Titanic, který neklesá ke dnu

20. leden 2016, 0:51
Titanic, který neklesá ke dnu

Městské divadlo v Brně rozšířilo portfolio svých velkoprodukcí premiérou broadwayského muzikálu Titanic. Příběh scenáristy Petera Stonea a skladatele Mauryho Yestona z roku 1997 uvedli nyní v Brně v české premiéře. Tuzemský inscenační tým v čele s režisérem Stanislavem Mošou se s ním ale setkal již loni v létě při open air produkci ve Walenstadtu, městečku ve východním Švýcarsku.

Muzikál o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách bude i v Brně divácky stále žádanou matérií, od níž si publikum slibuje přitažlivou směs tragédie i romantiky. Dá se to odečíst ze zájmu o reprízy, které byly vyprodány do dubna, ještě před prvním jevištním odhalením Mošovy nové inscenace. Může za to jistě i filmový hit Jamese Camerona, který se na plátna dostal taktéž v roce 1997 a slávu muzikálového zpracování stejného příběhu překryl. Diváci očekávající od divadelní verze totožný milostný příběh jako ve filmu, budou nyní poněkud zklamáni. I když by vlastně nemuseli, protože divadelní zpracování Titaniku sice nemá těžiště v milostném příběhu mladého páru, ale i tak servíruje lásku v mnoha podobách napříč sociálním i pracovním postavením.

Nejde tady jen o milostné vzplanutí chudého páru ze třetí třídy, jedoucího do Ameriky za lepším životem. Celoživotní lásku jako entitu, před níž nic neznamená smrt v chladných vodách Atlantiku, demonstruje v příběhu pár starých bohatých manželů Strausových. Topič Barret tady zase ukazuje oddaný cit při telegrafování svojí vzdálené Derlene. Jiný druh láskyplného zanícení – a sice k profesi – lze sledovat u hrdého kapitána či vrchního stewarda, který i přes vážnost situace nepanikaří. A je tady vlastně všudypřítomná i odvrácená tvář největší lidské emoce – majitel lodi Ismay miluje rychlost a úspěch (na záchranný člun se doslova prodere přes ostatní) a povrchní Alice Bean ze druhé třídy je fascinována světem boháčů, zbožňuje svět zámožných lidí a udělala by cokoliv, aby jim mohla stát na blízku.

Jde tady o kaleidoskop všemožných lidských charakterů, které se zrcadlí v mnoha miniaturních příbězích, osudech i dramatech. I proto zapomenete na velkofilm Jamese Camerona s Kate Winsletovou a Leonardem DiCapriem. Ostatně jej také záměrně ignoruje pečlivě připravený program, snad aby diváci neměli pocit, že jdou na divadelní verzi slavného filmu. Tiskovina naopak nabízí osudy autentických pasažérů a lodivodů, kteří se stali inspirací pro některé z figur muzikálu.

Pro další úvahy nad novou inscenací je důležitý také fakt, že brněnští inscenátoři originál na mnoha místech razantně pokrátili, zejména co se týká písňových čísel. A tento zásah má zřejmě na svědomí, že v hudebním vyznění je Mošova inscenace monumentální či majestátní, podobně jako scénografie Christopha Weyerse. Je ovšem také na mnoha místech dostatečně uměřená, až intimní – to se týká právě milostných duet. Tímto řešením se kolos jménem Titanik vyhnul hřmotné sentimentalitě či naopak důvěrnému dávkování kýče v komorních momentech příběhu. Zkrátka a dobře Mošova inscenace obsahuje ve správné míře očekávanou velkolepou podívanou, která ale nedrtí naznačený vzkaz této story: lidská láska, ale vlastně jakákoliv pozitivní a užitečná aktivita člověka je vlastně nepotopitelná.

Diváka čeká efektní a realistické vyvedení detailů svého času největšího plavidla světa, ať už se jedná o nástupní scénu, jídelnu boháčů, kotelnu, či detailní vybavení telegrafické a stenografické kajuty. Weyers předkládanými detaily plavidla rozněcuje fantastickou představu, jak úctyhodný obr a vlastně i pomyslný pomník technické pýše lidstva musel Titanic být. Bombastický závěr první části dvou a půl hodinového večera obstarává při srážce s ledovcem silueta obrovské bílé kry, která se vyvalí na jeviště. Jistou samoúčelnou efektnost Moša posléze neguje tím, že právě na tuto kru se špičatými ostny v drsném defilé postaví ty, kteří šli při kolizi ke dnu a plavbu nepřežili.

Hudební skladatel Maury Yeston dal svému Titaniku až klasickou symfonickou sazbu zejména v halasně vypjatých číslech, jindy přichází pocit až operetního stylu, zejména ve zpívaných pasážích jednotlivců. Tak či tak je až hymnické a razantní hudební nastudování Dana KalouskaJakuba Žídka zřejmě nejzásadnější devízou večera. Tato muzika – řečeno lodním slovníkem – se dere plnou parou vpřed a její silný zvuk je opojný i mrazivý. Stejně přitažlivá je také choreografie Anety Majerové zejména ve sborových scénách třeba při taneční party v ragtime stylu.

Inscenace se šestadvacetičlenným orchestrem a s více než třemi desítkami rolí (až natřikrát alternovaných) nabízí mnoho příležitostí, i když ne všem se při premiéře dařilo, což bylo slyšet zejména při společném songu Ladislava KolářeZdeny Herfortové (manželé Strausovi). Jinak si divák užije solidních výkonů, ať už jde o Zdeňka Junáka v roli kapitána Smithe, konstruktéra Andrewse jak ho dramaticky zpívá Petr Gazdík či kapelníka Hartleye v podání Jakuba Zedníčka. Požitkem jsou výkony Elišky Skálové jako Kate ze třetí třídy, vynikajícím výkonem je Alice Bean Radky Coufalové, která svoji hrdinku hraje s přesným ztvárněním lacinosti a prostřednosti, s níž se chce vetřít mezi zámožnější pasažéry.

Podtrženo, sečteno: silná muzika, co se týče jejího konstruktu i orchestrálního provedení, zdařilá scénografie a kostýmy, plno špičkových pěveckých i hereckých i tanečních výkonů. A také chytrá režie, která nedopustila udělat z celé tragické záležitosti sladkobolný kýč, i když se to občas nabízí a k němuž má inscenace nejblíž ve scénách s ledovou krou, s níž se naštěstí nakonec umělecky nesrazila.

Peter Stone, Maury Yeston: Titanic. Režie – Stanislav Moša, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, hudební nastudování – Dan Kalousek, Jakub Žídek. Premiéra 16. ledna 2016, Městské divadlo Brno.

Foto archiv MdB

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce