Tara Fuki: The Best of… Nejlepší tiché písně

Tara Fuki: The Best of… Nejlepší tiché písně

Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.

Tara Fuki budily pozornost hned od začátku, přispívalo k tomu už nezvyklé obsazení – zvuk dvou tenorových nástrojů a dvou ženských hlasů má své zvláštní kouzlo sám o sobě. Hudba neskrývala vazby na alternativu, jazz, ale ani na folklor. Propletené party dvou violoncell, živé i elektronicky vytvářené smyčky, přirozený zpěv. To všechno zabalené do přitažlivé, lehce rozmlžené atmosféry a srozumitelného písničkového tvaru. Výsledkem byla od začátku hudba neobyčejně přístupná, ale zároveň lákavá k hlubšímu zkoumání – písně Tara Fuki si o návrat vždy tak trochu říkají samy.

Debutové album Piosenki do snu vyšlo v roce 2001, tedy rok po vzniku kapely. Získalo dvě žánrové ceny Anděl za alternativní hudbu a jako příslib roku. Na výběru Best of… je mu věnovaná velká pozornost jako kořenům, ze kterých Tara Fuki rostou dodnes. Bylo by samozřejmě jednoduché říci, že se od té doby nic nezměnilo, ale není to tak úplně pravda. Změny to byly jemné a nenápadné, žádné prudké zlomy, každé z natočených alb ale znamenalo určitý posun. Ať už v atmosféře, ve využití studiových možností, elektroniky nebo hostů. Z tohoto hlediska má Best of… cenu i pro vlastníky všech dosud vydaných řadových alb, pokud je zajímá cesta, kterou kapela za patnáct let ušla. Navíc je to cesta, jak ji vidí Andrea KonstankiewiczDorota Barová, dramaturgie výběru je jejich práce.

Výběr je možné pořídit v několika formátech, ať už v různé elektronické kvalitě, na CD a nakonec i na dvou vinylech. Poslední možnost je nejreprezantativnější, přestože obsahuje oproti předchozím pouze o jednu píseň navíc. Tou jednou skladbou Dopis se totiž vyrovnává počet zařazených písní ze zmíněného prvního alba s posledním Winna – z obou je jich na výběru pět. Může to být samozřejmě jen náhoda, ale pocit jasně definovaných hranic počátku a závěru patnáctileté tvůrčí etapy je – opět velmi nenápadně a neokázale – probuzen.

Skladby z jednotlivých alb jsou na výběru řazeny chronologicky a vytvářejí pět rozeznatelných zvukových světů. I bez nahlížení do bookletu nebo přehrávače jsou přechody z jednoho alba ke druhému zřetelné. Všechno ale vychází z pevného základu, který se opravdu příliš nemění a vlastně až překvapí, jak je zdánlivě omezující obsazení nosné. Invence se zkrátka neschová ani za ty nejskromnější možnosti.

Úvodní Piosenki do snu jsou ze všech alb nejsyrovější. Skutečně jen dvě violoncella a dva hlasy, zpětně by posluchač mohl usoudit i na dobře natočený demosnímek, s nímž se bude teprve dál pracovat. Je to ale především jasné upozornění na to, že Tara Fuki vlastně nic navíc nepotřebují. Pokud dělají něco navíc, tak nemusí, ale chtějí. V titulní skladbě následujícího alba Kapka (2003) se ozvou samply Maria Buzziho, opar studiového hallu, jako by po předchozí syrovosti přišla trocha omámení studiovými možnostmi.

Píseň Lej, Lej, Lej z alba Auris (2007) začne kytarou a upozorní na množství hostů, kteří se na natáčení podíleli, včetně jazzového kvintetu Vertigo. Byl to na komorní poměry Tara Fuki až velkokapelový projekt, charakter jejich hudby se za bohatými aranžemi místy až ztrácí, důležitou poznávací roli přebírají hlasy. S odstupem času to vypadá, že nejproblematičtější bylo použití bicích nástrojů. Na albu Sens (2010) už hostují z Vertiga jen někteří členové, dvě violoncella získávají zpět svou vedoucí úlohu. Loňské album Winna se přihlásí dlouhou zpívanou pasáží s použitím smyček. Celkově je to návrat ke kořenům, jen zvukově i aranžérsky o mnoho vytříbenější.

Výběr uzavírá skladba V rytmu s deštěm – nebyla nikdy vydaná, jediná je zpívaná česky. Posluchač si připomene, jaký vliv má na zvuk Tara Fuki polština, a také to, že ani jako majitel všech nahrávek Tara Fuki nemá všechno. Pořád je tu kvalitní materiál, který stojí za cestu na koncert.

Tara Fuki: The Best of… (Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová). Indies Scope 2015, 20 skladeb, celková stopáž: 80 min.

Foto archiv Indies Scope

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více




Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více