Pavel Šnajdr: Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti

Pavel Šnajdr: Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti

Brno Contemporary Orchestra založil před pěti lety dirigent Pavel Šnajdr. Hudba současných autorů pro něj není výjimečnou zvláštností, bere ji jako každodenní samozřejmou věc. A chce ji tak přibližovat také publiku. Blížící se koncert v pavilonu A na brněnském výstavišti vedl k rozhovoru o vzniku orchestru i jeho plánech. A také o soudobé hudbě vůbec.

Chystáte jako závěr a vyvrcholení této koncertní sezóny koncert na brněnském výstavišti v pavilonu A. Čí to byl nápad?
Náš dramaturg Viktor Pantůček přišel s tím, že budeme mít v této sezóně cyklus nazvaný „A“ – to se před BCO nabízí. Měli jsme koncerty Abstrakce, Angažovanost, Asimilace a teď nás čeká Aglomerace. Pavilon A byl Viktorův nápad, který souvisel s mými návrhy, co bych chtěl hrát. Viktor dokáže sdělovat neuvěřitelně zajímavé věci o místech, kterými procházíme denně. Člověk si skrze taková odhalení může uvědomit, v jakém žije prostoru. A že každé místo v sobě skrývá určitou neopakovatelnost a genialitu.

Proč hrát v pavilonu A zrovna Varèseho Pouště (Deserts) a Andriessenovu Republiku (De Staat), co mají společného s výstavištěm?
Chtěl jsem hrát Deserts a vybírali jsme pro ně z více míst – hrát je v pavilonu A byla až několikátá varianta. Desáté výročí konce války a ustavení Československé republiky vyvolalo v roce 1928 obrovské gesto tehdejší společnosti, díky níž vznikl pavilon A. Ve válce obecně se jistě dá hovořit o deficitu lidskosti, solidarity – byla to svým způsobem poušť. Ten koncert je obrazem cesty od pouště k republice. Téma zřejmě visí ve vzduchu, protože nás oslovil festival Meeting Brno, který se věnuje tématu ztracených a nalezených domovů. Náš program na výstavišti je tedy navíc závěrečným koncertem festivalu.

Brno Contemporary Orchestra jste založil v roce 2011. Co vás k tomu vůbec přivedlo?
Vrátil jsem se do Brna po osmi letech angažmá v plzeňské opeře a během té doby přestalo fungovat sdružení Ars Incognita, se kterým jsem pracoval. Když mi jeho zakladatel Ivo Medek řekl, že už ho obnovovat nechce, rozhodl jsem se jít do něčeho sám. Oslovil jsem pár lidí, zkusili jsme pár věcí – většinou ve studiu soudobé hudby na JAMU. Tam jsem narazil i na Jonáše Harmana, který tehdy dokončoval studium manažerství. Založili jsme občanské sdružení – na to musí být tři lidi, tak jsme ho nazvali àTrium. Začali jsme žádat o granty, potom jsme na sebe narazili s Viktorem Pantůčkem a teď už nám plánuje třetí sezónu.

On vám ale dramaturgii nevytvářel od začátku.
Nejdřív jsem si ji dělal sám a konzultoval jsem s Víťou Mikešem. Potom jsem ale naznal, že je lepší to nechat povolanějším. Muziky je ohromné množství a oni mají víc času ji poslouchat. Navíc se mi líbí, když dramaturgie večera vytváří další kompoziční celek. Je to taková kompozice na druhou. Samozřejmě do toho taky mluvím, nelze vždy realizovat všechny nápady, byť jsou geniální, ale jen na papíře. Musíme také zvažovat různá praktická omezení a podobně. Pracujeme na tom, aby si fajnšmekři našli v programu to svoje, objevovali si různé vztahy, ale také aby z koncertu něco měl i ten, kdo přijde jen na hudbu a nechce o ní příliš přemýšlet. Stále více mě fascinují skryté významy a souvislosti, proto si této dramaturgické práce stále více vážím a obdivuji ji.

Jaké máte sám za sebe hudební sklony?
Odjakživa jsem nebyl příliš vyhraněný člověk. Snad je to tím, že jsem Blíženec, nevím. Mám rád různost, a čím jsem starší, tím víc mě zajímají vztahy mezi na první pohled nesouvisejícími jevy. Stávám se tolerantnější k výběru a přísnější ke vztahům a jejich vypovídací hodnotě. Moje zaměření–nezaměření, ten široký záběr, mi v tom pomáhá. Obecně mám raději temperamentní a dynamické věci, i když je rád vystřídám meditativnějšími polohami, jako byl třeba Jin Ondřeje Štochla. Z takových polarit potom vznikají další významy.

Jak přicházejí do BCO hudebníci?
Někdy pod jemnějším nebo i tvrdším nátlakem, někdy spontánně, někdy náhodou… i když já na náhody nevěřím. 

A jak se vytváří osobitý projev orchestru, v němž hudebníci nejsou na stálo?
Každý projekt soudobé hudby vyžaduje jiné obsazení. To je základní problém, kdy si nemůžete ustavit stabilní těleso. Může ale být stabilní do té míry, že si buduje určitý okruh spolupracujících lidí. Ten se samozřejmě vyvíjí – já jsem do toho ani nešel s myšlenkou, že budu s někým pracovat navěky. Říkal jsem si, že to zkusíme a uvidíme. Pořád na sebe vzájemně reagujeme a vztahy se tříbí. Máme však základní obsazení, které sestává ze smyčcového kvinteta, kompletních dechů po jednom (dřeva i žestě), klavír, bicí, na které se nabalují další hráči podle potřeby daného programu.

Takže máte v orchestru stálé a spolehlivé opory…
Rád bych zde vyzvedl práci Lukáše Mika – houslisty, koncertního mistra BCO. Budování smyčcové sekce je především jeho zásluha. O spoustu věcí se nemusím vůbec starat – nejspíš by to ani nebylo dobré. Romana Mazáková, Michal Vojáček – dva za všechny, to jsou opory dechové části BCO. Lidi v orchestru považuju za partnery a kolegy, od kterých se mohu spoustu věcí naučit a řeším s nimi všechno na demokratické bázi. Doufám, že se to na naší sehranosti začíná projevovat. Navíc je výhodou, že si hráči nejsou navzájem cizí, vždyť se takřka denně spolu profesně setkávají v orchestru ND Brno a Filharmonie Brno, kde většina z nich působí.

Berete uvádění soudobé hudby i jako vymezování se vůči mainstreamu?
Tak vůbec neuvažuju, vlastně ani nevím, co si pod slovem mainstream představit. Pro každého to znamená něco jiného. Soudobá hudba mě baví a zajímá, i když netvrdím, že všemu rozumím. Ale to je smysl takové činnosti, taky se něco naučit. Když Viktor přijde s nějakou věcí, tak si občas říkám: „Co s tím budeme dělat?“ a třeba mi ani nesedí. Ale jak se do ní nořím dál a dál, tak jí začnu rozumět a pak mě zajímá, jak ji předat lidem. Aby jí taky porozuměli. A o to, myslím, při interpretaci jde – nabídnout nějaký názor, pohled na věc. Pro někoho nemusí být „správný“, ale to už je riziko podnikání.

Byl jste členem brněnského sdružení skladatelů Bezmocná hrstka. Co se s ním stalo?
Bezmocně jsme se rozpustili. Byli jsme silný ročník na kompozici – Zdeněk Král, Mario Buzzi, Marcela Vocílková, Dan Dlouhý a já. Uspořádali jsme ročníkový koncert, který zaujal i naše profesory. Byli jsme každý úplně jiný a ta pestrost dohromady celkem fungovala. Označení Bezmocná hrstka byl nápad Zdeňka Krále. Měli jsme potom pár koncertů, vydali jsme i CD. Na naší pestrosti jsme ale mohli stavět ve studentských podmínkách. Jakmile jsme se rozprchli do světa, tak jsme měli každý jiné zájmy a různorodost sama o sobě není nosný program. Jak sdružení přirozeně vzniklo, tak i přirozeně zaniklo. 

Dirigoval jste a dirigujete v operních divadlech, což jsou zřejmě nejkonvenčnější hudební instituce na světě. Není od nich k soudobé hudbě trochu daleko?
Možná proto mám potřebu nějaké kompenzace. Kompozici jsem vystudoval, takže asi cítím i nějakou povinnost se soudobé hudbě věnovat. A uvádět ji ve známost – záměrně neříkám popularizovat. Prostě lidem ukázat, že je to normální. A mám velmi pozitivní reakce i od návštěvníků řekněme v horní části věkového spektra, o kterých se rádo mluví jako o konzervativních. Z toho mám obrovskou radost.

Koneckonců mnoho skladatelů považovaných za autory neposlouchatelné hudby už dávno nežije.
Jasně. Teď hrála Filharmonie Brno Schönbergovu komorní symfonii, což je více než sto let stará skladba, a mnohým posluchačům to přišlo jako ohromná avantgarda. Podle mě je to romantický manýrismus, i když je zbytečné to škatulkovat.

Během Adamsovy symfonie na stejném koncertě nějací lidé i ostentativně opustili sál.
Ale proč ne? To je dobře, když hudba vyvolává reakce. Nemusí za každou cenu šokovat, ale neměla by jen tak projít okolo. Zažil jsem rozporuplné reakce i na našich koncertech.

Držet při životě orchestr je dost náročné i finančně. Kde na to berete?
Kde se dá. Samozřejmě jsme vděční za granty a občas nám něco zbyde z festivalových honorářů. Tady musím zase zmínit Jonáše Harmana, který se o finanční stránku věci stará. Bez něj by náš orchestr nebyl, vede v patrnosti všechny finanční i autorskoprávní záležitosti.

To je přece další handicap soudobé hudby – autorská práva na notový materiál. Noty na Dvořáka jsou proti tomu o mnoho dostupnější. Není to nefér?
To je finančně ze všeho nejnáročnější. Nakladatelství a autoři ale taky musí z něčeho žít.

Myslel jsem, že je to nefér vůči té hudbě, autorům ani nakladatelstvím jejich práva neberu.
Potkal jsem se v porotě nějaké sborové soutěže s Terezou Válkovou, manželkou vedoucího Czech Ensemble Baroque Romana Válka. Říkala mi, že nás má ráda, protože to máme ještě horší než oni. Děláme nepopulární věci a ještě za ně musíme platit. Samozřejmě smlouváme a když jsou někde neústupní, tak ty autory nehrajeme. V jednom nakladatelství chtěli za sedmiminutovou skladbu patnáct tisíc, to je pro nás neúnosné. A jinde získáme půlhodinovou symfonii od uznávaného autora za čtyři a půl tisíce i s poštovným z USA.

Takže provozování soudobé hudby stojí spoustu peněz, chodí na ni málo lidí a tím pádem nemá ani pozornost médií…
Pokud ji nezabalíte do jiných bombastických akcí, což my neděláme.

Ale koncert v pavilonu A v sobě přece obsahuje kus vnějšího efektu.
To se nedá úplně opominout, jako lidé jsme tak nastavení. Když si vezmu třeba křesťanství, tak jeho jádro je v Kristově oběti. A teď k tomu je to množství architektury, obrazů a dalších velkolepých věcí, bez nichž by náboženství klidně mohlo existovat. Ale pro někoho je ta nástavba důležitá. A navíc je to sice pozlátko, ale vznikly díky němu velké umělecké hodnoty. Nechci je asketicky zavrhovat, ale jde mi o to, aby ty vnější věci nebyly prvoplánové. Pavilon A je obrovské, honosné gesto, ale já ho považuju za čistý kumšt. Je to jako katedrála, která člověka obohatí a přidá k jádru věci další dimenzi.

Může mít vůbec současný skladatel úspěch s hudbou, která není k filmu nebo počítačové hře?
Znám takové skladatele. Třeba Erkki-Sven Tüür se tím živí docela solidně a zájem o něj je. Důležité je vytrvat.

Já znám taky skladatele, kteří se hudbou živí. Teď jde o to, jestli se živí psaním symfonií nebo hudby k večerníčkům. I když třeba dobře napsanou.
Já bych nechtěl rozdělovat hudbu na vážnou a populární. Snad bych ji dělil podle obsahu… i když ona i ta populární má co říct. Jak z toho ven?

Máte už hotovou příští sezónu?
Bude v ní šest až sem koncertů, tentokrát od „B“ – Božské, Brno, Blázen a tak dále. Zůstáváme také součástí katalogu Filharmonie Brno, což nás těší a Filharmonii za to děkujeme. Mario Buzzi pro nás píše skladbu na objednávku, jako sólisté s námi budou hrát houslista Milan Paľa a Vilém Veverka na hoboj. A samozřejmě taky naše programy ve vile Tugendhat.

Jak moc jste zahrnutí pod brněnskou filharmonii, co to obnáší?
Především jde o doplnění filharmonické nabídky, kde zajišťujeme soudobou abonentní řadu. Zároveň však fungujeme jako naprosto samostatný autonomní subjekt. Velký bonus potom pro nás představuje tato spolupráce v tom, že lze naše předplatné i vstupenky na jednotlivé koncerty zakoupit také ve filharmonickém předprodeji. Také jsme zaznamenali, že někteří naši posluchači se o nás dověděli právě ze zmíněné brožury.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu vystoupil ve středu 9. března Brno Contemporary Orchestra. Asimilace – Koncert pro lidi byl třetím pořadem ze čtyřdílného Cyklu A, součástí večera bylo i první uvedení Koncertu pro vibrafon a komorní soubor Ondřeje Štochla.  více

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Třetí abonentní koncert Brno Contemporary Orchestra, nazvaný případně Hodiny minulosti, byl zároveň posledním z řady orchestrálních koncertů BCO v sezóně 2014/2015. Bilance, jakési ohlížení, zhodnocení, tak představovala symbolický jednotící prvek ve více rovinách.  více

Pravidelné koncerty Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat mají stálou dramaturgii. I při malé kapacitě improvizovaného koncertního prostoru tak má umožněnou účast větší množství posluchačů, které bezpochyby přitahuje souznění hudby s atraktivním prostředím. V souvislosti se zaměřením orchestru na soudobou hudbu se jedná o dramaturgii velmi krotkou, je to spíš decentní úvod do hudby 20. století. Daří se ale vyvolávat ducha autentické produkce. Hudební večírek u Tugendhatů, tedy moderně uvažujících lidí meziválečného období, mohl mít právě takovou podobu.  více




Letos v únoru se Filharmonie Brno vydala na nesmírně úspěšné americké turné; na programu měla výběr základních českých klasiků a současnou americkou hudbu. Orchestr vystoupil v legendární Carnegie Hall, v Ann Arbor, poté následovaly tři koncerty v Kalifornii a dále v Kansas City a v texaském Lubbocku. Na koncertech se představili někteří z vůdčích sólistů dnešní doby, jmenovitě Angélique KidjoLaurie Anderson a Christian Schmitt. To vše se odehrálo pod taktovkou šéfdirigenta a uměleckého ředitele Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. Strávil jsem s ním několik fascinujících minut, během nichž mi o tomto velkém mezinárodním úspěchu vyprávěl.  více

Původně mělo jít o dvojalbum, na kterém Druhá tráva pracovala s britským producentem Eddiem Stevensem a které mělo přinést převzaté i autorské skladby. Vinou epidemie covidu vznikly obě části odděleně: Díl první vyšel v roce 2020 a obsahoval především coververze. Díl druhý se na trhu objevil v roce 2022 a převažují na něm skladby původní. Osoba producenta, jinak špičkového odborníka na indiepop a elektronickou hudbu, je u obou částí stejná. Přístup a způsob nahrávání se však liší a to, co kapela se Stevensem na prvním albu pouze naznačila, na „dvojce“ vyzrálo do intenzivnějších barev, zvuků a vůní.  více

Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.  více

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více

Písničkářka Martina Trchová, držitelka Anděla za album Holobyt, nedávno rozpustila svou kapelu a nově vystupuje především jako sólistka. Pomalu pracuje na novém albu a věnuje se také výtvarnému umění. Brzy vyjde její nová kniha s názvem Babi a také se bude konat další ročník festiválku, který pořádá v brněnské čtvrti Obřany.  více

Slyšet a vnímat hudbu v nejrůznějších interaktivních paralelách bylo možné na koncertě Brno Contemporary Orchestra v čele se svým dirigentem Pavlem Šnajdrem, který se odehrál v pondělí v brněnském vědeckém zábavném centru Vida. Večer věnovaný zvuku a interakcím ve vědě nezůstal pouze u pokusů na stanovištích, ale přetavil vědu do uměleckého hudebního zážitku, který byl také propojen s tlumočením do znakového jazyka v podání Hands Dancevíce

Na velké Hudební scéně Městského divadla Brno se včera odehrála česká premiéra broadwayského muzikálu Velká ryba (Big Fish). Druhé obsazení velké a technicky náročné produkce se odehraje dnes. Dílo scenáristy Johna Augusta vypráví příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o světě fantazie, lásky a magie. Hudbu složil Andrew Lippa, autor muzikálu Adamsova rodina. Muzikál vychází ze stejnojmenné prózy Daniela Wallise s podtitulem Román mytických rozměrů a z oceňovaného filmu Tima Burtona. Na newyorskou Broadway se muzikál poprvé dostal před deseti lety, a ještě o deset let dříve vznikl vzpomínaný film slavného režiséra.  více

Ze spolupráce hudebního souboru Ensemble Opera Diversa a houslového virtuóze Milana Paľy vznikla již celá řada nahrávek i nezapomenutelných hudebních večerů. Na loňský komorní diptych světových premiér pro sólové housle od Adriána Demoče a Jany Kmiťové navázal v pondělí 17. dubna v sále Místodržitelského paláce v Brně další koncert s celovečerní sólovou kompozicí. Také Dandelion (Pampeliška) kanadsko-americké skladatelky Lindy Catlin Smith zazněl v sídle Moravské galerie v Brně ve světové premiéře. Dílo navíc vzniklo speciálně z podnětu Milana Paľy.  více

Už sedmým koncertem pokračoval Velikonoční festival duchovní hudby, který se takto překlenul do poslední třetiny. Včerejší večer se uskutečnil v Českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského (známý také pod názvem Červený kostel). Pro jubilejní 30. ročník festivalu vznikly dvě skladby. První od Slavomíra Hořínky diváci slyšeli zkraje minulého týdne. Druhou premiérovanou kompozici s názvem Mysterium paschale od brněnského skladatele a varhaníka Františka Fialy představil recenzovaný koncert nazvaný veršem Zajásejte již, zástupy. Velikonoční oratorium v sobě skrývá rafinovanost v podobě práce s prostorem chrámu, kombinování české a latinské verze zhudebněných textů a vložených recitací.  více

O jubilejním 20. ročníku hudebního cyklu Barbara Maria Willi uvádí…, také o historicky poučené interpretaci a dalších plánech jsem na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění hovořil s děkankou Hudební fakulty JAMU, dramaturgyní, pedagožkou, popularizátorkou klasické hudby, cembalistkou, varhanicí a specialistkou na kladívkový klavír Barbarou Marií Willi. O tom, jak nabitý program tato žena má, vypovídá nejlépe fakt, že těsně před začátkem našeho povídání aktivně vyučovala zahraničního studenta.  více

Velikonoční festival duchovní hudby možná nejvýrazněji reflektuje svátky ze svého názvu v tzv. tenebrae (temných hodinkách). Jedná se o tři večery od Škaredé středy po Velký pátek, během nichž posluchači mají možnost si vyslechnout rozmanitá zhudebnění lamentací (nářků) z knihy Pláč nebo také responzorií věnovaných Kristovu utrpení. Ke zpěvům původně náležely obřady, ze kterých se při koncertech zachovává symbolické zhasínání svící.  více

Zpěváka, herce, scenáristu Ondřeje Havelku brněnské publikum dobře zná i v roli režiséra. V opeře Národního divadla Brno vytvořil inscenace na díla Bedřicha Smetany (2006), Giacoma Pucciniho (2008) nebo Johanna Strausse mladšího (2010). V této sezóně se do Brna opět navrací s letošní druhou operní premiérou Falstaff od Giuseppe Verdiho. Uskutečnila se 5. dubna 2023 za účasti režiséra.  více

Protnutí staré a nové hudby přinesl třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál 4. dubna v brněnském kostele sv. Janů. Večer s podtitulem Hlásám milost patřil komornímu orchestru L´Armonia Terrena fungujícího pod vedením kmenového dirigenta Zdeňka Klaudy. Basového partu v jediné vokálně-instrumentální skladbě se ujal sólista Jan Martiník. Koncert z hlediska dramaturgie byl nápaditě orámovaný dílem Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) v instrumentačně novodobém hávu.  více

Velikonoční festival duchovní hudby letos slaví třicet let své existence. Tradičně je jeho program rozčleněn do dvou velikonočních týdnů. Letos se festival koná mezi 2.–16. Dubnem. Jak sám dramaturg Vladimír Maňas zmiňuje, jubilejní ročník vnímá jako „příležitost k vykročení a hledání nových horizontů“. Myšlenku zrcadlí také festivalové téma, kterým je přetváření – hledání zapomenutých skladeb, střet staré a nové hudby či uvádění hudby soudobé. Kromě provádění duchovní děl minulých staletí i současnosti se program festivalu dramaturgicky opírá o liturgii velikonočních svátků. Rozdělen je do devíti koncertů konajících se v šesti brněnských chrámech, z nichž dva vyčnívají svým nákladných vokálně–instrumentálním aparátem.  více

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Nejčtenější

Kritika

Sídlo Filharmonie Brno a jedna z nejdůležitějších historických i kulturních dominant Brna – tedy Besední dům – letos slaví 150. roků od svého vzniku. Přesně 3. dubnu 1873, kdy byla slavnostně otevřena dvorana (velký sál) budovy od architekta Theophila von Hansena, autora mj. proslulého vídeňského Musikvereinu, se tento honosný objekt stal středobodem brněnské kultury a zdejšího osobitého uměleckého života. O půldruhého století později – v pondělí 1. května 2023 – zahájila odpolední sešlost a následný koncert s podtitulem Když Smetana v Brně poprvé hrál… sérii koncertů, které vzdají hold jedinečným milníkům v kulturní historii města.  více