Zpěvačka Marilyn Oliver je zajímavý fenomén. Díky svému hlasovému fondu, nadání i genům je přímo předurčena pro starou americkou hudbu – soul, blues nebo gospel. Zaznamenala výrazné úspěchy na lokální scéně (v rodném Akronu, městě velikosti Plzně, dostala přezdívku „královna blues“), ale teprve nyní, ve svých sedmatřiceti letech, se vydala na první velké zahraniční turné. Díky více než dvaceti koncertům v Česku má nakročeno k tomu, aby se stala miláčkem tuzemského publika.
Proč jste se rozhodla své první velké zahraniční turné uspořádat právě v České republice?
Na Facebooku jsem se seznámila s českou promotérkou Martinou a díky ní jsem se dozvěděla o českém koncertě mých příbuzných Larryho a Billa Morganfieldových (synů Muddyho Waterse, kteří vystoupili v Šumperku na Blues Alive – pozn. aut.). Řekla jsem jí, kdo jsem, a ona se mě zeptala, jestli bych nechtěla přijet a představit se publiku u vás na samostatném turné. Já jsem samozřejmě souhlasila.
Vaše podoba blues se liší od toho, co v Šumperku předvedli oba Morganfieldové (synové Muddyho Waterse, pozn. red.). Dokázala byste nastínit, v čem je vaše show jiná?
Oni i já se věnujeme blues. Já mám v Akronu v Ohiu svou vlastní rodinnou kapelu, se kterou hrajeme soul a blues. Pocházím z rodiny bluesových hudebníků a sama nejen zpívám, ale také hraju na klávesy. V naší rodinné kapele jsem 28 let hrála po boku svého otce. Dnes se mnou vystupují moje děti. Naše kapela má třináctiletého bubeníka – to je můj syn. Moje osmnáctiletá dera Marsharee zpívá sóla i doprovodné vokály a moje čtrnáctiletá dcera Alana je také doprovodná vokalistka. Mezi tím, jak k hudbě přistupují moji příbuzní a jak to dělám já, není moc velký rozdíl. Ale jiné je právě to, že já zapojuji i svoje děti.
Došlo k tomu, že se věnujete právě blues, z „rodinné povinnosti“, nebo jste tuto hudbu skutečně měla odmalička ráda?
Víte, já jsem takový staromilec, dodnes mi to lidé říkají. Vždycky jsem měla ráda tradiční hudbu. Když jsem byla malá, ráda jsem poslouchala bluesové zpěváky a zpěvačky, jako byli Muddy Waters, Denise LaSalle, Howlin’ Wolf, Jimmy Reed… Jejich hudba mě obklopovala, moje babička i můj otec si pouštěli jejich nahrávky.
V souvislosti s vámi se většinou zmiňuje jméno Muddyho Waterse coby vašeho prastrýce. Jenže on sám vás asi moc ovlivnit nemohl. Byla jste malá, když zemřel…
Můj dědeček byl nevlastní bratr Muddyho Waterse. Když jsem začala hrát se svým otcem a začala jsem zpívat písně převzaté od Denise LaSalle a dalších zpěvaček, dědečkovi se to líbilo a říkával mi: Ty zpíváš blues úplně jako můj bratr. – Já jsem se ho ptala: A kdo je tvůj bratr? – A on, že Muddy Waters. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale když jsem byla starší a dědeček stále chodil na mé koncerty, znovu mi říkal, že jednou budu lidem hrát blues stejně jako jeho bratr. A měl pravdu.
Hrajete stále především převzaté písně a standardy, nebo i vlastní tvorbu?
V repertoáru máme úpravy starých bluesových písní, ale já sama jsem také napsala několik písní, které hrajeme. A i v tomto případě se jedná o blues.
Jak vy sama definujete blues? Je to pro vás především otázka hudební tvorby, nebo textů a jejich nálady?
Řekla bych, že u blues je pro mne důležité obojí, tedy hudební forma i obsah textů. Když zpívám, snažím se skladbu svým podáním opravdu prožít. To v případě blues platí asi víc než u jiných hudebních žánrů. Bluesová píseň, to je příběh, který zpěvák vypráví. A většina písní, které zpívám, je přesně takových. Já se do toho snažím dát veškerý svůj prožitek.
A vyprávíte raději příběh, se kterým se ztotožníte a který se mohl stát i vám, nebo se bez problému vtělujete do různých rolí?
To záleží na konkrétní písni. Mohu vyprávět svůj vlastní příběh, ale mohu být také pouze interpretem, který posluchače s příběhem seznamuje.
Žijete v Ohiu, tedy ve státě, který není příliš známý bluesovou scénou. Navíc Akron je relativně malé město. Jaké jsou tam pro tento typ hudby podmínky?
V Akronu my hudebníci nemáme příliš velkou podporu. Není zde mnoho míst. kde bychom tento druh hudby mohl předvést a já momentálně vážně uvažuji o tom, že bych se v budoucnu přesunula do jiného města nebo státu, kde má tato hudba lepší podmínky a kde ji lidé víc ocení. Nedávno jsme v Akronu dělali předskokany jedné kapele, která se věnuje Motown music. Hráli jsme směs soulu, blues a funku a měli jsme úspěch. Bohužel však neexistuje žádný ucelený systém podpory a nemůžete si tedy vychovávat publikum systematicky. Spoléháme na lidi, kteří sami přijdou a příště přivedou své přátele.
A obecně situace blues v Ohiu?
Na jihu Spojených států je blues stále populární. Ale jakmile přijedete více na sever, tam už blues nikdo moc neposlouchá, nekonají se tam specializované festivaly, je velmi málo bluesových koncertů. Naše kapela je v Akronu jediná, která se blues systematicky věnuje.
Hrajete v kapele se svými dětmi. I ony dostaly k blues a soulu přirozeně, nebo jste je musela trochu nutit?
Mým dětem se nelíbí všechna bluesová hudba. Mají rády spíše severskou podobu žánru, a kdybych s nimi chtěla hrát například písně Jimmyho Reeda a podobných autorů, asi by se jim to moc nelíbilo. Ale důležité je především to, že blues máme v krvi. Já jsem své děti do blues nenutila. Začaly s tím dobrovolně, bylo to pro ně naprosto přirozené. Dostaly to do vínku. Nikdo z nás nemá žádnou teoretickou průpravu. Prostě jsme jednoho dne vzali do rukou nástroje a začali hrát.
Na českém turné vás doprovázejí čeští hudebníci – Jan Kořínek na hammondky, Jiří Maršíček na kytaru a Tomáš Vokurka na bicí. Jak probíhala komunikace s nimi před začátkem turné?
Poslechla jsem si jejich nahrávky na YouTube a e-mailem jsem jim poslala skladby, které bych s nimi ráda hrála. A komunikovali jsme spolu také na Facebooku.
V brněnské Staré Pekárně praneteř slavného Muddyho Waterse vystoupí dnes – v úterý 15. září. Rozhovor probíhal po telefonu na trase Brno—Ohio ještě před začátkem turné.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..