Tara Fuki: The Best of… Nejlepší tiché písně

Tara Fuki: The Best of… Nejlepší tiché písně

Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.

Tara Fuki budily pozornost hned od začátku, přispívalo k tomu už nezvyklé obsazení – zvuk dvou tenorových nástrojů a dvou ženských hlasů má své zvláštní kouzlo sám o sobě. Hudba neskrývala vazby na alternativu, jazz, ale ani na folklor. Propletené party dvou violoncell, živé i elektronicky vytvářené smyčky, přirozený zpěv. To všechno zabalené do přitažlivé, lehce rozmlžené atmosféry a srozumitelného písničkového tvaru. Výsledkem byla od začátku hudba neobyčejně přístupná, ale zároveň lákavá k hlubšímu zkoumání – písně Tara Fuki si o návrat vždy tak trochu říkají samy.

Debutové album Piosenki do snu vyšlo v roce 2001, tedy rok po vzniku kapely. Získalo dvě žánrové ceny Anděl za alternativní hudbu a jako příslib roku. Na výběru Best of… je mu věnovaná velká pozornost jako kořenům, ze kterých Tara Fuki rostou dodnes. Bylo by samozřejmě jednoduché říci, že se od té doby nic nezměnilo, ale není to tak úplně pravda. Změny to byly jemné a nenápadné, žádné prudké zlomy, každé z natočených alb ale znamenalo určitý posun. Ať už v atmosféře, ve využití studiových možností, elektroniky nebo hostů. Z tohoto hlediska má Best of… cenu i pro vlastníky všech dosud vydaných řadových alb, pokud je zajímá cesta, kterou kapela za patnáct let ušla. Navíc je to cesta, jak ji vidí Andrea KonstankiewiczDorota Barová, dramaturgie výběru je jejich práce.

Výběr je možné pořídit v několika formátech, ať už v různé elektronické kvalitě, na CD a nakonec i na dvou vinylech. Poslední možnost je nejreprezantativnější, přestože obsahuje oproti předchozím pouze o jednu píseň navíc. Tou jednou skladbou Dopis se totiž vyrovnává počet zařazených písní ze zmíněného prvního alba s posledním Winna – z obou je jich na výběru pět. Může to být samozřejmě jen náhoda, ale pocit jasně definovaných hranic počátku a závěru patnáctileté tvůrčí etapy je – opět velmi nenápadně a neokázale – probuzen.

Skladby z jednotlivých alb jsou na výběru řazeny chronologicky a vytvářejí pět rozeznatelných zvukových světů. I bez nahlížení do bookletu nebo přehrávače jsou přechody z jednoho alba ke druhému zřetelné. Všechno ale vychází z pevného základu, který se opravdu příliš nemění a vlastně až překvapí, jak je zdánlivě omezující obsazení nosné. Invence se zkrátka neschová ani za ty nejskromnější možnosti.

Úvodní Piosenki do snu jsou ze všech alb nejsyrovější. Skutečně jen dvě violoncella a dva hlasy, zpětně by posluchač mohl usoudit i na dobře natočený demosnímek, s nímž se bude teprve dál pracovat. Je to ale především jasné upozornění na to, že Tara Fuki vlastně nic navíc nepotřebují. Pokud dělají něco navíc, tak nemusí, ale chtějí. V titulní skladbě následujícího alba Kapka (2003) se ozvou samply Maria Buzziho, opar studiového hallu, jako by po předchozí syrovosti přišla trocha omámení studiovými možnostmi.

Píseň Lej, Lej, Lej z alba Auris (2007) začne kytarou a upozorní na množství hostů, kteří se na natáčení podíleli, včetně jazzového kvintetu Vertigo. Byl to na komorní poměry Tara Fuki až velkokapelový projekt, charakter jejich hudby se za bohatými aranžemi místy až ztrácí, důležitou poznávací roli přebírají hlasy. S odstupem času to vypadá, že nejproblematičtější bylo použití bicích nástrojů. Na albu Sens (2010) už hostují z Vertiga jen někteří členové, dvě violoncella získávají zpět svou vedoucí úlohu. Loňské album Winna se přihlásí dlouhou zpívanou pasáží s použitím smyček. Celkově je to návrat ke kořenům, jen zvukově i aranžérsky o mnoho vytříbenější.

Výběr uzavírá skladba V rytmu s deštěm – nebyla nikdy vydaná, jediná je zpívaná česky. Posluchač si připomene, jaký vliv má na zvuk Tara Fuki polština, a také to, že ani jako majitel všech nahrávek Tara Fuki nemá všechno. Pořád je tu kvalitní materiál, který stojí za cestu na koncert.

Tara Fuki: The Best of… (Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová). Indies Scope 2015, 20 skladeb, celková stopáž: 80 min.

Foto archiv Indies Scope

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více