Utrpení Panny orleánské. Paralelní svět hudby a filmu

Utrpení Panny orleánské. Paralelní svět hudby a filmu

Jana z Arku bez velkých bitev, korunovačních scén, mystických hlasů, a přece velkolepě působivá. Němý film Utrpení Panny orleánské z roku 1928 je natolik přelomové a dodnes inspirativní dílo, že k němu napsalo novou hudbu již několik skladatelů. Filharmonie Brno včera doprovodila projekci filmu živým provedením „soundtracku“ Broniuse Kutavičiuse.

Dánský režisér Carl Theodor Dreyer vytvořil film, který v zásadě ignoruje vnější efekty a soustřeďuje se na vnitřní život postav. Ztvárnil pouze závěr života francouzské světice, tedy proces s Janou z Arku, její odsouzení a smrt na hranici. Téměř celý film se odehrává v interiérech, a ani z těch není téměř nikdy vidět větší celek. Obraz je maximálně pročištěný, zdi jsou bez dekorací, rekvizit je minimum. O to víc vynikají linie gotických oblouků, proudy světla, vzory dlažby a především výrazy lidských tváří. Souboj mezi připravenou mocí a bezvýhradnou odevzdaností božskému poslání se odehrává na duchovní a psychické úrovni. Detaily a polodetaily pohledů, mimiky i řeči beze slov jsou ale natolik výmluvné, že nahradí akční scény, potoky krve i prvoplánově vyprávěný strhující příběh.

Film se vyhýbá velkým záběrům a scénám i tam, kde se vyloženě nabízejí. Nikdy není vidět celý soudní dvůr, ani hořící hranice s Janou se nikdy neobjeví vcelku. Závěrečné srocení lidu, který se vzbouří proti soudcům, lze také více tušit z detailů podávaných zbraní a tváří vojáků, než aby došlo na opravdovou masovou scénu. Film se pochopitelně nejvíc zaměřuje na samotnou Janu. Herečka Maria Falconetti si skutečně téměř vystačí s mimikou včetně závěru na hranici. Její pláč před smrtí je prostý exaltovanosti, je v něm spíš směs víry a zarputilosti, které přemůžou i její strach.

Litevský skladatel Bronius Kutavičius nenapsal typickou filmovou hudbu, ale skladbu schopnou i samostatného koncertního života. Hudba nesklouzává k pouhé ilustraci obrazu, dokreslování atmosféry a vytváření výplní. Sotva by se také daly vysledovat jednoznačné motivy pro konkrétní postavy či události. S obrazem a mezititulky na plátně běží samostatný hudební proud vytvářející svůj vlastní, abstraktní příběh. Je to zvuková paralela k obrazu, rovnoběžka, která se s ním místy stýká v duchovním nekonečnu. Kutavičius pracuje především s prvky minimalismu a chorálem. Kombinace hybných minimalistických pasáží a statičtějšího chorálu vytváří zvláštní napětí a gradace, které se obejdou bez pozdně romantických a expresionistických manýr, ke kterým film sám o sobě svádí.

Kromě samotného smyčcového orchestru s bicími nástroji je v závěru použitá i nahrávka. Ozve se zpívaný chorál, závěrečný sbor ze symfonie Epitaf odcházejícímu věku a mohutné vyzvánění. Ohromující dynamický vrchol doprovází finále filmu – oproti celému dílu kontrastně pohyblivé a vlastně téměř akční.

Filharmonii Brno řídil Peter Vrábel – zakladatel Orchestru Berg, který u nás Kutavičiusovu hudbu k filmu premiéroval na Febiofestu 2010. Nastudování bylo velmi dobré, orchestr se projevil maximálně stylově, v pročištěném zvuku s minimem vibrata dobře intonoval a byl rytmicky přesný. Barva zvuku byla spíš matná, v případě violoncell až zastřená a je otázka, zda to byl záměr. Podle dlouhodobějších zkušeností lze usoudit, že spíš ne. Je velmi obtížné takovou věc zvenku odhadovat, ale zdá se, že orchestru jako celku chybí větší zaujetí, které by se projevilo v celkově energičtějším projevu. Takové věci ale do žádného tělesa nevpraví hostující dirigent.

V soustředěné atmosféře ubíhalo souznění němého filmu s hudbou téměř samo. Nahoře se bohužel neustále někdo coural z balkónu do zákulisí a obdélník světla z otvíraných dveří rušil i v přízemí. Ukázalo se ale, že by bylo dobré tlumit světlo v sále i na běžných koncertech. Nemusela by být taková tma jako při projekci, ale osvětlené jeviště před méně osvětleným sálem přitahuje pozornost, zvyšuje koncentraci publika a celému večeru mimořádně prospívá.

Provedení hudby k filmu Utrpení Panny orleánské patří k dramaturgickým počinům, jimiž se může Filharmonie Brno bez uzardění chlubit. Nebylo by od věci, kdyby se k tomu mohla chlubit i stejně jednoznačnými interpretačními výkony, jakkoli ten včerejší byl velmi solidní. Koncert má reprízu ještě dnes v 19.30 v Besedním domě, návštěvu lze jedině doporučit.

Carl Theodor Dreyer, Bronius Kutavičius: Utrpení Panny orleánské. Film s živým provedením hudby z roku 2009 ve spolupráci s Kinem Scala. Hudební nastudování – Peter Vrábel, Filharmonie Brno. 21. ledna 2016, Besední dům, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více