Utrpení Panny orleánské. Paralelní svět hudby a filmu

Utrpení Panny orleánské. Paralelní svět hudby a filmu

Jana z Arku bez velkých bitev, korunovačních scén, mystických hlasů, a přece velkolepě působivá. Němý film Utrpení Panny orleánské z roku 1928 je natolik přelomové a dodnes inspirativní dílo, že k němu napsalo novou hudbu již několik skladatelů. Filharmonie Brno včera doprovodila projekci filmu živým provedením „soundtracku“ Broniuse Kutavičiuse.

Dánský režisér Carl Theodor Dreyer vytvořil film, který v zásadě ignoruje vnější efekty a soustřeďuje se na vnitřní život postav. Ztvárnil pouze závěr života francouzské světice, tedy proces s Janou z Arku, její odsouzení a smrt na hranici. Téměř celý film se odehrává v interiérech, a ani z těch není téměř nikdy vidět větší celek. Obraz je maximálně pročištěný, zdi jsou bez dekorací, rekvizit je minimum. O to víc vynikají linie gotických oblouků, proudy světla, vzory dlažby a především výrazy lidských tváří. Souboj mezi připravenou mocí a bezvýhradnou odevzdaností božskému poslání se odehrává na duchovní a psychické úrovni. Detaily a polodetaily pohledů, mimiky i řeči beze slov jsou ale natolik výmluvné, že nahradí akční scény, potoky krve i prvoplánově vyprávěný strhující příběh.

Film se vyhýbá velkým záběrům a scénám i tam, kde se vyloženě nabízejí. Nikdy není vidět celý soudní dvůr, ani hořící hranice s Janou se nikdy neobjeví vcelku. Závěrečné srocení lidu, který se vzbouří proti soudcům, lze také více tušit z detailů podávaných zbraní a tváří vojáků, než aby došlo na opravdovou masovou scénu. Film se pochopitelně nejvíc zaměřuje na samotnou Janu. Herečka Maria Falconetti si skutečně téměř vystačí s mimikou včetně závěru na hranici. Její pláč před smrtí je prostý exaltovanosti, je v něm spíš směs víry a zarputilosti, které přemůžou i její strach.

Litevský skladatel Bronius Kutavičius nenapsal typickou filmovou hudbu, ale skladbu schopnou i samostatného koncertního života. Hudba nesklouzává k pouhé ilustraci obrazu, dokreslování atmosféry a vytváření výplní. Sotva by se také daly vysledovat jednoznačné motivy pro konkrétní postavy či události. S obrazem a mezititulky na plátně běží samostatný hudební proud vytvářející svůj vlastní, abstraktní příběh. Je to zvuková paralela k obrazu, rovnoběžka, která se s ním místy stýká v duchovním nekonečnu. Kutavičius pracuje především s prvky minimalismu a chorálem. Kombinace hybných minimalistických pasáží a statičtějšího chorálu vytváří zvláštní napětí a gradace, které se obejdou bez pozdně romantických a expresionistických manýr, ke kterým film sám o sobě svádí.

Kromě samotného smyčcového orchestru s bicími nástroji je v závěru použitá i nahrávka. Ozve se zpívaný chorál, závěrečný sbor ze symfonie Epitaf odcházejícímu věku a mohutné vyzvánění. Ohromující dynamický vrchol doprovází finále filmu – oproti celému dílu kontrastně pohyblivé a vlastně téměř akční.

Filharmonii Brno řídil Peter Vrábel – zakladatel Orchestru Berg, který u nás Kutavičiusovu hudbu k filmu premiéroval na Febiofestu 2010. Nastudování bylo velmi dobré, orchestr se projevil maximálně stylově, v pročištěném zvuku s minimem vibrata dobře intonoval a byl rytmicky přesný. Barva zvuku byla spíš matná, v případě violoncell až zastřená a je otázka, zda to byl záměr. Podle dlouhodobějších zkušeností lze usoudit, že spíš ne. Je velmi obtížné takovou věc zvenku odhadovat, ale zdá se, že orchestru jako celku chybí větší zaujetí, které by se projevilo v celkově energičtějším projevu. Takové věci ale do žádného tělesa nevpraví hostující dirigent.

V soustředěné atmosféře ubíhalo souznění němého filmu s hudbou téměř samo. Nahoře se bohužel neustále někdo coural z balkónu do zákulisí a obdélník světla z otvíraných dveří rušil i v přízemí. Ukázalo se ale, že by bylo dobré tlumit světlo v sále i na běžných koncertech. Nemusela by být taková tma jako při projekci, ale osvětlené jeviště před méně osvětleným sálem přitahuje pozornost, zvyšuje koncentraci publika a celému večeru mimořádně prospívá.

Provedení hudby k filmu Utrpení Panny orleánské patří k dramaturgickým počinům, jimiž se může Filharmonie Brno bez uzardění chlubit. Nebylo by od věci, kdyby se k tomu mohla chlubit i stejně jednoznačnými interpretačními výkony, jakkoli ten včerejší byl velmi solidní. Koncert má reprízu ještě dnes v 19.30 v Besedním domě, návštěvu lze jedině doporučit.

Carl Theodor Dreyer, Bronius Kutavičius: Utrpení Panny orleánské. Film s živým provedením hudby z roku 2009 ve spolupráci s Kinem Scala. Hudební nastudování – Peter Vrábel, Filharmonie Brno. 21. ledna 2016, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více