Pavel Šnajdr: Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti

Pavel Šnajdr: Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti

Brno Contemporary Orchestra založil před pěti lety dirigent Pavel Šnajdr. Hudba současných autorů pro něj není výjimečnou zvláštností, bere ji jako každodenní samozřejmou věc. A chce ji tak přibližovat také publiku. Blížící se koncert v pavilonu A na brněnském výstavišti vedl k rozhovoru o vzniku orchestru i jeho plánech. A také o soudobé hudbě vůbec.

Chystáte jako závěr a vyvrcholení této koncertní sezóny koncert na brněnském výstavišti v pavilonu A. Čí to byl nápad?
Náš dramaturg Viktor Pantůček přišel s tím, že budeme mít v této sezóně cyklus nazvaný „A“ – to se před BCO nabízí. Měli jsme koncerty Abstrakce, Angažovanost, Asimilace a teď nás čeká Aglomerace. Pavilon A byl Viktorův nápad, který souvisel s mými návrhy, co bych chtěl hrát. Viktor dokáže sdělovat neuvěřitelně zajímavé věci o místech, kterými procházíme denně. Člověk si skrze taková odhalení může uvědomit, v jakém žije prostoru. A že každé místo v sobě skrývá určitou neopakovatelnost a genialitu.

Proč hrát v pavilonu A zrovna Varèseho Pouště (Deserts) a Andriessenovu Republiku (De Staat), co mají společného s výstavištěm?
Chtěl jsem hrát Deserts a vybírali jsme pro ně z více míst – hrát je v pavilonu A byla až několikátá varianta. Desáté výročí konce války a ustavení Československé republiky vyvolalo v roce 1928 obrovské gesto tehdejší společnosti, díky níž vznikl pavilon A. Ve válce obecně se jistě dá hovořit o deficitu lidskosti, solidarity – byla to svým způsobem poušť. Ten koncert je obrazem cesty od pouště k republice. Téma zřejmě visí ve vzduchu, protože nás oslovil festival Meeting Brno, který se věnuje tématu ztracených a nalezených domovů. Náš program na výstavišti je tedy navíc závěrečným koncertem festivalu.

Brno Contemporary Orchestra jste založil v roce 2011. Co vás k tomu vůbec přivedlo?
Vrátil jsem se do Brna po osmi letech angažmá v plzeňské opeře a během té doby přestalo fungovat sdružení Ars Incognita, se kterým jsem pracoval. Když mi jeho zakladatel Ivo Medek řekl, že už ho obnovovat nechce, rozhodl jsem se jít do něčeho sám. Oslovil jsem pár lidí, zkusili jsme pár věcí – většinou ve studiu soudobé hudby na JAMU. Tam jsem narazil i na Jonáše Harmana, který tehdy dokončoval studium manažerství. Založili jsme občanské sdružení – na to musí být tři lidi, tak jsme ho nazvali àTrium. Začali jsme žádat o granty, potom jsme na sebe narazili s Viktorem Pantůčkem a teď už nám plánuje třetí sezónu.

On vám ale dramaturgii nevytvářel od začátku.
Nejdřív jsem si ji dělal sám a konzultoval jsem s Víťou Mikešem. Potom jsem ale naznal, že je lepší to nechat povolanějším. Muziky je ohromné množství a oni mají víc času ji poslouchat. Navíc se mi líbí, když dramaturgie večera vytváří další kompoziční celek. Je to taková kompozice na druhou. Samozřejmě do toho taky mluvím, nelze vždy realizovat všechny nápady, byť jsou geniální, ale jen na papíře. Musíme také zvažovat různá praktická omezení a podobně. Pracujeme na tom, aby si fajnšmekři našli v programu to svoje, objevovali si různé vztahy, ale také aby z koncertu něco měl i ten, kdo přijde jen na hudbu a nechce o ní příliš přemýšlet. Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti, proto si této dramaturgické práce stále více vážím a obdivuji ji.

Jaké máte sám za sebe hudební sklony?
Odjakživa jsem nebyl příliš vyhraněný člověk. Snad je to tím, že jsem Blíženec, nevím. Mám rád různost, a čím jsem starší, tím víc mě zajímají vztahy mezi na první pohled nesouvisejícími jevy. Stávám se tolerantnější k výběru a přísnější ke vztahům a jejich vypovídací hodnotě. Moje zaměření–nezaměření, ten široký záběr, mi v tom pomáhá. Obecně mám raději temperamentní a dynamické věci, i když je rád vystřídám meditativnějšími polohami, jako byl třeba Jin Ondřeje Štochla. Z takových polarit potom vznikají další významy.

Jak přicházejí do BCO hudebníci?
Někdy pod jemnějším nebo i tvrdším nátlakem, někdy spontánně, někdy náhodou… i když já na náhody nevěřím. 

A jak se vytváří osobitý projev orchestru, v němž hudebníci nejsou na stálo?
Každý projekt soudobé hudby vyžaduje jiné obsazení. To je základní problém, kdy si nemůžete ustavit stabilní těleso. Může ale být stabilní do té míry, že si buduje určitý okruh spolupracujících lidí. Ten se samozřejmě vyvíjí – já jsem do toho ani nešel s myšlenkou, že budu s někým pracovat navěky. Říkal jsem si, že to zkusíme a uvidíme. Pořád na sebe vzájemně reagujeme a vztahy se tříbí. Máme však základní obsazení, které sestává ze smyčcového kvinteta, kompletních dechů po jednom (dřeva i žestě), klavír, bicí, na které se nabalují další hráči podle potřeby daného programu.

Takže máte v orchestru stálé a spolehlivé opory…
Rád bych zde vyzvedl práci Lukáše Mika – houslisty, koncertního mistra BCO. Budování smyčcové sekce je především jeho zásluha. O spoustu věcí se nemusím vůbec starat – nejspíš by to ani nebylo dobré. Romana Mazáková, Michal Vojáček – dva za všechny, to jsou opory dechové části BCO. Lidi v orchestru považuju za partnery a kolegy, od kterých se mohu spoustu věcí naučit a řeším s nimi všechno na demokratické bázi. Doufám, že se to na naší sehranosti začíná projevovat. Navíc je výhodou, že si hráči nejsou navzájem cizí, vždyť se takřka denně spolu profesně setkávají v orchestru ND Brno a Filharmonie Brno, kde většina z nich působí.

Berete uvádění soudobé hudby i jako vymezování se vůči mainstreamu?
Tak vůbec neuvažuju, vlastně ani nevím, co si pod slovem mainstream představit. Pro každého to znamená něco jiného. Soudobá hudba mě baví a zajímá, i když netvrdím, že všemu rozumím. Ale to je smysl takové činnosti, taky se něco naučit. Když Viktor přijde s nějakou věcí, tak si občas říkám: „Co s tím budeme dělat?“ a třeba mi ani nesedí. Ale jak se do ní nořím dál a dál, tak jí začnu rozumět a pak mě zajímá, jak ji předat lidem. Aby jí taky porozuměli. A o to, myslím, při interpretaci jde – nabídnout nějaký názor, pohled na věc. Pro někoho nemusí být „správný“, ale to už je riziko podnikání.

Byl jste členem brněnského sdružení skladatelů Bezmocná hrstka. Co se s ním stalo?
Bezmocně jsme se rozpustili. Byli jsme silný ročník na kompozici – Zdeněk Král, Mario Buzzi, Marcela Vocílková, Dan Dlouhý a já. Uspořádali jsme ročníkový koncert, který zaujal i naše profesory. Byli jsme každý úplně jiný a ta pestrost dohromady celkem fungovala. Označení Bezmocná hrstka byl nápad Zdeňka Krále. Měli jsme potom pár koncertů, vydali jsme i CD. Na naší pestrosti jsme ale mohli stavět ve studentských podmínkách. Jakmile jsme se rozprchli do světa, tak jsme měli každý jiné zájmy a různorodost sama o sobě není nosný program. Jak sdružení přirozeně vzniklo, tak i přirozeně zaniklo. 

Dirigoval jste a dirigujete v operních divadlech, což jsou zřejmě nejkonvenčnější hudební instituce na světě. Není od nich k soudobé hudbě trochu daleko?
Možná proto mám potřebu nějaké kompenzace. Kompozici jsem vystudoval, takže asi cítím i nějakou povinnost se soudobé hudbě věnovat. A uvádět ji ve známost – záměrně neříkám popularizovat. Prostě lidem ukázat, že je to normální. A mám velmi pozitivní reakce i od návštěvníků řekněme v horní části věkového spektra, o kterých se rádo mluví jako o konzervativních. Z toho mám obrovskou radost.

Koneckonců mnoho skladatelů považovaných za autory neposlouchatelné hudby už dávno nežije.
Jasně. Teď hrála Filharmonie Brno Schönbergovu komorní symfonii, což je více než sto let stará skladba, a mnohým posluchačům to přišlo jako ohromná avantgarda. Podle mě je to romantický manýrismus, i když je zbytečné to škatulkovat.

Během Adamsovy symfonie na stejném koncertě nějací lidé i ostentativně opustili sál.
Ale proč ne? To je dobře, když hudba vyvolává reakce. Nemusí za každou cenu šokovat, ale neměla by jen tak projít okolo. Zažil jsem rozporuplné reakce i na našich koncertech.

Držet při životě orchestr je dost náročné i finančně. Kde na to berete?
Kde se dá. Samozřejmě jsme vděční za granty a občas nám něco zbyde z festivalových honorářů. Tady musím zase zmínit Jonáše Harmana, který se o finanční stránku věci stará. Bez něj by náš orchestr nebyl, vede v patrnosti všechny finanční i autorskoprávní záležitosti.

To je přece další handicap soudobé hudby – autorská práva na notový materiál. Noty na Dvořáka jsou proti tomu o mnoho dostupnější. Není to nefér?
To je finančně ze všeho nejnáročnější. Nakladatelství a autoři ale taky musí z něčeho žít.

Myslel jsem, že je to nefér vůči té hudbě, autorům ani nakladatelstvím jejich práva neberu.
Potkal jsem se v porotě nějaké sborové soutěže s Terezou Válkovou, manželkou vedoucího Czech Ensemble Baroque Romana Válka. Říkala mi, že nás má ráda, protože to máme ještě horší než oni. Děláme nepopulární věci a ještě za ně musíme platit. Samozřejmě smlouváme a když jsou někde neústupní, tak ty autory nehrajeme. V jednom nakladatelství chtěli za sedmiminutovou skladbu patnáct tisíc, to je pro nás neúnosné. A jinde získáme půlhodinovou symfonii od uznávaného autora za čtyři a půl tisíce i s poštovným z USA.

Takže provozování soudobé hudby stojí spoustu peněz, chodí na ni málo lidí a tím pádem nemá ani pozornost médií…
Pokud ji nezabalíte do jiných bombastických akcí, což my neděláme.

Ale koncert v pavilonu A v sobě přece obsahuje kus vnějšího efektu.
To se nedá úplně opominout, jako lidé jsme tak nastavení. Když si vezmu třeba křesťanství, tak jeho jádro je v Kristově oběti. A teď k tomu je to množství architektury, obrazů a dalších velkolepých věcí, bez nichž by náboženství klidně mohlo existovat. Ale pro někoho je ta nástavba důležitá. A navíc je to sice pozlátko, ale vznikly díky němu velké umělecké hodnoty. Nechci je asketicky zavrhovat, ale jde mi o to, aby ty vnější věci nebyly prvoplánové. Pavilon A je obrovské, honosné gesto, ale já ho považuju za čistý kumšt. Je to jako katedrála, která člověka obohatí a přidá k jádru věci další dimenzi.

Může mít vůbec současný skladatel úspěch s hudbou, která není k filmu nebo počítačové hře?
Znám takové skladatele. Třeba Erkki-Sven Tüür se tím živí docela solidně a zájem o něj je. Důležité je vytrvat.

Já znám taky skladatele, kteří se hudbou živí. Teď jde o to, jestli se živí psaním symfonií nebo hudby k večerníčkům. I když třeba dobře napsanou.
Já bych nechtěl rozdělovat hudbu na vážnou a populární. Snad bych ji dělil podle obsahu… i když ona i ta populární má co říct. Jak z toho ven?

Máte už hotovou příští sezónu?
Bude v ní šest až sem koncertů, tentokrát od „B“ – Božské, Brno, Blázen a tak dále. Zůstáváme také součástí katalogu Filharmonie Brno, což nás těší a Filharmonii za to děkujeme. Mario Buzzi pro nás píše skladbu na objednávku, jako sólisté s námi budou hrát houslista Milan Paľa a Vilém Veverka na hoboj. A samozřejmě taky naše programy ve vile Tugendhat.

Jak moc jste zahrnutí pod brněnskou filharmonii, co to obnáší?
Především jde o doplnění filharmonické nabídky, kde zajišťujeme soudobou abonentní řadu. Zároveň však fungujeme jako naprosto samostatný autonomní subjekt. Velký bonus potom pro nás představuje tato spolupráce v tom, že lze naše předplatné i vstupenky na jednotlivé koncerty zakoupit také ve filharmonickém předprodeji. Také jsme zaznamenali, že někteří naši posluchači se o nás dověděli právě ze zmíněné brožury.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.  více

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Třetí abonentní koncert Brno Contemporary Orchestra, nazvaný případně Hodiny minulosti, byl zároveň posledním z řady orchestrálních koncertů BCO v sezóně 2014/2015. Bilance, jakési ohlížení, zhodnocení, tak představovala symbolický jednotící prvek ve více rovinách.  více

Pravidelné koncerty Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat mají stálou dramaturgii. I při malé kapacitě improvizovaného koncertního prostoru tak má umožněnou účast větší množství posluchačů, které bezpochyby přitahuje souznění hudby s atraktivním prostředím. V souvislosti se zaměřením orchestru na soudobou hudbu se jedná o dramaturgii velmi krotkou, je to spíš decentní úvod do hudby 20. století. Daří se ale vyvolávat ducha autentické produkce. Hudební večírek u Tugendhatů, tedy moderně uvažujících lidí meziválečného období, mohl mít právě takovou podobu.  více




V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více

Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.  více

Kostel svatého Josefa se včera stal místem soukromých výpovědí skladatele Františka Gregora Emmerta a houslisty Milana Paľy. V pozvolna se stmívajících prostorách chrámu zazněla skladba Ecce Homo, symfonie pro sólové housle.  více

Letošní ročník festivalu JazzfestBrno nabízí nepřeberné množství rozmanitých crossoverů , žánrových směsic a fúzí. V duchu tohoto stylového spektra v rekonstruovaném (akusticky významně vylepšeném) sále Janáčkova divadla nabídl svůj vyhlášený osobitý nadžánrový sound klasik jazz fusion a britský kytarista John McLaughlin se svou formací The 4th Dimension. V Brně se představil vůbec poprvé.  více

Koncert s podtitulem Nova et Vetera zahájil na Květnou neděli 28. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Ceremonie/Je dobré slavit Pána. Kromě gregoriánského chorálu svatého týdne v podání tělesa Schola Gregoriana Pragensis, který včerejší koncert zahájil, zazněla světová premiéra skladby So Shall He Descend estonského autora Toiva Tuleva v provedení sopranistky Ivany Rusko, mezzosopranistky Bettiny Schneebeli, tenoristy Jaroslava Březiny, barytonisty Jiřího Hájka, sboristek Anety Bendové Podracké, Jany Vondrů a Pavly Radostové, sboru Ars Brunensis pod vedením sbormistra Dana Kalouska a Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Denise Russella Daviese. Dílo vzniklo na objednávku festivalu a přímo na míru katedrále svatého Petra a Pavla.  více

Festival JazzFestBrno letos rozšířil svou nabídku o „elektronickou“ programovou linii Tension. V rámci které vystoupily 28. března v prostoru Praha v Brně formace Zabelov Group a HRTL Spaghetti Ensemble. Ideově blízko však k této nové řadě měl i dvouhodinový koncert, který se odehrál 5. dubna ve vyprodaném Sono Centru. Manchesterské trio GoGo Penguin sice využívá desetiletími prověřený instrumentální půdorys jazzového klavírního tria, ale na svých albech i koncertech osciluje kolem elektronické hudby coby východiska.

Přestože obecně bývá pozornost posluchačů zaměřena především na již lety prověřená hudební tělesa, včerejší koncert nově vzniklého ansámblu Camerata Brunensis v Historickém sále brněnského Biskupského dvora dokázal, že i mladá krev může nabídnout pozoruhodný umělecký zážitek. Koncert vznikl ve spolupráci Moravského zemského muzea a Akademie staré hudby při Masarykově univerzitě, kterou interpreti Cameraty Brunensis navštěvují. Ansámbl tvoří sopranistka Veronika Vojířová, která vystupovala například se soubory Collegium Marianum, Collegium Floreum, Capella Regia Praha či Cappella Mariana, a flétnistka Michaela Durajová, kterou mohli posluchači slyšet například s Orchestrální akademií Filharmonie Brno, s Moravskou filharmonií Olomouc, s orchestrem Czech Virtuosi či s Pražským filharmonickým orchestrem. Také kontrabasista a violonista Matyáš Berdych pravidelně hraje s významnými hudebními tělesy, jako je například Musica Florea, Collegium Marianum nebo Czech Ensemble Baroque. Páteř ansámblu tvoří cembalista Jan Hajič fungující jako korepetitor pražského sboru Vagantes, na Pražské konzervatoři doprovází koncerty a mistrovské kurzy a pod vedením Roberta Huga působí jako záložní varhaník pražské Akademické farnosti.  více

Filip Míšek a Ema Brabcová spolupracují už dvacet let. Pokrali se v roce 1999 v kapele Roe-Deer, v jejímž rámci pak vytvořili vlastní projekt s názvem Khoiba. Pod tímto názvem vydali alba Nice Traps (2004) a Mellow Drama (2007), zazářili na tuzemské scéně a dali o sobě vědět i v sousedním Německu, ale poté se každý z protagonistů vydal vlastní cestou – Filip si vymyslel sólový projekt Dikolson a Ema působila nejprve v kapele Luno a poté se stala součástí skupiny The Antagonists pod vedením Jana P. Muchowa. Až v lednu 2019 na sebe upozornila znovuzrozená Khoiba – nejprve singlem Log a o dva měsíce později albem Khoiba. Dvojice je v rámci intenzivního jarního turné přijede představit i do Brna. Koncert v Kabinetu múz se koná 24. dubna a Khoibu na něm podpoří Jan Boroš s Čarami života, oceněnými letos cenou Apollo.  více

Každá premiéra Vojenského uměleckého souboru Ondráš je událostí, která se těší velkému zájmu folklorních nadšenců. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek v lehce stísněných prostorách Divadla Bolka Polívky. Koncert s názvem Krajinou času byl vyprodán více než měsíc předem.  více

Včerejší koncert z Šéfdirigentské řady Filharmonie Brno představil v komorně pojatém programu koncertní mistryni Coloradského symfonického orchestru houslistku Yumi Hwang-Williams. Společně s šéfdirigentem brněnské filharmonie Dennisem Russellem Daviesem přednesla některá z klasických i moderních děl zkomponovaných pro housle a klavír. Brněnské publikum tak mělo možnost seznámit se sólistkou ještě dříve, než zítra stane po boku samotného orchestru Filharmonie Brno.  více

V téměř čtyřhodinovém programu mohli ve Veselí nad Moravou diváci i účinkující slavit osmdesáté narozeniny legendy horňáckého folkloru Martina Hrbáče. Koncert, který se v neděli 24. března k této příležitosti konal, se však zapíše do dějin nejen svojí délkou, ale zejména plejádou folklorních legend, které se na jevišti vystřídaly.  více

Klavírní recitál šéfdirigenta brněnské filharmonie Denise Russella Daviese a jeho manželky klavíristky Maki Namekawy včera v Besedním domě nabídnul skladby tří výrazných tváří amerického minimalismu. V průběhu večera zazněla minimalistická tvorba Steva Reicha v podobě díla Piano Phase, skladba Hallelujah Junction Johna Adamse a Four Movements for Two Pianos Philipa Glasse.  více

Festival JAZZFESTBRNO se letos rozšiřuje o novou programovou linii Tension, která bude představovat hudebníky na pomezí jazzu a elektronické hudby. Jedním z interpretů, kteří se představí 28. března v prostoru Praha v Brně, bude česko-ukrajinské duo Zabelov Group, které nedávno vydalo nové album s názvem Eg. Rozhovor s Romanem Zabelovem (akordeon, hlas, klavír, varhany, harfa…) a Janem Šiklem (bicí, trubka, kytara, perkuse…) vznikl v jedné pražské kavárně těsně před kapelní zkouškou.  více

Dvojkoncerty, typické pro festival JAZZFESTBRNO, často pracují s modelem velká světová hvězda a před ní méně známá česká nebo evropská kapela. V sobotu 16. března tomu bylo v Divadle Husa na provázku jinak. Po česko-polském septetu Štěpánky Balcarové sice následoval recitál výborného amerického trumpetisty Theo Crokera, ale pro řadu návštěvníků byla hvězdná domácí sestava se jmény jako Jaromír Honzák nebo Marcel Bárta větším lákadlem než u nás zatím spíše neznámý Croker, vnuk jiného úspěšného amerického trumpetisty, Doca Cheathama. Ať už ale posluchač přišel do komorního prostředí Husy na provázku na zhudebněné polské verše nebo na americkou jazzovou party, jistě neodcházel zklamán. I když se v druhé polovině namísto funkového večírku konal regulérní jazzový koncert.  více

Zatímco slavnější z rodu Marsalisů, trumpetista Wynton, se v rámci brněnského JazzFestu představil už opakovaně, jeho starší bratr, saxofonista Branford, zavítal na jižní Moravu poprvé. Koncertem jeho Quartetu začal další ročník festivalu JazzFestBrno, který si po necelých dvou dekádách existence drží pozici nejkvalitnější jazzové přehlídky v republice.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci Temných hodinek Velikonočního festivalu duchovní hudby vystoupil včera pod vedením dirigenta Jakuba Kydlíčka Barokní orchestr Pražské konzervatoře. Instrumentalisty doplnila sopranistka Anna Petrtylová, altistka Monika Machovičová, tenorista Marek Žihla a basista David Malát. Zaznělo na český text komponované Oratorium na Velký pátek moravského skladatele a kantora Josefa Schreiera.  více