Titanic, který neklesá ke dnu

20. leden 2016, 0:51
Titanic, který neklesá ke dnu

Městské divadlo v Brně rozšířilo portfolio svých velkoprodukcí premiérou broadwayského muzikálu Titanic. Příběh scenáristy Petera Stonea a skladatele Mauryho Yestona z roku 1997 uvedli nyní v Brně v české premiéře. Tuzemský inscenační tým v čele s režisérem Stanislavem Mošou se s ním ale setkal již loni v létě při open air produkci ve Walenstadtu, městečku ve východním Švýcarsku.

Muzikál o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách bude i v Brně divácky stále žádanou matérií, od níž si publikum slibuje přitažlivou směs tragédie i romantiky. Dá se to odečíst ze zájmu o reprízy, které byly vyprodány do dubna, ještě před prvním jevištním odhalením Mošovy nové inscenace. Může za to jistě i filmový hit Jamese Camerona, který se na plátna dostal taktéž v roce 1997 a slávu muzikálového zpracování stejného příběhu překryl. Diváci očekávající od divadelní verze totožný milostný příběh jako ve filmu, budou nyní poněkud zklamáni. I když by vlastně nemuseli, protože divadelní zpracování Titaniku sice nemá těžiště v milostném příběhu mladého páru, ale i tak servíruje lásku v mnoha podobách napříč sociálním i pracovním postavením.

Nejde tady jen o milostné vzplanutí chudého páru ze třetí třídy, jedoucího do Ameriky za lepším životem. Celoživotní lásku jako entitu, před níž nic neznamená smrt v chladných vodách Atlantiku, demonstruje v příběhu pár starých bohatých manželů Strausových. Topič Barret tady zase ukazuje oddaný cit při telegrafování svojí vzdálené Derlene. Jiný druh láskyplného zanícení – a sice k profesi – lze sledovat u hrdého kapitána či vrchního stewarda, který i přes vážnost situace nepanikaří. A je tady vlastně všudypřítomná i odvrácená tvář největší lidské emoce – majitel lodi Ismay miluje rychlost a úspěch (na záchranný člun se doslova prodere přes ostatní) a povrchní Alice Bean ze druhé třídy je fascinována světem boháčů, zbožňuje svět zámožných lidí a udělala by cokoliv, aby jim mohla stát na blízku.

Jde tady o kaleidoskop všemožných lidských charakterů, které se zrcadlí v mnoha miniaturních příbězích, osudech i dramatech. I proto zapomenete na velkofilm Jamese Camerona s Kate Winsletovou a Leonardem DiCapriem. Ostatně jej také záměrně ignoruje pečlivě připravený program, snad aby diváci neměli pocit, že jdou na divadelní verzi slavného filmu. Tiskovina naopak nabízí osudy autentických pasažérů a lodivodů, kteří se stali inspirací pro některé z figur muzikálu.

Pro další úvahy nad novou inscenací je důležitý také fakt, že brněnští inscenátoři originál na mnoha místech razantně pokrátili, zejména co se týká písňových čísel. A tento zásah má zřejmě na svědomí, že v hudebním vyznění je Mošova inscenace monumentální či majestátní, podobně jako scénografie Christopha Weyerse. Je ovšem také na mnoha místech dostatečně uměřená, až intimní – to se týká právě milostných duet. Tímto řešením se kolos jménem Titanik vyhnul hřmotné sentimentalitě či naopak důvěrnému dávkování kýče v komorních momentech příběhu. Zkrátka a dobře Mošova inscenace obsahuje ve správné míře očekávanou velkolepou podívanou, která ale nedrtí naznačený vzkaz této story: lidská láska, ale vlastně jakákoliv pozitivní a užitečná aktivita člověka je vlastně nepotopitelná.

Diváka čeká efektní a realistické vyvedení detailů svého času největšího plavidla světa, ať už se jedná o nástupní scénu, jídelnu boháčů, kotelnu, či detailní vybavení telegrafické a stenografické kajuty. Weyers předkládanými detaily plavidla rozněcuje fantastickou představu, jak úctyhodný obr a vlastně i pomyslný pomník technické pýše lidstva musel Titanic být. Bombastický závěr první části dvou a půl hodinového večera obstarává při srážce s ledovcem silueta obrovské bílé kry, která se vyvalí na jeviště. Jistou samoúčelnou efektnost Moša posléze neguje tím, že právě na tuto kru se špičatými ostny v drsném defilé postaví ty, kteří šli při kolizi ke dnu a plavbu nepřežili.

Hudební skladatel Maury Yeston dal svému Titaniku až klasickou symfonickou sazbu zejména v halasně vypjatých číslech, jindy přichází pocit až operetního stylu, zejména ve zpívaných pasážích jednotlivců. Tak či tak je až hymnické a razantní hudební nastudování Dana KalouskaJakuba Žídka zřejmě nejzásadnější devízou večera. Tato muzika – řečeno lodním slovníkem – se dere plnou parou vpřed a její silný zvuk je opojný i mrazivý. Stejně přitažlivá je také choreografie Anety Majerové zejména ve sborových scénách třeba při taneční party v ragtime stylu.

Inscenace se šestadvacetičlenným orchestrem a s více než třemi desítkami rolí (až natřikrát alternovaných) nabízí mnoho příležitostí, i když ne všem se při premiéře dařilo, což bylo slyšet zejména při společném songu Ladislava KolářeZdeny Herfortové (manželé Strausovi). Jinak si divák užije solidních výkonů, ať už jde o Zdeňka Junáka v roli kapitána Smithe, konstruktéra Andrewse jak ho dramaticky zpívá Petr Gazdík či kapelníka Hartleye v podání Jakuba Zedníčka. Požitkem jsou výkony Elišky Skálové jako Kate ze třetí třídy, vynikajícím výkonem je Alice Bean Radky Coufalové, která svoji hrdinku hraje s přesným ztvárněním lacinosti a prostřednosti, s níž se chce vetřít mezi zámožnější pasažéry.

Podtrženo, sečteno: silná muzika, co se týče jejího konstruktu i orchestrálního provedení, zdařilá scénografie a kostýmy, plno špičkových pěveckých i hereckých i tanečních výkonů. A také chytrá režie, která nedopustila udělat z celé tragické záležitosti sladkobolný kýč, i když se to občas nabízí a k němuž má inscenace nejblíž ve scénách s ledovou krou, s níž se naštěstí nakonec umělecky nesrazila.

Peter Stone, Maury Yeston: Titanic. Režie – Stanislav Moša, kostýmy – Andrea Kučerová, scéna – Christoph Weyers, hudební nastudování – Dan Kalousek, Jakub Žídek. Premiéra 16. ledna 2016, Městské divadlo Brno.

Foto archiv MdB

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Nejčtenější

Kritika

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený pěvecký sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více