Titanic, který neklesá ke dnu

20. leden 2016, 0:51
Titanic, který neklesá ke dnu

Městské divadlo v Brně rozšířilo portfolio svých velkoprodukcí premiérou broadwayského muzikálu Titanic. Příběh scenáristy Petera Stonea a skladatele Mauryho Yestona z roku 1997 uvedli nyní v Brně v české premiéře. Tuzemský inscenační tým v čele s režisérem Stanislavem Mošou se s ním ale setkal již loni v létě při open air produkci ve Walenstadtu, městečku ve východním Švýcarsku.

Muzikál o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách bude i v Brně divácky stále žádanou matérií, od níž si publikum slibuje přitažlivou směs tragédie i romantiky. Dá se to odečíst ze zájmu o reprízy, které byly vyprodány do dubna, ještě před prvním jevištním odhalením Mošovy nové inscenace. Může za to jistě i filmový hit Jamese Camerona, který se na plátna dostal taktéž v roce 1997 a slávu muzikálového zpracování stejného příběhu překryl. Diváci očekávající od divadelní verze totožný milostný příběh jako ve filmu, budou nyní poněkud zklamáni. I když by vlastně nemuseli, protože divadelní zpracování Titaniku sice nemá těžiště v milostném příběhu mladého páru, ale i tak servíruje lásku v mnoha podobách napříč sociálním i pracovním postavením.

Nejde tady jen o milostné vzplanutí chudého páru ze třetí třídy, jedoucího do Ameriky za lepším životem. Celoživotní lásku jako entitu, před níž nic neznamená smrt v chladných vodách Atlantiku, demonstruje v příběhu pár starých bohatých manželů Strausových. Topič Barret tady zase ukazuje oddaný cit při telegrafování svojí vzdálené Derlene. Jiný druh láskyplného zanícení – a sice k profesi – lze sledovat u hrdého kapitána či vrchního stewarda, který i přes vážnost situace nepanikaří. A je tady vlastně všudypřítomná i odvrácená tvář největší lidské emoce – majitel lodi Ismay miluje rychlost a úspěch (na záchranný člun se doslova prodere přes ostatní) a povrchní Alice Bean ze druhé třídy je fascinována světem boháčů, zbožňuje svět zámožných lidí a udělala by cokoliv, aby jim mohla stát na blízku.

Jde tady o kaleidoskop všemožných lidských charakterů, které se zrcadlí v mnoha miniaturních příbězích, osudech i dramatech. I proto zapomenete na velkofilm Jamese Camerona s Kate Winsletovou a Leonardem DiCapriem. Ostatně jej také záměrně ignoruje pečlivě připravený program, snad aby diváci neměli pocit, že jdou na divadelní verzi slavného filmu. Tiskovina naopak nabízí osudy autentických pasažérů a lodivodů, kteří se stali inspirací pro některé z figur muzikálu.

Pro další úvahy nad novou inscenací je důležitý také fakt, že brněnští inscenátoři originál na mnoha místech razantně pokrátili, zejména co se týká písňových čísel. A tento zásah má zřejmě na svědomí, že v hudebním vyznění je Mošova inscenace monumentální či majestátní, podobně jako scénografie Christopha Weyerse. Je ovšem také na mnoha místech dostatečně uměřená, až intimní – to se týká právě milostných duet. Tímto řešením se kolos jménem Titanik vyhnul hřmotné sentimentalitě či naopak důvěrnému dávkování kýče v komorních momentech příběhu. Zkrátka a dobře Mošova inscenace obsahuje ve správné míře očekávanou velkolepou podívanou, která ale nedrtí naznačený vzkaz této story: lidská láska, ale vlastně jakákoliv pozitivní a užitečná aktivita člověka je vlastně nepotopitelná.

Diváka čeká efektní a realistické vyvedení detailů svého času největšího plavidla světa, ať už se jedná o nástupní scénu, jídelnu boháčů, kotelnu, či detailní vybavení telegrafické a stenografické kajuty. Weyers předkládanými detaily plavidla rozněcuje fantastickou představu, jak úctyhodný obr a vlastně i pomyslný pomník technické pýše lidstva musel Titanic být. Bombastický závěr první části dvou a půl hodinového večera obstarává při srážce s ledovcem silueta obrovské bílé kry, která se vyvalí na jeviště. Jistou samoúčelnou efektnost Moša posléze neguje tím, že právě na tuto kru se špičatými ostny v drsném defilé postaví ty, kteří šli při kolizi ke dnu a plavbu nepřežili.

Hudební skladatel Maury Yeston dal svému Titaniku až klasickou symfonickou sazbu zejména v halasně vypjatých číslech, jindy přichází pocit až operetního stylu, zejména ve zpívaných pasážích jednotlivců. Tak či tak je až hymnické a razantní hudební nastudování Dana KalouskaJakuba Žídka zřejmě nejzásadnější devízou večera. Tato muzika – řečeno lodním slovníkem – se dere plnou parou vpřed a její silný zvuk je opojný i mrazivý. Stejně přitažlivá je také choreografie Anety Majerové zejména ve sborových scénách třeba při taneční party v ragtime stylu.

Inscenace se šestadvacetičlenným orchestrem a s více než třemi desítkami rolí (až natřikrát alternovaných) nabízí mnoho příležitostí, i když ne všem se při premiéře dařilo, což bylo slyšet zejména při společném songu Ladislava KolářeZdeny Herfortové (manželé Strausovi). Jinak si divák užije solidních výkonů, ať už jde o Zdeňka Junáka v roli kapitána Smithe, konstruktéra Andrewse jak ho dramaticky zpívá Petr Gazdík či kapelníka Hartleye v podání Jakuba Zedníčka. Požitkem jsou výkony Elišky Skálové jako Kate ze třetí třídy, vynikajícím výkonem je Alice Bean Radky Coufalové, která svoji hrdinku hraje s přesným ztvárněním lacinosti a prostřednosti, s níž se chce vetřít mezi zámožnější pasažéry.

Podtrženo, sečteno: silná muzika, co se týče jejího konstruktu i orchestrálního provedení, zdařilá scénografie a kostýmy, plno špičkových pěveckých i hereckých i tanečních výkonů. A také chytrá režie, která nedopustila udělat z celé tragické záležitosti sladkobolný kýč, i když se to občas nabízí a k němuž má inscenace nejblíž ve scénách s ledovou krou, s níž se naštěstí nakonec umělecky nesrazila.

Peter Stone, Maury Yeston: Titanic. Režie – Stanislav Moša, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, hudební nastudování – Dan Kalousek, Jakub Žídek. Premiéra 16. ledna 2016, Městské divadlo Brno.

Foto archiv MdB

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více

Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Nejčtenější

Kritika

Letošní 27. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae pomalu spěje k velkému finále v podobě společného koncertu flétnisty a rezidenčního umělce Kaspara Zehndera, mezzosopranistky a patronky festivalu Magdaleny Kožené a jejího chotě, klavíristy a dirigenta Sira Simona Rattlea. Na jednom z posledních koncertů vrcholícího festivalu vystoupil v pátek 24. června společně s přáteli – Giovanni Guzzo (housle), Rahel Maria Rilling (housle), Amihai Grosz (viola), Dávid Adorján (violoncello), Wolfgang Klinser (klarinet) a Anaïs Gaudemard (harfa) – právě rezidenční umělec Kaspar Zehnder, který dramaturgii pátečního komorního koncertu v knihovně náměšťského zámku připravil.  více