Výtečné Bachovo Vzkříšení a Nanebevzetí. S poděkováním HC Kometa Brno

Výtečné Bachovo Vzkříšení a Nanebevzetí. S poděkováním HC Kometa Brno

Jako v pořadí šestý koncert brněnské sezóny Czech Ensemble Baroque bylo pro kostel svatého Tomáše připraveno oratorium Carla Philippa Emanuela Bacha o vzkříšení a nanebevstoupení Krista. Bachovo oratorium Die Auferstehung und Himmelfahrt Jesu bylo poprvé uvedeno v roce 1774, přepracováno a veřejně uvedeno o čtyři roky později, konečně v roce 1787 vydáno tiskem. Vzápětí, roku 1788, jej ve Vídni třikrát uvedl Wolfgang Amadeus Mozart.Ono časové ukotvení díla je důležité, protože především takto lze snáze porozumět jeho nadšenému dobovému přijetí. Bachovo oratorium sice pokračovalo v dlouholeté tradici oratorií, odrážejících běh liturgického roku.

Autor se v tomto díle zároveň vydal dosti trnitou cestou, opouštěje vyšlapané stezky. Přispělo k tomu jistě i tematické vymezení oratoria: zatímco pašijový příběh obsahuje několik dějových linií a emotivních rovin, adekvátní stvárnění vzkříšení a nanebevstoupení Krista je přece jen invenčně náročnější (stačí srovnat poměr striktně liturgických i volněji duchovních skladeb inspirovaných pašijovou a velikonoční tematikou). Carl Philipp Emanuel Bach v tomto oratoriu, nebo snad spíše kantátě zcela vynechává tradiční protestantský chorál, užívá naproti tomu především propracovaného, prokomponovaného a tudíž velmi proměnlivého recitativu, na nějž obvykle organicky navazují árie, ve všech případech nepojmenovaných dramatických postav, a konečně vstupy sboru. Bach sám své dílo koncipoval jako výrazně didaktické, v duchu tehdejšího citového stylu (Empfindsamkeit) se snažil o nové možnosti exprese, vyjádření různých citových poloh.

Dílo o dvaceti dvou částech je víceméně rovnocenně rozděleno na dva díly – první pojednává o vzkříšení, druhý o nanebevstoupení Krista. Obě části otevírá krátký instrumentální prolog a uzavírá sborová fuga. Větší hudební pestrostí nicméně působí první část, kde je v sólové roli vedle jinak dominujícího basu a tenoru využit ve dvou částech také sólový soprán, přesněji v árii a posléze v nádherném duetu s basem. Právě ojedinělé vstupy sopránu zásadním způsobem vnášejí kontrast do jinak kompaktního zvuku orchestru a sboru, s nimiž mužské sólové role po stránce barevnosti dosti splývají.

Jak je zřejmé z dochovaných zpráv, ale i z praxe druhé poloviny 18. století, oratoria byla běžně uváděna v koncertních sálech, což se týká i Bachova díla. Jelikož koncert Czech Ensemble Baroque byl zároveň součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby, nelze tady na způsob hudebního ritornelu nepřipomenout význam hokejového klubu Kometa Brno právě v období Svatého a Velikonočního týdne. Na úvod koncertu věnovala sbormistryně Tereza Válková HC Kometa svým způsobem oslavný výklad na způsob cimrmanovských seminářů. Ve výsledku byl právě brněnský hokejový klub tím klíčovým faktorem, který rozhodl o provedení oratoria v prostorách Besedního domu, v tomto termínu naštěstí nevyužitého. Původně plánovaný kostel sv. Tomáše je vzhledem k rozmístění většího ansámblu akusticky problematický, neuvažujeme-li o umístění na kůr. Hlučné oslavy druhého místa v extralize ale probíhaly hned vedle kostela, čímž se staly všechny úvahy o jeho akustice zbytečné.

Kompaktní zvuk, pohyblivý bas

Obsáhlý úvod recenze slouží jako ilustrace teze o tematické bohatosti pašijového příběhu a k němu se vztahující hudební tvorby v kontrastu s děním velikonočním. Provedení Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka lze totiž vytknout jen zanedbatelné drobnosti, jako celek se jednalo o obdivuhodný výkon, cennější tím spíše, že Bachovo oratorium není prvoplánově líbivé a efektní. Jako celek připomíná referenční nahrávku pod taktovkou Philippa Herreweghe z roku 1992.

V konkrétních akustických podmínkách Besedního domu zněl celý ansámbl pod vedením koncertního mistra Petra Zajíčka velmi kompaktně a hutně, vítané barevné proměny přinášelo střídání continua (cembalo a positiv), redukce sazby v recitativech, unisonové pasáže nebo naopak očekávatelné nasazení trompet a tympánů v nejradostnějších pasážích, především ve vstupech sboru. Ostatní dechové nástroje (dvojice přirozených lesních rohů, příčných fléten a hobojů, fagot) spíše splývala s celkovou barvou orchestru a v případě horen přispívala především ke zvukovému zhutnění a zmohutnění. Zmínku si však zaslouží náročné a dobře provedené fagotové sólo (Jakub Baran) v basové árii druhého dílu (Wilkommen, Heiland).

Z pouhých tří sólových rolí Bach uplatnil nejvíce bas v pojetí spíše světlejšího, pohyblivějšího hlasu, ideálně se zde proto uplatnil příjemný a výrazově proměnlivý baryton Romana Janála. Kromě výtečně zvládnutých recitativů se Roman Janál skvěle předvedl i v áriích a zejména v duetu s výtečnou sopranistkou Michaelou Šrůmovou, která malé plochy, přidělené v rámci oratoria sopránu, využila beze zbytku. Zajímavým a především k celému dílu velmi vhodným témbrem disponuje také tenorista Tomáš Kořínek. Romanu Válkovi tak náleží neoddiskutovatelná zásluha za ideální výběr sólistů, kteří výtečně sloužili Bachovu neokázalému dílu.

Zbývá vyzvednout komorní sbor pod vedením Terezy Válkové jako nedílnou součást ansámblu. Zněl opět velmi kompaktně a lze-li to u Bachova díla vůbec říci, také velmi líbezně. S nadsázkou řečeno jsem měl skladateli za zlé, že sbor uplatňuje až na výjimky v jásavých, emotivně jednostranných vstupech (obvyklé Triumph! Triumph! s nezbytnými žesti a tympány). Teprve v závěrečné pasáži, poznamenané nepřesnostmi nejvyšší trubky, mohl sbor uplatnit i poněkud odlišné výrazové polohy a především bylo díky sazbě konečně slyšet jednotlivé, výtečně barevně sjednocené hlasové skupiny.     

Souboru Czech Ensemble Baroque a jeho dirigentu Romanu Válkovi tedy náleží velký dík za skvělé provedení u nás dosud prakticky neznámého oratoria Carla Philippa Emanuela Bacha, Kometě pak za to, že si posluchači mohli koncert vychutnat v akusticky konkrétnějších a především komfortnějších prostorách Besedního domu.

Carl Philipp Emanuel Bach: Die Auferstehung und Himmelfahrt Jesu (Vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše, H.777), oratorium pro sóla, sbor a orchestr. Hudební nastudování – Roman Válek, Michaela Šrůmová – soprán, Tomáš Kořínek – tenor, Roman Janál – baryton, Czech Ensemble Baroque, koncertní mistr – Peter Zajíček, sbormistr – Tereza Válková. 26. 4. 2014, Besední dům, Brno. Doprovodný program Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Ilustrační foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Druhá polovina Velikonočního festivalu duchovní hudby se i nadále dívala na východ, který byl tématem letošního, právě uzavřeného ročníku. Tři koncerty hlavního programu během týdne po Zmrtvýchvstání přinesly tři rozdílné, ale ve všech případech něčím pozoruhodné až unikátní zážitky.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval zdařilým vystoupením polského souboru Capella Cracoviensis. Po čtrnácti letech se v Brně hrálo oratorium Georga Friedricha Händela Israel in Egyptvíce


Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více