojů vyhovující, zvláště skladby z období manýrismu a ranného baroka zněly výborně.

01-knapkova-sancova 02-cizmar-zavada 05-stastna-zavada 06-cizmar-willi-zavada 07-zamecnikova-ambrosi-hola 08-willi-ruckova

Atmosféra večera připomněla koncerty festivalu Concentus Moraviae, které se nesnaží ošálit publikum pouze krásnými prostory, ale hledí v nich provozovat také odpovídající hudbu. Co se týká interpretační úrovně, ta byla pochopitelně vzhledem k účasti studentů poněkud kolísavá. Celkově jsem ale získal dojem, že na Katedře varhanní a historické interpretace jsou studenti vedeni k tomu, aby se hudbě věnovali zodpovědně a do hloubky, bez povrchností a odbývání. Přinejmenším se ukázalo, jak zdravá a prospěšná je stará hudba pro zpěváky a jejich mladé hlasy.

Organizačně byl večer zajištěn bez vážných nedostatků, proběhl hladce a samotné zviditelnění neznámého místa pokládám za pěkný počin. Zmiňuji to proto, že koncert byl součástí absolventského bakalářského projektu Anny Pinknerové, studentky hudebního manažerství. Úvodní slovo obstarala Barbara Maria Willi, krátce představila katedru a především jednotlivé skladby programu. Ten byl seřazen chronologicky a provedl nás starou hudbou od manýrismu Cacciniho a Monteverdiho přes vrcholné a pozdní baroko až po klasicismus. Celkově vzato: byla to prezentace školy a její mladé katedry na jedničku.

Program koncertu

Giulio Caccini: dvě árie ze sbírky Le nuove musiche – nové hudby:
Amarilli, mia bella, Amor ch' attendi
Kateřina Alexandra Šťastná – alt
Richard Závada – theorba

Claudio Monteverdi: árie Octavie z opery korunovace Poppey Addio Roma
Barbora Šancová – soprán
Elena Knápková – cembalo

John Dowland: loutnová píseň Come Again
Kateřina Alexandra Šťastná – alt
Richard Závada – renesanční loutna

Thomas Robinson: A Fantasie
John Dowland: My Lord Willoughby's Welcome Home
Jan Čižmář – renesanční loutna
Richard Závada – renesanční loutna

Girolamo Kapsberger: Toccata arpeggiata
Claudio Monteverdi: duet z opery Poppea: Pur ti miro
Barbora Šancová – soprán
Kateřina Alexandra Šťastná – alt
Richard Závada – theorba
Jan Čižmář – theorba
Barbara Maria Willi – cembalo

Georg Philipp Telemann
Sonáta č. 6 C dur pro barokní příčnou flétnu a basso continuo ze sbírky Metodické sonáty
I. Andante – II. Allegro – III. Presto – IV. Dolce – V. Vivace
Michaela Ambrosi – traverso
Barbara Maria Willi – cembalo

Joseph Bodin de Boismortier
Sonate pour trois flûtes sans basse en Sol majeur (opus VII, No. 5)
I. Allemande (Modérément) – II. Légèrement – III. Lentement – IV. Gigue
Miroslava Holá – traverso
Pavlína Zámečníková – traverso
Michaela Ambrosi – traverso

Johann Christian Bach: Sonáta A dur pro 4 ruce
Allegretto – Allegro
Ilona Růčková – cembalo
Barbara Maria Willi – cembalo

Foto Radka Hromková a Anna Pinknerová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hudební a Divadelní fakulta JAMU připravily společný hudební a scénický program v Divadle na Orlí. Lákavé pro mě bylo především uvedení symfonického melodramu Bosé nožky Petra Grahama.  více

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak.  více


Za dirigentský pult brněnských filharmoniků se téměř přesně po roce vrátil americký dirigent Case Scaglione. Loni si v Janáčkově divadle vytvořil renomé výborného umělce, které včerejším koncertem v Besedním domě jen stvrdil.  více

Hudebník, skladatel, zpěvák a producent Martin E. Kyšperský má za sebou pestrý rok. Psal nové písně pro svou skupinu Květy, která změnila sestavu. Produkoval album písničkářce Lucii Krpalové. Vydal sbírku básní. Hrál ve dvou televizních seriálech. Moderovat rozhovory v rádiu. Organizoval čtenářské kroužky. A vydal nové sólové album, zajímavé zvukem i tématem. S Martinem jsme hovořili o radosti z tvorby i o bolesti ze ztráty přítelkyně.  více

Italská opera nemusí být nutně reprezentována jen jménem Verdi. Ponchielliho Gioconda ze sedmdesátých let devatenáctého století je toho důkazem. Tím spíš, když se její inscenace povede tak jako nyní v Národním divadle Brno.  více

Jiří Plocek si muzikantské řemeslo vyzkoušel ze všech možných úhlů pohledu: jako řadový hráč ve skupině Poutníci, jako kapelník Teagrassu, jako vydavatel i rozhlasový redaktor. Jeho zamyšlení o hudbě každý rok moc rád poslouchám na odborném kolokviu v rámci Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Nedávno se Jiří pustil do velkého díla. Chce prozkoumat a jako knižní monografii sepsat a vydat fenomén, který nazval Píseň duše.  více

4. února uvede Janáčkova opera Národního divadla Brno poprvé ve své historii operu La Gioconda italského skladatele Amilcare Ponchielliho. S režisérem Tomášem Pilařem a dirigentem inscenace Jaroslavem Kyzlinkem ve videorozhovorech odkrýváme více z připravované operní inscenace. La Gioconda byla již při své premiéře v milánské La Scale v roce 1876 odměněna dvaceti oponami a v roce 1883 byla jedním z vybraných titulů první sezony Metropolitní opery v New Yorku. V titulní roli brněnské inscenace se představí maďarská sopranistka Csilla Boross a Iveta Jiříková, v roli Enza jihokorejský tenorista Sung Kyu Park a Luciano Mastro.  více

Filharmonie Brno uspořádala další skvostný koncert, nad jehož silou účinku zůstává rozum stát. Vzhledem k tomu, že nás v poslední době takto blaží týden co týden, nabízí se otázka, čím to všechno skončí. Odpověď známe: zavřením Janáčkova divadla a dlouhými prodlevami mezi koncerty. Právě světová úroveň zdejší dramaturgie, jež mimo Vídeň stěží hledá obdobu na stovky kilometrů daleko, je vhodným řešením pro nárazově fungující orchestr, který nyní přichází o poslední důstojné působiště.  více

Brněnská skupina Tranzan vznikla transformací z kapely Model Bazaar. Kytaristu Jana Řeřuchu, který odešel do projektu IAN, vystřídal pianista Ondřej Strouhal. Ostatní členové – kytarista a zpěvák Radek Malý, violoncellistka Soňa Malá, baskytarista Jakub Šimáně a bubeník Pospe – zůstali. Přestože šlo o pouhou výměnu jednoho člena (a jednoho nástroje), změna názvu je na místě. Zatímco Model Bazaar měl anglické texty, Tranzan se orientuje na slova v češtině a jasné a srozumitelné poselství je jeho devízou. Jde vlastně o monotematickou nebo koncepční kapelu – pod dlouhým názvem alba Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím se totiž skrývá pásmo ekologicky laděných písní. Více než o laciné „agitky“ však jde o poetické příběhy a písně plné silných obratů, které doufám osloví i posluchače, který zatím nedokáže rozlišit modrý kontejner od žlutého.  více

V evropské premiéře uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno muzikál Chaplin. Na tuzemské jeviště se tak dostal hudební příběh o jednom z nejslavnějších filmových tvůrců minulého století a v inscenaci režiséra Stanislava Moši velmi výpravná, poněkud natahovaná a hudebně spíše prostřední show s několika mimořádnými výkony.  více

Vlakem sice už dávno nejezdím denně, ale coby nemotorista z přesvědčení využívám služeb Českých drah nebo alternativních dopravců poměrně často. A z mých „vlakových“ zážitků, nahromaděných za všechna ta léta od střední školy do současnosti, by se jistě dala sestavit sbírka povídek nebo básní. Martin E. Kyšperský napsal soubor textů, které následně zhudebnil, během jediné cesty vlakem. Začal psát v Praze, ještě než se souprava rozjela, a skončil při průjezdů vsí Bezpráví, pár kilometrů před Ústím nad Orlicí. Do Brna mu tedy ještě kus cesty zbýval, ale Martin prý ve vlaku nespí. Možná tedy na trase Česká Třebová – Svitavy – Blansko – Brno přemýšlel, co s hotovými volnými verši provede.  více

Často slýcháme o skvostné dramaturgické práci orchestru Filharmonie Brno. Chvála je namístě a neomrzí, ovšem vedle fascinujících nových kontextů, v nichž se prověřené repertoárové kusy ocitají, je třeba zdůraznit také průběžně rostoucí úroveň dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují. Jedním z nich je i osmačtyřicetiletý Němec Alexander Liebreich, který nastudoval velmi zdařilého Mahlera: nekompromisního, krásně rozezpívaného, přitom ale vojensky disciplinovaného. Po slabém výkonu na prosincovém koncertě (Musorgskij) se tentokrát kyvadlo vychýlilo na druhou stranu. Filharmonie Brno pod Liebreichovou charismatickou taktovkou vykouzlila nezapomenutelný večer s Mahlerovou Symfonie č. 4 G dur, kterou doplnily Čtyři poslední písně od Richarda Strausse.  více

Svěží čerstvý vítr přinesla na brněnskou scénu svým debutovým albem slovensko-česká skupina Carpet Cabinet. Sedmičlenná formace působí v jihomoravské metropoli od roku 2013 a spolu s několika zajímavými hosty přináší ve dvanácti skladbách profesionálně zahranou a nahranou směs moderních i tradičních žánrů, smršť rytmů a kaleidoskop barev. V oficiální tiskové zprávě hudebníci hovoří o inspiraci „od hiphopu po soul a R&B až k například drum’n’bassu a elektru“, ale pod všemi těmito žánry a jejich kombinacemi zurčí a bublá jazzový základ. Carpet Cabinet sice není čistě jazzová skupina, ale svou tvorbou ukazuje na jednu z cest, kterými se dnes jazz ve světě ubírá. Podobně jako Robert Glasper se svým nadžánrovým elektro-koktejlem loni zazářil na festivalu JazzFestBrno, září Carpet Cabinet na domácí scéně. Září pochopitelně zatím skromněji, ale k jakýmkoli náznakům provinčnosti má jejich album daleko.  více

Relax, pohoda, souznění, ale také energie nebo slast z nesouhlasu – to jsou některé z kategorií, které v nás mohou vyvolávat nebo posilovat libovolná umělecká nebo popkulturní díla. O stupeň výše řadí takové umělecké výtvory, které člověku dávají odpovědi na jeho otázky. A úplně nejvýš pak stojí kategorii artefaktů, které doplňují otázky k našim odpovědím. A i když to, co se svou čistě mužskou doprovodnou kapelou produkuje zpěvačka Nikola Mucha, zní na první poslech jako útok na první signální, nové album Nána ve skutečnosti nabízí spoustu zásadních otázek.  více

Má sedmadvacet let a je talentovaný barytonista. Jmenuje se Roman Hoza. V posledních letech se řadí k nejvíce sledovaným českým pěvcům své generace. Laureát několika mezinárodních soutěží se mimo jiné představil třeba na prestižním Salcburském festivalu či na festivalu Pražské jaro. Absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Od letošní sezony je stálým členem souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Během ledna bude v brněnské opeře debutovat jako svůdník Don Giovanni.  více

Pro Martina Kyšperského byl závěr roku 2016 velmi plodný. V době, kdy připravuje novou desku s novou sestavou kapely Květy, vyšly hned tři tituly, na kterých se výrazně podílel – sólové koncepční album Vlakem, sbírka surrealistických básní Marťanské lodě a také debutové album projektu Prune. Prune je nová hudební identita písničkářky Lucie Krpalové, nicméně Martin Kyšperský jí album Kruhy aranžoval, produkoval a nahrál. Je to tedy z velké části i jeho dílo a Lucie mu za to, „že tohle dobrodružství nastartoval a z velké části pomohl zhmotnit“, v bookletu CD děkuje.  více

Hana a Petr Ulrychovi, Tata Bojs, izraelská zpěvačka Noa nebo jazzová hvězda Patricia Barber. To jsou někteří z interpretů, které na počátku roku 2017 na svých prknech přivítá Národní divadlo Brno. O koncertech v Mahenově a v Janáčkově divadle hovoříme s jejich dramaturgem Filipem Habrmanem.  více