Hostem abonentní řady koncertů Jazz & World Music pod záštitou Filharmonie Brno byl tentokrát perkusionista Trilok Gurtu. Posluchači v zaplněném Besedním domě si jeho emotivní a zároveň usebrané osmdesátiminutové sólové vystoupení užili na jeden nádech.
Trilok Gurtu je vlivný nadžánrový hudebník, jeden ze tří světových mágů ovládajících bicí, perkuse, tabla i lidský hlas jako nástroje k expresivnímu vyjádření emocí i originálních hudebních nápadů. Zatímco jeho dva rovnocenní souputníci, Brazilci Airto Moreira a nedávno zesnulý Naná Vasconcelos, vycházejí z tradičních rytmů jihoamerické taneční hudby, rodák z indické Bombaje hledá a nachází svou inspiraci v původní indické a africké hudbě. Ačkoliv svou světovou proslulost získal především jako doprovodný hudebník jazzových sólistů i člen několika progresivních hudebních seskupení, při sólových koncertech je inspirativním hudebním solitérem. Skutečným mistrem rytmů, svěžím a neopotřebovaným.
Jazzoví fanoušci, kteří v hledišti zřetelně převažovali, mají Gurtua zažitého jako sidemana new-age jazzové formace Oregon, v níž na čas nahradil tragicky zesnulého Collina Wallcota. Mnozí ho znají už od evropských začátků, kdy se v 70. letech jako vynikající hráč na tabla poprvé prosadil vedle trumpetisty Dona Cherryho (nedávno mu z vděčnosti za podporu věnoval album Spellbound). Jako koncertní i studiový partner spolupracoval s nejlepšími jazzmany: s Barrem Phillipsem, Terje Rypdalem, Lee Konitzem, Johnem Abercombiem, Joe Zawinulem, s triem Johna McLaughlina. V polovině 90. let začal dodnes trvající úspěšnou spolupráci s Janem Garbarkem (na brněnské vystoupení navazuje jejich společná koncertní šňůra po Německu, Belgii a Švýcarsku).
Gurtuova ojedinělá vystoupení v českých zemích mívají vždy příznivý ohlas: s Garbarkovou koncertní sestavou hostoval na festivalu Colours of Ostrava, trio Garbarek-Gurtu-Vitouš uzavíralo éru Jazzu na Hradě v roce 2013, rok nato v rámci koncertní šňůry k albu Spellbound hrál v Paláci Akropolis i na Jazzinci v Trutnově. Ani pro Brno není tento groove-guru žádnou neznámou: v červenci 2012 ho na náměstí Svobody představil Rudy Linka jako ozdobu svého Bohemia Jazz Festu. A jako si uměl získat fanoušky i kolemjdoucí pod otevřeným nebem na Svoboďáku, rozezněl i vnitřní struny posluchačů v Besedním domě.
Koncert měl rychlý spád, ale nepůsobil uspěchaně, naopak: několika úvodními větami v angličtině přivítal Gurtu své hosty v džungli groovů a improvizací, připomněl, že hudba je živý organismus, který reaguje na momentální náladu a situaci. Hybridní bicí soupravu obohacenou mimo jiné o cajón, tabla a různá chřestítka rozezníval pomalu a postupně. Začal v rytmu heartbeatu (bijícího srdce), postupně naplňoval svou pověst skvělého hráče na tabla. Připomněl, jak z něj matka (indická zpěvačka Shobha Gurtu) vychovala vnímavého doprovazeče, ale také improvizátora reagujícího na momentální náladu melodie, pro něhož je nástroj pouhým prostředkem a jakýkoliv instrument je tím správným, pokud je správně použit.
Výrazné filozofické aspekty svého hudebního vnímání i tvorby připomenul během koncertu vícekrát, např. vyzvednutím významu „sarasvatí“ (hinduistický pojem pro umění/hudbu vedoucí k sebepoznání). Od minuciózního dialogu s tably Gurtu postupně přešel k bicím, od nich k perkusním nástrojům, včetně rozeznění kovového vědra naplněného vodou, z něhož pod údery paličky vybuchovaly vodní gejzíry, nebo ponořování zvučícího gongu do vody.
Došlo i na proslulý Gurtuův „oral drumming“: jak sám proklamuje a na koncertě prakticky dokládá, je lidský hlas prvním nástrojem v kterékoliv kultuře na světě. Tablová ostináta vyklepávaná pomocí prstů rozvíjela „melodie“ rytmicky vysykávaná, vyštěkávaná, vybubnovaná pomocí hlasivek. „Nebojte se použít svůj hlas“, nabádal publikum ke spolupráci. „Nevadí, že nezpíváte čistě – já taky zpívám většinou falešně.“ Sedě na cajónu, pomocí něhož udával rytmus, s chřestítky na obou zápěstích vedl auditorium k pozoruhodně niternému hudebnímu zážitku, na kterém se mohl spolupodílet každý z přítomných.
Koncert byl pro mnohé spíše duchovním zážitkem, cestou hudebním zásvětím v doprovodu skutečného zasvěcence. Osmdesát minut hudby skončilo náhle, rychlým rozloučením a osvětlením sálu, které v tu chvíli působilo skoro nepatřičně. V sousední řadě to jeden z posluchačů okomentoval: „Tak jsem se nadechl na začátku a vydechl jsem až teď.“ Přesněji se to vyjádřit nedá.
Trilok Gurtu. 16. března 2016, Besední dům, Brno. V rámci abonentního cyklu Filharmonie Brno Jazz & World Music
MarieT
21. březen 2016, 18:29