Titanic, který neklesá ke dnu

20. leden 2016, 0:51
Titanic, který neklesá ke dnu

Městské divadlo v Brně rozšířilo portfolio svých velkoprodukcí premiérou broadwayského muzikálu Titanic. Příběh scenáristy Petera Stonea a skladatele Mauryho Yestona z roku 1997 uvedli nyní v Brně v české premiéře. Tuzemský inscenační tým v čele s režisérem Stanislavem Mošou se s ním ale setkal již loni v létě při open air produkci ve Walenstadtu, městečku ve východním Švýcarsku.

Muzikál o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách bude i v Brně divácky stále žádanou matérií, od níž si publikum slibuje přitažlivou směs tragédie i romantiky. Dá se to odečíst ze zájmu o reprízy, které byly vyprodány do dubna, ještě před prvním jevištním odhalením Mošovy nové inscenace. Může za to jistě i filmový hit Jamese Camerona, který se na plátna dostal taktéž v roce 1997 a slávu muzikálového zpracování stejného příběhu překryl. Diváci očekávající od divadelní verze totožný milostný příběh jako ve filmu, budou nyní poněkud zklamáni. I když by vlastně nemuseli, protože divadelní zpracování Titaniku sice nemá těžiště v milostném příběhu mladého páru, ale i tak servíruje lásku v mnoha podobách napříč sociálním i pracovním postavením.

Nejde tady jen o milostné vzplanutí chudého páru ze třetí třídy, jedoucího do Ameriky za lepším životem. Celoživotní lásku jako entitu, před níž nic neznamená smrt v chladných vodách Atlantiku, demonstruje v příběhu pár starých bohatých manželů Strausových. Topič Barret tady zase ukazuje oddaný cit při telegrafování svojí vzdálené Derlene. Jiný druh láskyplného zanícení – a sice k profesi – lze sledovat u hrdého kapitána či vrchního stewarda, který i přes vážnost situace nepanikaří. A je tady vlastně všudypřítomná i odvrácená tvář největší lidské emoce – majitel lodi Ismay miluje rychlost a úspěch (na záchranný člun se doslova prodere přes ostatní) a povrchní Alice Bean ze druhé třídy je fascinována světem boháčů, zbožňuje svět zámožných lidí a udělala by cokoliv, aby jim mohla stát na blízku.

Jde tady o kaleidoskop všemožných lidských charakterů, které se zrcadlí v mnoha miniaturních příbězích, osudech i dramatech. I proto zapomenete na velkofilm Jamese Camerona s Kate Winsletovou a Leonardem DiCapriem. Ostatně jej také záměrně ignoruje pečlivě připravený program, snad aby diváci neměli pocit, že jdou na divadelní verzi slavného filmu. Tiskovina naopak nabízí osudy autentických pasažérů a lodivodů, kteří se stali inspirací pro některé z figur muzikálu.

Pro další úvahy nad novou inscenací je důležitý také fakt, že brněnští inscenátoři originál na mnoha místech razantně pokrátili, zejména co se týká písňových čísel. A tento zásah má zřejmě na svědomí, že v hudebním vyznění je Mošova inscenace monumentální či majestátní, podobně jako scénografie Christopha Weyerse. Je ovšem také na mnoha místech dostatečně uměřená, až intimní – to se týká právě milostných duet. Tímto řešením se kolos jménem Titanik vyhnul hřmotné sentimentalitě či naopak důvěrnému dávkování kýče v komorních momentech příběhu. Zkrátka a dobře Mošova inscenace obsahuje ve správné míře očekávanou velkolepou podívanou, která ale nedrtí naznačený vzkaz této story: lidská láska, ale vlastně jakákoliv pozitivní a užitečná aktivita člověka je vlastně nepotopitelná.

Diváka čeká efektní a realistické vyvedení detailů svého času největšího plavidla světa, ať už se jedná o nástupní scénu, jídelnu boháčů, kotelnu, či detailní vybavení telegrafické a stenografické kajuty. Weyers předkládanými detaily plavidla rozněcuje fantastickou představu, jak úctyhodný obr a vlastně i pomyslný pomník technické pýše lidstva musel Titanic být. Bombastický závěr první části dvou a půl hodinového večera obstarává při srážce s ledovcem silueta obrovské bílé kry, která se vyvalí na jeviště. Jistou samoúčelnou efektnost Moša posléze neguje tím, že právě na tuto kru se špičatými ostny v drsném defilé postaví ty, kteří šli při kolizi ke dnu a plavbu nepřežili.

Hudební skladatel Maury Yeston dal svému Titaniku až klasickou symfonickou sazbu zejména v halasně vypjatých číslech, jindy přichází pocit až operetního stylu, zejména ve zpívaných pasážích jednotlivců. Tak či tak je až hymnické a razantní hudební nastudování Dana KalouskaJakuba Žídka zřejmě nejzásadnější devízou večera. Tato muzika – řečeno lodním slovníkem – se dere plnou parou vpřed a její silný zvuk je opojný i mrazivý. Stejně přitažlivá je také choreografie Anety Majerové zejména ve sborových scénách třeba při taneční party v ragtime stylu.

Inscenace se šestadvacetičlenným orchestrem a s více než třemi desítkami rolí (až natřikrát alternovaných) nabízí mnoho příležitostí, i když ne všem se při premiéře dařilo, což bylo slyšet zejména při společném songu Ladislava KolářeZdeny Herfortové (manželé Strausovi). Jinak si divák užije solidních výkonů, ať už jde o Zdeňka Junáka v roli kapitána Smithe, konstruktéra Andrewse jak ho dramaticky zpívá Petr Gazdík či kapelníka Hartleye v podání Jakuba Zedníčka. Požitkem jsou výkony Elišky Skálové jako Kate ze třetí třídy, vynikajícím výkonem je Alice Bean Radky Coufalové, která svoji hrdinku hraje s přesným ztvárněním lacinosti a prostřednosti, s níž se chce vetřít mezi zámožnější pasažéry.

Podtrženo, sečteno: silná muzika, co se týče jejího konstruktu i orchestrálního provedení, zdařilá scénografie a kostýmy, plno špičkových pěveckých i hereckých i tanečních výkonů. A také chytrá režie, která nedopustila udělat z celé tragické záležitosti sladkobolný kýč, i když se to občas nabízí a k němuž má inscenace nejblíž ve scénách s ledovou krou, s níž se naštěstí nakonec umělecky nesrazila.

Peter Stone, Maury Yeston: Titanic. Režie – Stanislav Moša, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, hudební nastudování – Dan Kalousek, Jakub Žídek. Premiéra 16. ledna 2016, Městské divadlo Brno.

Foto archiv MdB

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více